Neodvratitelný pád do grotesky
Světový věhlas polského spisovatele Witolda Gombrowicze (1904 - 1969) je v rozporu s relativní neosvojeností jeho díla v českém kulturním prostředí. Nemáme asi k dispozici Český překlad Gombrowiczova nejprosIuíejšQio textu Ferdydurke (1938), patrné proto, že tento posmčvačný román je úzce vázán na rozvrstveni a intelektuální atmosféru polské společnosti před druhou světovou válkou, a také proto, že jde o experimentální prózu plnou jazykových hříček, která je pro překladatele podobným oříškem jako íoyeeův Odysscus. Lze tudíž uvítat, že po Pitinského inscenaci grotesky Sňatek v Kabinetu múz k nám Gombrowicz přichází znovu, tentokrát v adaptaci FERDYDURKE (Thirty Door Key). jak ji v britsko-francouzsko-polské koprodukci režíroval dávný bouřlivák Jerzy Skolimowski. Snímek z r. 1991 uvádějí filmové kluby, v anglické verzi, s polskými titulky a českým tlumočením.
Polský esejista Artur Sandauer napsal. Že román Ferdydurke je - ve formě fantastického deníku - satirou na polskou společnost v celku: na konzervativce i pokro-káře, učitele i gymnazistky, zemanstvp i lid a na Gombrowicze samotného. Ctěme fantasmagorické vyprávění třicetiletého muže, který se nezadržitelně propadá do groteskních dětských a jinošskýcb obsesí. Nejprve jej učitel odvede do školní třídy, kde se hrdina stává účastníkem chlapeckých půtek a rozhodčím v souboji na grimasy- Poté je v rodině sebejistých volnomysienkářů zneklidněn jejich cynickou dcerou, v jejímž pokoji zintrikuje komické setkání dívčiných ctitelů. Posléze se ocitá v usedlosti, kde se klíčovým střetem stane přání osvíceného mladého aristokrata (jenž se pokouší překonat bariéru mezi šlechtou a služebnictvem), aby mu podomek dal po hubě, což v důsledcích vyprovokuje selskou vzpouru.
Z unikavé předlohy vynikly zfilmováním především groteskní momenty, onen tísni vý pocit z obscénně trapné hlouposti, který je románu vlastní. Jak se Gombrowiczova delirantnf mura proměnila v barevnou podívanou, nabyl ovšem její obraz apartníbo jasu. Skolimowski má zkušenost uvolněné generace 60. let, téma jinošskýcb vzmachů a ochablostí jej zajímá od ironického debutu Popis osoby (1964) a jeho Gombrowicz, zvlášť když je v angličtině, připomíná spíš anglickou tradici „internátních" filmů (srov. Kdyby Lindsaye-Andersona) než romantizující opar např. Wajdovýcb vizí šlechtického Polska. Gombrowiczův obraz těžké krize stavovské společnosti končí verši „Konec a bomba / Kdo to četl. ten je trouba!" a Skolimowski našel ekvivalent: uzavřel film bombardováním zámku na začátku války. Zábavné při dnešním vnímáni FERDYDURKE je. že jsme zrovna účastníky pokusu o obnovení hierarchie a znovuvybudování stavovské společnosti - čili toho, co Gombrowicz viděl v zahanbujícím zhroucení a s čím se - sám představitel „vyšší vrstvy" - za neuctivých pošklebků ve svém románu rozloučil.
JAROMÍR BLAZEJOVSKÝ