subjekty k vyjádření maximální úrovně hypnability, coŽ má blízko k plateau
hypnabilitě Shora a Orna. Springer, Sachs, Morrow (1977) zvyšovali hypnabilitu
ve skupinově prováděném relaxačním a úkolovém tréninku. Konstatovali,
že se hypnabilita v obou případech zvýšila, ať již byla měřena pomocí
Stanfordské formy A nebo formy C. Přitom zvýšení bylo markantnější ve
formě A.
Výsledky Crouse a Kurtze (1984) svědčí pro pozit,i,yntí`,_yl,iyTjsociálního učení
na zvyšování hypnability, zato zkušenost s hypnotickými odpověd'mi neměla
efekt. Barábá5ž"`\~Q9sZ)".Í)r6kázal zvýšení hypnability svých pokusných osob
po šestihodinové senzorické deprivaci. Tentýž autor poznamenává, Že studie
uvádějící možnosti modifikace hypnability jsou obtížně kontrolovatelné, neboť
jejich výsledky mohou být ovlivněny následným testováním, generalizacemi
dat, plateau hypnabilitou, situačními faktory a požadavkovými charakteristikami
experimentů.
(|.ÓF##gž,*Šiás%%nÉiki#ť#n#9.ř:á|:iž.ahčyn-Eáaúbitliteyni:|:3is2u4jíst:l;g:g,hs:`:::.r|:
ních subjektů za současného působení elektiomyQgrafického feedbacku.,i Hypnabilita
se významně zvýšila. Stejnou metodu použil Wickramasekera (1973)
u dvanácti mužů. Jejich hypnabilita měřená.Stanfordskou škálou formou 8 se
zvýšila statisticky vysoce významně.
Barberovu koncepci, že hypnabilita podléhá vlivu situačních a póstojových
proměnných, ověřovali též London, Cooper, Engstrom (1974); úspěšným pro
zvyšování hypnability se ukázal trénink a|fg. rytpt+^ ,SpgjÉpý, ,S,e. .zpětnou vazbou.
Podobný výzkum provedli Gajancová, Stančák (1975), kteří dospěli k závěru,
že verbálně-fixační' technika hypnotizace byla méně úspěšná néž technika využívající
přístroje Brain Wave Synchronizer. Gur (1974) ovlivňoval hypnabilitu
pomocí operačního podmiňování. Pokusné osoby měly zmáčknout klíč vždy,
když uslyšely v hypnotizační proceduře slovo „relax"; jen tak se mohly vyhnout
elektrošoku. U všech subjektů, kromě refrakterních, se hypnabilita zvý-
šila.
Zastáncem koncepce o ovlivnitelnosti hypnability je též Wallace (1979),
podle něhož m_9.hpu hyppabilitu modifikovat senzorické změny, .změny v myšlení
a v očekávání, trénink. ho`rihypnotickýéh Zážitků, trénink hypnotického
choyé,n.í ~a p.9sthy'priotický tréní`hk.
Reilley et al. (1980) experimentoval s ovlivňováním hypriability pomocí
alf a f eedbacku, prehypnotickými senzorickými zážitky, modelováním, tréninkem
hluboké svalové relaxace, opakováním hypnotizace a opakováním instrukcí
o hypnóze. Na základě dosažených výsledků uzavírá, že hypnabilita se mírně,
ale nevýznamně zvýší u málo hypnabilních osob, a tedy že hypnabilita je relativně
stálá charakteristika osobnosti. Diamond (1977) považuje schopnQstí
a postoje za kompo.nenty hypnability a má .zaú=žíLnkěu=±ísTQ±]_.__Qy.Iivr`_itp-lnér
přičemž k modifikujícím faktorům počítá motivaci, pozornost, postupné přibližování
pi`oblematiky, praxi, posilování, zpětnou vazbu. Používá ,trénink založený
na poskytování informací.
Hilgard (1965) dospěl k retestové korelaci hypnability r ± .0,&0, při rehypnotizaci
po osmi až deseti letech byla korelace 0,65 (Hilgard 1971). Morgan,
Johnson, Hilgard .(1974) hypnotizovali 85 bývalých studentů po os_rpi ,až..dvanácti
letech a retestovali je pomocí Stanfordské škály A. Korelace .by`la r =
.34
ii-