P7.é77tá7.7bé st4gestibézéta - je shodná s ideoriotorickou sugescí, je definována
já.ko~ ide-ó.ň`ói6friďčér\]-ěaňá.ňí a j e zjišťóván`a tes'ťy íákó. "Ch'evreulovo kyvadlo,
postojové kymácení a zvedání paže. Záhrnuje reakce subjektu na přímé
verbální sugesce speciíických podnětů bez aktivní volní účasti. Faktor primární
sugestibility byl potvrzen Stukátem (1958).
S€.kL#gÉÉLr±gá„.ST#.g.gs;tébélóta - Projevuje se tehdy, když celková situace působí
vznik předpokladu o vlastnostech určité věci nebo situace, týká se ovlivnění
kognitivních procesů nepřímou sugescí, zahrnuje v sobě proměnné různých
sociálních vlivů, postojů a zaměření. Je měřena testy progresivních vah a čai..
Stukát zjistil, že tento faktor je ve vztahu s i5;56ťřeT86ůiĚTdifiaem--k'óň`Íwói`riovat se.
:e#:_í.t#í_;Ůsžb#šÍí3jé=sezat:3SeLjíí]Fu::T.€eapu[=.t*9e5nT;dg::áírpařj:sjníě]:a3šíínMoovrádng
Shor, Orne, O'Connell (1966) zjistili, že koreluje s hypnabilitou, vztah k potřebě
souhlasu zjistili Crowne a Marlowe (1967).
Duke (1964) uvádí, že nalezl v literatuře přes čtyřicet testů, které byly
klasifikovány jako testy primární nebo sekundární sugestibility. Posledně
jmenované dělí se od čtyř skupin:
1. testy úkolové -patří sem Binetovy testy progresívních vah a progresívních
linií. V těchto testech předběžná série požadovaných posouzení vytvoří očekávání
(zaměření, ustanovku, set). Mírou sugestibility je, kolikrát setrvá subjekt
na posouzení v očekávaném směru,
2. senzorické testy - subjekt je veden k tomu, aby očekával někt.eré velmi
slabě zachytitelné senzorické podněty, ale přitom neobdrží žádnou objektivní
stimulaci. Příkladem je test vůní, test iluze tepla, test iluze šoku a různé
sluchové. zrakové nebo dotekové senzorické testy,
3. testy konformity - pa.tří sem testy, ve kterých je požadováno intelektuální,
informační, paměťní nebo estetické posouzení vrstevníků, většiny nebo se
subjektům experimentálně umožní přístup k názorům ,,experta", které-mají
ovlivnit odpověď subjektů. Častost, s jakou je subjekt konformní s jakýmkoliv
z těchto vlivů, je brána jako měřítko tohoto typu sugestibility,
4. testy standardních iluzí - Duke spolu s .několika výzkumníky předpokládá,
že ovlivnitelnost v Můller-Lyerově figuře apod. má vztah k sugestibilitě,
i když další data to nepotvrzují.
Pozdější výzkumy nepotvrdily výsledky Eysencka a Furneauxe. na kterých
je založena klasifikace sugestibility. Evans (1967) na základě shrnutí nezávisiých
výzkumů i viastních experimeriťů identifikoval tři f".. Stfflfistáb#fti:.
1. prímómí Ímo€oréckó) sugestibózétci - projevuje se během pasívní sugesce,
při níž subjekt nehraj-é aktivní roli a čeká až se objeví reakce,
2. nemožnost odpoTovat vúwě (tw. „chauenge" sugestibiůta) - pozůstává
ze dvou součástí : sugerované .inhibice pohybu, po které následuje výzva překonat
inhibovanou odpověď,
3. se7Lzo7.ácko-/cmfcLzÍÍ.n`é Ítzu. „émGge7.g") st/gestóbé!éto - zjišťovaná pomocí
testů podobných testu iluze tepla.
S klasifikací Eysencka a Furneuaxe nesouhlasí také Gheorghiu (1966). Pomocí
faktorové analýzy vydělil několik faktorů sugestibility. Jedním z hlavních
závěrů jeho výzkumů bylo postulování př.ímé a nepřímé sugestibility. Přímá
sugestibilita není pi`ovázena logickou motivací, má vztah k motorickým funkcím
a má vztah k primární sugestibilitě. Nepřímá sugestibilita se týká senzo-
28
L