HAMLET-STROJ
1/ Rodinné album
Byl jsem Hamlet. Stál jsem na pobřeží a mluvil s příbojem BLABLA, v zádech ruiny Evropy. Zvony vyzváněly ké státnímu pohřbu, vrah a vdova v jednom páru, krok za rakví Velké mršiny táhnou se krysy, zástupy obyvatelstva kvičí špatně zaplaceným smutkem KOHO TO VEZOU / NÁS LID TU PLÁČE / KDO NÁM DÁ ALMUŽNU / KDYŽ NENÍ VLÁDCE, dílem jeho státnického umění BYL MUŽ BEROUCÍ VŠE JEN ODE VŠECH. Zastavil jsem pohřební vůz, mečem vypáčil víko rakve, přičemž se zlomila čepel, takže jsem tupým zbytkem mrtvého zploditele rozčtvrtil MASO S MASEM SE DRUŽÍ RÁDO pro okolostojící bědné postavy. Smutek přešel v jásot, jásot v mlaskání, na prázdné rakvi vrah obskočil vdovu MÁM TI POMOCT NAHORU STRÝČKU ROZTÁHNI NOHY MÁMO. Lehl jsem si na zem a naslouchal, jak se stejnými kroky svét otáčí v rozkladu.
I'AM GOOD HAMLET GI'ME A CAUSE
FORGRIEF
AH THE WHOLE GLOBE FOR A REÁL
SORROW
97
RICHARD THE THIRDI THE PRINCEKILLING KING OH MY PEOPLE WHAT HAVE I DONE
UNTO THEÉ ; JARO HRB VLÁČÍM SVŮJ TĚŽKÝ MOZEK. DRUHY KLAUN V KOMUNISTICKÉM JARU SOMETHINGIS ROTTEN IN THIS AGE
OF HOPE I LETS DELVE IN EARTH AND BLOW HER
ATTHEMOON Tady přichází strašidlo, které mě spáchalo, ještě se sekyrou v lebce. Jen nechej na hlavě; vím dobře, že jedna díra je ti až moc. Přál jsem si, aby se má matka měla o jednoho méně, když j ses jí vrtal v útrobách: zůstal bych si ušetřen. I Bylo by třeba zašít ženy, stvořit svět bez matek. Pak bychom se mohli v klidu navzájem oddělat, přijde-li nám život zdlouhavý nebo krk příliš úzký pro naše výkřiky. Co po mně chceš. Nestačí ti státní pohřeb. Ty starej škemrale. Nemáš snad v botách krev. Co je mi po tvé mrtvole. Buď rád, že ucho trčí ven, možná se dostaneš do nebe. Na co čekáš. Kohouti jsou povražděni. Jitro se nekoná. MÁM SNAD
PROTOŽE TAKOVÝ JE ZVYK VRAZIT KUS
ŽELEZA DO
b 1 1
MM
NEJBLIŽŠÍHO TĚLA NEBO DO TOHO
DALŠÍHO
A DRŽET SE HO PROTOŽE SVĚT SE OTÁČÍ PANE ZLOM MI VAZ PŘI PÁDU Z HOSPODSKÉ
LAVICE
Tvůj výstup, Horatio. Ty znáš mé myšlenky, které jsou plné krve od doby, co prázdné nebe zastírá jitro. PŘICHÁZÍŠ SI POZDĚ PŘÍTELI / PRO SVOJI GÁŽI /V MÉ TRUCHLOHŘE UŽ NENÍ PRO TEBE MÍSTO. Horatio, poznáváš mě. Jsi mým přítelem, Horatio. Znáš-li mé, víš, jak můžeš být mým přítelem. Chceš si zahrát Polonia, který se chce vyspat se svou dcerou, se vzrušující Ofélií, vstupující na svou narážku, vidíš, jak vrtí zadkem, je to tragická role. Horatio-Polonius, Věděl jsem, že jsi herec. Já jsem jím taky a hraju Hamleta. Dánsko je vězení, mezi námi roste zeď, Hle, co vyrůstá ze zdi. Exit Polonius. A moje matka jako nevěsta. Její prsa jsou růžový záhon, klín jáma s Hady. Vypadl ti text, mátí. Budu ti napovídat SMYJ VRAŽDU Z TVÁŘE MÚJ PRINCI / A USMĚJ SE NA NOVÉ DÁNSKO. Udělám z tebe znovu pannu, matko, aby tvůj král měl krvavou svatbu. MATEŘSKÝ KLÍN NENÍ ŽÁDNÁ JEDNOSMĚR-KA. A teď ti závojem svážu ruce za zády, protože se mi tvé objetí hnusí. A teď ti roztrhám svateb-
98
99
ní šaty. Teď musíš křičet. A teď cáry tvých svatebních šatů pomažu zemí, v kterou se obrátil můj otec, a cáry pošpiním tvou tvář tvé břicho tvá prsa. A teď se tě zmocním, matko, v jeho, mého otce, neviditelné stopě. Svými rty udusím tvůj křik. Poznáš plod svého těla. A teď táhni pod širým dánskym sluncem, které svítí na živé i mrtvé, na svou svatbu. Nacpu tu mrtvolu do záchodu, aby se palác udusil v královských sračkách. A pak mi dovol sníst tvé srdce, Ofélie, to, pro které pláču.
100
2/ Evropa ženy
Enormous room. Ofélie. Její srdce jsou hodiny.
OFÉLIE (CHÓR/HAMLET)
Jsem Ofélie. Ta, kterou si neponechala řeka. Žena na oprátce Žena s podřezanými žilami Žena, která je předávkovaná NA RTECH SNÍH Žena s hlavou v plynové troubě. Od včerejška se nepokouším zabít. Jsem sama se svými prsy svými stehny svým klínem. Rozdrtím nástroje svého zajeti židli stůl postel. Zničím bitevní pole, které bylo mým domovem. Rozrazím dveře, aby dovnitř mohl vítr a křik světa. Rozbiji okno. Krvácejícíma rukama roztrhám fotografie mužů, které jsem milovala a kteří mě zneužili na posteli na stole na židli na podlaze. Zapálím své vězení. Hodím do ohně své šaty. Z prsou si vyrvu hodiny, které byly mým srdcem. Vyjdu na ulici, oděna do své krve.
101
3/ Scherzo
Univerzita mrtvých. Šepoty á mumlání. Ze svých náhrobních kamenů (kateder) vrhají mrtví filozofové na Hamleta své knihy. Galerie (balet) mrtvých žen. Žena na oprátce Žena s podřeza- i nými žilami atd. Hamlet jě pozoruje v póze návštěvníka muzea (divadla). Mrtvé ženy mu strhnou šaty z těla. Ze vztyčené rakve s nápisem HAMLET 1 vystoupí Claudius a Ofélie, obleče- i ná a našminkovaná jako děvka. Oféliin striptýz. ■!
OFÉLIE
Sníš mé srdce, Hamlete, {Směje se) ■'. HAMLET
(s rukama před obličejem) Chci se stát že- | ;
nou.
Hamlet si oblékne Oféliiny šaty, Ofélie mu nalíčí "-■ masku děvky, Claudius, nyní Hamletův otec, se ;, bezhlesu směje, Ofélie posílá Hamletovi pusu | a s Claudiem/Hamletovým otcem vstoupí zpět ;| do rakve. Hamlet jako děvka. Anděl s tváří na \j šíji: Horatio. Tančí s Hamletem. , :)
HLAS/Y
{z rakve) Co jsi zabil, měl bys také milovat.
Tanec se zrychluje a je stále divočejší. Smích z rakve. Na houpačce Madonna s rakovinou prsu. Horatio roztáhne deštník, obejme Hamleta. Ztuhnou v objeti pod deštníkem. Rakovina prsu září jako slunce.
4/ Mor v Budě bitva o Grónsko
Prostor 2, zničený Ofélií. Prázdné brněni, sekyra v přilbě.
HAMLET
V neklidném říjnu kamna kouří AMD COLD HE HAD OF IT JUST THE WORST TIME
JUST THE WORST TIME OF THE YEAR FOR
AREVOLUTION
Předměstími vykvétá cement
Doktor Živago pláče
za své vlky
V ZIMĚ OBČAS DORAZILI DO VSI ROZTRHALI SEDLÁKA (odložímasku a kostým)
PŘEDSTAVITEL HAMLETA
Nejsem Hamlet. Už nebudu hrát žádnou roli. Má slova mi liž nic neříkají. Mé myšlenky vysávají krev mých obrazů. Mé drama se už nekoná. Za mnou stavějí kulisy. Lidé, které mé drama nezajímá, pro lidi, kterých se netyká. A mě už také nezajímá. Už s nimi nebudu hrát. {Hamletem nepozorováni, kulisá-
104
ci přinášejí ledničku, a tři televizory. Vrčeni lednice. Tři programy bez zvuku) Kulisou je pomník. Ve stonásobném zvětšení představuje muže, který vytvářel dějiny. Zkamenělina naděje. Jeho jméno je zaměnitelné. Naděje se nesplnila. Pomník leží na zemi, tři roky po státním pohřbu onoho nenáviděného a všemi uctívaného, vyleštěn jeho nástupci u moci. Kámen je obydlen. V prostorných nosních dírkách a otvorech uší, v záhybech pokožky a uniformy rozbité sochy bydlí chudší obyvatelstvo metropole. Po stržení pomníku následuje po jisté době povstání. Povstání začíná jako procházka. Proti pravidlům silničního provozu v pracovní době. Ulice patří chodcům. Tu a tam se převrátí nějaké auto. Noční můra vrhače nožů: pomalá jízda jednosměrnou ulicí k neodvolatelnému parkovišti, které je obstoupeno ozbrojenými chodci. Policisté, pokud nějací stojí v cestě, jsou odhozeni na stranu. Když se zástup blíží k vládní čtvrti, zastaví se u policejního kordonu. Vytvářejí se skupinky, z nichž povstávají řečníci. Na balkoně jedné z vládních budov se objeví muž ve špatně padnoucím fraku a rovněž začne řečnit. Když ho zasáhne první kámen, stáhne se za lítací dveře z pancéřového
105
skla. Volání po svobodě se promění ve výkřiky po svržení vlády. Lidé počnou odzbrojovat policisty, zaútočí na dvě tři budovy, vězení policejní stanici sídlo tajné služby, pověsí za nohy pár desítek přisluhovačů moci, vláda nasadí vojsko, obrněné vozy. Mé místo, kdyby se mé drama ještě mohlo konat, by bylo na obou stranách fronty, nad ní. Dýchám v potu davu a vrhám kameny na policisty vojáky obrněné vozy pancéřové sklo. Dívám se na útočící dav lítacími dveřmi z pancéřového skla a potím se strachy; V touze sklo prolomit zvedám proti sobě prst, který se tyčí za pancéřovým sklem. Třesu se hrůzou a pohrdáním, zahlédnu v útočícím davu sám sebe, s pěnou u úst, jak zvedám pěst proti sobě. Věším za nohy své uniformované tělo. Jsem voják v pancéřové věži, má hlava pod přílbou je prázdná, výkřik je udušený v řetězech. Jsem psací stroj. Uvazuji smyčku, když jsou věšeni náčelníci, odstraňuji podnožku, lámu si vaz. Jsem svým zajatcem. Svými daty krmím počítače. Mými rolemi jsou slina a plivátko nůž a rána zub a hrdlo krk a oprátka,, Jsem databanka. Krvácející v davu. Vydechující za lítacími dveřmi. Vylučující slovní hlen v mé zvukotěsné bublině nad bitvou. Moje drama se
10«
■
nekonalo. Ztratil se text. Herci pověsili tváře v šatné na hřebík. Nápověda hnije v boudě . Vycpané morové mrtvoly v hledišti nehnou ani rukou. Jdu domů a zabíjím čas, sám/s vlastním nedílným Já. Televize Každodenní hnus Hnus Z vypreparovaného žvástu Z nařízené radosti Jak se píše ÚTULNY Naši Každodenní vraždu dej nám dnes Neboť Tvá je nicota Hnus Ze lží kterým věří jen lháři A jinak nikdo Hnus Ze lží kterým se věří Hnus Vyrytý do ksichtů činitelů Bojem o posty hlasy bankovní konta Hnus Vůz se srpem blýskající pointami Procházím ulicemi obchodními domy tvářemi S jizvami konzumní bitvy Bída Bez důstojnosti Bída bez důstojnosti Nože boxeru pěsti Ponížená těla žen Naděje generací
Utopená v krvi zbabělosti hlouposti Směje se z mrtvého břicha HeilCOCACOLA Království pro vraha
BYL JSEM MACBETH KRÁL MI NABÍDL
107
SVOU TŘETÍ SOULOŽNICI ZNAL JSEM KAŽDÉ MATEŘSKÉ ZNAMÉNKO NA JEJÍCH KYČLÍCH RASKOLNIKOV NA SRDCI POD JEDINOU KAZAJKOU SEKYRU PRO (JEDINOU) LEBKU LICHVÁRKY *. Vydechuji v samotě j
Letištních hal Mám ^
■j.
Privilegovaný Můj hnus Je privilegium Ohrazuje zdí
Ostnatým drátem vězením (Fotografie autora)
Už nechci jíst pít dýchat milovat ženu muže jj dítě zvíře. Už nechci umírat. Už nechci J zabíjet. i (Roztrháni autorovy fotografie) Rozlomím své zapečetěné tělo. Chci přebývat ve svých žilách, v morku svých kostí, v labyrintu lebky. Stáhnu se zpátky do svých vnitřností. Zaujmu místo ve svých sračkách, ve své krvi. Někde jinde jsou těla rozbíjena, abych I já mohl bydlet ve svých sračkách. Někde jin- j: de jsou těla otvírána, abych já mohl být sám ->. se svou krví. Mé myšlenky jsou rány v mém mozku. Můj mozek je jizva. Chci se stát strojem. Ruce k chytání nohy k chození žádná bolest žádná myšlenka.
Obrazovky zčernají. Krev z lednice. Tři nahé ženy: Marx Lenin Mao. Každý ve svém jazyce odříkávají zároveň text JE TŘEBA ZPŘEVRÁTIT VŠECHNY VZTAHY V NICHŽ ČLOVĚK... Představitel Hamleta si oblékne kostým a nasadí masku.
HAMLET PRINC DÁNSKÝ S MRŠINOU
KLOPÝTAJÍCÍ OD DÍRY PŘES DÍRU K POSLEDNÍ DÍŘE
BEZ CHUTI
SE STRAŠIDLEM KTERÉ HO SPÁCHALO
V ZADECH ZELENÉ JAK OFÉLIINO MASO V ŠESTINEDĚLÍ A TĚSNĚ PŘED TŘETÍM ZAKOKRHÁNÍM
BLÁZEN
ROZTRHÁ ŠAŠKOVSKÍ PŘEVLEK FILOZOFA MILOVANÝ KBVELAČNÝ PES SE PLAZÍ
VBRNĚNÍ
(Navlékne si brnění, sekyrou rozpolti hlavy Marxe Lenina Maa. Sníh. Doba ledová)
108
109
5/ V strašlivé zbroji / divě vyčkávajíc/po tisíciletí
Hluboké moře. Ofélie na pojízdné židli. Ryby trosky mrtvoly a části těl plynou kolkolem.
OFÉLIE
(zatímco dva muži v lékařských pláštích ji odspodu připoutávajík pojízdné židli provazem) Zde se hlási Elektra. Ze srdce temnoty. Zpod slunce trýzně. K metropolím světa. Ve jménu obětí. Vyvrhnu semeno, které jsem přijala. Mléko svých prsů proměním v smrtelný jed. Vztáhnu zpět svět, který jsem zrodila. Svět, který jsem zrodila, udusím mezi stehny. Pohřbím ho ve svém pohlaví. Pryč se štěstím ponížení. Ať žije nenávist, pohrdání, vzpoura, smrt. Až projdete s řeznickými noži svými ložnicemi, pochopíte pravdu. (Muži odejdou. Ofélie zůstává na scéně, nehybná, celá v bílém)
110