3. HYPNABILITA
Otázky hypnability patří ke klíčovým bodům výzkumu hypnózy i hypnoterapeutické
praxe. Již v devatenáctém století bylo známo, že hypnotický stav se
vyskytuje v různých stupních a že ne každého lze do hypnózy uvést, případně,
že to není ve všech případech stejně snadné tí ób'tí`žrťé. Již tehdy došlo k přesunu
zájmu od zvláštní schopnosti hypnotizéra ke zvláštní schopnosti hypnotizované
osoby. Vědecká hypnologie současnosti jednoznačně preferuje výzkum
problematiky spojené s pokusnými osobami, kdežto význam hypnotizéra, resp.
jeho osobnostních předpokladů je považován za minimální, pracuje-li se ve
standardních podmínkách.
Z moderních hypnologů věnuje značnou pozornost hypnabilitě Hilgard, který
napsal monografii „Hypnotická susceptibilita" (1965), čítající vi'ce než čtyři
sta stran. Hypnabilita je pro Hilgarda cestou, kterou se snaží dospět k podstatě
hypnózy. Píše o tom: „Sami se přibližujeme k problému z poněkud jiného
hlediska. Otázkou není, co je podstatou hypnózy a jak je možná, ale spíše to,
proč je jedna osoba hypnabilně.iší než druhá".
Množství experimentálních prací v poslednícYh dvou desetiletích nepřineslo
očekávané ].ednoznačné výsledky. Byla vyvinuta řada nástrojů na měření
hypnability, splňujících přísné psychomet,rické požadavky, avšak jsme v situaci,
kdy dokážeme exaktně měřit zatím nepřesně vymezený fenomén. S podobnými
para.doxy se setkáváme v psychologii poměmě často.
3.1. VÝMEZENÍ, VLASTNOSTI A INCIDENCE
HYPNABILITY
POJETÍ HYPNABILITY
Do problematiky hypnability se promítá základní teoretická otázka o podstatě
hypnózy tak, `iak byla nastíněna v předchozí kapitole. Většinou je hypnabilita
považována za zvláštní charakteristiku individua, za vlastnost úzce souvise-
31