12. Pozdní paleolit. Rozvoj drobných
lokálních industrií. Mobilita skupin,
drobnotvarost industrií a odlišný způsob
sbíjení jako adaptace na počátek
holocenního prostředí. Alternativy
v zásobování a získávání potravin (sběr,
rybolov, směna).
1
TERMINOLOGIE
Označení epizody mezi magdalénienem a mezolitem až v 60. letech (Poláci). Dříve
epipaleolit (Klíma), dnes obvykle synonymum mezolitu. Původ různý, asi z
epigravettienských a epimagdalénienských kultur.
CHRONOLOGIE
11-10 tis. před dneškem, ale v Polsku už od 12000 B.P. Jedná se o krátký úsek, podle
Polska počátek v Allerödu a mladý Dryas, místy až do preboreálu.
PROSTŘEDÍ
Alleröd – oteplení; po ústupu ledovce (dosud definitivního) - jelenovití místo soba,
bovidi, koně. Husté zalidnění pobřeží Baltu, poprvé Dánsko. Lesní a lesostepní
společenstva (jehličnany i listnáče - břízy, lísky). Krajina v allerödu asi měla ráz
prosvětlených lesů s bylinnými stepmi. V mladém dryasu - ústup lesa a proměna na
chladnou tundru.
EKONOMIE
Došlo k rozpadu tradice společného lovu velké stádní zvěře (mizí sob a mamut už
dávno vymřel). Loví se koně a drobná zvěř. Typický je lov jelena (losa). Mimo naše
území se objevují i harpuny (sev. Přední východ). Docházelo asi k sezónním pohybům a
využívaly se zdroje v širším regionu. 2
POZDNÍ PALEOLIT
SÍDLIŠTĚ
Malá sídliště na nižších výspách u řek a jezer (i toky vyššího řádu). Rozvinutá exploatace surovin
(specializované lokality). Na severu dlouhodobá, trvající i několik tisíc let.
PŘÍSTŘEŠKY
asi lehké stany, dřevěné stavby (kůlové) poblíž vody.
POHŘBY
(vzácné), doloženy minimálně vzhledem k sedimentačním podmínkám - možnosti
dochování
RITUS
neznáme, ale na lokalitě Stellmoor, Ahrensburg (sobí samice v jezeře). Ve Stellmoor
lebka s parohy na sloupu. Losí kult.
UMĚNÍ
malované oblázky v azilienu
SUROVINY
převládá import, vesměs pazourek, ve stř. Pomoraví radiolarit, ojediněle úštěp
obsidiánu (Kůlna), v již. Čechách přísun silicitu z Franské jury a bavorského
plattensilexu, ojediněle opály a radiolarity (z Alp?). V Polsku značné rozšíření
čokoládového silicitu.
3
Kultury pozdního paleolitu
• Azilien (Z Evropa)
• Epigravettien (J Evropa)
• Severní skupiny s obloukovitými hroty – (Federmesser
gruppe; Alleröd)
– - hamburgien (již cca 13 200-11 600)
– - federmesser
– - creswellien
– - tarnowien
• Severní skupiny se stopkovými hroty (Dryas III)
– - ahrensburgien
– - brommelien
– - swiderien/masowien
4
•Západní Evropa: - azilien, epigravettien
•Itálie: epigravettien
•Severoevropské rovině: - komplexy s obloukovitými nožíky s otupeným hřbetem
(Federmesergrupe), Anglie- Creswellien ; - s řap. listy (vychází z Hamburgienu Ahrensburgien
v Dánsku, Bromme, swidérien, desnénien a další v Polsku (viz
Polsko)
•Karpatský bazén, Balkán a Ruská rovina var. epigravettienu.
S Evropa: 1.Federmessergruppe – kultury s noži s obloukovitou retuší + se stopkou
(řapem)
J Evropa: epigravettien
Z Evropa: azilien
5
SEVERNÍ SKUPINY S OBLOUKOVITÝMI HROTY –
FEDERMESSER mezi 11800 a 6700 BP
Během Allerödu dochází ke změnám v technologii. Geneticky vychází tento komplex
z creswellienu a hamburgienu. Sídliště jsou malá se různě funkčně orientovanými
plochami. Kulturní komplex se rozšířil od Anglie po Polsko severoevropské nížině
během Allerödu, eponymně v Nizozemí. Nástroje obsahují malá škrabadla a malá
příčná drasadla. Charakteristický je obloukovitě otupený hrot – Federmesser*, který dal
název celému komplexu. Federmesser - definoval Schwabedissen 1944 - hovoří o
civilizaci. Vyděluje tři facie: Wehlen v Německu; Tjonger v Belgii; Rissen v Německu.
K. Padaya vyčleňuje dvě facie. Rozšíření na. Byli to lovci jelenů.
Hamburgien - Spadá sem pouze v případě datace pozdního paleolitu už od
12000 B.P. Poláci jej spojují s pozdním paleolitem, ale jinak se objevuje spíš od
mladé fáze mladého paleolitu.
Creswellien
Do období pozdního paleolitu spadá jeho mladší (12-11000 B.P.)
a pozdní fáze (11-10 000 B.P.)
Tarnowien - ekvivalent východního Federmesser.
6
POLSKO - Komplex s obloukovitými hroty
Epigravettien pozdní z Podunají se podílí na formování skupiny
Witów
je zformován zejména v oblasti středního a dolního Podunají – Železná vrata,
Slovensko (Hrčeli), Szekszard (Maďarsko). V období Allerödu překročí
Karpaty a formuje v Polsku skupinu Witów.
Skupina Witów
Witów: Chmielewska, W. Chmielewski srovnávají s Federmesser, R. Schild
(1964) akceptuje. Poukazuje se na podobné rysy s mediteránním
epigravettienem. Hroty se stopkou jen 2%. Typický je obloukovitý hrot. Je
typický pro lesní prostředí. Typický pro Alleröd, ale může přežívat do mladého
Dryasu. Čtvercové objekty lehce zahloubené do podloží. 10815 ± 160 B.P.
Trzebce 1: ateliér na zpracovíní suroviny z dolování. Datace do Allerödu.
Calowanie: podobná datace jako Witów
Rozkládá se v povodí Vistuly, část Karpat okolo Bydgoczcze (Pelz). Kozlowski
považuje za severní periferii podunajského epigravettienu.
Skupina Federmesser
Skupina na pobřeží Severního moře s řadou lokálních skupin. v Polsku se
objevuje v západní části.
7
POLSKO - Komplex s obloukovitými
hroty
– Tarnovská skupina a ostatní elementy Federmesser
v Polsku
• Na východě jsou nálezy zařazeny k tarnowské skupině s malými
hroty s otupeným bokem, nejčastěji přímým. Tarnowa,
Siedlnica 17, Grzybowa Góra I-III/76, I, III/77. Představují malé
kempy s jedním nebo více stany.
• Na západě jsou spojovány se skupinou Rissen, která je
charakteristická nožíky Federmesser (Wołczowo, Siedlnica
17). Na lokalitě Orońsk exploatovali čokoládový silicit.
• Datace těchto skupin spadá do Allerödu a je v podstatě
analogická Německu. Pro přežívání do Dryasu III případně
počátku mezolitu svědčí výrazné zastoupení Federmesser
v mezolitické protokomornické skupině.
8
SEVERNÍ SKUPINY SE STOPKOVÝMI HROTY
Jedná se o skupiny osídlující severní roviny během mladého dryasu. Do komplexu
řadíme jako základní: ahrensburgien v Německu a Beneluxu, Brommien v Dánsku a
Swiderien v Polsku.
Ahrensbourgien
kulturní facie z konce paleolitu v regionu Hamburku podle lokality u vesnice
Ahrensburg. Patří do okruhu Lyngby a Swidry. Je charakteristický čepelovitou
debitáží zejména z dvoupodstavových jader. Hodně škrabadel na úštěpech, méně
rydel, málo vrtáků. Typický je ahrensbourgienský hrot. Z KPI jedno a dvoustranné
harpuny. Zaměřuje se na lov sobů. Vyvíjí technologii lehkých kompozitních zbraní
s čepelkami (okolo 12 mm) – doklad dřevěného hrotu s čepelkami – Stellmoor
v Německu.
Rissen 14 vrstva pod Federmesser, datace 11450
Geldrop a Budel IV: datace 11 000
Rozšíření na východě Nizozemska, Německo, hranice s Polskem, jih Dánska.
Představuje asi základ pro mezolitický vývoj v Německu.
Brommien
Dánsko
9
Německo – okruh nožů se
stopkou
10
Ahrensburgien 8850-8300 BC) (S Německo a
nížina)
Stellmooor (8500 BC): dřevěný kompozitní hrot
s mikročepelkami.
Hohle Stein (Vestfálsko) – jeskyně, lov soba v jarních
měsících. Poloha lokality na kontaktní zóně mezi nížinou a
vysočinou.
Ahrensburg (Hamburg, Germany),
Meiendorf, Stellmoor: typické malé nože se stopkou (hroty
šípů?), borovicový luk. V ahrenburgienu hlavně lov sobů, harpuny
s háčky, sekery ze sobího paroží ve Stellmoor.
Swiderien/ Masovien
podle lokality Swidry Wielkie u Varšavy. Jedná se o ekvivalent “masovského
cyklu”. Tvoří společný cyklus s velkým technokomplexem Ahrensburgienu a
Brommienem.
Následuje po skupině Federmesser v mladém Dryasu. Rozšíření na nížinách
mezi Odrou a Litvou, západní Bělorusko, Povolží a horní tok Dněstru. Na
západní straně existuje kontaktní zóna s ahrensburgienem. Penetruje přes
Slovensko až na Krym. Na konci mladého dryasu a v preboreálu migrují
k SV a tvoří asi základ kultury Kunda.
Charakteristická je dvoupodstavová čepelová technologie. Početná jsou
škrabadla a rydla, swiderienské hroty s řapem, příčné retuše a málo kusů
s otupeným bokem. KPI je málo početná a nejčastěji je na lokalitách na
dunách nebo na jezerních sedimentech. Lokality pod otevřeným nebem jsou
relativně malé s lehkými stany a chýšemi. Preferovali silex ze Svatokřižských
hor a krakovsko-čenstochovské jury. Zde byly zkoumány specializované
dílny na tento silex (např. Gojšč).
.
SEVERNÍ SKUPINY SE STOPKOVÝMI HROTY
11
POLSKO - komplex hrotů se stopkou
se rozpadá na několik fácií, zřejmě se geneticky vyvozuje z pozdního
magdalénienu typu Teyjat. Skupiny osídlily různé regiony. Morfologické rozdíly
v hrotech asi odrážejí rozdílná etnika. Zdá se, že platí sekvence, ve které jsou
masívní hroty se stopkou (např. Brommien) vystřídány subtilnějšími variantami
(např. swidérien)!
ranná fáze – Brommien
málo nálezů, Grzybowa Góra X/59, Trzebca I, Kargowa, Nowy Młyn I a II,
Całowanie – niveau IV. Škrabadla, rydla a hroty se stopkou (typ Lingby a
s inverzní retuší cf. swidérienské hroty). Sídliště jsou malá, srovnatelná
s hambourgienskými a federmesser a jsou datována do Allerödu.
Perstunien
Nová entita na SV Polska, blízká bromienu (K. Szymczak 1992) – Bohatery
Leśne. Autor navrhuje dataci do Allerödu a srovnání s skupinou Vilnius.
Ahrensburgien
Izolované lokality na Odře: Wojnowo A, Strumienno. Typické jsou masívní
velké čepele. Ahrensbourgienské hroty jsou doprovázeny typem Lingby.
Objeví se i Federmesser.
12
DESNÉNIEN
východní soused swidérienu.
Lokality: Witów – koncentrace II,
Grzybowa Dóra II a IX, elementy i na
swidérienské lokalitě
Stańkovice II a III.
Charakteristický je hrot s vrubem,
představující přechod k trapézům; dále
hroty se stopkou a nůž s otupenými zády
(masívní, nepříliš častý, ale typický).
Chronologie mladý Dryas /Holocén.
13
13. Mezolit: výrazná změna přírodního
prostředí. Koexistence (?) posledních
lovců-sběračů a prvních šiřitelů
zemědělství.
14
Mezolit
• Objeven již v roce 1873, ale teprve J. de Morgan
mu dal 1909 dnešní smysl. Později se razil termín
"epipaleolit" (u nás převzal Klíma pro pozdní
paleolit), někteří Němci, Poláci a K. Valoch
používali "konečný paleolit" (Endpaleolit). Dnes
návrat k mezolitu.
• Původ
• Z pozdního paleolitu
• Chronologie
• Začátek v Evropě obecně již okolo 10 000 (10 500)
BP nekalibrovaně.
15
Prostředí
16
8. 200 cal BP – ochlazení a zvlhčení
Přírodní prostředí
• Podle M. Otta (UNESCO) začíná přerod pozdně paleolitických
industrií v mezolitické už v mladém Dryasu, ale hlavně pak v
Preboreálu, kdy se v Evropě vytváří skutečný trvalý les (zejména
ve střední Evropě). V důsledku oteplování se z jihu navracelo
lesní rostlinstvo. Nejprve bříza a borovice, poté líska a pak se
postupně rozšiřoval smíšený dubový les s dubem, jilmem, lípou
a jasanem. Ve výrazně teplých a suchých sprašových stepích
pokračoval vývoj černozemí. Voda z tajících ledovců se
shromažďovala v jezerech a tvořila prostředí bohaté na ryby. S
lesem se šířil los, jelen, srnec, divoké prase, zubr, medvěd, při
vodních tocích se objevil bobr a vydra. Dále pes, zajíc a želva.
• Zalesňování je postupné a k jeho optimu dochází v Atlantiku.
Podle profilu v rašeliništi u Vracova (Rybníčkovi)- již v boreálu
smíšené list. lesy s převahou dubu, hodně lísky (jeden ze zdrojů
potravy!). 17
Ekonomie
vazba na místní zdroje, ve světovém měřítku vidíme, že je velmi
promyšlená. Zvládnut vodní živel, a to jak pro dopravu, tak pro obživu.
Individuální lov velké i malé zvěře (kůň, bovidi, los, jelen, prase, bobr,
liška), rybolov. Důležitý i sběr (lískové oříšky). Asi značná usedlost.
Sídliště
drobné povrchové lokality, bohatší jsou vzácné, vzácně osídleny skalní
převisy
Sídlištní objekty (viz Železná vrata)
spíše lehké přístřešky z větví a trávy, bez kamenných a kostěných
konstrukcí, jednoduchá ohniště.
Pohřby
jinde kult lebek: Grotte Ofnet, Jungferhöhle, první pohřebiště; bohatý
hrob v Polsku v Janislavicích. V Rumunsku, Dánsku
18
19
Regionální členění mezolitu dle
Kozlowského (1980):
 severovýchodní okruh: kultury: Niemen,
Volga-Oka, Kunda, Kama, Jagelka. Zabírá
polovinu severního Ruska, od SZ Polska po
Ural a od severní Ukrajiny po Barentsovo
moře.
– Jednopodstavová pravidelná jádra, čepele a
čepelky, speciální technika fragmentace,
škrabadla na čepelích, rydla na zlomených
čepelích, někdy na retuši, čepelkami Borki a
kostěnými hroty typu Sigirskoe a Stora Dode.
20
• severní okruh: kultury Maglemosien (z
ahrensburgienu) a postmaglemosien, Duvensee,
Kogenmose, Ertebolle a Janislawice. Zahrnuje
Anglii, Nizozemí, Dánsko, severní Švédsko,
severní Německo, Polsko, Litvu a Bělorusko.
Krátká škrabadla, sekerky. V rašelinách kromě
organických materiálů i rytím zdobené jantary,
schématické antropomorfní motivy i skalní rytiny
(v kapitole o starém a středním mezolitu).
V mladém mezolitu v Ertebolle-Ellerbek jsou
čepelky štípány tlakem, vyráběny lichoběžníkovité
šipky.
21
západní okruh: kultury Sauveterrien, Tardenoisien,
Castelnovien. Pokrývá Grande-Bretagne, Nizozemí, jižní
Německo, část Československa, Švýcarsko, Francii,
Španělsko a Portugalsko. V západní Evropě přerůstá azilien
do sauveterrienu s hroty, jejichž obě hrany jsou obloukovité
a otupené a vyvíjí se geometrické kusy. Geometrické
nástroje, čepelky s otupeným bokem. Chybí sekerky.
V mladém mezolitu v castelnovienu jsou čepelky štípány
tlakem, vyráběny lichoběžníkovité šipky. Na atlantickém
pobřeží (Hoedic, Téviec) jsou vesnice a hrobky seskupené
do nekropolí.
22
23
Mediteránní oblast - pozdní gravettien se vyvíjí do
epigravettienu s přímými čepelkami s otupeným
bokem a geometrickými projektily (trojúhelníčky a
segmenty). V mladém mezolitu se objevuje
domestikace ovcí a koz, osídlení je sedentární.
V Srbsku – Lepenski Vir s lichoběžníkovitými domy
a vajíčkovitě tvarovanými bloky s rytou geometrickou
výbavou.
Přestože se po ústupu ledovce oteplilo a krajina
poskytovala dostatek obživy, trvalo v Pobaltí období
mezolitu, na rozdíl od střední Evropy, kde již první
zemědělci dávno osévali svá pole, velmi dlouho.
Mezolit v Pobaltí uzavírá svůj vývoj až koncem 5.
tisíciletí př. n. l. a až poté, na počátku 4. tisíciletí př.
n. l. se zde objevují neolitické kultury. Počáteční
časové rozdíly mezi vývojem osídlení v Pobaltí a
střední Evropě, způsobené na severu pomalým
ústupem ledovce, jsou postupně srovnány a od doby
bronzové/železné jsou již obě oblasti prakticky
shodné.
24
Sever Evropy
Závěr paleolitu - mezolit
● Ukrajina - pestrá strava (i ryby), muži měli
v určitém období přednostní přístup k dietním
bílkovinám
● východní Pyreneje – doklady konzumace divokého
ovoce (oříšky, trnka, žaludy, planá jabloň, divoká
hruška) + ryby a hlemýždi + početné mlecí kameny
● obdobně Z Evropa
● V Evropa – čerstvé ryby se konzumovaly od
střední fáze ml. paleolitu až do neolitu
● S Evropa – orobinec! doklady využití v mezolitu
i neolitu; skřípina, kapraď samec, řepa (Beta vulgaris)
● Středomoří – v závěru paleolitu některé oblasti hlavně
pozemní lov (jelen, zubr, osel), jen mírně nebo málo
mlži. Až později mírný nárůst i mořských měkkýšů,
rybolov + divoké ptactvo. V neolitu doložen lov kytovců.
25
Literatura:
• Childe, V. G. 1925: The Dawn of European
Civilisation. London.
• Childe, V. G. 1929: The Danube in Prehistory.
Oxford.
• Vencl, S. 2019: K problémům interpretací vztahů
lokálního mezolitu s neolitem. ARCHEOLOGIE VE
STŘEDNÍCH ČECHÁCH 23, 2019, STR. 769–783.
• Černý, V. – Hofmanová, Z. – Květina, P. 2017:
Synopse populační genetiky evropského pravěku,
Archeologické rozhledy 69, 331–360.
26