Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území1 Pračeská fáze – první spisovné jazyky na našem území CJJ16 Vývoj spisovné češtiny Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území2 Pračeské období ̶ obvykle kladeno mezi léta cca 1000 – 1150 n. l., ̶ období bez souvisle česky psaných pramenů, ̶ období doložené prameny obsahujícími česká slova nebo české formy (umožňují především výzkum fonologie) období protohistorické ̶ podoba jazyka je výsledkem rekonstrukce. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území3 Předchozí praslovanské období (cca před rokem 1000 n. l.) ̶ pračeština se vyděluje z pozdní praslovanštiny, ̶ praslovanština se na našem území začala užívat nejspíše od konce 6. století, tj. od příchodu Praslovanů ̶ na našem území se zřejmě střetly dvě vlny praslovanské migrace,  západoslovanská (ze severu, tj. nynějšího Polska?, z východu, tj. z nynějšího Slovenska?),  jihoslovanská (z jihu – přicházející po Dunaji). Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území4 Praslovanská migrace Bláhová, M., Frolík, J., Profantová, N. Velké dějiny zemí Koruny české. 1999. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území 5 Slovanské kmeny Slovanské kmeny VII. – IX. stol. – Wikipedie https://en.wikipedia.org/wiki/Slavs#/media/File:Slavic_tribes_in_the_7th_to_9th_century.jpg Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území6 Praslovanské období do 9. stol. Mýty, archeologie a minimum pramenných zpráv. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území7 Příchod Čechů – Kosmova kronika (překlad V. V. Tomek […] ta země onoho času ležela nezkušena rádlem […] Do těchto pouští když vstoupil člověk, který to asi, neznámo o kolika duších, hledaje místa příhodná ku příbytkům lidským, hory, doly, pusté, ladné zrakem zpytavým přehlídl, a jak za to mám u hory Řípu mezi dvěma řekama, totiž Ohří a Vltavou, první zarazil sídla, první také založil bydla, a dědky, jež na plecích s sebou přinesl, radostně na zemi postavil. Tehdy starosta, s nímž druzí jako s pánem svým šli, mezi jiným takto promluvil k následovníkům svým: „O druhové, kteří jste se mnou těžké práce přes neschůdné lesy zkusili, staňte a dědkům svým libou oběť vzdejte, jichž pomocí zázračnou konečně přišli jste do této vlasti dávno vám osudem předurčené. Toť jest ona, toť jest ona země, kterou že jsem vám často sliboval pamatuji; země, která nikomu nenáleží, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem oplývající, a jak sami spatřujete, ku přebývání co do povětrnosti příjemná. vody odevšad hojné a nad míru rybné. Zde nic vám nebude scházeti, neb nikdo vám nebude překážeti. Když však takováto tak krásná a tak veliká země jest v rukou vašich, pomyslete, jaké by bylo příhodné jméno země.“ Kteříž hned, jako božím vnuknutím vzbuzeni, pravili: A odkud bychom lepší nebo příhodnější jméno nalezli, než poněvadž ty otče sloveš Čech (Boemus), nechať země slove Čechy (Boemia). Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území8 Příchod Čechů – Dalimilova kronika V sirbském jazyku jest země, jiežto Charváty jest jmě. V tej zemi bieše lech, jemužto jmě bieše Čech. […] I vybra sě se vším z země, jiejž diechu Charváti jmě, i bra sě lesem do lesa, dědky své na plecí nesa. A když dlúho lesem jide, k velikému hvozdu dojide. […] I vecě Čech k svému sboru: „Pójdem pod tuto horu, dětem a skotu odpočinem a snad sě tu s túhú minem.“ Zajtra u prvéj zóřě by Čech sám sedmý na tej hóřě, s niež všicku zemi ohléda, a dále jim jíti neda řka: „Máme zemi po svéj vóli, budú nám zde plni stoli, zvěři, ptákóv, ryb, včel dosti, ot nepřátel dosti tvrdosti.“ […] Ale že s té hóry na zemi zřěchu, proto tej hóřě Říp vzděchu. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území9 Mýtická knížata – Kosmova kronika ̶ praotec Čech ̶ Krok ̶ Kazi, Teta, Libuše + Přemysl Oráč ̶ Nezamysl ̶ Mnáta ̶ Vojen ̶ Vnislav ̶ Křesomysl ̶ Neklan ̶ Hostivít Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území10 Praslovanské období do 9. stol. – Sámova říše? Bláhová, M., Frolík, J., Profantová, N. Velké dějiny zemí Koruny české. 1999. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území11 Praslovanské období – cca 600–1000 n. l. ̶ na našem území několik kmenů hovořící západním dialektem praslovanštiny, ̶ jejich počet a rozsah předmětem diskuze, nepochybná existence  Češi,  Moravané,  Holasicové (severní Morava – Opavsko), velmi pravděpodobná existence  (bílí) Charváti (východní Čechy), sporná existence  Doudlebové, Lemuzi, Pšované apod. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území12 Západoslovanské kmeny Západní Slované – Wikipedie https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Z%C3%A1padn%C3%AD_Slovan%C3%A9_9.-10._st.png Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území13 Mýtické české kmeny Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území14 Praslovanské období – Velká Morava (cca. 800– 900 n. l.) Bláhová, M., Frolík, J., Profantová, N. Velké dějiny zemí Koruny české. 1999. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území15 Praslovanské období – přemyslovské Čechy (cca 900–1000 n. l.) Bláhová, M., Frolík, J., Profantová, N. Velké dějiny zemí Koruny české. 1999. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území16 První zmínky V cizojazyčných pramenech od konce 8. do 10. stol. se objevují první označení praslovanských kmenů žijících na našem území (etnonyma) nebo označení země, kde žijí Slované: ̶ Slované (Sclavos, země Bohemie) – začátek 9. stol., hned poté také Bohemové (Bohemani, Boemi, později také regna Sclavorum Behemensium), ̶ Moravané (až 822 Marvanarorum), později Marehani, Marharii, Sclavos Margenses / Marahenses), ̶ teprve od 11. stol. první doklady toponyma Čechy, ̶ etnonymum Češi se objevuje až ve 14. stol. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území17 Jazyk na našem území před 1000 – dialekt praslovanštiny raná praslovanština (před 400 n. l.) klasická praslovanština (400 – 800 n. l.) západní dialekt praslovanštiny (800 – 1000 n. l.) jižní dialekt praslovanštiny východní dialekt praslovanštiny Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území18 Praslovanské období – Velká Morava + počátky přemyslovského státu Západní dialekt pozdní praslovanštiny ̶ jen mluvený jazyk, ̶ západní dialekt praslovanštiny užíván od počátku 9. stol. v misijní a pastorační praxi, tzv. lingua quarta (praslovanština obsahovala základy křesťanské terminologie, a to vzniklé zčásti úpravou domácí slovní zásoby, zčásti přejímkami z lidové latiny, řečtiny a němčiny),  adaptované praslovanské lexémy: *bogъ, *grěšiti, *swętyi, *wěra,  slova latinského (řeckého) původu: *crьky/cirьky, *kŕižь, *mьša, *oltaŕь, *popъ, *postъ,  slova německého původu: *węnocě. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území19 Praslovanské období – Velká Morava + počátky přemyslovského státu Psané jazyky na našem území:  latina (řečtina?),  staroslověnština (nejdřív na území Velké Moravy, později přemyslovských Čech) – ovlivněna domácím kulturním dialektem západní praslovanštiny). ̶ latina a staroslověnština (+ němčina) posléze ovlivnily západní dialekt praslovanštiny. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území20 Pračeština ̶ vydělila se ze západního dialektu praslovanštiny na základě tří změn: ̶ kontrakce * dobrajego > * dobrégo, *dobrujemu > * dobrému ̶ zánik a vokalizace jeru *dьnь > den, *dьnь > dne ̶ denazalizace *dušę > dušä, *dušǫ > dušu Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území21 Pračeština – jazykové charakteristiky Fonologický systém ̶ rozvinutá korelace měkkosti jak ve vokalickém, tak konsonantickém systému, ̶ dź > ź (10. stol.), pračeská depalatalizace. Morfologický systém 1 Deklinace ̶ jmenná deklinace se řídila kmenovým principem, ̶ adjektiva skloňována jak podle jmenné, tak složené deklinace, ̶ složená deklinace se v důsledku kontrakce definitivně osamostatnila. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území22 Pračeština – jazykové charakteristiky Morfologický systém 2 Konjugace ̶ v důsledku kontrakce vznik 5. slovesné třídy *dělaje > dělá, *sádźaje > *sádźá (> sáźie), ̶ bohatý systém minulých časů: aorist sigmatický, aorist asigmatický, imperfektum, perfektum, plusquamperfektum, ̶ patrně nevyhraněná forma futura a pasiva. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území23 Pračeština – jazykové charakteristiky Slovotvorba ̶ rozvinutý systém tvoření substantiv (činitelská, konatelské, jména, prostředků činnosti, výsledků činnosti, jmen míst, nositelů vlastností, dějových jmen, jmen vlastností, jmen okolností atd.), ̶ tvoření kompozicí izolováno na některé vyhraněné oblasti (zejména vlastní jména, terminologie): substantiva (*Väceslav, *devät’sil), adjektiva (*čirnooký), číslovky (*dvanadesäte) a slovesa (*blagosloviti), ̶ tvoření adjektiv málo diferencováno, ̶ rozvíjí se tvoření sloves pomoci sufixace a prefixace. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území24 Pračeština – jazykové charakteristiky Syntax (jen výsledek rekonstrukce) ̶ záporový genitiv (*neměl dětí), ̶ větší množství neslovesných vět, ̶ přechodníky větší množství funkcí a blíže verbu finitu, ̶ modalita možnosti a nutnosti vyjadřována pomocí vazby býti s infinitivem, popř. dativem (mněť jest s tohoto světa sníti), modální slovesa málo rozvinuta (chotěti, moci, jmieti), ̶ spojovací prostředky tvoří málo rozvinutou skupinu, ve které figurují částice (nali, ano) a relativa (ježe, když, jedyž). Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území25 Pračeština – slovní zásoba Navazuje na praslovanské dědictví. Rozšiřuje se s rozvojem společnosti: významové posuny, derivační morfologie, přejímky. Lze demonstrovat na rozvoji náboženské slovní zásoby: ̶ slova domácího původu s posunutými významy (bóh, duch, nebe, *svätý), ̶ přejímky z latiny / románských jazyků (dialektů lidové latiny z oblasti Podunají a Dalmácie): *kŕíž, biskup, mše, sobota, kmotra, ̶ přejímky z němčiny (přejaté do němčiny z latiny): almužna, mnich, *oltáŕ, *vänocä (> vánoce), papež, ̶ přejímky ze staroslověnštiny: *blagosloviti, *modliti sä, prvenec, *přěsnica, spas, žizń. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území26 Pračeština – jazyková situace ̶ pračeština jen mluveným jazykem, ̶ do roku 1097 (zrušení slovanského ritu v Sázavském klášteře) lze předpokládat užití těchto psaných jazyků:  latina,  staroslověnština. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území27 Pračeština – nářeční rozdíly??? ̶ české dialekty jsou mladšího data, ̶ zejména lze počítat s jistými rozdíly Čechy × Morava, ale je pro to minimum důkazů, ̶ lze předpokládat drobné rozdíly lexikální a fonologické – řídká hustota osídlení (do cca 300 metrů nad mořem), ̶ nicméně vzniku nářečních rozdílů bránila poměrně silná migrace obyvatel, jak svědčí toponyma („zajatecké“ osady). Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území28 Pračeština – osady zajatců a přesídlenců (11. stol.?) Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území29 Staroslověnština – otázka kontinuity Existují památky, které jsou důkazem existence staroslověnštiny na Velké Moravě a v přemyslovských Čechách: ̶ staroslověnské památky spjaté s moravským prostředím – Kyjevské listy, panonské legendy, Proglas, překlad bible, *Zakonъ sudnyi ĺudьmъ, *Zapovedi svętyichъ otьcь atd., ̶ staroslověnské památky spjaté s českým prostředím – Kyjevské listy, Pražské hlaholské zlomky, Hospodine, pomiluj ny, 1. a 2. staroslověnská legenda o svatém Václavovi, Besědy sv. Řehoře, Remešský evangeliář, Levínský nápis, Glosy Paterovy a Jagićovy atd. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území30 Staroslověnština – otázka kontinuity Nezodpovězenou otázkou je, jestli je možné, že mezi staroslověnštinou velkomoravské redakce a české redakce existuje nepřerušené vývojové kontinuum: ̶ scházejí jasné důkazy o přetrvávající tradici staroslověnského písemnictví na Moravě v 10. stol. ̶ scházejí jasné důkazy o nepřetržité existenci staroslověnského písemnictví v přemyslovských Čechách v 10. stol., prameny jen obsahují fragmentární informace:  Bořivojův křest,  nejstarší svatováclavské legendy obsahují informace o tom, že Václav uměl číst latinské a slovanské písmo,  sv. Vojtěch,  ve 30. letech 11. stol. založen Sázavský klášter. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území31 Pračeština – prameny Prameny, které nemají povahu souvislých českých textů ̶ vlivy nedoložené vývojové fáze češtiny v cizím jazyce (bohemismy), ̶ doklady českých slov (vět) v cizojazyčných textech (glosy + přípisky), ̶ archaické dialekty, ̶ toponyma (místní jména). Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území32 Bohemismy ve stsl. textech Strukturní české prvky obsažené ve stsl. textech: ̶ *tj/kt > ć, z *dj > (d)ź,*skj/stj > šč (taktéž moravismy), ̶ koncovka *-ъmь v instr. sg. o-kmenů (taktéž moravismus), ̶ gen. mъne namísto jihoslovanského mene (taktéž moravismus), ̶ střídnice š za psl. *ch při tzv. 2. a 3. palatalizaci velár (taktéž moravismus), ̶ souhlásková skupina *dl (taktéž moravismus), ̶ absence l- epentetického (taktéž moravismus), ̶ denazalizace nosovek – *ǫ > u, *ę > a (ä), ̶ vokalizace jerů v e. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území33 Bohemika I Česká slova (věty) užitá jako součást cizojazyčných textů. Objevují se především tehdy, nemá-li daný cizí jazyk patřičný ekvivalent. ̶ Zejména jde o texty latinské, zčásti i řecké, německé, hebrejské, anglosaské, židovské, arabské aj. ̶ Jde o prvky zakomponované do cizojazyčného textu jako citáty anebo jako prostředky, pro které není v daném jazyce patřičný ekvivalent. Často zapisovány mluvčími, kteří neovládali češtinu. Typickými jazykovými prostředky vynořujícími se v bohemikách jsou:  antroponyma,  toponyma,  právní termíny. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území34 Bohemika II Úplně nejstarší moravika (paleoslovenica) jsou zřejmě: ̶ jméno Moravanů poprvé zmíněno 822 mezi účastníky říšského sněmu, ̶ záznamy Svatoplukova jména a jeho ženy (?) v Cividalském evangeliu. Starobylá bohemika (protoslavica) týkající se Čech ̶ latinské franské kroniky a letopisy Letopisy alamanské, fuldské, bertinské, xantenské, Letopisy království Franků, Kroniky tzv. Fredegara, Gumpoldova Legenda od sv. Václavovi, ̶ arabský spis kupce Ibráhíma ibn Jákúba o jeho cestě střední Evropu: Fraga (Praga), Bovimy (Bohemia), Boreslav (Boleslav), peňze (peníze). Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území35 Bohemika III Bohemika lze hledat i ve specifických pramenech, např. v mincích: ̶ nejstarší doložené jsou denáry Boleslava I. (BOLEZLAVDVX). Esbírky. Národní muzeum. dostupné na https://www.esbirky.cz/ predmet/152150?searchParams= Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území36 Glosy I Cizojazyčný text vložený do jiného textu jako jeho překlad nebo komentář: ̶ mezi řádky (interlineární) ̶ na okraji (marginální). V tomto období jen paleoslovenské glosy (české se objevují až ve 13. stol.): Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území37 Glosy II ̶ Glosy Jagićovy (Vídeňské) – 122 míst v lat. evangeliích Matoušově a Markově, převažují glosy stsl., na některých místech však české, např. č. metáše śä ʻiactabatur’, osúditi znáte ʻdiiudicare nostis’, ̶ Glosy svatořehořské (Glosy Paterovy / Glosy pražské) – cca 180 slov v rukopise lat. Dialogů Řehoře Velikého, mnohem více ovlivněno češtinou, např. č. ʻpraeditus’, častégo piťá ʻassiduae potacionis’, ̶ přípisek v nejstarším latinském rukopisu břevnovského kláštera z 10. století ,Strachotě lnú tacii‘, Strachota = Metoděj. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území38 Glosy svatořehořské Flašhans, V. Písemnictví české slovem i obrazem od nejdávnějších dob až po naše časy 1. 1901. Pračeské období – první spisovné jazyky na našem území39 Hospodine, pomiluj ny ̶ zřejmě z konce 10. stol., máme zprávy o její existenci z pramenů (z r. 1249), ̶ staroslověnská skladba pozdě bohemizovaná × česká skladba s paleoslovenismy? ̶ české znění doloženo až ze 2. pol. 14. stol. Hospodine, pomiluj ny! Jezukriste, pomiluj ny! Ty spase všeho mira, spasiž ny i uslyšiž, hospodine, hlasy našě! Daj nám všěm, hospodine, žízn a mír v zemi! Krleš! Krleš! Krleš! Paleoslovenismy – pomiluj ‚smiluj se‘, spas ‚spasitel‘, žizn ‚úroda‘, mir ‚svět‘.