Skloňování adjektiv


Maskulinní a femininní skloňování se dost liší. Maskulina tíhnou ke skloňování zájmen, skloňování
feminin se opírá o skloňování substantiv. Tak jako u substantiv, i adjektiva se při skloňování
odlišují podle kmenového vokálu. Maskulina mají buď (i)a, nebo (i)u kmenové formy, feminina (i)o,
nebo ė.


Skloňování maskulin


I když i maskulina mají styčné body/pády s maskulinními substantivy, existuje několik pádů
s typicky adjektivně-zájmennými koncovkami, a to v singuláru dat. -(i)am (gerám, gražiám; tam) a
lok. -(i)ame (geramè, gražiamè; tamè, šiamè), v plurálu nom. -i (gerì, žalì, geresnì, didelì; kitì)
a dat. -iems (geríems, gražíems; tíems).


V rámci maskulin rozlišujeme 2 skloňovací skupiny, (i)a a (i)u.



(i)a skloňovací skupina

Do této skupiny patří adjektiva, která mají v nom. sg. koncovky -(i)as, -is a -ys. Rozlišují se 4
paradigmata.

1. paradigma (a kmeny): nom. sg -as (geras, jáunas, laimìngas).

2. paradigma (ia kmeny): nom. sg. -ias po měkké souhlásce nebo -as po j (pėsčias, naũjas;
superlativy – geriáusias).

3. paradigma (ia kmeny): nom. sg. -is/-ys, nom. pl. -i (komparativy – gerèsnis, didèsnis + několik
málo pozitivů dìdelis, dìdis, dešinys, kairys)

4. paradigma (ia kmeny): nom. sg. -is, nom. pl. -iai (adjektiva odvozená, včetně předponových
s apý- a pó-, a složená – medìnis, mažýtis, baltakãklis „su baltu kaklu (krkem)“, apýmažis, pósūris
„neúplně slaný“).

Adjektiva tohoto paradigmatu se svým skloňováním blíží substantivním ia kmenům (nom. a dat. pl.:
medìniai, medìniams :: peĩliai, peĩliams). Kromě toho mají tato adjektiva ještě substantivní vok.
sg. (medìni :: peĩli)



(i)u skloňovací skupina

Adjektiva, která mají v nom. sg. -us (gražùs, gudrùs, mandagùs, panašùs) – srov. s odpovídající
skloňovací skupinou substantiv.


Na rozdíl od ostatních adjektiv se tato adjektiva v plurálu neskloňují podle příbuzných zájmen, ale
podle u-kmenových substantiv (gražūs :: sūnūs). Substantivní koncovky se objevují i v singuláru
(nom. -us :: sūnus, gen. -aus :: sūnaus, ak. -ų :: sūnų). Ostatní pády mají koncovky ia kmenů (jako
žalias).


Skloňování feminin


Protože adjektiva vytvářejí rodové dvojice, mezi maskuliny a femininy existuje vztah, který jasně
určuje, do jaké skloňovací skupiny feminina patří – tabulka viz DLKG s. 182.


Femininní adjektiva se skloňují jako substantiva odpovídajícího kmene. Tzn., že adjektiva s nom.
sg. -a (o kmeny, např. gerà, laimìnga, naujà) se skloňují jako o-kmenová substantiva (síena,
lentà). S nom. sg. -ia (io kmeny; žalià, pėsčià, geriáusia) jako io-kmenová substantiva girià,
valdžià. S nom. sg. -i (io kmeny; gražì, malonì, panašì) jako io kmeny martì, patì. S nom. sg. -ė
(ė kmeny; gerèsnė, kairė, dešinė) jako ė kmeny gėlė, ùpė.



V rámci skloňování feminin rozlišujeme dvě skloňovací skupiny:


(i)o skloňovací skupina – 3 paradigmata, přičemž 2. a 3. (io kmeny) se liší pouze v nom. sg.


ė skloňovací skupina



Poznámka – Zkracování koncovek:

U skloňování obou rodů je patrná tendence zkracovat koncovky, tzn. vynechávat -e, -s, -is.


Maskulina:

Lok. sg. -(i)am(e) → gerame + geram, gražiame + gražiam

Lok. pl.: -(i)uos(e) → geruose + geruos, gražiuose + gražiuos

Dat. pl.: -(i)em(s), -(i)am(s) → geriems + geriem, auksiniams + auksiniam



Feminina:

Lok. sg.: -(i)oj(e), ėj(e) → geroje + geroj, gražioje + gražioj, auksinėje + auksinėj

Dat. Pl.: -(i)om(s), -ėm(s) → geroms + gerom, gražioms + gražiom, didelėms + didelėm

Ins. Pl.: -(i)om(is), -ėm(is) → geromis + gerom, gražiomis + gražiom, auksinėmis + auskinėm


Pokud je zkrácená koncovka pod přízvukem, má vždy cirkumflexovou intonaci. Výjimku tvoří dativ
plurálu, který je v takovém případě akútový.





Skloňování determinovaných adjektiv (Būdvardžių įvardžiuotinės formos)


Skládají se z koncovek jednoduchých adjektiv a k nim přidaných zájmen jis, ji. I když se toto
skloňování zdá na první pohled těžké, je ve skutečnosti mnohem jednodušší než u jednoduchých
adjektiv. Není zde totiž taková různorodost. Je tu pouze jedno paradigma maskulinní a jedno
femininní.


V rámci maskulin je mezi adjektivy rozdíl pouze v nom. a ak. sg. (gerasis, žaliasis, didysis,
gražusis; gerąjį, žaliąjį, didįjį, gražųjį).


Většina pádů determinovaných adjektiv jasně zachovává původní adjektivní i zájmenné koncovky. Jen u
několika málo pádů dochází v důsledku tendence snazší výslovnosti ke kontrakci a k zjednodušení
koncovek tak, že se vynechají opakující se hlásky. I přes zjednodušení však všechny koncovky
zachovávají tu dvojakost (tedy že se skládají ze dvou slov).




Maskulinum:

SG:   Nom. Gersis < geras + (j)is

Gen. gerojo < gero + jo

Dat. gerajam < gera(m) + jam

Ak. gerąjį < gerą + jį

Ins. geruoju < geruo + ju (< juo)

Lok. gerajame < gera(me) + jame

PL:    Nom. gerieji < gerie + ji (<jie)

Gen. gerųjų < gerų + jų

Dat. geriesiems < gerie(m)s + (j)iems

Ak. geruosius < geruos + jus (<juos)

Ins. geraisiais < gerais + jais

Lok. geruosiuose < geruos(e) + juose

Femininum

SG:   Nom. geroji < gera + ji

         Gen. gerosios < geros + jos

         Dat. gerajai < gera(i) + jai

         Ak. gerąją < gerą + ją

         Ins. gerąja < gerą + ja !

         Lok. gerojoje < gero(je) + joje


PL:    Nom. gerosios < geros + jos

         Gen. gerųjų < gerų + jų

         Dat. gerosioms < gero(m)s + joms

         Ak. gerąsias < gerąs + jas !

         Ins. gerosiomis < gero(mi)s + jomis

         Lok. gerosiose < geros(e) + jose



Determinovaná adjektiva se netvoří od adjektiv typu medinis (4. paradigma).

U některých koncovek v adjektivní části jsou patrné delší varianty. Takové varianty se v historické
litevštině vyskytovaly i jinde (u jednoduchých adjektiv i zájmen). V průběhu doby, během vývoje
jazyka, však díky tendenci k ekonomičnosti jazyka a tedy ke zkracování na konci slov, došlo právě
ke zkrácení forem některých koncovek. U adjektivní části determinovaných adjektiv k tomuto zkrácení
však dojít nemohlo, protože mu bránila další slabika vyskytující se za touto částí. Původní
varianty se tak zachovaly, zkrátily se pouze koncovky zájmenné části.

Jak jsme si uváděli i u jednoduchých adjektiv, ke zkracování koncovek dochází i v současné době, i
když zatím pouze na hovorové úrovni. K takovému zkracování (vynechání -e, -s, -is) dochází i u
determinovaných adjektiv (mask. lok. sg. gerajame :: gerajam, dat. pl. geriesiems :: geriesiem,
lok. pl. geruosiuose :: geruosiuos; fem. lok. sg. gerojoje :: gerojoj, dat. pl. gerosioms ::
gerosiom, ins. pl. gerosiomis :: gerosiom).




                                      SLOVESO / VEIKSMAŽODIS


Slovní druh, který značí děj nebo stav a který charakterizují gramatické kategorie času, osoby,
čísla, rodu a způsobu.


Slovesné formy rozdělujeme podle toho, zda rozlišují osoby (tvary určité) nebo ne (tvary neurčité)
[dalyviai (vč. pusdalyviai), padalyviai, bendratis, kde však dalyviai rozlišují rody a pády]
((ne)asmenuojamosios formos).


Jednotlivé konkrétní významy slovesa se odvozují podle vztahů s jinými slovy, podle spojitelnosti,
avšak nejtypičtějšími obecnými jsou významy děje a stavu.

Děj:

a)     fyzický děj, který může být obrácen na určitý objekt (vèžti (šieną), statýti (namus)); nebo
může být neobjektový (važiúoti, bėgti, eĩti).

b)    psychická či sociální činnost (skaitýti, galvóti, pirkti, pardúoti)


Stav:

a)     vnější či vnitřní stav věcí a osob (gulėti, jaũsti)

b)    vztahy (turėti (duonos), priklausýti)

c)     jevy nezávislé na subjektu (lyja, griáudžia)



Existují slovesa, která mohou v určitém kontextu vyjadřovat děj (sesė verda vištą), v jiném stav
(višta verda), avšak většinou se takováto slovesa od sebe odlišují:

-         příponami (sufix, priesaga)

-         předponami (prefix, priešdėlis) – včetně disktuvaných afiksů be- a ne-, které mají
specifický význam, a proto se někdy mezi předpony nepočítají, rozlišuje LT 14 předpon[1], z nichž
mají všechny kromě at- a par- odpovídající podobu v předložce. Předpony pomáhají vytvářet opozice
dokonavosti (įvykio „události“ veisklo vksm.) – nedokonavosti (eigos „průběhu“ veikslo vksm.)[2] a
tranzitivnosti – intranzitivnosti (viz dále).

-         či zvratnými částicemi (relfexivní č., sangrąžos formantas) – -si, -s, -is.

________________________________

[1]ap(i)-, at-, į-, iš-, nu-, pa-, par-, per-, pra-, pri-, su-, už- + be-, ne-

[2] Slovesný vid - aspekt