AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY
Uttav pro takou a sviiovou literaturu
Kcccn/ovali PhDr. Jaroslav Kolár. CSc. univ. prof. PhDr. I-duard Petrů, I>rSc.
Tobiáš Mouřenín 2L, Litomyšle
VERŠOVANÁ TVORBA
K VYDÁNÍ PŘIPRAVIL MILAN KOPÍ ( KÝ
ACADEMIA PRAHA 1995
.., SMESNY PRÍBEH au
"cb;,s  ''"I,, O JEDNOM SEDLSKÉM PACHOLKU,
n'ľiľi Ä V KRÁTKÉ RYTMY UVEDENÝ A PRO
,   „, ku konce mále. OBVESELENI MYSLE VYDANÝ.
VYTIŠTĚNO ROKU TOHOTO. I
Rozmlouvající osoby: \ it>
Skladatel. Sedlák, Pacholek. Chudý človčk. Lesní duch. Poběhlý žid. Rychtář. Popravec. Lid obecný.
Skladatel: Historii chci začíti, novinu divnou praviti o jednom sedlským pacholku, sloužíc sedláku bez spolku, celý tři léta dělaje, žádné smlouvy s ním nemaje. CO by mu měl za rok dáti. Nechal za ním všeho stati. Když ten čas vyšel po jaře, žádal svého hospodáře, aby mu službu zaplatil, sedlák se od něj odvrátil, ahy mu darmo sloužil, chtěl, tu pacholek hlavou vrtěl. Vida. co má za sloužení, chtěl vzít hnedky odpuštění. I
Pacholek: A u
Sedláče, máš-li svědomí,
nechceš platit za sloužení.
Dosti jsem dlouho pracoval,
voral. dvůr tvůj opatroval,
vyháněl ovce i svině
a všecko dělal upřímně
po vše tři léta, dobře víš,
proč. jak sluší, mně neplatíš?
235
234
nc jen k tvému obživení, ale také k vyražení.
Pacholek:
Ať mám hlasité housličky, obveselující všecky, aby kdo je bude slyšet, nemoh se od tance zdržet, jak já budu dlouho hráti, musí každý tancovati. Druhé, prosím, pokudž sluší, za šípy a dobrou kuši, však aby v ní skryté bylo, I A ta po čem by se vystřelilo,
toho abych nechyboval, aniž darmo natahoval. Třetí pak sobč vinšuji, ač to tů/.e nemiluji, když budu chtčt ňáké zboží, ať mné jej hned každý složí, když budu žádat peníze, každý ať dá to, co může, jeden mnč dá. já druhému, potřebnému, neb chudému. Když ty tři včci dostanu, starost odložím na stranu, budu Dl té pamatovat, když bude někdo tancovat.
Lesní duch:
/.k |m zadal, budeš míli. můžeš to hned sebou vzíti, housličky, šípy i kuši, všecko té poslouchat musí. Jak jsi slíbil, tak se chovej, chudému almužny podej.
Méj se dobře, jdi bezpečné a pamatuj na mé vděčné, dobře svých vécí vyhlížej. Jdi. za mnou se neohlížej.
Pacholek:
Nikam jsem se neohlížel, přece se mně ten duch zmizel. I Ach to bude dobrá rada, co mně slíbil, bude pravda. Teď bude ze mě chlapíček, dopídil jsem se housliček, budu vesel, tak jak sluší, m mám k obraně šípy, kuši.
teď se mnč cesta ukrátí, kyž mohu někomu hráti! Aj. tamto jde někdo s filcem! A já jsem dobrým myslivcem, půjdu proti němu zticha, zeptám se, kam tak pospíchá. Aj, toť jest žid! Počkám tudy, nechť jest bohatý, neb chudý, já mu chci nejdřív zahráti, jakpak bude tancovati?
Žid:
Co tu, příteli, děláte? Nejspíš na náhon čekáte, jest vidět, že s vaší kuší umíte loviti myši.
Pacholek:
Nestřílím já myši tady. jenom vás, židovské smrady, kde jen kterého uhlídám, žádnému pardonu nedám.
a <*
242
24*
jcslli dlouho bude hrát. dyť nás může pretrhal.
Popravec:
Co se mi to přihodilo? jak by mne neco schodilo najednou hned ze žebříku, a mám plný uši křiku, musím sebou tumlovati, stále skákat, tancovati. po mnč to dčlají vSicky. bodejž čert vzal ty housličky, jinší tancují na placc. a já uvnitř šibenice, mám míti na zdraví Škody, již mám dost té hospody, to jest proklatá muzika, že mnč tak usi proniká, neb jestli dlouho bude hrát, strachy se musím tu posrat.
Rychtář:
Ach prosím vás, lidí milí. zadržte mne malou chvíli, bodejž se ten šelma ztuchne, břicho se mnč hned rozpukne, já jsem již do tance tčžký, nemohu víc chodit pčsky, a ted v tomto zteklém bále mam skákali neustále. I b Si 1 toť jest proklatý synek,
mnč se již přetrh komínek, musím přece tancovati, rukou kalhoty držeti.
< Pacholek :>
() pane rychtáři, bravo.
ted jste zapomnčl na právo.
to jsou jiné redouty v ruce držeti kalhoty! Co by to za špásy byly, rychtář tancovat v košili, místo chvály v tomto tanci dělat hanbu celé obci.
Rychtář:
Prosím tě, pacholče milý, jenom přestaň malou chvíli, chci tebe hned propustiti, všecko tobě odpustiti.
Pacholek:
Pane rychtář, ještě jednu, já si drobet vejše sednu, by jste to lepší slyšeli, mě více věšeti nechtěli.
Obecní lid:
My tě již víc nežádáme, všicky na konec čekáme, jestli bys nechtěl přestanout, musíme zde zahynout. I
Pacholek:
Ještě vám to dobře není, tak ochotné posloužení, tedy nyní již přestávám, ani o plat vás nežádám. Jděte domů, já zde počkám, jak já odtud již trefím sám.
Rychtář:
Nyní musím jít vší mocí po té proklaté komocí.
kdo by si na ni ncstcjskal, neb jsem. jako by mč /třískal. Kdo jinší jest toho vina? Ten žid jest všeho příčina, žádný jiný, ted již víme, všecko si na nem vymstíme, nechrne rač pacholka stati. In ne/ačal zase hniti. Chylte žida. pojdme /pátky od te proklaté památky, ten musí vyplácet draze, jenž. byl k naši velké zkáze.
Pacholek:
Pčknč se poroučím, páni, já více nepůjdu s vámi. pozdravujte v mčstč všicky. pamatujte na housličky. I
KOMEDIE O JEDNOM ZHEJRALEM SYNU
Osoby:
Ráman, otec Ramínko, pochlebník Ruprecht, syn   Damnužka, dčvečka
Rozmlouvání první Ráman:
Ruprechte. můj milý synu, sečkej jen doma hodinu, zatím sobě něco dělej, pak bude oběd hotovej.
Ruprecht:
Což jen mám vzdy doma sedět, a vám mezi zuby hledět, neb mě nic doma netěší, jinde mně všecko milejší.
Ramínko:
Copak já mám dnes dčlati a kde přítele hledati, s kterým bych se najed, napil, on aby všecko zaplatil? I 1 půjdu já k Ruprcchtovi, on má pěkné šaty nový a bez peněz nikdy není, vždycky dvacitníky mění, já jej z domu vyvedu pryč, nebude žádný vědět nic.
Dař Pán Bůh. příteli milý, co tak sedíte truchlivý?
II Mi
b 7.
257
HISTÓRIA KRATOCHVILNÁ O JEDNOM SELSKÉM PACHOLKU.
kterak D sedláka za Iři groše tři léta sloužil, co potom za ne sobe koupil a zjednal. A O poběhlém židu. který před morem utekl,
jak ho ten pacholek do hustého trní přivedl, že v něm nahý tancovati musil a hrozné se po všem těle zdrápal.
Přidáni jest k ní nazad pěkná komedie v čtyřech osobách.
V llolomouci u Jana Jozefa Kyliána léta Páně 1679.
K4
Osoby rozmlouvající:
\ n.
Skladatel. Sedlák. Pacholek, Chudý člověk. Pocestný muž. Poběhlý žid. Rychtář. Popravec. Lid obecní. Závěrek
Skladatel: Historiji chci začíti, novou, divnou věc pravit i o jednom selském pacholku, jak sloužil sedláku v spolku: celá tři léta dělaje, žádné smlouvy s ním nemaje, co by mu za rok měl dát i. nechal za nim všeho stati. Když čas ten vysel po jaře, žádal svého hospodáře, aby mu službu zaplatil, sedlák se pak pryč obrátil, chtíc, aby mu darmo sloužil. Tu teprv pacholek toužil, v ida. co má za slouženi, počal brati odpuštění. I
Pacholek:
Slyš, scdláče, kdež chceš jiti? Já nemíním víc sloužili. Dosti dlouho jsem pracoval, voral. dvůr tvůj opatroval, vyháněl ovce i svině a všecko dělal upřímně po ty tři léta, dobře víš, co tehdy mi nezaplatíš? Nechať být déle u tebe, jináčeť opatřím sebe, když mi zasloužilou mzdu dáš, půjdu svou cestou, uhlídáš.
Mýrt vidím jakýs rybníček ;i kdos jde ke mne po hrázi, něco myslí, hlavou hází, zdá se co žid. máť kolečko, půjdu dále vždy pro všecko.
Poběhlý žid: Co s tou kuší. tovaryši, t uším. střihváš na myši, dostiťjest hrubého díla, také-li by se chybila?
Pacholek: I \ 7ii Nestřílím myši. než ptáky,
pro vás židy adonáky, kde jen kterého uhlídám, nechybím se. připovťdám.
/id:
H vrt sedí na tnu \ rabec, černý jakoby krkavec, vytáhl krk. volá na tč, m snad o některé ztrátě. SK sis vyznává: „Krad, krad, krad. (') zastřel ho, co bych mu rád. Iic-lis-li. hnedky se szuji a toť pod hrdlem slibuji, žeťpřcs rybník proň popluji, v tom trní ho vyslizuji, bych se měl slíci do naha, vynesuť ven toho vraha.
Pacholek:
Již jsem na něj. jako sluší, natáhl tuto svou kuši; hled. jestliže se ho chybím, cos dolů padlo, já vidím.
94
Žid:
Střílej, bodej ve sto fleků, jáťse proň věru nesvleku. A ty by s tou hrubou kuší na čertu vystřílel duši. I
Pacholek: Ai Žide. darmo ji nenosím, jen se svleč, ať té neprosím, is dobrovolné neb z mušení,
mohl by mít zlé posvícení. Připovědéls. slovo váží. však tě trní nerozdraží.
Žid:
Ach ne tak se vody bojím, m neb před ní spíše ostojím:
než trní se velmi lekám, již jdu a šatův tu nechám. Daleko ten pták padl v trní. musím proň lezti po drní.
Pacholek:
Na péknýs mi palác vvšel. snads mých housliček neslyšel: již čas přišel na ně hráli, zvím. jak umíš tancovati.
Žid:
Ach nemohu rovně jiti. musím skákal, se točití. Ach jak ten housti pospíchá, což mne trní bode. píchá po všem těle na vše strany, jsem jako larva zedraný. Jak se ho mám dovolati. aby přestal více hráti? I
95
111.,
It 4J.
Pacholek:
Neslyším já z vás žádného, I až mi dobře ustanete a všickni na zem padnete.
Lid obecní:
Bčda! Co budem činiti? Jižť nelze nám než umříti.
Pacholek:
Nu. již odpočinu s vámi; bude pokoj mezi námi.
/id:
I já bych pokoj vinšoval,
neb jsem již dvakrát tancoval.
Vraťte mu. prosím, ty zlatý,
\s.ik jsou peníze proklatý,
já jsem křesťany obloupil
a dva tance za ně koupil.
Sám sem vinen tím vším dvorem,
DteldU / domu před morem.
Rychtář:
Poněvadž jest věc taková, divná, neslýchaná, nová, vemte žida do vezení do dalšího poručení. Tý pacholče, přistup blíž sem, a co jest tvého, sobě vem, tíms poctivosti neztratil, jdi, aby se šťastně vrátil.
Pacholek: I
Ja mám. pane, na tom dosti, děkuji vám z spravedlnosti.
m
na ten skutek chci pomněti, sk že jsem si umel přispěli.
S tím se vždycky dobře mčjte. na mne nezapomínejte.
Závěrek:
Již pak z této historije znát, jak se nepravost kryje,
sis ač bývá někdy zacpána,
však zas trefí svého pána. Jak se ted při židu stalo, na samého vyhledalo: chtč jiného k oběšení
540 přivesti, sám do vězení
jest jako zločinec vhozen, pacholek pak vysvobozen. Tak každý můž z toho znáti, že má s pravdou přímo stati:
»45 neb kde bývá podvodná lest,
tu jistč malé štěstí jest. Byť byl tento žid tam zvykal, z moru jinam neutíkal, křesťanův lichvou neloupil, byl by tčch tancův nekoupil, ani se v tom trní zdrápal. moh míti sen, až by chrápal. Včrnáť jest pravda: čin právě, tak zaživeš všeho zdravě.
555 Ta rada jest povčdína
od Tobiáše Mouřenína.
K Sě
102
103