1. _dva iedinci mohou být stejně sugestibilní, i když se významně liší,
co se týče .Qsobnóst`i, ` .~. ~' ` . . `
2. dva jedinci se mohou drasticky lišit ve stupni sugestibility, i když jsou
sipodobniosobnostriě. ``-.J'-~~ ' `` `Mezi
množstvím moderních psychometrických nástrojů užívaných v hypnologii
není mnoho škál testujících bdělou sugestibilitu. Používaná je Barberova
škála sugestibility, která je „čistá", tzn. neobsahuje indukční proceduru, kterou
je však možno zařadit, vyžaduje-li to experiment (Barber 1965). Škála je osmipoložková
a byla prověřena v dlouhé řadě pokusů.
Speciálním problémem je vymezení pojmu socíál7té st4gestibi[éta. U nás tento
problém není příliš propracován a v literatuře nairďéh"e|`é`n ojedinělé zmínky.
Hoskovec (1967) definuje sociální sugestibilitu jako tendenci věřit nebo jednat
podle toho, co je, člověku řeč€noz a to ze sp\ol.ečepských motivů, jako je
závislost na někom, strach před někým nebo láska k někomu. Hájek a Kraťochvíl
-(1973) rriluví o sociálhí sugestibilitě, když subjekt podléhá tvrzením
a sociálnímu tlaku bez rozumových. argumentů. Svoboda (1980) považuje sociální
sugestibilitu za schopnost individua být ovlivněn jedincem či skupinou
jiných lidí, kteří zaujímají jiný nebo dokonce právě opačný názor na určitou
skutečnost, a to tak, že subjekt po vystavení vlivu skupiny změní svůj názor,
postoj. mínění, protože se domnívá, že jeho původní mínění bylo nesprávné.
Sociální sugestibilitu chápe jako percepčně-kognitivní restrukturaci. a tedy
:,:Jeeyn(b]eg%3yí;roák[]náěáaiík-UťáÉpr-°yYSÝó#i°oršEíssm=eikkot:rgfFn::::'kcrsuús::::|?i.,t::[:2é
definovat změnami v reakcích po uplatnění skupinového vlivu. U konf ormismu
;:třrb~s~Eťr[]tfĚap_íapřš[ňee±rírfíouůgéestc]eó6ag,tote]ft:]::ZáELo]zz:,í]enTb:ťezhío:%žrs]keoTfoťmpí::
pravé (když jsou s.kupinové normy interiorizovány) a nepravé (compliance),
je-li přizpůso.be.p.-g.j!.p,~vpěj.ěí chování. Moorové (1964) se sociální sugestibilita
jeví jako vlastnost, která se projevuje akcemi v testech persuasibility (Janis),
influencibility (Schachter) a autokineze (Sherif). Reakce v těchto třech testech
se značně lišily, a to vedlo Moorovou k názoru, že každý z nich asi měří jiný
druh reakce.
30
1_1 Ti