ÚVOD DO STUDIA DĚJIN ARCHITEKTURY (IV)
Jiří Kroupa 2021
Základy architektonické terminologie
A) Sakrální architektura
Dispozice a půdorys
Sálové (síňové) dispozice - v češtině je možné užívat oba termíny jako synonyma:
Sálový kostel – jednolodí (něm. Saalkirche; fr. église-salle; angl. single-space type
church)
Sálová dispozice s přístavbami, sál s bočními prostorami
Oratorium – např. kostely kartuziánského řádu
Sálový kostel na způsob pasáže– románské kopulové chrámy v Akvitánii
Kostel s přízedními pilíři (často užíván něm. termín: Wandpfeilerkirche, případně
odvozený termín Wandpfeilerhalle)
Bazilika, bazilikální dispozice:
Bazilika pilířová, sloupová
+ v liturgickém významu se používá termín rovněž jako čestné označení pro kostel
vybavený svatým oficiem zvláštním privilegiem (basilica minor), v takovém případě se
ani nemusí jednat o „baziliku v architektonickém smyslu“
Halová dispozice:
Hala, halový kostel (něm. Hallenkirche; fr. église-halle; angl. hall-type church)
Pseudohala, pseudohalová (rovněž pseudobazilikální) dispozice (něm. Stufenhalle)
Centrální dispozice:
Rotunda – stavba na kruhovém půdorysu
Centrála kvadratická (na čtvercovém půdorysu)
Centrála polygonální (na polygonálním půdorysu)
Oktogon (centrála na osmiúhelném půdorysu
Centrála na oválném půdorysu
Centrála ve tvaru kříže (řeckého kříže)
Kaple:
a) malá sakrální stavba bez farních práv – křesty, pohřby
b) v chrámu prostor pro boční oltáře
c) domácí kaple na hradech, v zámcích a palácích
Dvoupatrová kaple (capella privata, capella publica)
Relikviářová kaple
Axiální (osová) kaple – mariánská kaple (angl. Lady chapel; něm. Scheitelkapelle)
Baptisterium - křestní kaple
Arkýřová kaple (něm. das Chörlein) - např. oltářní prostor hradních kaplí nebo paláců,
který vystupuje v patře z hmoty stavby
Části půdorysu:
Presbytář - chór: (původně pro chórový zpěv před oltářem, od poloviny 14. stol. název
pro celý prostor presbytáře)
Chór a závěr kostela
Trojdílný chór:
- původně k chóru byl na severu připojen prostor prothesis (příprava mše), na jihu
diakonikon (liturgické předměty, relikvie)
- románský trojdílný chór (typ Cluny II.)
- italská renesance - na boku kapitulní sál a sakristie (mauzoleum)
Kvadratický chór, cisterciácký chór
Polygonální chór
Trojapsidový chór
Stupňovitý chór – románský (něm. Staffelchor)
Chór s ochozem a radiálními kaplemi (chór poutních chrámů doby románské)
Chór s ochozem a věncem kaplí (katedrálový chór klasické gotiky)
Chór s ochozem, ale bez kaplí v závěru - nepravý katedrálový chór (např. městský farní
kostel sv. Jakuba v Brně)
Trojkonchový chór, chór v půdorysné formě jetelového listu
Transept - příčná loď umístěná mezi chórem a lodí
Křížení – místo, kde se kříží příčná loď s hlavní lodí
Věž nad křížením
Západní část chrámu:
Atrium
Předsíň (nartex)
Západní chór (Westchor) u kostelů s dvojím chórem
tzv. Westwerk - pevnostně upravené průčelí (karolinsko-otonská doba)
tzv. Vorkirche - průčelí s pravoúhlou halou v přízemí a sálem s tribunou v patře (Cluny,
Hirsau)
Věž:
Chrámová věž (resp. dvojice věží v průčelí)
Chórová věž (nad chórovým čtvercem)
Věž nad křížením
Sanktusník
Věže při chóru (něm. Chorflankenturm, např. Mainz; Chorwinkelturm, v nároží mezi
chorem a transeptem)
Kampanila – samostatně stojící zvonice
Krypta:
tzv. „Stollenkrypta“ – zaklenutá chodba v podzemí
Confessio (něm. Ringkrypta) krytá chodba na půlkruhovém půdorysu pod apsidou
kolem hrobu světce – je možné se k hrobu dívat
Halová krypta
Členění vnitřní stěny:
Dvojzónové: arkáda, okenní zóna
Trojzónové: arkáda, empora/triforium, okno (s triforiem v klasické gotice)
čtyřzónové: arkáda, empora, triforium, okno (raná gotika, 1140-1190)
Empora, tribuna, galerie: (fr. tribune-galerie-haute; angl. gallery)
Vnitřní galerie (něm. der Laufgang) - horizontální středověký prvek v horní části zdiva
Triforium
Vnější galerie:
a) vnější příčná galerie - trpasličí galerie (něm. die Zwerggalerie) - s arkádami, případně
kolonádou na malých sloupcích
b) královská galerie - galerie judských králů
Lectorium, Lettner – chórová přepážka, oddělující chór mnichů od chóru laiků
Edikula – „aedicula – domeček“ – architektonický prvek (může být i samostatný) ve
formě krytého otvoru s římsou a stříškou
Vnější gotické stavební prvky:
Vimperk – vysoký trojúhelný štít nad portálem nebo okny (s kružbou a fiálami)
Fiála – štíhlý (konstrukční i dekorativní) jehlan nad opěrným pilířem; je zakončený
křížovou kytkou
Krab (něm. die Kraben, Kriechblume) – dekorativní gotický prvek ve formě svinutého
listu (mimo jiné i na bocích fiály)
B) Světská architektura
Zámek:
tzv. „palazzo in fortezza“ – staročesky „stavení ve tvrzi“, opevněný palác
tzv. „palazzo in villa“ – „palác na venkově“, v našem prostředí „zámek“
Vila
- toskánská (předměstský letohrádek se zahradou a dvorem)
- římská (zahrada, park s budovou „casina, casiny, belvederu, apod.“)
- benátská (venkovská budova jako centrum hospodářského statku)
Půdorysná dispozice:
Zámek na půdorysu obdélníka
Zámek čtyřkřídlý (s vnitřním nádvořím)
Zámek trojkřídlý (na půdorysu obráceného písmene U)
Dílčí části zámeckého souboru:
Hlavní zámecké těleso – „corps de logis“ + boční křídla
Boční pavilon, pavilony
Zámecký dvůr vnitřní, často nazývaný také „čestný“ dvůr (fr. cour d’honneur; něm. das
Ehrenhof ) – vymezený hlavní průjezdní, čestnou bránou
tzv. „communes“ – nízké stavby kolem dvora s úřednickým či hospodářským účelem
Menší dvůr, hospodářský - vstupní nebo vedlejší dvůr, zejména častý ve francouzském
prostředí jako tzv. „dolní“ dvůr (fr. cour-bas)
Předdvoří – „avant-cour“
Předzámčí, podzámčí
Vnějšek zámecké/palácové stavby:
Rizalit – část vystupující z půdorysu v plné výšce se střechou
- ústřední rizalit, boční rizalit, nárožní rivalit, polygonální rivalit, apod.
Nepravý rizalit, tzv. „Utlucht“, „Auslucht“ - nižší, neuzavřená forma rizalitu v 16. - 18.
stol. (od země, ale ne až ke střeše: např. Hannover, Leibnitzův dům)
Arkýř - krytá vystupující forma, krytý balkón či krytý chór vystupující kaple
Vikýř – střešní otvor ve formě edikuly, okna apod. (slouží k odvětrávání podstřešních
prostorů)
Piano nobile – hlavní, vznešené patro zámeckých a palácových staveb podle italského
způsobu (1. patro)
Rez de chaussée – hlavní přízemí, společenské patro staveb podle francouzského
způsobu
Vnitřek:
Enfiláda – jediná komunikační osa s průhledem otevřenými dveřmi
Antecamera – antichambre: předpokoj
Camera – sala – sal a l´italienne: názvy zámeckých a palácových místností; „italský sál“
přes dvě poschodí
Galerie – podélný sál či chodba, otevřené po jedné straně okny
Sala terrena – sál „podzemní“, obrácený do uzavřeného nádvoří, zámeckého příkopu
nebo zahrady (se symbolikou přírodních a podzemních božstev)
Grotta – umělá jeskyně (někdy připojená k sala terreně, její „ikonologická“
předchůdkyně)
Salet, „salatrine“ – v 18. století malý letohrádek v zahradě („ikonologický“ nástupce
dřívější sala terreny)
C) Pevnostní, vojenská architektura
Pevnost (něm. die Festung; fr. forteresse; it. fortezza) – systém obranných zařízení
- k obraně významných a bohatých měst
- k obraně řek a pohoří
- k zajištění dosud neobsazené provincie
- k zajištění strategicky významných míst proti možnému útoku nepřítele
Pevnostní systémy (fr. manière de fortification)
Bašty, rondely (něm. die Basteien; fr. tours rondelles) – v pozdním středověku a raném
novověku: půdorysně půlkruhové či kruhové stavby vystupující z hradebních zdí ve
tvaru nízkých věží
Bastionový systém (fr. tracé en bastion)
a) Italský systém (Leonardo da Vinci, Francesco di Giorgio, Michele
Sanmicheli) – nejstarší obranný systém raného novověku: srdcovité nebo pětiúhelné
bastiony v příkopu.
b) Nizozemský systém (Johann Wilhelm Dilich, Menno von Coehoorn) – pro
nížinné oblasti s množstvím vody: špičaté užší bastiony, široké vodní příkopy, před
kurtinami raveliny, před bastiony šance-zašpičatělé půlměsíce.
c) Francouzský systém (Sebastien le Prestre de Vauban) – různé systémy podle
přirozenosti krajiny:
(i) široké bastiony (s ušima), na nich vyvýšené posty; před kurtinami tzv.
předsunuté raveliny;
(ii) ve svých pozdějších pracích Vauban oddělil bastiony od ostatní pevnosti
dalším příkopem.
(iii) tzv. Tenaille (das Tenaillensystem; fr. manière tenaillée) - polygonální,
hvězdicový systém.
Systém opevněného pásu z menších pevnůstek (jeden z jeho tvůrců byl mohučský
architekt a vojenský inženýr Maximilian von Welsch) – Mohuč, Schweidnitz, u nás
Olomouc.
Jednotlivé části opevnění:
Tracé – půdorys pevnostní soustavy (průběh valů, příkopů – znázornění pevnostního
systému)
Bašta, rondel
Bastion - polygonální
Ravelin – vystupuje z příkopu před přímou zdí mezi bastiony (kurtinou)
Kurtina; kurtinová - (přímá) zeď mezi dvěma bastiony
Kasematy (něm. die Kasematte; it. casemate) – zaklenuté prostory (i několikapatrové) v
opevnění
Koliště (něm. das Glacis) - plochá, zkosená plocha vně pevnostního systému (je
zkosena na straně možného útoku)
Citadela – opevněná pevnost nad městem (případně před městem)
D) Zahradní architektura
Zahradní systém
- italský – ohrazený, s pravoúhlými partery kolem centra / „teatro“, různými drobnými
letohrádky a technickými hříčkami, s galeriemi, apod. (srov. Lustgarten v Kroměříži)
- francouzský - klasický: tvůrce André Le Nôtre (konec 17. století), s boskety a hlavní
pohledovou osou
- rokokový: tvůrce Ange-Jacques Gabriel, Jacques-Fr. Blondel (od 30. let
18. stol.), s trávníkovými partery a různě se křížícími se pohledovými osami
- holandský – menší pravoúhlé partery se seskupují do jednotlivých oddělení zahrady, ta
jsou oddělena vodními kanály (kanály rovněž zahradu mohou rámovat)
- „anglo-chinoise“ - sentimentální, „anglo-čínská“, často osvícenská zahrada s různými
stavbičkami (fabriques): od 60. let 18. století do konce 18. stoletív Evropě
- anglická neformální zahrada – objevuje se na přelomu 17. a 18. století v Anglii, její
první etapa kulminuje v anglickém neopalladianismu počátku 18. století (tzv.
Augustovská zahrada podle císaře Augusta + recepce malířských děl italských
francouzských krajinářů);
- později se v krajině neformálních parků objevují stavby nejen antikizující, ale
také čínské, gotické, turecké, perské (tzv. pitoresní, malebná, krajinářská zahrada);
- ve druhé polovině 18. stol. se prosazuje přírodně-krajinářský park velkých
rozměrů. Ten se šíří kolem roku 1800 po celé Evropě a během 19. století nabývá
různých podob – všechny se odvíjejí od přírodního utváření krajiny.
Části zahradní architektury:
Partere – rovinná část zahrady s trávníkem, nebo vysypaným barevným pískem
- de broderie: „výšivkovitý“ - ornamenty z barevného písku
- de compartiment: květinový - symetricky tvarované sousední partery na
nepravidelném půdorysu
- a l´angloise: trávnikový, zelený parter
Boskett – část v zahradě vytvořená ze zastřižených keřů nebo malých stromků
Treillage – mřížová stěna z latí; dřevěné loubí v zahradě
Berceaux – altánek (většinou z dřevěných latí, pokrytý popínavými rostlinami)
Boulingrine - bowling green – trávníkový partere s prohlubní v zemi (původně: trávník
pro hru v kuželky, často však v zahradě tuto funkci neměl/ byl módním projevem)
Giardino segreto / secreto: oddělená, menší část zahrady pro soukromé užívání majitele
/ někdy se zdůrazňuje její „tajný“ charakter.
Oranžérie – skleník pro pěstování pomerančovníků a jiných exotických stromů.
Trianon – původně letohrádek na místě stejnojmenné vesničky u Versailles, později ve
francouzské rokokové zahradě menší přízemní letohrádková budova na konci zahrady.
Eremitage – poustevna; Belvedere – letohrádek s „krásnou vyhlídkou“; Belaria –
letohrádek s otevřeným horním patrem; Galerie – dlouhá otevřená stavba, často se
sochařskou výzdobou interiéru.
Fabriques – drobné stavby v neformálních zahradách „anglo-čínských“, s různým
účelem a vybudované v různém stylu.
Ha-Ha – způsob ohrazení bez ohradní zdi u neformálních zahrad. Zahrada končí
hlubokým příkopem, který se záhy zvedá do původní výše, takže se zdálky zdá, jakoby
zahrada přecházela bez přerušení do širší krajiny.
E) Konstrukce, klenby a fasáda
Stavební způsoby
Tektonický způsob (modus)- sestavení podpěry a břemena; sloupový řád:
- řád jako styl-genus (vedle sebe): např. v Řecku uplatnění řádu dórského, iónského,
korintského na různých stavbách
- řád jako pořadí, styl-ordo (pořadí od nižšího k vyššímu): např. v Římě toskánský, nad
ním iónský, nad ním korintský apod.
- řád vysoký a nízký: např. ve středověku, případně u Filippo Brunellesca v první pol.
15. století (iónský a kompozitní)
Stereotomní způsob (modus) - sřetězení horizontálních ploch ve vertikálních osách:
- výstavba podlaží prostřednictvím bosovaných kvádrů
- výstavba a odlišení pater odstupněným způsobem bosáže (např. Michelozzo: Palazzo
Medici-Riccardi ve Florencii)
- výstavba podlaží prostřednictvím různě řezaných kamenných desek
- okenní řád: sřetězení pomocí různé velikosti okenních otvorů v patrech nad sebou
Travée (něm. das Joch) – základní jednotka architektonického učlenění: sestává z páru
stavebních článků, intervalu mezi nimi, nesených části a zastropení. Z hlediska řádu
existují jeho dvě základní formy:
Kolonáda – sloupořadí; sestavené ze sloupů, spjatých horizontálním kladím:
architrávový systém.
Arkáda – oblouk; svislé podpěry nesou půlkruhové (případně hrotité) oblouky:
arkádový systém.
Podpěry
Pilíř
je sestaven z článků: baze-basis, dřík, krycí deska (může být profilovaná)
Pilíř s příporami (sloupkovými) – k pilířovému jádru jsou připojeny drobné sloupkové
přípory (klasická gotika)
Pilíř svazkový – jádro je organicky propojeno s lineárními příporami do jediného celku
(poklasická gotika)
Lizéna, lezéna; lizénový rám
Sloup
je sestaven z článků: patka, dřík, krček a hlavice
Polosloup; třičtvrtěsloup; čtvrtsloup – sloupy zapuštěné do zdi
Pilastr – plochý, do zdi zapuštěný sloup
Lizéna s patkou (případně naznačeným krčkem): Dom. Martinelli: „fasce che serváno
come pilastri“ (lezény, které slouží jako pilastry)
Řády (něm. die Ordnung; fr. ordonance):
a) řecké
Dórský: kanelovaný dřík bez patky, hlavice (echinus-polštářek, abakus-krycí deska),
kladí (architráv, triglyfy + metópy, římsa)
Iónský: patka, štíhlý dřík s řídkými kanelami, hlavice s volutami, kladí (trojdílný
architráv, reliéfní vlys, dekorativní římsa)
Korintský: patka, štíhlý dřík s kanelami, hlavice (koš s akantovými listy), kladí (jako
iónské, ale vyšší architráv a zubořez nad vlysem);
b) římské
Toskánský: patka, hladký dřík, výrazný krček, profilovaný abakus, kladí (dvojdílný
architráv, hladký vlys, profilovaná římsa)
Kompozitní: kanelování ve spodní části dříku, hlavice vzniklá propojením korintského
koše a z něj vyrůstajících iónských volut, několikadílný architráv.
c) „Ordre absent“
V akademické teorii Jacquese Fr. Blondela je termínem „chybějící řád“ označen tzv. „6.
řád“ – tj. použití lizén na místě nejnižšího sloupového řádu (většinou na bočních
nárožích zámeckých fasád).
Tento druh architektonického řádu byl užíván již v římské akademické teorii
kolem roku 1700: „fasce che servono come pilastri“ – pásy, které slouží jako pilastry
(srov. Domenico Martinelli, Carlo Fontana a Francesco Fontana).
d) Kolosální, monumentální řád
Sloupový řád, jehož sloupy (případně pilastry a lizény) spojují dvě podlaží. Používán
Palladiem a pozdním Michelngelem, později byl často součástí akademické římské
výuky v době barokní.
Členění přízemí (resp. fasády)
Bosáž, rustika, armování
Konstrukční systémy středověké
Obloučkový vlys – motiv drobných arkád pod románskou římsou, nesený po stranách
zapuštěnými pilíři, příp. lizénami
Přípora (něm. der Dienst) - původně sloupová příložka u pilíře - v gotice značně
důležitý prvek, postupně ztrácí hlavici
Opěrný systém středověkých chrámových staveb:
Opěrný pilíř, opěrák
Opěrný oblouk
Oblouky (lat. arcus)
- půlkruhový, plný
- segmentový, plochý
- podkovový, podkovový hrotitý
- trojlistový, jetelový list
- hrotitý, hrotitý-lancetový
- závěsový, draperiový
- oslí hřbet, kýlovitý, tudorský
- prampouch (něm. Schwibbogen): zděný rozpěrný oblouk mezi dvěma domy v úzké
středověké uličce
Portály
Pravoúhle završený (s architrávem)
Půlkruhově završený (s archivoltou)
Cvikl – plocha vymezená archivoltou a jejím pravoúhlým orámováním
Hrotitý portál gotický
Odstupňovaný portál ve špaletě
Portikus: sloupová otevřená hala, resp. sloupová předsíň před hlavním portálem
Okna, okenní otvory
Formy oken:
Půlkruhově završené
Biforium (sdružené po dvou)
Triforium (združené po třech)
Hrotité – gotické
Rozeta
Okulus, kruhové okno, oválné okno
Bramantovské okno
Serliána, Palladiovský motiv
Kazulové okno
Francouzské (balkónové) okno
Rámování a výplně oken:
Kamenné ostění
Šambrána (něm. die Fenstereinfassung)
Okenní kružba (něm. Masswerk)
Slepé okno, slepý oblouk (něm. die Blende)
Výklenky
Edikula – může být i samostatně (viz výše)
Nika
Exedra
Sedile
Římsy a štíty
Římsy
- soklová
- patrová
- kordonová, pásová
- parapetní
- korunní, hlavní
Římsy nadokenní
Štít (fronton, frontispitz)
- volutový štít
- trojúhelný
- segmentový
- rozeklaný, prolomený
- roztržený
Klenby
Valená
- s průřezem půlkruhovým, segmentovým, hrotitým, parabolickým
Valená klenba na pasech
Valená klenba se spuštěnými pasy (a biforiem)
Klenba klášterní - domikální
Křížová klenba - hřebínková
Křížová klenba - žebrová - klenák
Klenba šestidílná, osmidílná - žebrová
Klenba síťová - paralelní žebra (nejstarší síť, 1385)
Klenba hvězdicová
Klenba kroužená
Klenby sklípková
Klenba klášterní s výsečemi
Klenba valená s výsečemi, lunetami
Klenba zrcadlová
Klenba s vykláněnými pasy
Části klenby
Náběhy klenby – u tzv. uzavřených kleneb (kupole, valená klenba)
Patky klenby, koutové výběhy – u tzv. otevřených kleneb (křížová, placková)
Čelo klenby – křivka, kterou se otevřená klenba opírá o zeď
Kápě klenby – plocha klenby
Žebra a ztužení kleneb
- pravoúhlého profilu, klínové
- hruškového profilu
Klenební pas
Ztužení klenby na rubu
Klenák
Kopule
- s tamburem
- na trompech
- na pendentivech
- kopule plochá
- placková klenba (mezi jednotlivými poli jsou nosné pasy)
- česká placka
- pruská klenba (kopule je menší než základna)
- skořepina (železobetonová), v poválečné moderní architektuře.
Střechy
Pultová
Sedlová
Valbová, zvalbená
Stanová, pyramidová
Mansardová
Plochá
Cibulová, cibulová s lucernou