ŽIVOT
FLORENTSKÉHO MALÍŘE
PA OLA U C C E L L A
PAOLO XJettlh -T*»oto dí Dono, srvanv Ucccllo, naroiený r. 1597, jo',. vyplývá s urwilcovíTh ulUjjů v nřfcoUJt* Juňrivýdi prizn.knJdi (ťjayc I. 1 začínal vlnatnč jako zkuifc v dílní Ijyrera* Gliilieriiho 1 účastnil <c rakc -|fodobni jako DonattUo - piatí na druhých (GhíbcrtiHo) dveřích pru florentské bojvtkrcríum San Ginvanni. Krumé tohn, jnk Uitir , jiných dokladň, hyl tinný tstUi jako mojiaiUř a v letech 141}—pracoval v JícnitkAch 11a ipdubc chrímu San Matro; a ďiikttif ítoji yji íliiifa1.11. íe r. t^4j vytvořd podobili film GluUiti, IXtoutillo a Andrea dH Caiíagnn kartony pro kruhová okna kúpale llnrentskebo donnt. Přes rulo znační m,-nnui(ou činnost vidi Ovítm Vaaari v UcieJJnvI pounc milfre, a pFcdevilm pertipektlvlatu - moíiii pml vlivem jednoho ste ivých pramenů, zipMliň A. Billihn. v ntchí je Ucccllo clmraktctiwjvdn jako relk)1 mistr v malnvdnl ívífar a krajin a autor dúinvsJíiÝcJt pcfin*ktlvnJch poblfdíi ■ ikritck (HilU, í4 -a,; podobni i Magliabcchíauo, 99). Kromi toho v důdedku zivaioeho omylu v datován'
pAOLO Ucccllo by byl nejpůvabněji! a. ncjpodivuhodnějšl duch, její. mela po Gíbttovi malířské uménf, liciyby byl venoval tolik námahy figurám a zvířatům, kolik námahy a řasu ztratil otázkami perspektivy; neboř" i když jde o důmyslné a krásné včti, kdo se jimi zabývá přes míru, marní přetěžuje svou přirozenost, plní svou mysl samými problémy a mčni její pltxlnost a lehkost v neplodnost 1 těžkopádnost. Kdo sc tomu věnuje vic než figurám, dospívá k strohému stylu, plnému obrysů, z čehoř plyne úsilí pojednávat všechno příliš dopodrobna; kromě toho sc takový človék stává velmi často samotářem, podivínem, melancholikem a chudákem jako Paolo Ucccllo, který byl nd přírody nadán hloubavým a bystrým duchem, a tak ne/.nal jiné potěšení neř. '/koumat obtížné 4 neřeší Lclné otázky perspektivy, jež byly sice podivuhodné a krásné, ale přece jen mu natolik bránily v malbČ figur, ic později, když zestárl, maloval čím dál hůř a hůř. Není totiž pochyb, že ten, kdo takovým příliš vet kým studiem znásilňuje svou přirozenost, sí na jedné stranč bystři mysl, ale všechno, co dělá, v/.tiycky pt>-strádá lehkost a půvab, s nimiž pracuji přirozené ti, kdo přikládají ruku k dílu s mírou, rozvahou a rozumem a přitom sc vyhýbají přílišným jemnůstkám, jež vnášejí do díla vchce rychle jakousi nucenost, strohost, těžkopádnost a špatný styl, který v divákovi vzbuzuje spíš útrpnost než obdiv; duch sc má totiž namáhat, jen když má rozum chuť tvořit a když se rozhoří nadšeni, neboř teprve pak vznikají skvelé, božské věci a podivuhodné myšlenky.
Vuaart tndl PaoU Uccclta \.t avých Zimttrh před GUltrrtího, l>on»tel!a a BruntllcKllíllO jako umčtce itarii Kuicnicc ■ lUl ho jak n objevitele ptrspi-liiívy, V tůni duchu je psin i celý jeho íivotopli. Doplňky, jimiž jc| Vasari v t. vydái d Ž uviti ro/ííři! vití nrí dvojnátobní, tuto gal; tad.nl, 1 ne xcela nnrJWnnu předlilw u Uccdlovc objrvitdítvl (cíle ;tdůr»saiily. Přitom jc ai "fen t data jeho nmozcnl itcjnic, íc nemohl b?t předchůdcem uvedených umrlců, ale íe hyl podle vlcho jako jeho wttcvlllk Maascclo [ejšch íjkim, 1 ie «e tedv ion musil utii i-.lkMira perspektivy 11 itarilho Brunelkscbíbo,
GiUKiiia VASAHi
Pé*k tt tttfr %tbft«! - celý odatavec o ItcctUovc íljafnrm objevu ptropektivy byt st po anekdotu » UaMiatťJTrrn doplnili v l. vydáni
mts^xr/ji - podlolky Aon.-nukých čapek i kápí, kruhy * hroty nebo bac hrutů, Itavené nad erby.
hbíi tifi st iwM - ton odpovedi avŕJU »píí o Vasarilii podcenivém postoji k prid imaniňtri nci c ninottch D<inntrl!a a Jeho druhů, ktel I počítali fezbílie mcii lví pŕiitefe a kolegy, jali vfmr T, proslulí Maocttlho novely
0 íobiri Tlusťochovi {Italské rtmiontni tmmfy, i iS—144},
r Ltlmotf JpiUít - nazváním podle zakladatele líinmi (Lrlnw) BoJdJnucdho; pímJŕji la hyl Jphil »v. Matoule a od r, i7í4 Aocatleraia dJ Belle Arci Ucctllovy fresky je nedochovaly; přiví tak byly imitny
1 jeho práce v kl&cŕc Annakna, který byl zbořen, a Trnky v kostele Santa Trinlta,
Masaeciuvy práce *e v kostele nedbehovaly; nedochovalo se ani Uocellovo ZvfilatJnf.
Paolo sc tedy zabýval bez chvilky oddechu těmi nej obtížnějšími otázkami umění, a tak přivedl k dokonalostí způsob, jak dělat na základe půdorysů a nárysů domů, provedených už po sám vrch říms .1 střech, pumud provina Jících se přímek perspektivní pohledy Lak, aby se sbíhaly a zmenšovaly k úbežníku, přičemž si nejdřív stanovil, jak chtčl vysoko nebo nízko, hlavní bod; zkrátka a dobře zabýval se všemi těmito problémy tak, že objevil cestu, způsob a pravidla, jak umisťovat postavy v rovinách, na nich* spočívají nohama a na nichž se zkracují a zmenšují úměrně S tím, jak se vzdalují, enS sc drive dělalo zktismo. Podobné objevil způsob, jak malovat křížení a oblouky kleneb, zkracující se stropy s ubíhajícími trámy a oble sloupy na stěnách perspektívni i přes ostré rohy tak, ic sc ty rohy ztratily a vyrovnaly. Kvůli všem těmto úvahlm žil nakonec sám skoro jako divoch, zavřen celé týdny a měsíce doma, anii sc s někým stýkal a někomu ukazoval. Šlo sice o obtížné a krásně věci, ale kdyby byl ten čas strávil studiem figur, i když je kreslil docela dobře, byl by je přivedl k naprosté dokonalosti; jelikož vsak trávil čas takovými vrtochy, byl celý život spíš chudjf neí slavný. Proto také když Paolo ukazoval ty své mazzoechi s hranami A plochami kreslenými perspektivně z různých pohledů neho mnohostěny o dvaaosmdesáti fasetách s ostrými hranami a tyčinkami, s různými rozvilinami na každé fasetř, případně další takové podivnůstky, jimiž trivii a marnil čas, když je tedy ukazoval svému příteli Donatellovi, Dona to mu říkával: „Paolo, ty pro tu svou perspektivu opouští J jisté pro nejisté; tyhle věci se hodí leda rak pro ty, kdo vyrábéji intarzie, když dělají ozdoby z různých proužků, spiril, meandtů a podobných věci.*'
Paolovými prvrilmi malbami byly fresky v Lelmovč špitále, kde namaloval v podlouhlé perspektivní nice s v. Antonína Opata mrzi sv. Kosmou a Damiancm. V ženském klášteře Annalena udělal dvě figury; a v kostele Santa Trinita namaloval uvnitř nad levými dveřmi freskou výjevy ze života sv. Františka, a to jak přijimá stigmata, jak opravuje kostel, jejž podpírá ramenem, a jak rozmlouvá se sv. Dominikem. Pracoval také v kostele Santa Maria Maggiore, a to v kapli vedle postranních dveři, směrem ke kostelu San Giovanni, ve které je deskový obraz a predella od Masaccia;
stahoval bez chvilky oddechu těmi nej obtížnějšími 1a tak přivedl k dokonalosti způsob, jak dělat na sij a n.ii ■     domů, provedených až po sám vích nmod protínajících se přímek perspektivní pohledy ■íaly a zmenšovaly k úhěžníku, přičemž si nejdřív :íl vysejko nebo nízko, hlavní bod; zkrátka a dobre témito problémy tak, žc objevil cestu, způsob umisťovat postavy v rovinách, na níchž spočívaj f :hž se zkracují a zmenšuji úmerne s tím, jak se vzda-e dělalo zkusmo. Podobne objevil způsob, jak ma-oblouky kleneb, zkrocující se stropy s ubíhajícími iupy na s tónách perspektívne i přes ostré rohy tak, tratily a vyrovnaly. Kvůli väem těmto úvahám žil oro jako divoch, zavřen celé týdny a měsíce doma, n stýkal a někomu ukazoval. Slo sice o obtížné kdyby byl ten čas strávil studiem figur, i když jc obře, byl by jc přivedl k naprostá dokonalosti: ít čas takovými vrtochy, byl celý život spia chudý i také když Paolo ukazovaí ty své mazzocehi s bra-krcslcnými perspektivně z různých poli ledů nebo dvaaosmdesáti íäsctách s ostrými hranami a tyčin-rozvilinami na každé ťasetě, pripadne další takové miž trávil a marnil čas, když jc tedy ukazoval své-latcllovi, Donato mu říkával: „Paolo, ty pro tu ru opouštíš jisté pro nejisté; tyhle véci se hodí leda vyrábějI intarzie, když délají ozdoby z různých meandrů a podobných veci/* vními malbami byly tresky v Lelroově Špitále, kde ilouhle perspektivní nice sv. Antonína Opata mezi Dam Janem. V ženském klášteře Annalcna udělal kostele Santa Trinjtá namaloval uvnitř nad levými výjevy zc života sv. Františka, a to jak přijímá ^ravuje kostel, jejž podpírá ramenem, a jak mi-Jominikem. Pracoval také v kostele Santa Maria kapli vedle postranních dveří, směrem ke kostelu c které jc deskový obraz a predella od Masacm;
tlVOT ľLOUtMílliĽHtJ MALlňE PAtit.A VCCHIÍA
namaloval tam freskou Zvěstování s pozoruhodnou budovou, jež byla v té době něčím novým a nesnadným. Bylo to poprvé, kdy umělci spatřili takovou stavbu provedenou v pěkném stylu, s půvabem a v proporcích, kdy viděli, jakým způsobem maji přímky ubíhat, aby se prostor v ploše, ač malý a omezený, zdál značné hluboký a velký. Ti, kdo k tomu dovedou s rozmyslem a půvabem připoj i r na příslušných místech v barvách stíny a světla, dokážou nepochybně oklamat oko, takže se pak malba zdá živá a reliéfní. Paolovi to však nestačilo a usmyslil si ještě obtížnější vec v podobe sloupů, které se perspektivně zkracovaly a přitom přecházely přes ostrý roh klenby se čtyřmi evangelisty tnk, že jej zrušily; pokládalo se to za cosi krásného a obtížného a v tomto oboru byl Paolo opravdu důmyslný a zdatný. Pracoval také v kláštere San Miniato za hradbami Florencie, kde maloval zelenou hlinkou, zčásti doplněnou barvami, výjevy ze života sv. Otců, ale nedodržoval v nich jedaotu barev, jak náleží, a maloval pole modře, města červeně a stavby rúznč, jak ho napadlo, coí byla chyba, neboř věci, jež mají být jakoby z kamene, nemohou a nesmějí mít jinou barvu. Když Paolo pracoval na této malbě, dával mu prý opat, který tam tehdy byl, k jídlu takřka pořád jenom sýr; Paolovi se to už zajídalo, protože však byl člověk nesmělý, rozhodl se, že se tam už neukáže. Opat tedy pro něho poslal, ale jakmile Paolo slyäcl> Že se po něm ptají mniši, vždycky se doma zapřel; a pokud náhodou někde vc Florencii potkal některou dvojici z toho řádu, dal se vší silou do běhu a mnichům utekl. Jednou ho však dva řcholnlci, zvědavější než ostatní a mladši než on, dohonili a zeptali se ho. proč nepřijde dokončit, co začal, a proč utíká, jakmile vidi nějakého mnicha. A tu Paolo odpověděl; „Vy jste mě zničili takovým způsobem, že utíkám nejen před vámi, ale že se ui nemohu přiblížit ani k žádnému truhláři; a to všechno ten váš nerozumný opat, který mě těmi sýrovými koláči a polévkami celého tak nacpal sýrem, že jsem už celý sýrový a mám strach, aby ze mne neudělali tmel. Kdyby to tak šlo dál, nebyl bych snad už ani Paolo, ale Sýrccl" Mniši se s ním za velikého smíchu rozloučili a pověděli všechno opatovi, který Paola znovu přiměl k práci, ale k jídlu mu už poručil dávat něco lepšího než sýr.
*J7
Pw\»v! tatí r kidltth Salt Afmioto ~ i tetmkf tmlijvanách kolem t. 1440, byly íkJiÍtiio odkryty pouze ilomky.
2}8
GWRGIO VASAHt
oftiř tt ít, Kosman a Dominium - dílu ac nedochovala
V Ámt MtiUrrlI - (Hipis UcítJluvych prací v Mcdiccjikím pnUd byl připojen teprve v i. vydáni Žimtťi \ i. dčl. o tíitbl je fot, *c zachovaly tři pmatulú itbcazy /lift? n Aiffl Ramano z r, I4j6 [dnn v paíiiakim l-ouvfu, londýnské NiitHinal Gal hry ■ fWtiiakych Ulfi/ilch), o LtcrOuh tc Vasari nnljVujť liz v yivřra ■ velmi smiiiié- JaLíi o „daUIch plitnecb", tut nichž Paulo „namaloval ní kolik uIhIl-išuU or|-iro]cnců ri» koních". ■ lín.i.-y byly výtlilmi uvedeny t ínventifi McdLcrJBkiMm paUcc poimni Ij-trnzj MajtnLlicii r. 1494.
mil i farní ffttt p/ne utrrayi ptdkA -ilnckdratickĚ v ys v í den! nulito v v přezdívky bylo doplněno V i. vydáni Ztrátu, podobné jako nAsIcdujEd pupil ji.hu prací & zmínka o jeho krahárh, jci irnjl Vasaií vc ívé íblrcc.
f amhifit kJáittvx \atita Maria \'trrlU -z maleb v ambitu zvaném Chioatru Vtrdc §ť Ucccllovi připisují frei ky Stvnjtaif nvčla a itvnřtnt Adama a StviKiní Lvy 1 první břich, m niebi amřlcc pracoval kotem f. rijo, a Potopa a Obe/ a opilství Nocmovo, pritcz let 144(1—1448. IJertky byly r. 1940 afekty a vystaveny v sousedním rifcktiři; při (iiLninJ byly odkryty illiopk, Za povodní r.        byly malby vllni poSkuwny.
v mulitu pracovní mj. i Dtllo I> lli ^04—asi i471), jemuž VasAti vřtmvul krátil samintuný iivutopii) (Zj Optrt II, t47).
Poté namaloval Paolo v kostele Cľarmine pro kapli sv. Jeronýma, jež patřila Puglijskýra, oltář se sv. Kosmou a Damianem. V dome Mediecú udělal temperou na plátně několik výjevů sc zvířaty, jež mčl vždy v oblibě, a vynaložil veliké úsilf, aby jc udělal co nejlépe; kromě toho mil i doma vždy plno obrazů ptáků, koček, psů a všemocných zvláštních zvířat, jež nemohl mit živá, pr»tože byl chudý, a tak si j c aspoň nakreslil, Ncj raději ze vřeho mil však ptáky, a proto sc mu říkalo Paolo Uccello, Paolo Ptáček. V připomenutím domě Mediceu namaloval kromč jiných zvířecích výjevů také několik lvů, jak mezi sebou zápasí s tak děsivou hbitosti a zuřivosti, že vypadali jako živí. Zvláätt vzácný vsak byl výjev s hadem, který boj ovil se lvem a přitom prozrazoval nezkrotným pohybem svou zuřivost a dštil z chřtánu a očí jed, zatímco opodál bylo vidět venkovské děvče, které hlídalo vola, namalovaného v překrásné perspektivní zkratce; Paolovu vlastnoruční kresbu k němu mám ve své knize kreseb zároveň s kresbou k té venkovance, jez sc plná strachu dává před tčmi zvířaty na útěk. Bylo tam také několik velmi přirozeně namalovaných pastevců a krajina, jež sc tenkrát pokládala za velice pěknou; a na dalších plátnech namaloval Paolo tehdejší ozbrojence na koních, s řadou podobizen podle skutečnosti. Potě mu bylo zadáno několik výjevů v ambitu kláštera Santa Maria Novella; první, hned u vchodu do ambitu, představuje stvořeni zvjřat s nekonečným množstvím různých vodních, suchozemských í letujících živočichů. A poněvadž Ucccllo byl velice nápaditý a matoval, jak už jsme řekíi, 5 velikou zálibou zvířata, vyjádřil vc lvech, kteří se užuž na sebe sápají, veškerou jejich nezkrotnost a v jelenech i daňcích zase hbitost a bázlivost, nemluvě o nesmírně živých ptácích a rybách sc vsím jejich peřím a šupinami. S velikou snahou a péči tam udělal v pěkném stylu také stvoření muže a zeny. Na tomto obraze maloval s velkým zaujetím barevné stromy, jež sc tenkrát nemalovaly příliš dobře; a tak byl první, kdo si ze starých malířů získal jméno tím, žc dělal krajiny a ic je maloval doku nakji než kdokoli před ním, i když po něm přišli malíři, kteří je zpodobili ještě dokonaleji, protože on jim přes veškerou námahu nemohl nikdy dát tu měkkost a jcdnotu> kterou dostaly v naší doho tím, že se malují olejem. Ale velice dobré bylo už to, že jc pomocí