66
Bespowsa Nicolai papae I ad consulta Bulgjirorum
t
mm i.
tli§; iBi' pS Bit' pií
n. h. dJ
'mm ta
llll
IPS! i« i\i
SlSII fu cu da
Sill
lis
•la Pal
ifif
■I PN
pÄ
Uct hia mu net
füU
ad
Ulli
lun las Sla sue
1! J.
cen met lis • »Ha
Cf, Ex 14, 21; 17, 13 Cr. Jdc ? Cf. Hb 2,14
Tj-raimlus Ru&nus Ed, Monunaen. Kuscbli 1S07, 2, B27
gulae statuunt, quas episcopum ve-strum apud se penes vos posifcum prae manibtis oportet semper habere.
XXXI Circa fures ammalium si nou miserieordia, saltem legum edicta ser-ventur.
XXXII Similiter de Ms, qui virům aut feminam rapuerint, per mittimus.
XXXm Quando proelium inire soliti eratis, indícatis vos hactenus in signo militari caudam equi portasse, et sei-scitamini, quid nunc vice illius portare debeatis. Quid aliud utique nisi signum sanetae crucis? 'Ipsum est enim, quo Moyses mare divisit et Amalecli inter-feoit, quo Gedeon Madianitas superavit et Christus dominus noster diabolum, qui habebat mortis impérium, non solum superavit, sed et prostravit. Ipsum est signum, quod portamus in frontibus nostris, ipso a cunetis defen-dimur bostibus et ab omnibus munimur incur sionibus. Hoc est signum fidei et ingens liorror diaboli. quo Christiani prineipes in necessitatibus suis semper utuntur et reges veram religionem sectantes saepe celebres Christo pro-pitio triumphos de hostibns operantur. Sed ut manifestius sciatis, quid pro illa •equina cauda in signum debeatis mili-tare convementius, cum in apparatum belli pxoeeditis, portare, pauca de Constantini actibus memoranda duci-lnus, qui piissimus Romanorum extitit imperator et Cliristianitatis famosis-simus omnium propagator. Hie quippe cum adversus Max.cn.tium urbis Romae tyrammm exercitum duceret — erat quidem i am tune Christanae religionis fautor, nondum tarnen, ut est sollemne nostris ínitiari, signum dominicae pas-sionis aeeeperat-, cum igitur multa secum de instantis proeÜi necessitate pervolvens iter ageret atque ad caelum ocnlos saepius elevaret et inde sibi divinum precaretur auxilium, vidit per
kánony, které biskup u vás ustanovený má mít vždy po ruce.
XXXI Co se týče zlodějů, dobytka, ať se zachovají aspoň zákonitá nařízení, když ne milosrdenství,
XXXII Stejně to doporučujeme stran těch, kteří uloupili muže neb ženu.
XXXHI Připomínáte, že když jste šli do boje, obyčejně jste nosívaM doposud jako vojenský praporec koňský ocas, a ptáte se, co byste moli nyní nosit místo toho. Co jiného nežli znamení svatého kříže? Ono jest to. čím Mojžíš moře rozdělil a Amalekity pobil, čím Gedeon Madianské přemohl a čím Kristus náš Pán clábla majícího moc nad smrtí nejen přemohl, nýbrž i potřel. Toto znamení nosíme včele před sebou, ono nás chrání proti všem nepřátelům a kryje proti všem ňtokům. Je to znamení víry a nesmírný postrach dábla. Křesťanští panovníci ho vždy užívah' ve svých nesnázích a králové držící se pravého náboženství často jím, s přispěním Kristovým, dobývají triumfy nad svými nepřáteli. Ale aby vám bylo jasnější, co byste měli, když odcházíte na válečnou výpravu, nosit vhodněji místo toho koňského ocasu jako vojenský prapor, domníváme se, že bude dobré uvést něco málo z akt Konstantina, zbožného císaře římského a ze všech nejproslulejšího šiřitele křesťanství. Kdjrž totiž vedl vojsko proti Maxenciovi, samovládci města Kíma,— tehdy byl již sice ochráncem křesťanského náboženství, ale nepřijal ještě, což se u nás obyčejně děje na křtu, znamení utrpení Páně, — když tedy na pochodu mnoho přemýšlel o nutnosti nastávajícího boje a častěji pozdvihoval oči k nebesům a odtud si vyprošoval božskou pomoc, spatřil ve spánlru na východní straně na nebi znamení kříže zářící ohnivým leskem. Poděšen tak
I
Responsft Nicolai papae I ad consnlta Bulgavorum
67
soporom ad orientis partem in caelo signum crucis igneo fulgore rutikre. Cumque tanto visu fuissei exterritus ac novo perturbaretnr aspectu, astare sibi vidit angelos dieentes: Cons tan tine, in hoc vince. Turn vero laetus redditus et de victoria iam secuius, signum crucis, quod in caelo viderat, in sua fronte designat et hoc in militaria vexilla transformat ac labarum, quem diount. in speciem dominicae crucis exaptat et ita armis et vexillis religionis instructus adversusimpiorumarma proficiscitur et sine cruore Romani populi. ut ipse Deum precabatux, Maxentio in Humen demerso de tyraimo mirifice triumpha-vit.
XXXIV Praeterea consulitis, si de-beatis, quando nuntius venerit, ut ad proelianclum. pergatur, mox proficisci an sit aliqua dies, in qua non oporteat ad proeliandum exire. In quo respon-demus: Non est ulla dies in quibuscum-que negotiis incipiendis vel exercendis penitus observanda, praeter, si nimia non urgueat necessitas, supra memo-ratos dies celeberrimos et omnibus venerabiles Christianis, non quo vei in his tale quid fieri prohibeatur, cum non sit in diebus spes nostra ponenda nec a diebus, sed a Deo solo vivo et vero salus omnis penitus expectauda, sed quo, si inevitabilis necessitas non est, vacandum est in his solito studiosius orationi et tantae festivitatis mystéria frequentanda; nam cum Hebrei quondam sabbatum observantes noluissent-contra hostes suos die sabbatorum anna sustollere et Deus ommpotens, quod in se tantum et non. in" observantia dierum spes esset et fortitudo loeancla, voluissefc ostendere, occisi sunt ex eis mille virL ita ut superstites pocnitentia ducti invicem dicercnt: ,,Si otnnes i'ecerimus, sicut fratres nostri fecerunfc, et non
hrozným viděním a znepokojen touto nezvyklou podívanou spatřil u sebe stát dva anděly, kteří pravili: Konstantine, v tomto hleď zvítězit. Tím byl potěšen a již nepochyboval o vítězství. Poznamenal se na čele znamením kříže, jež spatřil na nebi, přetvořil podle něho vojenské praporce a tak zvané „labarum" (velitelskou korouhev) upravil na způsob kříže Páně. A takhle opatřen zbraněmi a náboženskými praporci vyrazil proti branné moci bezbožníků, a jak o to Boha prosil, bez prveprolití římského lidu, — neboť Maxehcius se utopil v řece, — dobyl skvělého vítězství nad tímto samovládcem.
XXXIV Další váš dotaz je, zda jste povinni, když přijde zpráva, aby se* spěšně táhlo do boje, ihned se vypravit,, či je snad nějaký den, kdy by se nemělo odcházet do boje? Na to odpovídáme: Není žádný takový den, který" by se měl při zapooíuání nebo provádění jakýchkoli záležitostí přesně zachovávat kromě — není-li nutnost přespříliš naléhavá — shora uvedených a všem křesťanům posvátných dnů.. Ne že by snad v nich bylo zakázáno něco takového dělat, neboí nesmíme svou naději skládat na dny ani Čekat všechnu spásu ode dnů, nýbrž zcela jen od živého a pravého Boha, ale proto že se máme o nich, nebrání-li v tom. nevyhnutelná nutnost, horlivěji než jindy věnovat modlitbě a účastnit se tajemných obětí těchto velikých svátků. Tak na příklad když se Židé kdysi nechtěli pro zachovám soboty chopit, zbraní v den sobotní a všemohoucí Bůh. jim chtěl ukázat, že nikoli v zachovávání dnů, ale jen v něho se má skládat naděje a síla, bylo z nich pobito tisíc-mužů, takže ti. co to přežili, pravili r Mami 2, o k sobě kajícně: Budmne-li si všioTim
" in do-pl. Lei.
68
Responsa Nicolai papno T ad consulta Bulgiworum
pugnaverimus adversus gentes pro ani-mabus nostris et iustificationibus no-stris, citrus disperdent nos a terra."
XXXV Refcrtis, quod soliti fuerifcis, quando in proelium progrediebamini, dies et horas observare et incantationes et ioca ot carmina et nonnulla angaria exercere. et iustrui desideratis, quid nunc vobis agendum sit. De quo nos necessarío vos instrueremus, nisi super hoc vos divinitus instructos contue-remur; super divinnm enim fundamentům nos aedificare quicquam non pos-sumus. Igifcur cum in proelium proft-cisci disponitis, quod ipsi commemo-rastis, agere in Dei nomine non obmit-tite,v id est ad ecclesias ire, orationes peragere, peccantibus indulgere, mis-sarum sollemniis interesse, oblationes offerre, confessionem delictorum sacor-dotibuš facere, reconciliationem et communionem percipere, earce):es ape-rire, vincla dissolvere et servos et prae-cipue confractos et debiles atque captives libertate donare ac indigentibus elemosynas eTogare, quatenus implca-tur, quod apostolus admonet dieens: „Omne quodcumqiie facitis in verbo aut in opere, omnia in nomine domini lesu." Nam ilia, quae commemorastis, id est diei et liorae observationes, incantationes, ioca et iniqua oarmina atque anguria pompao ac operationes diaboli sunt, quibus, Deo gratias. i am in baptism ate abrenuntiastis et haec cum vetere homine et actibus eius, quando novum induistis, omnino de-posuistis.
XXXVI Si die dominico vel ceteris festis diebus, quando necessit-as urguet, liceat ambuíare vel ad bellandum pro-cedere, ex tricesimo quarto capitulo luvrum responsíonuni nostrarum po-testis advertere.
■počínat, jako títo bratři naši si počínali, a -nebudeme bojovat proti pohanům o své životy a zákony, vyhladí nás brzy se zemé.
XXXV Pravíte, že jste byli zvyklí, kdykoli jste táhli do boje. zachovávat při tom jisté dny a hodiny a provádět čáry. žertovné hry, zaříkávání a některé věštby, a chcete se dát poučit, oo máte nyní dělat. O tom bychom vás nezbytně musili poučit, kdyby nám nebylo zřejmé, že jste o tom poučeni od Boha, neboť bez božského základu my nie nemůžeme stavět. Když se tedy chystáte táhnout do boje, jak jste sami připomenuli, neopomeňte to dělat ve jménu božím, tj. jít do kostela, konat modlitby, odpouštět hřešícím, obcovat mešním slavnostem, přinášet oběti, zpovídat se z polckaiů kněžím, dojít usmíření a společenství věřících, otvírat žaláře, rozvázat pouto, darovat svobodu otrokům a zajatcům, zvláště utýraným a zesláblým, udílet almužnu chudým, aby se naplnilo to, k čemu nás vybízí apoštol, když praví: Vše. co činíte slovem, neb skutkem, vSe čiňte ve jménu Pána Ježíše. To zajisté, o čem jste se zmínili, totiž zachovávání dne a hodiny, čáry, žertovné hry. bezbožná zaříkávání a věštby, jsou okázalosti a skutky ďáblovy, kterých jste se již zřekli, Bohu díky, na křtu a úplně jste se jich zbavili se starým, člověkem a s jeho skutky, když jste se oblekli v člověka nového.
XXXVI Zda je dovoleno cestovat nebo táhnout do boje v neděli nebo jiné svátky, když je to naléhavě třeba, můžete poznat z 34. kapitoly těchto odpovědí.
obmittite: omittere debefcis l)e£.
Responaa Nicolai papac I ad consults), Bulgaiorum
69
XXXVH Libros, quos vobis ad prae-sens necessarios esse consideramus, sicut poseitis, animo gratanti conce-dimus et plures Deo largiente praestare desideramus.
XXXVIII Dicitis, quod, quando in eastris estis, orationem petfectam et eongruam facere nequeatis, ac per hoc exponi cupitis, quid agere debeatis. trade nos e contra suademus, ut, quanto plus hostes saevhint et necessitas vel tribulatio incumbit, tanto instantius orationi operám detis. Nam patres nostri plus orando qnam pugnando viotores ruerrart et voti compotes plus preeíbus quani proeliis extiterunt. De-nique Moyses orabat et losue pugna-bat, sed plus ille vincebat orando quam iste pugnando. Aptius ergo ab arniis quam ab oratione vacandum est.
XXXIX De eonsanguinitate generatio-num exquiritis, ut, quibus utique fe-minis iungi debeatis, liquido cognos-catis. Verum, quod leges bine sanciunt, iam meminimus et denuo memorare summatim operae pretium ducimus. Aiunt enim: „Ergo non omnes nobis uxores ducere licet: nam quarundam nuptiis abstinere debemus. Inter eas enim personas, quae parentum libero-rumve locum inter se optinent, miptiae contrahi non possunt, veluti inter patřeni et filiam vel avum et neptem vel matrem et lilium, aviam et nepo-tem et usque ad infinitum. Inter eas quo que personas, quae ex transverse gradu eognationis iungunfcur, est qui-dem similis observatio, sed non tanta." Sacri vero canones et praecipue Zacha-riae sammi praesulis decreta quid hinc promulgent, episcopo vestro vobis ex-planaudum* relinquimus.
XXXVII Knihy, jež pokladáme v přítomné dobe pro vás za potrebné, s radostí vám přenecháváme, a dá-li Bůh, rádi vám jich poskytneme ještě vie.
XXXVni Máte, že když jste v táboře, nemůžete se dokonale a náležitě modlit, a proto byste rádi byli poučeni o tom, co máte dělat. Nuže, naopak radíme vám, abyste tím horlivěji konali modlitby, čím víc zuří nepřátelé a doléhá nouze a soužení. Naši otcové cr. 1112,12 zajisté vítězívali spíše modlitbou než zápolením a spíš prosbami než bitvami docházeli  k   splnění   svých tužeb. Zkrátka, Mojžíš se modlil a Josue bojoval, ale onen spíš vítězil modlitbou cr. Ex 17, než tento bojem. Proto by bylo pří- 1~13 pádnější vzdát se zbraně než modlitby.
XXXIX Ptáte se na krevní příbuzenství rodové, aby vám bylo jasné, s kterými ženami se smíte ženit. My jsme vám sice již připomenuli, co o tom stanoví zákony, nicméně myslíme, že to fcut. stojí za to znovu se o tom zmínit. Praví d0 m se totiž v nich; „Není nám tedy dovoleno ženit se se všemi, neboť s některými se musíme zdržet sňatku. Nemůže být přece uzavřen sňatek mezi osobami, které jsou si navzájem v poměru rodičů a dětí, jako mezi otcem a dcerou, nebo dědem a vnučkou, matkou a synem, bábou a vnukem, a tak do nekonečna; rovněž ne mezi osobami spojenými spolu v postranní stupnicí krevního příbuzenství, kde platí sice podobné pravidlo, ale ne tak rozsáhlé." Co však o tom stanoví posvátné kánony a jmenovitě dekrety nejvyššího velekněze Zachariase, ponechali jsme vašemu biskupu, ať vám to vyloží.
x explanandum: explorandum Leč.
70
Responsa- Nicolai papae 1 ad consultu Bulgavorum
m
Jí?..
f
L" (f
vr'
?'= ní, IĎ? : ií-si su raŕ-ce nu lii
XL Consuetudinem patriae vestrae per-tibetís inease, ut( priusquam adpugnam progredimird, mittatur a dominatione veatra fidelissimus et pnidentissiraus vir, qui ctmcta arma et caballos et quae necessaria pugnae existunt consideret; et, apud quera inutiliter praeparata inventa fuerint, capite punitur: nunc autem, nosse cupitis, quid nos hinc fieri decernamus. Sed haec nos cuncta vobis ad spiritalis apparatus armaturám converters suademus et tantae aeveritatis rigorem ad pietatis exerei-tium inclmare mouemus, ita ut. sicut hactenus ilia praeparatio armorum et equorum diligenter inquirebatur, utrum bene apta esset contra visibilcs liostes, ita nunc studiose investigetur, ut anna spiritalia. id est bona opera, singuli
bo,is praeparata possideant „adversus prin-cipes et potestates, adversus mundi rectores tenebrarum iiaTum, contra spiritalia nequitiae in caeiestibus." Porro equus animus mtelhgitur, quia nimirum, sicut homo portatur equo, sic et regitur animo; optime ergo, qui arma contra hostes praeparata non habet,
Jr*a, io perit, quia, ut scrip turn est, „maledic-tus vir, qui facit opus Dei neglegenter", De equo vero, qui imparatus est animo,
v» 32,17 bene per psalmistam dicitur: „Falsus equus ad salutem, in abundaatia autem virtutis eius non erit salvus;" nisi enim falsus esset, imparatus non esset. Equoy
pi si, si contra de praeparato dicitur: ,,Equus paratur ad diem belli; Dominus autem salutem tribuit." Sic itaque, quod hactenus carnaliter observasfcis, et arma quae forsitan ab inopibus haeo prae-parare non valentibus crudeliter exegis-tis, iam nunc'spiritaliter veneramini et haec magnos et parvos praeparare pie et indesinenter hortamini,
XLI De his autem, qui Ohristianitatis bonum suscipere xenuunt et idolis
i- Equo Dec: Quo P.
XL Pravíte, že je zvykem ve vaší zemi, aby před odchodem do boje věrný a zkušený muž, vyslaný od. vašeho veličenstva, prohlédl všecku výzbroj a koně i válečné potřeby, a u koho shledá, že to, co je pohotově, není k ničemu, ten bývá potrestán smrtí. Nyní byste rádi věděli, co podle našeho rozhodnutí by se mělo v té věci stát. Nuže radíme vám, abyste to všechno obrátili na přípravu duchovní výzbroje a tuto tvrdou a velkou přísnost věnovali spíše úkonům zbožnosti. A jako bývala doposud pečlivě zjišťována ona pohotovost zbroje a koní. zda se dobře hodí proti viditelným nepřátelům, tak ať se nyní horlivě dbá o to, aby jedenkaždý měl pohotově zbraň duchovní, tj. dobrá skutky proli knížatům a- mocnostem a  světovládcům těchto  temnot, proti zlým dvcMim v povětří. A pak koněm se tu rozumí duch, poněvadž jako člověk bývá nesen koněm, tak je řízen duchem. Proto právem hyne, kdo nemá zbraní připravených proti nepříteli, poněvadž, jak je psáno,, zlorečený je muž, jenž "koná dílo bozi nedbale. A o koni, který není připraven pro ducha, dobře praví žalmista: Klamný je kůň k zadírané, v hojnosti jeho síly nebitd-e spasení. Kdyby totiž nebyl klamný, nebyl by nepřipravený. Naproti tomu o připraveném koni se praví: KM- se připravuje ke dni bitvy, ale Pán -udílí vítězství. Tak tedy to, co jste zachovávali tělesně, a ty zbraně, jež jste snad krutě vymáhali na ubožácích, kteří si je nebyli s to pořídit, hodnotíte nyní duchovně a velké i malé přívětivě a bez ustání vybízejte, ať si je připravují.
XII Co se týče těch, kteří odpírají přijmout dar křesťanství a obětují
Keaponaa Nicolai piipae I ad consulta Bulg&roruin
71
immolant vel genua curvant, nihil aliud soribere possumus vobis, nisi ut ad fidem rectam monitis, exkortationibus et rations illos potius quam vi, quod vane sapiant, convineatis: opera ma-nuum suarum et insensibilia elementa, cum sint homines intellectu habiles, adorantes, immo daemoniis suam cer-vicem nectentes et immolantes. Nam, ut apostolus dočet, „soiraus, quoniarn niliil est idolům, sed quae immolant genteSj daemoniis immolant". lam vero si vos lion audierint, cum eis nec cibum sumere nee ullam penitus communio-nenl habere, sed eos tamquam alienos atqtie pollutos a vestris obsequiis et familiaritate removere debetis, ut tali forte confusione compuncti convertan-tur inspiraiite Deo ad ipsum. qui est verus et non falsus Deus. creator et non creatus, non factus, sed factor omnium. Nam, ut Dominus praecipit, de domo illms, qui non credit, non solum cibum, verum etiam nec pulverem in pedibus debet educere Christianus, in tantum, ut diseipuli nescientes, quod acciderat, moleste tulerint, quod Potrus prmceps eorum ad Cornelium ingressus fuerat, quern ipse Deo praecipiente primum ox geutibns fecerat Christianům. Nulla igitur cum his, qui non credunt idolaque adorant, miscenda communio est. Porro illis violentia, ut credant, nullatenus ini'erenda est. Nam omne, quod ox voto non est, bomnn esse non potest; scrip-turn est enim: „Vohmfcarie sacrificabo tibi," et rursus: „Voluntaria," inquit, ,,oris mei beneplacita fac, Domine," et iterum: „Et ex voluntate mea comite-bor illi." Ultronea quippe Deus obse-quia et exkiberi tantum ab ultroneis praecipit; nam si vim. inferre voluisset, . nullus omuipotentiae illius resistere po-tuisset. Iam vero si quaeritis. quid de lmiusmodi perfidis htdicandum sit, apoštolům Paulům audite, qui, cum Coriiithiis scriberet, ait: „Quid enim mihide his, qui foris sunt, iudicare? Norrne de his, qui intus sunt, vos
modlám nebo před nimi poklekají, nemůžeme vám nic jiného napsat, leda abyste je o pravé víře přesvědčovali napomínáním, domluvami spíSe než násilím, že se honí za přeludy, koří-li se, ač jsou lidmi nadanými rozumem, dílům svých rukou a bezcitným živlům, sklánějí-li dokonce své šíje před zlými duchy a jim obětují. Neboť jak učí apoštol, víme, že modla nic není, a to i c a, i; co pohané obětují, zlým duchům obětují. l0,20 Kdyby vás však neposlechli, nesmíte s nimi ani společně jíst ani se s nimi stýkat, ale vyloučit je ze svých přátelských úsluh jako cizince a lidi ncctné, aby sc snad z lítosti nad takovou hanbou vnuknutím božím obrátili k tomu, který je pravý a nc lživý Bůh. Stvořitel a ne stvořený, ne iičiněňý, ale činitel všeho. Neboť podle příkazu Páně nemá si. křesťan odnášet z domu toho, kdo nevěří, nejen žádný pokrm, ale ani cr. Mtio,u prach na svých nohou. Proto učedníci Kristovi těžce nesli, že Petr, přední z nich vešel k pohanu Komeliovi. Nevěděli totiž, co se předtím přihodilo, že jej Petr prvního z pohanů na rozkaz c-A10 boží učinil křesťanem. Nesmí se tedy pěstovat žádné styky s těmi, kteří nevěří a uctívají modly. Naopak zase se jim nemá činit žádné násilí, aby uvě- . řili. Neboť nic z toho, co nevychází z touhy, nemůže být dobré. Jest zajisté psáno: Dobrovolné budu ti obětovat, UJJj810S a dále: Dobrovolnou obět mých -úst přijmi, ps a?, ? Pane a opět: A z vůle své vzdám jemu chválu. Bůh totiž přikazuje jen dobrovolnou poslušnost a ta mu má být prokazována jen od těch, kteří tak činí dobrovolně. Vždyť kdyby byl clitěl poiižít násilí, nikdo by nebyl molil odolat jeho všemohoucnosti. Tážete-li se však, jak mají být takoví věrolomní lidé souzeni, poslyšte apoštola Pavla, který píše Korinťanům takto: Pročpak i£s, já mám soudit ty, kleU jsou mimo? OoŽ vy nesoudíte, ty, kteří jsou mezi vámi? Ty. kdo jsou mimo nás, bude soudit Bůh. Vyobcujte tohoto nešlcchetnílca ze svého
i
Response Nicoltii papae I ad coaisulta- Bulgarorura
Se 05, 5 1 C 10, £0
řudicatis? Nam eos, qui foris sunt, Deus iudicabit. Auferte malum ex vobis ipsis." Ac si diceret: De Ms, qui extra religionem nostram sunt, nihil ego iudico, sed eos Dei iudieio reservo, qui iudicaturus est omnem camera. Verumtamen auferte malum ex vobia ipsis, ne videlicet vobiseum morans ut cancer serpat aut čerte, dum a fidelibus sibi communicari conspicit, suae quo-que vanitati communicari putet ac per lioc veratiorem et sanctiorem suam sectam quam nostram existímet religionem. Propter conscientiam ergo magnopere idola colentinm cavenda est omnino communio; nam qui idolo-latris commimicat, ipsis idolis, immo daemoniis communicate videtur. Omnes enirn dii gentium daemonia, et apostolus dicens: „Quae immolant gen-tes, daemoniis immolant et non Deo/f adiecit: „ríolo/1 inquit, „vos socios fieri daemoniorum."
středu, tj. jinými slovy: Ty. kteří jsou mimo naše náboženství, já nikterak nesoudím, ale přenechávám je soudu Boha, jenž bude soudit všeliké tělo. Odstraňte však takového nešlechetníka ze svého středu, aby se totiž stykem s ním rakovina nerozlezla, nebo aspoň aby se nedomníval, když vidí, že věřící s mm obcují, Že také sdílejí jeho prázdnotu, a nepokládal proto svou sektu za pravdivější a světější než naše náboženství. Je to tedy věc svědomí varovat se jakýchkoli styků s lidmi, kteří uctívají modly, nebol! kdo obcuje s modloslužebníky, jako by obcoval se samými modlami, ano i se zlými duchy: Všichni bohové pohanit jsou totiž dabel-stva, a apoštol když řekl: Go pohané obaluji, zlým duchům obětuji a ne Bohu, dodává k tomu: NecJtci přece, abyste byli společníky zlých duchů.
at
li
i!
Mt 11, 29
XIU Asseritis, quod rex vester cum ad manducandum in sedili, sicut mos est, ad rnensam sederit, nemo ad conves-cendum, etiam neque uxor eius, cum eo discumbat, vobis procul in sellis re-sidentibus et in terra manducantibus; et idcirco, quid vobis Mne praecipia-mus, nosse desideratis. Undo nos, quia non contra fidem, quod agitur, est, licet bonos mores satis impugaet, non tam praecipientes quam suadentes hortamur, ut ad Ohristianae religionis cultores principes attendatis et humili-tatis eorum considerantes fastigium de-ponatis ex vobis omne ad nihil utile sup'ercilium; legerunt enim ill! in ovan-gelio dicentem Dominum: „Discite a me, quia mitis sum et humilis corde, et invenietis requiem animabus ves-tris." Nam antiqui reges, quorum multi sanctorum consortium merue-runt ac ideo veraciter reges dicti sunt, quoniam saneti reperti sunt, cum amiois, quia immo cum servis suis eonvivati  fuisse  memorantur; quin
XLII Pravíte, že když si váš král sedne, jak je zvykem, na křeslo ke stolu, aby jedl, nikdo nesmí společně a ním sedět u jídla, ani jeho manželka, a vy sami býváte rozesazeni daleko na sedátkách a jíte na zemi. A. proto byste rádi věděli, co vám stran té věci nařizujeme. Poněvadž v tom, oě tu běží, není nic proti víře, třebaže se to dost příčí dobrým mravům, vybízíme vás ne tak příkazem jako spíše radou, abyste si povšimli knížat, milovníků křesťanského náboženství, a jejich velké pokory a odložili všelikou pýchu, jež není k ničemu. Oni totiž četli v evangeliu, žc Pán řekl: Učte se ode mne, nebotjsem tichý a pokorný srdcem, a najdete pokoj pro svou duši. Vždyť někdejší králové, z nichž mnozí si zasloužili společenství svatých, a tudíž byli právem zváni králi, ježto byli zřejmě svatými, jídávali, jak se připomíná, se svými'přáteli, ba dokonce i se svými služebníky. Ano i o našem Spasiteli, králi králů a Pánu panujících, je psáno, že uléhal ke stolu
Eesponsíi Nicolai papae I art coiwulta J3ulgarorum
73
potius ipse rex regain ot dominus do-minaiitium Redemptor noster non so-hrm cum .servis efc amieis suis, aposfcolis scilicet, recubuisse. verum ctiam cum publicanis et peccatoribus et recubuisse efc manducasse discribitur.
XL3QI Quae animalia aeu volatilia licoat mandueare, quantum existiino, Dominus evidenter ostendit, cum post diluvium animalia cuncta Noe tribuit et ňliis eius edenda, dicens: „Omues pisccs maris manui veatrae traditi sunt. Et omne. quod movetur, et vivit, er.it vobis in cibum quasi olera virentia;" et demonstratis caelitus beato Petro in illo disco, quamvis hoc altius intelili-gendum sit, cunctis auimantibus dici-tur: „Macta et manduca." Itaque omne animal, cuius eibus minimo cor-pori noeivus esse probate et soeietas hoc in cibum admitbit humana. comedi non prohibetur; nam ideo, ut sanetus et faenndissimus doctor scribit Augustinus, morticinum ad eseam usus homimim non admisit, eo quod non oecisorum, sed mortu.oru.rn animaliuin morbida caro est nee apta ad salutem corpori, cuius causa siunimus alimentům, Porxo comm. opinionem, qui quippiam in oibis im mandlím esse per-liibent, per se Dominus destruit dicens: ,.Kon quod iiitrat in os, coinquinat lio-minom, sed quod procedit ex ore, coinquinat hominem;" et apostolo 'Petro divinitus dieibur: ,,Quod Deus saneti-■iieavit, tu commune" vel inmundiim ,,ne dixeria;" et coapostolus eins Paulus seribens: „Omnia," inquit, „munda mundis, coinquinatis autem et infideli-bus nihil est munduni," Verumtamen .ne forte quilibet ex Veten vobis Testamentu quaedam prohibita velint animalia demonstrare atque ab eorurn vos edulio coercere, nofcaiidum est inter ilia, quae prohibita sunt, ctiam porcum connumerari. De qua re praefatus sanetus Augustinus, de ceteris interim tacens, seribens etiam hums animalis
a jedl nejen se syými služebníky a přá- cr. 1 t o, ig teli. ale i s celníky a hříšníky.
er. m 9, u)—it
XLIII Kterých zvířat nebo ptáku je dovoleno požívat, jak se domnívám, ukázal Pán zřetelně, když po potopě přidělil Noemovi a jeho synům všeelma zvířata k jedení, slovy; Všecky ryby Gni>, 2—3 mořské jsou dány vaší ruce, a všecko, co se hýbe a je živo, bude vašim pokrmem jako byliny zelené. A blaženému Petru byla na oné míse z nebes ukázána, i když je tomu třeba rozumět přené- cr. a 10, seně, všeelma zvířata a bylo mu řečeno: 9~13 Zabíjej a jez. A tak není zakázáno jíst žádné zvíře, jehož požívání sc uznává za naprosto neškodné pro telo a které lidská společnost připouští jako pokrm. Neboť jak píše svatý a výmluvný učitel Augustin, není proto u lidí zvy- contro kera pojídat mršiny, že maso zvířat ^'^"g pošlých a nikoli zabitých je nezdravé a neslouží telesnému zdraví, kvůli němuž se stravujeme. Dále mínění těch. kdo tvrdí, ze v pokrmech je něco nečistého, vyvrací sám Pán, když praví: Neposkvrňuje člověka- to, co •vchází do úst. nýbrž co z úst vychází, to poskvrňuje JIt 10'11 člověka. Apoštolu Petrovi je řečeno božským, hlasem: Go Bůh prohlásil za- a 10,15 čisté, ty nenazývej poskvrněným, a spolu-apoštol jeho Pavel píše: (Jistým je, dí, n 1. is vše čislé. poskvrněným však a nevěřícím nic není ěistě. Aby vám však snad nějací lidé nechtěli dokazovat ze Starého zákona, že jsou některá zvířata zakázána, a bránit vám v jejich požívání, třeba poznamenat, že mezi ta zakázaná se počítá též vepř. O tom píše též uvedený sv. Augustin, nezmiňuje so však o ostatních zvířatech, ale připomíná tohoto vepře a praví: „Proč ten výrok apoštolův. Čistým je všecko čisté a Každá Bohem stvořená věc je cont,™ dobra, nem v rozporu se starým za- í.a, c. 7
Ii
Besponsa Nicolai papae 1 ad eonsulta Bulgaronun
et ple
au
flC'l
lut pw .i£I &i art co"
cli-ha dii
lup tah
im vdi
WEaß p¥
fU;-
b«
sa
a
i:i
<!(■
S:
i.'
u p
et-'• tíhli
r
».
L t 1 1
meminit dicens: „Testamento Veteri, ubi quidarn cibi camium prohibentur, eur noa sit contraria ista sententia, qna dicit apostolus: „Omnia manda mundis'-' m,4 et: „Omnis creatura Dei bona est," ai possunt, intellegant hoc apoštolům de ipsis dixisse natrons, illasa autem litte-ras propter quasdam praefigurationes tempori congruentes animalia quaedam nou natura, sed fignífieatíone immunda dixisse. Itaque verbi gratia, si de porco et agno roquíratur, utrumque natura mraidum est, quia „omnis creatura Dei bona est"; quadam vero significa-tione agnus mundus, porcus immundus est. Tamquam si stidtxim et sapientem diceres, utrumquc hoc verbum natura vocis et litterarnm et syllabarum, quibus constat, utique mvindum est; signifleatione autem imum horům verbum, quod dici tur stultus, inmundum dici potest, non natura sui, sed quo-niam quiddam inmundum significat. Et fortasse quod est in rerum figm-is porcus, hoc est in xerum genere stultus, et tam illud animal quam istae duae syllabae, quibusaa dicitur stultus, quiddam unum idemque significat. Inmundum quippe illud animal in Lege posi-tiun est eo, quod non ruminet; non autem noc eras vitiutn. sed natura est. Sunt autem homines, qui per hoc animal significantur, inmundi proprio vi-tio, non natura; qui cum libeater audiant verba sapientiae, postea de his omnino non cogitant. Quod enim utile andieris, vehit intestine memoriae, tamquam ad os cogitationis recordandi dulcedine volvere quid est aliud quam spiritaliter quodam modo ruminare'? Quod qui non faciunt, illorum anima-liura genere fignrantur; unde et ipsa a talibus carnibus abstinentia tale Vitium nos caverc praemonuit. Cum enim <thesaurus desiderabilis sit ipsa sapien-tia>, de hac munditia xuminandi <et
honem, v němž se zakazují některé masité pokrmy, tomu třeba, možno-li rozumět tak, že apoštol to řekl jen o přirozenosti těchto zvířat, kdežto onen starozákonní text nazývá některá zvířata nečistými vzhledem k jistým předobrazům, odpovídajícím duchu doby, nikoli tedy pro jejich přirozenost, nýbrž pro jejich význam.. Tak na příklad běží-li o vepře a beránka, oba dva jsou svou přirozeností čistí, jelikož každá Bohem stvořená věc je dobrá, v jistém smyslu však je beránek čistý, vepř nečistý. Jako když se řekne hloupý a moudrý, obě tato slova jsou ovšem povahou zvuku, hlásek a slabik, z nichž se skládají, čistá, ale pro svůj význam může se jedno z těchto slov, jež zní „hloupý" nazvat nečistým, ne pro svou přirozenou povahu, ale proto že ^načí něco nečistého. A možná, že to, Čím je v oboru metafor vepř, je v oboru jakosti hloupý, a jak to zvíře tak i ty dvě slabiky, jimiž říkáme „hloupý", značí v jistém smyslu totéž. Ve Starém zákoně se totiž toto zvíře pokládá za nečisté proto, že nepřežvy-kuje. To však není jeho vada, ale jeho přirozenost. Lidé však, kteří \&o\\ označováni tímto zvířetem, jsou nečistí svou vlastní chybou, nikoli svou přirozeností. I když snad rádi naslouchají slovům moudrosti, potom již vůbec o nich nepřemýšlejí. Nuže, to co jsme užitečného slyšeli, potom sladkým rozpomínáním takřka převalovat z útrob paměti do úst myšlenky, co je to jiného než duchovně přežvykovat? Ti tedy, kdo tak nečiní, jsou zobrazení tímto druhem zvířat. A tak i sama zdrženlivost od těchto masitých pokrmů nám připomíná, že se máme varovat této chyby. A poněvadž žádoucím pokladem je sama moudrost, je o této čistotě pře-žvykování a nečistotě nepřežvykování psáno na jiném místě takto: YytavSený
*illa8 Deč: illis P.   a" quibus Leč: quod P.
Responsa. Nicolai papae I ad consnlta Bulgarorum
75
immunditia non ruminandiblJ> alio loco ita scriptum est: „Thesaurus desidera-bilis lequiescit in ore sapientis, vir autem stultus glutifc ilium." Hae autem. similitudines reruin in locutionibus et observationibus figuratis propter qua-erendi et comparandi exereitationem rationales mentes utüiter et suaviter movent, sed priori populo multa talia non tantum audienda, verum etiam observanda praecepta sunt. Tempus enim erat, quo lion tantum dictis, sed etiam factis prophetaxi oporteret ea, quae posteriori tempore fuerant re-velanda. Quibus per Christum atque in Christo revelatis fidei gentium onera observationum non sunt imposita, pro-phetiae tarnen auctoritas commen-data."
XLIV Nulla ratio sitcc in quadragesi-mali tempore venationibus uti; venan-tes enim nihil praeter carnes captant. Ut ergo nihil carnale sectari videamini, decenter a. earoibus captandis in quadragesimal! praecipue tempore vobis est abstinendum; quanto enim ieiunii tempore aitius est divinis cultibus insistendum, tanto est in cunctis mundi nocivis oblectamentis longius receden-dum, praesertim cum neminem nisi reproborum venationes exercuisse sacra designet historia.
XLV A nobis scire cupitis, si quadra-gesimali tempore iudicia sint exercenda vel ad mortem aKquis addicendus. In quo nos noveritis eadem de quadragesimal] tempore super hac respondere consnltatione, quae de diebus festis nos duodecimo liarum responsionum no-strarum eapitulo iam respondisse di-noscimur.
poHad spoUvá v ústech moudrého, muz Pr 21,20 hloupý však jej spolkne. Tyto věcné shody v obrazných rčeních a předpisech mohou vzdělaného Člověka užitečně a příjemně bavit, ježto se tím bystří a obohacuje rozum, ale dřív bylo mnoho takových věcí lidu přikázáno nejen poslouohat ale i zachovávat. Byla to totiž doba, kdy se muselo prorokovat netoliko slovy, nýbrž i skutky, a sice to, co mělo být teprve později zjeveno. A když to bylo skrze Krista a v Kristu zjeveno, nebylo již na věřící lid uvaleno břímě, aby to všechno zachovával, ale doporučovalo se mu, aby sí toho vážil jako proroctví,"
XLIV Ať se na žádný způsob neoddáváte lovům v době čtyřicetidenního postu. Vždyť lovci se za ničím jiným nehoní než za masem. Aby tedy bylo patrno, že neběháte za ničím masitým, třeba se zdržet, jak se sluší a patří hlavně v době postní, všeho chytání zvěře. Neboť čím horlivěji se máme v době postní zúčastnit bohoslužeb, tím více se nám třeba vzdalovat všech škodlivých světských zábav, obzvláště když posvátné dějiny se o nikom ne- cr. Gn io, s; zmiňují, že se zabýval lovem, leda 26,27 o lidech navržených.
XLV Přáli byste si od nás se dovědět, zda se smějí konat v době čtyřicetidenního postu soudy a zda může být kdo vydán na smrt. Nuže vězte, že na tento dotaz stran doby postní odpovídáme totéž, co jsme již odpověděli, jak se možno přesvědčit, v dvanácté kapitole těchto našich odpovědí o dnech svátečních.
b>| thesaurus ... sapientia; et imm. non rum. dopl, Deč a Patr, Lat. z textu sv. Augustina. « sífc Beč: sint B, sinít P.
76
Responsa Nicolai papae T ad consulta BuJgarorum
m
I
||j§§.::
WĚĚ--''
i
i
f
Sir 1%. %
S3
■K
í í'
j
!
3'
Cf. Dt B, 10
or, loa ú, äo
Cf, Ex 10,12
XLVI lam vero si quadragesimali tempore liceat, si necessitas exigit vel si non exigit' ulla necessitas, ad bella proce-dere, non vobis est nccessarium expo-nendum, cum. ex priornm propositio-num solutionibus, quid vos conveniat agere, etiam nobis tacentibus iam ipsi ■colligitis. Bellorum quippe ac proelio-rmn certamina necnon et omnium iurgiorum initia diabolicae fraude sunt artis profecto repcrta et dilatandi regni oupidus et vel irae. vel invidiae vel alius cuiuspiam vitii dilector tantum bis inteudere seu delectari convincitnr. Et ideo, si nulla urguet necessitas, non solum quadragesimali, sed omni tempore estproeliis abstineudum. St aufcem iiievitabilis urguet opportunitas, nec quadragesimali est tempore pro defen-sione tarn s\ra quam patriae seu legum paternarum bellorum procul dubio praeparationi parcendum, ne videlicet Deum videatur homo temptare, si habet quod faciat efc suae ac aliorum saluti cousulere non procurat et sanctae religionis detrimenta non praecavet. Porro muri Hiericho filiis Israel, qui sabbatum iam observandum suscepe-rant, etiam sabbato urbem circumeunti-bus et tubis clangentibus ad terra m prostrati sunt.
XLVII Consulitis. si liceat in quadragesimali tempore ioeis vacare. Quod non solum in quadragesimali, verum etiam in nullo tempore iieitum est Christianis. Sed quia vobis, qui in montem iiondum ascenderc tamquam infitmi potestis, ut inde sublimia man-data Dei percipiatis, sed in campestri-bus quemadmodum iilii quondam Israel positi estis, ut saltern ibi plana et minora quaeque praecepta sumatis, needum possumus suadere, \it omni tempore ioeis abstineatis, at,id quadra-gesimae ac ieiunii tempore, quando
XLVI Dokonce pak o tom. zda v době kvadragesimy je dovoleno táhnout do boje, je-li to nutné, nebo není-li to nutné, netřeba se nám šířit, ježto se z řešení dřívějších podobných témat sami dovtípíte, co byste měli dělat, i když my o tom pomlčíme. VždyĚ válečná střetnutí a bitvy, jakož i počátky všech svárů jistě jsou vynálezem úskočné lstí ďábelské, a jak je dokázáno, jen ten na ně myslí a v nich si libuje, kdo touží po rozšíření svého panství nebo kdo se rád oddává hněvu, nenávisti nebo kterékoli jiné neřesti. A proto nedoléhá-li nezbytnost, třeba se vzdalovat hojit nejen v postní, ale v každé jiné době. Pakliže toho žádá nevyhnutelná potřeba, jdc-li o to ochránit jak sebe tak vlast nebo domácí zákony, pak beze vít pochyby se netřeba ve válečných přípravách ohlížet na postní ě&n, aby tottž člověk očividně nepokoušet Boha, když by měl něco učinit, a nepostaral se o svou záchranu a o záchranu jiných a nezamezil Škody svatého náboženství. Ostatně zdi Jericha byly strženy na zeni, když synové izraelští, ačkoli se již zavázali k tomu. že budou zachovávat sobotu, též í v sobotu obcházeli město a troubili na polnice.
XLVII Tážete sc, je-li v postní době, v kvadragesímě, dovoleno oddávat se zábavám. Křesťanům není to dovoleno a to nejen v postě, ale ani v žádné jiné době. Vy ovšem ještě nemůžete pro slabost vystoupit na horu, ale nalézáte m ještě jako kdysi synové izraelští na rovině, abyste tam přijali alespoň ně-' které menší příkazy. Proto vám nemůžeme radit, abyste se zábav zřekli po celý čas, avšak v kvadragesímě a v době postní, kdy se. máme hojněji a usilovněji věnovat modlitbám a zdrženlivosti a. jiným kajícím skutkům, jak jsme
rtd at IM: et C, vel P.
f
JResponsa Nicolai papne I od consulta Bulgarorum
77
peramplius et histantius orationi efc abstinentiae et omnimodae poeniten-tiae, sicut longe superius exposuimus, vacare debetis, non solum iocis <absti-nendum est>«e. veium etiam ab omni vaniloquio et scurrilitate, quae' ad rem non pertinent, atque ab ipso otioso verbo, ut in evangelio Dominus dieit, „quod locuti fuerint homines, reddent de eo rationem": si de otioso, quanto magis de noxio vel oriminoso! Nulla ergo vos voluptatum vel iocorum et maxime in tempore ieiuniorum vanitas seducere valeat; non enim lamenta cum iocis conveniunt, et fallax ac decep-trix laetitia veraces lacrimas producere nescit in proximo. Praeterea est iudex, qui dixit: „Vae vobis, qui ridetis nunc, quia lugebitis et fiebitis;" hinc Salomon ait; „Risus dolore miscebitur et ex-trema gaudii luctus occupat;" hinc iterum dicit: „Risum reputavi errorem et gaxidio dixi: Qiud frustra deciperis?" Hinc rursus ait: „Cor sapientium, ubi tristitia est, et cor stultorum, ubi laetitia;" gratiun namque Deo sacrificium est afflictio contra peocatum psalmista testante, qui ait: „Sacrificium Deo sjuritus contribulatus,"
XLVm Unde nec uxorem ducere nec couvivia facere in quadxagesim'ali tempore convenire posse xillatenus11 arbi-tramur. Veruni«s quid bine sacri ca-nones dicant, episcopo vestro docente scietis.
XLIX Praeterea sciscitamini, si licet exhibere vobis quemadmodum prius in dotom coniugibus vestris aurum, argen-tum, boves, equos et cetera. Quod quia nullum peccatum est et leges hoc connivent,111 et nos ut fiat minime pro-hibeinus; et non solum hoc, verum etiam quicquid ante baptismum egistis,
shora obšírně vyložili, třeba zanechat nejen zábavy, ale i prázdného tlacháni a vtipkování, které se nesluší, ano i x ne- Mt 12,35 užitečného slova, jak se praví v evangeliu, které lidé promluví, budou se muset odpovídat: jestliže z neužitečného, tím spíše ze škodlivého a pomlouvaČného! Kéž se tedy žádné marnosti rozkoší a zábav nepodaří vás svést jmenovitě v době postní. Vždyť nářek a žerty se spolu nesrovnávají, a šalebné a klamné veselí nedovede vyvolat v bližním opravdové slzy. Mimo to je tu soudce, jenž praví: Běda vám, hlen se nyní 1,0,25 smějete, neboť budete Vsát a plakat. Proto dí Šalomoun: Smích s radostí bude se mísit, a honeo radosti bývá žalost. A dále vx u, 13 praví: Smích jsem pokládal za blud a radosti jsem řekl: Go se darmo klameš? A proto praví ještě dále: Srdce moud- Ecci2,2 rých, kde je truehlivosi, a srdce bláznů, kde je veselost. Neboť sldíčenost nad hříchem je oběť Bohu milá, jak svědčí žalmista, jenž dí: Oběí Bohu duch tezi 1, z zkormoucený. r-sso/io
XLVUI Domníváme se tudíž, že se nikterak nehodí v době postní se ženit nebo pořádat hostiny. Co o tom praví posvátné kánony, se však dovíte 2 poučení svého biskupa.
XLIX Dále chcete vědět, zda je vám
dovoleno dávat svým manželkám jako
dřív věnem zlato, stříbro, dobytek,
koně atd. Poněvadž to není žádný hřích
a zákony to připouštějí, ani my vám
v tom nijak nebráníme, A nejen to, s. Grcgorim
nýbrž i všeehno ostatní, co jste činívali ha^ař
před křtem, dopřává se vám činit
abstinenduni est dopi. Dec. " ullatemia: nullatemis O, Deí. s» verum: iterum JDeS. V 'přehltuLí upraveno.     oonnivent Hei: non colübent C, conMbent P.
SK
Wik» I
|§g|ÍiÍÄľi:í
■I
mm
■Bp
Po Mor;' ct ci plcx U«i\ note' lum-. ., ttífb í?i£ie i artří cok Q Jíví ničí I hae'
Si Usitt :| (2,
ina v
Mo
P«
sut y- Cut-cuť-da-
; m.
SUi,
í- Cirrŕ ad
mil
tu
i u'4í
i.-.- S';-
t' «*.
pr
ti
h.
ť'.', i^1
78
Kespcraaa Nicolai papae 1 ad consults Bulgaľorum
H
Cf. 2 11« 13, 8—14
et nunc quoque vobis agerc profecto coneeditur. Nam pisoatorem Petrum, Matthaeum vero thelonarium scimus, et post conversionem suam ad piscatio-nem Petrus rediit, Matthaeus vero ad thelonei negotium non resedit, quia aliud est victum per piscationem quae-rere, aliud thelonei lucris peeimias augere. Sunt enim pleraqne negotia, quae sine peccato exhiberi aut vix aut nullateiras possunt. Ad ilia ergo tan-tum, quae ad peccatum implicant, necesse, est, ut post conversionem animus non recurrat. Quod vero quisque ante conversionem sine peccato exer-cuit. hoe etiam post conversionem repetere non est culpa,
L Quid de eo, qui quadragesimali tempore cum uxore sua coierit, sit iudi-candum, episcopi vestri vel sacerdotis, qui ab co constituetur, arbitrio consi-derandum ao diffiniendum committi-mus, qui singulorum mores agnoscero potenmt et miiuscuiusque vestrum cau-sas libratis personis ac temporibus discernerc sou moderari debebunt. Por-to cum ea eodem tempore sine aliqua contaminations dormire omnino liceret. si ignis et palea sine laesione commnnio-nem aliquam habuissent vel si dia-bolicae fraudis astutiae nescirentur; nam nbi masculus cnm fcmina pariter conversantur, difficile est insidias liostis antiqui deesse, quae nimirum non de-fuere, ubi solitaria fratris et sororis, Amnonis scilicet et Thamar, extit.it pai-vissimo spatio commoratio.
LI Si liceat uno tempore habere duas rrxores, exquiritis; quod si non licet, scire cupitis, apud quern inventum fuerit, quid exinde facere debeatis. Duas tempore irao habere uxores nee ipsa origo humanae condition äs admittit nec lex Christianorum iilla permittit. cr. 0)11,27 ]\[am Deus, qui fecit hominem, ab initio masculum unum. fecit et unam femijiam tantum, cui pot-nit utique si
i nyní. Víme zajisté, že Petr byl rybář a Matouš celník, a po svém obrácení Petr se vrátil k svému rybaření, Matouš však nezasedí na celnici k svému zaměstnání, poněvadž něco jiného je živit se rybařením a něco jiného hromadit peníze ze zisku celnice. Většina zaměstnání je ovšem taková, že se mohou jen ztčží provozovat bez hříchu nebo vůbec ne. Tedy jen k těm. litera bývají příležitostí k hříchu, nesmí se nikdo vracet po svém obrácení. Co však kdo konal před obrácením bez břichu, tomu se věnovat opět po obrácení není žádným proviněním.
L Co třeba soudit o tom, kdo obcuje se svou ženou v kvadragesimě, ponecháváme vašemu biskupu a knězi od něho k tomu účelu ustanovenému, aby tu věc posoudili a blíže určili. Ti budou mít možnost poznat mravní stav jednotlivců a budou muset sporné otázky jednoho každého z vás řešit nebo rozhodovat až po zhodnocení osob a časů. Jinak by ovšem bylo v té době dovoleno s ní spát bez jakéhokoli poskvrnění, kdyby oheň a sláma mohly nějak být pospolu bez úrazu, nebo kdyby nebyla známa vychytralost ďábelské lsti. Neboť kde se zdržují pospolu muž s ženou, sotva budou scházet úklady odvěkého nepřítele. Vždyť nescházely ani tam, kde dleli kratinkou chvíli spolu o samotě bratr a sestra, to jest Amnon a Thamar.
LI Tážete se, zda je dovoleno mít současně dvě manželky, a není-li to dovoleno, u koho se najde, co b)rstc potom měli dělat. Mít zároveň dvě manželky nepřipouští ani sám původ lidského pokolení ani žádný zákon křesťanský. Nebot Bůh, který stvořil člověka na počátku, učinil jednoho muže a toliko jednu ženu, ačkoli kdyby byl chtěl, mohl mu dát dvě manželky,
Besponao. Hioolai papae I ad consults, Bulgarorum
79
vellet duas uxores tribuere, sed noluit; soiiptum quippe est: „Propter hoc re-linquet homo patrem et matrem et adherebit uxori suae." Non dixit: uxoribus. Et iterum: „Erunt duo," masculus scilicet et femina, „in carne una", et non: ties aut phrres. Itaque apud quern uno tempore duae uxores inveniuntur, interim priori retenta posteriorem cogatur amittere, insuper et poenitentiam, quam loci sacerdos praeviderit, compellatur suscipere. De-nique hoc tarn immane scelus est, ut homicidii quidera peccaturn, quod Cain in Abel fratrem suum commisit, septima generatione cataclysmo vindica-tum fuerit, adulterii autem flagifcium, quod Lamech omnium primus in dua-bus uxoribus perpetravit, nonnisi sanguine Christi abolituni extiterit, qui septima et septuagesima generatione seeundiun evangelium Lucae venit in mundum.
MI Si nosse desideratis, quid de his, qui quemlibet eunuehizant, iudican-dum sit, paginas legum revolvite.
LUI Consulitis, si licet super mensam, in qua sacerdos aut diaconus deest, vexillum sanctae crncis imprimere et coraedere. Quod prooul dubio licet; nam omnibus datum est, ut et omnia nostra hoc signo debeamus ab insidiis munire diaboli et ab eius omnibus impugnationibus' in Christi nomine triumphare. Superest tantum, ut, cum potior adest, inferior hoc sibi nisi iussus non audeat arrogare, quoniam „non est discipulus super magistrům", et iterum praecipit apostolus dicens: „Honoře invicem praevenientes."
LTV Dicitis, quod Graeci fateantur, quod in ecclesia qui non constrictis ad pectus manibus steterit maximum ha-beat peccatum. Hoc ut neret prae-ceptum fuisse nusquam, ni falHmur, invenitux ac per hoc, nisi fiat, peccatum non est; nam quidam faciunt hoc,
ale on nechtěl, neboť je psáno: Proto opustí člověk otce i matku a pn&rži se Gn a, a manželky své, neřekl: manželek svých, a dále: a budou dva v jednom těle, totiž muž a žena v jednom těle, a ne tři nebo více. Proto kdo má u sebe současně dvě manželky, ať je zatím přinucen podržet si dřívější a pozdější propustit. Kromě toho třeba ho přimět k tomu, aby se podrobil pokání, které mu určí místní kněz. Zkrátka, je to tak hrozný zločin, že hřích vraždy, které se dopustil Kain na bratru Ábelovi, cr.Grw.s byl potrestán v sedmém pokolení potopou, kdežto ohavné cizoložství, jež první ze všech spáchal Lamech s dvě- cr. Gn i, w ma manželkami, bylo zahlazeno teprve lír ví Krista, jenž podle evangelia Lukášova přišel na svět až v sedmdesátém cr. í. 3, sedmém pokolení. 23—38
Lil Přejete si vědět, jak soudit ty, kteří někoho vyldestí. Přečtěte si to na příslušných stránkách zákonů.
Lín Ptáte se, zda je dovoleno činit znamení svatého Itříže nad stolem, není-li tam přítomen kněz nebo jáhen. Beze vší pochyby že ano. Neboť nám všem je dopřáno, že smíme tímto znamením chránit všechny naše věci před úklady ďáblovými a ve jménu Kristově vítězit nad všemi jeho útoky. Zbývá toliko dodat, je-li tam přítomná osoba váženější, aby se to neodvážil osobovat někdo podřízený, leda že by mu to bylo nařízeno, neboť není učeník nad mistra, ait 10,24 a pak apoštol přikazuje a praví: Přeď cMzejte jeden druhého v uctivosti. b 12,10
LIV Pravíte, že podle ujišťování fieků má velký Mích ten, kdo nestojí ve chrámu s rukama na prsou zlaíženýina. Nemýlíme-h se, není nikde přikázáno, aby se něco takového dělalo, takže není hřích, když se to nedělá. Někteří totiž činí to, druzí ono, jedni projevují
80
Responsa Nicolai papae I ad consults- Bulgarorum
quidam illud, nunc isti hoc genus hu-militatis, nunc illud ostentant, nisi forte qui pertinaciter recuset facere quod omnes viderit facientes. Verum et hoc et multa in diversis locis alia kumili-tatis indieio fiunt. et hoc, cum fit, non-nisi hiuniiitatis gratia fit, et revera
air ;i5.21 scriptum est; „Oratio liumiliantium se nubes penetrabit;" promde sive hoe sive aliud quid Immilitatis excogitare potest homo, non est reprehendendus,
lis. u quia secundum evangelium, „qui se humiliat exaltabitur". Si cnim quis ante principem mortaiem vemens cum omni reverentia et timore stat, loquitur et incedit, qnanto potius eum, qui ante Deum, qui est aeternus, ter-
cr. r5 40, a ribilis et exeelsus, aceesserit, cum omni pavore ac tremore non solum stare convenit, sed et quasi servum seme-tipsum in conspectu eius humiliter prae-
cr. mi 22,i3 sentare; et quia quorundam in evan-gelio reproborum ligari manus et pedes praecipiuntur, quid aliud isti agunt, qui manus suas coram Domino ligant, nisi Deo quodammodo dicunt: Domine, ne manus meas praecipias, ut mittar in tenebras oxteriores, quoniam iam ego
p« 37, is eas ligavi et ecce ad flagella paratus sum? Hinc efciam pectus percutimus, signantes videlicet, quod, nequiter egi-mus, displicere nobis ac ideo, antequam Deus feriat, id nos in nobis ipsis ferire et, antequam ultio extrema veniat, commissum paenitentta digna punire.
LV lam vero quod asseritis Graecos vos prohibere communionem suscipere sine cingulis, quibus Sacrae scripturae testi-moniis hoc prohibere iure probentur, nos penitus ignoramus, nisi forte illo, quo Dominus praecipit dicens: „Sint 1,12,35 lumbi vestri praecineti." Verum hoc sancti evangelii testimonium non per litteram, sed spixitum oportet impleri. Nam. si ad hoc istud praeceptum est, tit non11 taliter servaretur, cm* non
svou pokoru tímto způsobem, druzí zase jiným, leda že by se někdo zarputile zdráhal činit to, co vidí činit všechny. Tyto a mnohé jiné věci dějí se' přece na rozličných místech jako projev pokory. A když se to dělá, činí se to jen z pokory. A vskutku, je psáno: Modlitba 'pokorných pronikne oblaky. Proto ať si kdo zvolí ten nebo onen projev pokory, nemá být za to kárán, ježto podle evangelia kdo se ponižuje, bude povýšen, Přijde-li někdo k pozemskému knížeti, stojí před ním, mluví a chodí s veškerou uctivostí a strachem. Tím spíše se ovšem sluší, aby ten, kdo předstupuje před Boha, litery je věčný, hrozný a vznešený, nejen stál se vší bázní a strachem, nýbrž aby se mu představil pokorně jako otrok, a poněvadž se v evangeliu nařizuje, aby ruce a nohy některých zavržených byly svázány, co jiného činí ti, kdo před Bohem spínají své ruce, než že říkají takřka Bohu: Pane, neporoučej, aby mé ruce byly svázány a abych byl uvržen ven do temnot, ježto jsem si je sám sepjal, a hh,j$em hotov k bičování? Proto se též bijeme v prsa a tím dáváme na jevó, že je nám proti mysli to, co jsme ničemně napáchali, a že tudíž než nás uhodí Bůh, sami se bijeme, a dříve než přijde poslední soud, trestáme svou vinu přiměřeným pokáním.
LV Tvrdíte dokonce, že vám Řekové brání přistupovat k svatému přijímání bez pásu. Nuže, není nám naprosto známo, která místa z Písma svatého bý mohli uvést na důkaz, že vám v tom brání právem, leda snad to, kde Pán přikazuje: Mějte bedra přepásána. Ale tento výrok svatého evangelia má se plnit ne podle litery, ale podle ducha. Neboí nemá-li tento příkaz býb takto zachováván podle ducha, proč se nečiní
" non dopl. Dei.
Eespoiisa Nicolai papao I ad consulta Bulgarorum
81
hunt pariter, quae sequuntur, ut ,,lu-eernae ardentes" et, sicub agnum co-medentibus iubetur, baculum in mani-bus teneatur? Habent suum ista mystérium et intelligentibus ita clara sunt, ut ea magis, qua decet, signincati-one serventur. Nam in lumborum prae-cinctione castitas, in baeulo regimen pastorale, in lucernis ardentibus bono-ram splendor operum, de quibus dici-tur: „Sic opera vestra luceant," in-dicatur. Rudes ergo fideliuin mentes, ut sanetus et egregius propugnator ecclesiae papa Caelestinus soribit, emus haee summatim verba mutuati sumus, ad talia non debemus inducere; docendi enim sunt potius quam illudendi, nee imponenda eorum oculis, sed mentibus infundenda praeeepta sunt.
LVI Nosse vos velle asseveratis, si liceat omnibus vestris praecipere tempore siccitatis ad pluviam postulandam ieiunium et orationem facere. Vobis quidem hoe agere licet, quoniam icin-nium et oratio magnae virtutes sunt, et ad has iugiter faciendas vestra mul-tum valet hortatio; sed congruentius est, si haec per episcoporum dispositio-nem fiant: ipsi namque sunt, qui li-gandi solvendique potestatem acci-piunt, ad horum vocem populi Dei castra moventur et reqniescunt; sine lůs tamquam sine capite fore videmini et quasi oves errantes et non habentes pastorem inceditis. Siqiiidem in talibus prisco tempore, quod nunc quoque sancta tenet ecclesia, sacerdotuni prae-cedebat institutio et onmis penitus ordinatio et tunc reliquae plebis sub-sequebatur assensus ac per hoe ordine debito custodito et unanimitate servata Deo largiente voti praestahatur effec-tus,
LVII Graecos vetare perhibetis eunu-chos animalia vestra mactare, ita ut cum, qui ex animalibus ab illis occisis comederit, grave comraisisse peccatum
rovněž to, co následuje, aby měli hoříd lampy a aby drželi v rukách hůl, jak se cr. ex 12, u přikazuje těm, kteří jedí beránka? To vše má své tajemství a těm, kteří to chápou, je jasné, že se takto víc zachovává jeho náležitý smysl. Neboť přepásáním beder se naznačuje Čistota, holí pastýřská správa a hořícími lampami jas dobrých skutků, o nichž se praví: Tak ať svítí skutky vah. Ne- cr. iits.io vzdělaní věřící nemají být, jak píše svatý a proslulý obhájce církve, papež Celestín, jehož slova si zde zkráceně Epist. 4 půjčujeme, naváděni k takovým věcem, mají být spíše poučováni než Hamáni a přikázání nemají se jim vkládat do očí, nýbrž vlévat do mysli.
LVI Pravíte, že byste rádi věděli, zda můžete nařídit všem svým lidem, aby zvláště v čas sucha konali půst a modlitbu na vyprošení deště. Jistě je dovoleno vám tak činit, poněvadž půst a modlitba jsou velké ctnosti a vaše výzva přispěje značně k jejich ustavičnému konání. Ale je vhodnější, stane-] i se tak z nařízení biskupů, neboť oni dostávají moc svazovat a rozvazovat a na jejich slovo dává se lid boží na pochod a odpočívá. Bez nich se bude zdát, že jste bez hlavy a chodíte jako ovce zbloudilé, které nemají pastýře, cr.: 1*2,25 Vždyť za starých časů, jak se to v církvi svaté i nyní zachovává, napřed kněží v těchto věcech něco ustanovili a důkladně všechno zařídili a potom následoval souhlas ostatního lidu. Tak byl dodržen náležitý pořádek a zachována jednomyslnost. S pomocí boží se pak dostavil účinek slibu.
LVU Podle vašeho sdělení zakazují Řekové kleštěncům zabíjet vaše zvířata a dokonce tvrdí, že kdo by požil něco ze zvířat jimi zabitých, dopustil
S2
Eesponea Nicolai papac I ad corvaiilta Bulgarorum
affirment. Sed nobis valde absonum est et admic frivolum sonat, quod dicitur. Porro quia xatiocinationem ista diceu-thini nou audivimus,kii nihil interim de assertione ipsorum nondum picne cognita decernere diffinitive valemus. XJnmn tamen scimus, quoniara, si eunuchi praecepta Dei cnstodierint, ad regnuni eaeleste pereipiendum nihil eis obesse membrorum poterit detruneabio.
cr. e i, ví cum secundum apoštolům in resur-roctione omnes occurramus in virum
cr. is 5«,    perfectum, et per prophetam Do minus,
4_:> si eins mandata observaverint, eu-nuchis nomvulla laeta promibtat. Siqui-dem et ille eunucb.ua Aethiops a sanoto Luea evangelista pro virtute et iute-
as, 27 gritate vir appellator, dmn dicit: ,,Et ecce vir Aethiops eunuchus potens Can-dacis reginae."
LVni Utrum velato an lion velato i c ii, 5-« capite mulier in eeclesia stare debeat, apostolus docefc:  „Mulier orans aut prophetans non velato capite deturpat caput suum; unum est enim ac si decalvetur. Nam si non velatur mulier, et tondeatur. Si vera turpc est mnlieri tonderi  aut  decalvari,  velet caput suum;" etiterum: „Ideo, iuqnit,,,debet mulier velamen habere super caput propter angelos," id est sacerdotes; et i o ii,      rursns ait: „Vos ipsi iudicate, decet 13—15      mulierem non velatam orare Deum?
Nec ipsa nátura dočet vos, quod vir quidem si comam nutriat, ignominia est illi; mulier vero si comam nutriat, gloria est illi, quoniam eapilli pro vela-mine ei dati sunt."
IíIX Quod de femoralibus sciscitamini, supervacuum esse putamus; nos enim non exteriorem cultum vestimn vestra-0 3,27 rum, sed interioris homini mores in vobis mutari desideramus, nec quid
by se těžkého hříchu. Nám se to však zdá nemístné a nadto, co se tu praví, zní bláhově. Neslyšeli jsme ovšem důvody těch, kdo to říkají, a proto nemůžeme zatím rozhodnout s konečnou platností o tomto jejich mínění, které nám není plně známo. Jedno však víme, že zachovávají-li kleštěnci přikázání boží, nemůže být zmrzačení údu žádnou překážkou jejich přijetí do království nebeského, zvláště když podle apoštola při vzkříšení z mrtvých všichni vyspějí v dokonalého muže. a Pán slibuje kleštěncům skrze proroka některé útěšné věci, budou-li bedlivě plnit jeho přikázání. Vždyť i onen kleštěnec Ethiop je pro svou ctnost a bezúhonnost od evangelisty Lukáše nazván mužem, když o něm praví: Ä hle, muž Ethiop, kleštěnec, mocný dvořan královny Kandaké.
L VIII Zda má být žena v kostele přítomna s hlavou zahalenou či obnaženou, učí apoštol: Zem, klerá se modlí nebo prorokuje s hlavou nepřikrytou, hanobí svou Jilavu, nebol je to totéž, jako by si hlavv- oholila. Nesakrývd-li si tedy žena hlavu, ai se dá také ostHIiat. Je-li však hanba pro ženu dát se ostříhal nebo oholit, at si zakrývá hlavu. A dále praví: Proto má mít žena na- hlavě závoj kvůli andělům, tj. kněžím. A potom ještě dodává: Samá posuďte: Sluší se. aby se zena modlila k Bohu bez závoje? A neučí nás příroda sama, že nechá-li si muž růst dlouhé vlasy, je mu to k necti, ale pěsti-li si zena. vlasy, je to pro ni okrasou, nebot vlasy jsou jí dány místo závoje.
LIX Váš dotaz stran kalhot se nám zdá zbytečný. My si totiž přejeme, aby se u vás změnila nikoli zevní úprava vašich šatů. nýbrž mravy vnitřního člověka, a pátráme xvs po tom, čím se
fttidivimus Ľeč: andimus P.
90
Responsa Kicolai papae I ad eonsulta Btdga-rornm
■BP ■Hi
BBS
■BI
■BI p
■Bil IflH
111
■Hp
■BP Km ■Hp
|p|i
■111 IIBr
tu
M
S'U
■Hp
cu )
Bltl
WĚSi
fin* I
Blip ■ti [
Lui j
||jitt|
■HP IMP
uw I
pív í
išli
tic !
his- i
mi !
rim :
luč i
ad i
loc i
íiiíl !
Ion í
Sla i sue i ma. j
mej Ills
Ulli
si quisquam quandocumque earnibus vesei afifectat, multo magis edere carries oportet.
LXX Consulertdum decernitis, utrum presbyterům uxorem habentem debea-tis sustentare et honoráre, an a vobis proicere. In quo respondemus. quo-niam, licet ipse valde reprehensihilis sit,1* vos tameu Deum convenit imi-Mt .1,45 tari, „qui solem suum", ut evangelium testatur, „oriri facit super bonos et malos et pluit super iustos et iniustos". Deicere vero enm a vobis ideo non debetis, qnoniam nec ludam Dominus, cum esset mend&x discipuhis, de numero apostolorum deiecit. Verum de presbyteris, qualescumque sint. vobis. qui laici estis. nec iudicandum est nec de vita ipsovum quippiam iuvestigan-dum, sed episcoporum iudicio. quicquid est, per omnia reservandum.
LXXI Sciscitantibus vobis. si a sacer-dote, qui sive eomprehensus est in adulterio sive de hoc sola fama re-spersus est, debeatis communionem suscipere necne, respondemus: Non potest aliquis, quantumcumque pollutes sit, sacrametita divina polluere, quae purgatoria cunctarum reraedia contagionnm existunt, nec potest solis radius per eloaeas et latrinas transiens illiquid exinde contaminationis áttra-here. Proinde, qualisoumque saeerdos sit, quae saneta sunt coinquinare non potest; ideiieo ab eo, usque quo episcoporum iudicio reprobetur, communio percipionda est, quoniam mali bona ministrando se tantummodo laedunt et cerea fax accensa sibi quidem detri-cr.pmi.i mentum praestat, aliis vero lucom in tenebris administrat et, unde aliis commodum exhibet, inde sibi dispen-dium praebet, Sumite igitur intrepide ab omni sacerdote Christi mystéria,
LXX Ohcete vědět, zda máte ženatého kněze vydržovat a mít v úctě, ěi máte-li ho zahnat od sebe. Na to odpovídáme, že třebas si zaslouží veľkého pokárání, sluší se, abyste napodobili Pána, který dává vijcMzel slunci svému, jak svědčí evangelium, na zlé i na dobré a sesílá déU na spravedlivé i nespravedlivé. Zapudit ho od sebe nesmíte proto, ze ani Pán nevyloučil Jidáše z počtu apoštolů, ac to byl učeník lživý. Vy však, kteří jste lidé světští, nemáte soudit kněze, aťsi jakékoli, ani nic z jejich života vyšetřovat, ale ať se naskytne cokoli, má to být vesměs vyhrazeno soudu biskupskému.
LXXI Na váš dotaz, zda smíte či nesmíte přijímat nejsvětější svátost od kněze, který byl buď přistižen v cizoložství, nebo se to o něm jen vykládá, odpovídáme: nikdo nemůže, byť byl sebevíc poskvrněn, znesvětit božská tajemství, která jsou očistnými prostředky proti všem nákazám. Vždyť ani sluneční paprsek se nemůže po-špinit tím, že prochází stokami a záchody. Proto ať je kněz jakýkoli, nemůže poskvrnit to, co je svaté. Má se tudíž od něho přijímat nejsvětější svátost tak dlouho, dokud nebude zavržen soudem biskupů, protože zlí, když přisluhují dobrými věcmi, jen sobě škodí. Jako rozžatá vosková svíce sebe sice stravuje, jiným však skýtá světlo ve tmách, a čím jiným prospívá, tím sama trpí úbytek. Proto přijímejte beze strachu tajemství Kristova od každého kněze, poněvadž víra a se vse očišťuje. Víra je to zajisté, která přemáhá tento
' ipse ... sit Deč: ipsi ... sint P.
Responsiv Nicolai papae I ad cousulta Bulgarorum
91
quoniam omnia in fide purgantur. Kdes est enim, quae vincit hunc mundum, et quia nou dantis, sed accipientis sit, docente sancto Hieronimo, ad oreden-dum in omni anima baptismum esse perfectum et in omni saccrdote corpus Christi esse perfectum, qui rursus sacrae Scripturae concordans ait: „Priusquam audias, ne iudicaveris qucmquam atque ante probationem aceusationis illatae neminem a tua communione suspendas, quia non statím qui accusatur reus est, sed qui convincitur criminosus."
LXXII Bequiritis, si liceat in vobis patriarcham ordinati. Sed de hoc nil diffinitive respondere possumus, priusquam legati nostri, quos vobiscum mittimus, reversi fuerint et nobis, quae inter vos multitudo sit et unanimitas Christianorum, renuntient. Nam interim episcopum habetote et, cum in-cremento divinae grafriae Christianitas ibi fuerit dilatata et episcopi per sin-gulas ecclesias ordinati, tune eligendus est inter eos arms, qui, si non patriarcha, certe archiepiscopus appellandus sit; ad quem omnes concurrant et cuius consilium in causis maioribus praestolentur, id ipsum etiam apostoli-eis regulis praecipientibua ac diceuti-bus: Episeopos gentium singulárům scire convenit. quis inter eos primus habeatur, quern vclut caput existiment, et nihil amplius praeter eras conscien-tiam geranfc efc cetera.
LXXIII A quo autem sit patriarcha ordinandus, interrogans. Et idcirco scitote, quia in loco, ubi numquam patriarcha vel. archiepiscopus consti-tutus est, a maiori est primttus insti-tuendus, quoniam secundum apoštolům minus a maiori benedicitur, deinde vero accepfca lieentia efpallii usu ordinat ipse sibi deinceps episeopos. qui suc-cessorem suum valeant ordinäre. Vos tarnen, sive patriarcham sive archte-
svět, a pak je to věc ne dávajícího, cr, 11 s, 4 nýbľž přijímajícílio, jak učí svatý Jeroným, že k věření je v každé duši křest dokonalý a v každém laiězi tělo Kristovo dokonalé. A dále praví v souhlasu s Písmem svatým: „Nikoho nesuď, dokud ho nevyslechneš, a nikoho nezamítej ze svého společenství dřív, cf. i c i, o dokud neprozkoumáš obvinění proti němu vznesené, protože není vždy vinen ten. kdo je žalován, ale kdo je usvědčen, ten je zločinec."
LXXÍI Ptáte se, je-li možno, aby byl pro vás vysvěcen patriarcha. Na to vám nemůžeme odpovědět nic definitivního, dokud se nevrátí naši vyslanci, které s vámi posíláme, a neoznámí nám, kolik je u vás Měšťanů a jaké je jejich smýšlení. Zatím tedy mějte biskupa, když pak se tam působením milosti boží křesťanství rozšíří a budou vysvěceni biskupové pro jednotlivé diecéze, potom se zvolí jeden z nich, a ten se bude nazývat když ne patriarchou, tedy jistě arcibiskupem, a naň se budou muset všichni obracet a v nejdůležitějších záležitostech od něho čekat rozhodnutí. Tak to též na- Cnu. apost. řízují apoštolská pravidla, která praví: 35 .,Biskupi jednotlivých národů maji' vědět, koho z nich třeba pokládat za prvního, a toho si mají vážit jako své hlavy a nekonat nic bez jeho vědomí at.d.if
L XXIII Tážete se, kým má být vysvěcen patriarcha. Vězte tedy, že v tom místě, kde před tím nikdy nebyl patriarcha nebo arcibiskup ustanoven, má být poprvé dosazen od vyšší instance, neboť podle apoštola nižší do- cr. uii 7,7 stává požehnání od vyššího. Potom však, když bude potvrzen a dostane užívání palba, sám si vysvětí biskupy, a ti pak mohou vysvětit i jeho nástupce. Ale ať by šlo o vysvěcení patriarchy nebo
92
Respcmsa Nicoliu papae I ad consulta. Bulgarorurti
piscopum sive episcopum vobis ordi-nari postuletis. a nemine nunc velle congruentius craam a pontifice sedis beati Petri, a quo et episcopates et aposfcolatus sutnpsit initium, bunc ordi-nari valetis. In quo hie est ordo servan-dus, ut videlicet a sedis apostolicae praeairle sit nunc vobis episcopus con-secrandus, qui, si Christi plebs ipso praestante crescit, arehiepiscopatuspri-vilegia per nos accipiat et ita demum episcopos sibi consfcituat, qui ei decedent! suceessorem eligant. Et propter longitudinem itineris non. iam hue consecrandus qui electns est veniat, sed hune episcopi, qui ab obeunte archiepiscopo consecrati sunt, simul congregati constituant, sane interim in throno non sedentem et praeter corpus Christi non consecrantem, priusquam pallium a sede Romana percípiat, sicuti Galliarum omnes et Gerrnaniae et aiiarum r-egionum archiepiscopi agere comprobantur.
LXXIV Sciscitarnini, si coepta oration e nuntius venerit de hostibus ac ideo ipsam orationem consummare nequiveritis, quid vobis agendum sit. Quid aliud utique, nisi ut bonum, quod coepistis, quocumque vos pexrexisse contigerit, periiciatis? Nam non est Christianus unus locus orationis, sicut Iudaeis erat Hierosolymis et veluti Sa-maritanis in montc Garizim, sed in
i 'i' % a omni loco, quemadmodum et apostolus ait: „Volo ergo viros orare in omni loco
cf.>uio,2s levantes pui'as manus." Praoterea qui in bono opere pcrseveraverit in finem, hic salvus erit, praecipue eo tempore, quahdo contra inimicorum itur incur-sus; et oratione, sicut iam supradixi-rnus, magis q\iam armis expectavi debet ab hoste triumphus.
IjXXV Iudicium poenitentiae, quod postulatis, episcopi uostri, quos in. patriam vestram misimus, in scriptis secům utique deferent, aut certe episco-
arcibiskupa, vy byste nemohli nikoho i vhodněji o to požádat, aby jej pro vás \ vysvětil, než velekněze na stolci bia- I zeného Petra, od něhož má svůj po- I čátek i biskupská hodnost i apoštolát. Při tom třeba zachovat tento postup: nyní bude pro vás správcem apoštolské ,* stolice vysvěcen biskup a ten, roz- I množí-li  se jeho přičiněním počet j křesťanů, obdrží od nás výsadu arcibiskupství, a pak si sám ustanoví biskupy, kteří po jeho smrti si zvolí f jeho nástupce. Pro velkou vzdálenost nemusí se již ten, kdo byl zvolen, dosta- . vit sem, aby byl vysvěcen, ale ať se \ biskupi od zemřelého arcibiskupa vy- I svěcení všichni shromáždí a jej ustanoví. Ovšem zatím nebude moci zasednout na svůj trůn ani nikoho světit » kromě těla Kristova, dokud nedostane -od římského stolce pallium, podobně jak to uznávají za dobré činit všichni «■ arcibiskupi Gallií, Germanie a jiných \
LXXIV Ptáte se,  co máte  dělat,' přijde-li na počátku modlitby zpráva o nepřátelích, takže vám. nelze modlitbu dokončit. Co věru jiného než začatý dobrý skutek dovršit, ať budete muset spěchat kamkoli? Vždyť pro křesťana není jen jedno místo modlitby, ■ jako bylo pro Židy v Jeruzalémě nebo i pro Samaritány na hoře Garizim, nýbrž ' na všech místech, jak praví též apo- '. štol: Přeji si. aby mužové všude pozvedali h modlitbě ruce čisté. Mimo to kdo v dobrém skutku setrvá až do konce, ten bude spasen, zvláště tenkrát, kdy se. táhne proti útokům nepřátel. A jak ] jsme již shora řekli, vítězství nad nepřítelem má se spíš očekávat od modlitby než od zbraní.
LXXV Písemnou příručku pro soud penitenciální, o kterou Žádáte, přinesou s sebou na všechen způsob naši biskupové, které jsme poslali do vaší vlasti,
Responsa Nicolai papae I ad consulto Bulgarorum
93
pus, qui in vobis ordinabitur, hoc, cum oportuerit, exhibebit; nam saeculares tale quid habere non convenit, nimirum quibus per id quemquam iudicandt ministerium nullum tribtritur.
LXXVI Similiter et de codice ad faeien-das missas asserimus.
IiXXVII Refertis, quod Graecorum quibusdam codicem accipientibus in manibus clausurn unus ex eis acoipiens parvissimam partieulam ligni hanc intra ipsum codicem condat et si unde-cumque ahqua verbitur ambiguitas, per hoo affirment scire se posse quod cupiunt. Vos veto consulitis, si sit hoe tenendum an. respuendum. Utique res-puendum; scriptum est enim: „Beatus vir, cuius est nomen Domini spes ehis: et non respexit in vanitates et insanias falsas."
IiXXVin Enarratis, quod populus ille, qui propter Ghi'istianarn religionem ad occidendum vos insuii'exerunt, poeni-tentiam agere voluerit, et sacerdotes illi, qui inter vos advenae sunt, hanc recipere recusarint; nunc autem re-quiritis, quid de eis agendum sit. Si, queraadmodum asseritis, sponte poeni-tentiam agere volunt, non sunt prohi-bendi, sed per omnia poenitentiae sum-mittendi, quam episcopus vel presbyter ordinatus ab illo consideraverit; nam non suscipere poenitentes non est catholicorum, sed Novatianorum.
LXXIX Perhibentes. quod moris sit apud vos infirmis ligaturam quandam oh sanitatem recipiendam ferre pen-dentem sub gutture, requiritis, si hoe agi nos de cetero iubeamus. Quod non solum agi non iubemus, verum etiam ne fiat, modis omnibus inhibemus; huiusmodi quippe ligaturae phylacteria daemonicis sunt inventa versutiis et animarum hominum esse vincula eom-
anebo se jistě, až bude třeba, postará o ni ten biskup, který bude u vás vysvěcen, neboť se nesluší, aby něco takového měli lidé světští, kterým se samozřejmě tím nepropůjčuje žádné oprávnění někoho soudit.
LXXVI Podobně to platí o knize mešní.
LXXVH Podáváte zprávu o tom, jak někteří z Řeků vezmou do rukou zavřenou knihu, jeden z nich pak xichopí malinké dřívko a vetkne je do této ltnihy, a vznikla-li o něčem pochybnost, možno prý se takto, jak ujišťují, dovědět, co si kdo přeje. A vy se tážete, můžete-li se toho přidržet, či zda to máte zamítnout. Ovšemže zamítnout, neboť je psáno: Blažený muž, jehož na- *« 5 dějí je slovo Páně, a který nedbá na marnosti a jalové streštěnosti.
LXXVni Vypravujete, že ti lidé, kteří kvůli křesťanskému náboženství proti vám povstali a chtěli vás zabít,-rádi by dělali pokání, ale že ti lcněží, kteří k vám přišli, odepřeli je přijmout. Nyní se tážete, jak s nimi naložit. Chtějí-li, jak ujišťujete, konat dobrovolné pokání, nemá se jim v tom bránit, ale musí se ve všem podřídit pokání, jež biskup nebo kněz jím vysvěcený uzná za dobré, neboí nepřijmout kajícníky není vlastností katolíků, ale novaciánů.
LXXIX Tvrdíte, že u vás je zvyk, aby nemocní nosili kvůli uzdravení jakousi pásku visící pod krkeni, a ptáte se, zda schvalujeme, abyste tak nadále čiuili. Nejen že to neschvalujeme, ale na každý způsob vám to zakazujeme. Neboť takovéto pásky (amulety) jsou vynálezy dábelské zchytralosti, a j ale je dokázáno, jsou to okovy lidských duší. Proto apoštolské dekrety při-
94
Iieaponsa Nicolai papae I ad consults Buigarorum
probantur, ac ideo Iiis utentes ana-tliemate apostolica deoreta perculsos ab ecclesia pelli praecipiunt.
LXXX Cum generatione, quae pacem vobiscum habere quaerit, quomodo ad alterufcrum pacem firmare et custodire debeatis, inquiritis. Quaecumque gens vobis pacem offene voluerit, vos noiite
jib 12, li lenuere; scriptum quippe est: „Pacem sequimini cum omnibus," et rursus:
ma, ia „Cum omnibus hominibus pacem ha-bentes." XJbi „omnibus" sonat, nemo a mutua pace prorsus excipitur. Quomodo vero ipsa sit pax cum huiusmodi ůrmanda vel custodienda, nisi gentis, cum qua pax ineunda est, mores et verba praenoscamus, facile diffmire non possumus. Verumtamen quia est lauda-bilis pax, est et perniciosa, providen-dum est, lit in omni pacto Christus praeponatur, ita ut lege ipsius et prae-cipue fide illaesa persistente foedus, quod in invicem pangitur,permaneat in-corruptum. Quam autem pacem sectari debeatis, Dominus manifestat, cum
114,27 dicit: „Pacem meam do vobis;" cum eo igitur, qui pacem Christi non habet, nee nos communionis habere pacem debemus. sed nec cum i Ho, qui pacem idcirco postulát, ut liberius nociva com-mittat.
LXXXI Perconctati estis, si cum gene-ratione, quae Christiana est, foedus interposito ex utraque parte iureiu-rando feceritis, et post haec illi pactum dirump'ere et super vos insurgere vo-luerint, utrum et vos adire contra eos audeatis an aliud quid agcre debeatis. Verum omnis est necessitas toleranda magis quam a nobis quaelibet inicmitas perpetranda; proinde foedus, quod pan-gitis, nulla est occasione violandum, nisi forte in confirmandi foederis ipsius articulo inter-positum est, quatenus sic una pars id foret observatura pactum, si pars hoc altera nulla tergiversatione violasset. Siquidem a Chxistiano genus
kazují, aby ti. kdo jich užívají, byli stiženi klatbou a vyhnáni z církve.
LXXX Tážete se, jak byste moli upevnit a ochránit mír s národem, který se snaží s vámi žít v míru. Když by vám chtěla některá země nabídnout mír, neodmítejte jej, nebol! je psáno: Usilujte o pohoj se všemi a jinde: Žijte v pokoji se všemi Mdmi. Poněvadž se tu praví se všemi, není naprosto nikdo vyňat z tohoto vzájemného pokoje. Avšak jak by se.měl mír sám s takovými lidmi upevnit a ochránit, nedá se snadno, určit, dokud se dřív neseznámíme s mravy a řečmi národa, s nímž se má mír uzavřít. Ale poněvadž je mír chvályhodný a také mír zhoubný, třeba se postarat o to, aby. v každé smlouvě byla dána přednost Kristu tak, aby byl neporušeno uchován jeho zákon a zvláště víra, a při tom zůstala ne-■ dotčena i úmluva, leterá se mezi oběma stranami uzavírá. 0 jaký mír byste měli usilovat, naznačuje Pán, když praví: Pokoj svůj dávám vám. S tím tedy, kdo nemá mír Kristův, nemáte ani vy mít společný mír, ale též ani s tím, kdo žádá o mír proto, aby mohl tím snáze působit škodu.
LXXXI Tázali jste se, zda byste se mohli opovážit napadnout národ, který je křesťanský a s nímž jste uzavřeli oboustrannou smlouvu stvrzenou přísahami, když by on potom tuto dohodu porušil a chtěl povstat proti vám, nebo co byste měli jiného dělat. Nuže, spíš třeba snést všechno nejhorší, než se dopustit jakéhokoli bezpráví. Proto smlouva, kterou jste uzavřeli, se nesmí za žádných okolností porušit, leda by snad do samé smlouvy, která měla .být potvrzena, byl vložen článek, že jedna strana bude tu smlouvu zachovávat potud, pokud ji druhá strana nějakými vytáčkami neporuší. Neboť křesťan se
llesponsa ŕficolai papae I ad consult a Bulgarorum
95
omne mendacii summopere declinan-dum est proptei' illud, quod Deo dicitur: j^erdcs omnes, qui loquuntur menda-cium," et iterum: „Os, quod mentitur, occidit aiiimam," et apostolus: „Nolite." ait, „mentiri invicem." Iain vero si illi postposito iuramento di-ruptoque foedere contra vos iusur-rexerint, quid vos oporteat agere, episcopus vester a vobis inquisitus respondeat, qui iuxta positns et eircum-stantiam rerum et temporum qualita-tern et mores personarum et iustitiam partium clare cognosceris quod con-gruentius et salubrius esse perspexerit tunc fecilius potcrit indicare et, quid agi conveniat, cuncta praenoscens vobis pleniter intimare. Verum nos interim rebus incognitis satius admonemus, ut semper rogetis ea, quae pacis sunt.
LXXXH Gum paganis autem quod sit Ghristiano pactum faciendum, apostolus indieat, qui nullam communionem luci ad tenebras, Christi ad Belial, fldeli cum infideli dat intellegi debere prorsus existere. Verum si eo fidelis animo pactum cum infideli constituit, ,ut: eum ad cnltum veri Dei possit attraliere, non est proliibendum, quan-doquidem apostolus etiam matrimo-nium, quod ex fideli constat et infideli, non inhibet permanendum, et Moyses cognatum suum ad Dei veri notitiam trabere volens eius societatem non aspernatur, sed comit-atui suo ducem fore summopere deprecatur. Inveniun-tur autem ■ nonnulli sanctorum et fi-delium cum alienigenis et infidelibus pacta et amicitiae foedera contraxisse diversa, sed eos non tamquam infideli-tatem:;.eorum et superstitionem adpro-bantes coluisse, sed tamquam in anga-rias diyersis usibus implicasse et prae-cipuc in terrenis eos quaestibus et servilibus ocoupasae.
musí vystříhat všeliké lži kvůli tomu, co bylo řečeno od Boba: Zahubíš fj5^ všecky, kteří mluví lež, a jinde: Ústa, která *P lžou, zabíjejí duši, a co praví apoštol: c 3, a Nelžete jedni na druhé. Ale nebudou-li oni dbát přísahy a poruší-li smlouvu a povstanou proti vám, otažte se vašeho biskupa, a ten ať vám poví, co byste méli dělat. Ten zná zblízka místní i časové okolnosti, povahu osob i spravedlivost stran, a bude vám moci zajisté snáze naznačit, co pokládá za vhodnější a prospěšnější, a po zralé úvaze všeho plně oznámit, eo by se patřilo udělat. My tedy prozatím, poněvadž neznáme stav věcí, spíše vás napomínáme, abyste vždycky navrhovali to, co je ku pokoji. cr, i\ a, 19
LXXXII Jakou smlouvu by měl učinit křesťan s pohany, naznačuje apoštol, cr. 2 c o, u který dává na srozuměnou, že světlo vůbec nemá mít nic spóleěnélio s tmou, Kristus s Bělidlem, věřící s nevěřícím. Ale uzavře-li věřící s nevěřícím smlouvu s tím úmyslem, aby ho získal pro uctívání pravého Boha, tomu netřeba bránit. Vždyť apoštol též nezamezuje trvání manželství mezi věřící a ne- cr, 1 c 7,13 věřícím. A Mojžíš rovněž chtěje svého příbuzného přivést k poznání pravého cr. kx is Boha, nepovrhl jeho společností, ale velmi ho prosil, aby byl vůdcem jeho družině. Stávalo se též, že svatí a věřící uzavřeli spolek a přátelskou smlouvu s cizinci a nevěřícími, ale hleděli si jich ne proto, že by schvalovali jejich nevěru a poverčivosť, nýbrž zavázali si je různými výhodami jakoby k jakési robotě a zaměstnávali je zvláště v pozemkových a otrockých živnostech.
LXXXHI Si liceat vobis de criminalí-bus peccatis aliquem iudicare, consuíi-
LXXXIII Tážete se, zda je vám dovoleno někoho soudit pro zločinné
98
in
im
5
■
B
6
lor tu;
OK
bii
gr§£
3 t
Bill Hli
IUI"
ľĽU
ÜBl
Hit
lair om
ifflp ;o.u<
181! .t-
ro
t br
cc
ih
íu
.ot.
i-c-
,tl q
oca.
tai
or us älf. uui luoi :«U ■neri Í8
liesponsa Nicolai pupae I ad consult* Bulgarorum
sunt cum his similibus, quae requirun-tirt ab homine. Monachicum autem habitům induere ac vitam remotam ducere nonnisi a spondente divinitus exigimtux. Unde, quisquis vim intu-lerit alieui, ut monachicum habitům et vitam remotiorem, quam non optavit nec elegit, assumat, hie tamquam vio-lentus peecatum ovadere non valet; et, quoniam quod agitur ex accipientis voto non venit, nee accipiens religio-sum habitům inde mercedem habet nec inferens crudelitatis suae iudicio carebit.
LXXXVIII Pro parentibus vestris, de quibus consulitis, qui infideles mortui sunt, propter peecatum incredulitatis orare non blcet, secundum illud lohan-115,10 nis apostoli dicentis: ..Est peecatum ad mortem, non dico. ut oretur pro eo;" peecatum quippe ad mortem est in eodem peccato morientibus.
LXXXIX TA-uges novas et rerum offerre primitias etiam veteribus moris erat, quod pene in ipso initio mundi Abel et Cain egisse legimus.
Cf. Gn 4, 3—4
' XC Animalia sive volatilia, si sine fen'o mactentur et solo ictn hominis per-cussa moriantuv, si liceat comedi, sciseitamini. De hoc sanotus Augustinus contra Faustum Manicheum pie-niter scripsit, de cuius verbis nos modicum quid nunc propter prolixitatem tangimus: „Ubi" inquit, ..ecclesia gentium tabs effects, est, ut in ea mil his Israhelita carnalis appareat. quis iam hoc Christianus observat, ut turdos vel minutiores avioulas non attingat, nisi quarnm sanguis effusus est, aut lepo-rem non edat, si manu a cervice percus-sus nullo crnento vnhiere oceisus est? Et qui forte pauci adhuc tangere ista formidaut, a ceteris irridentur. Ita omnium animos in hac re tenuit ilia sen-sit is. ii tentia Veritatis: „Non quod intrat in os vestrum, vos coinquinat. sed quod exit."
Tyto a jim podobné ctnosti se vyžadují od každého človeka. Ale obléci řeholní roucho a vést život v ústraní žádá se jen od toho, kdo se k tomu z božského vnuknutí zavázal. Proto ten, kdo někoho přinutí, aby na sebe vzal řeholní roucho a život víc skrytý, po němž netoužil ani si ho nezvolil, ten jakožto násilník nemůže být prost hříchu. A poněvadž, co se tu děje, nepochází z dobré vůle přijímajícího, ani ten, kdo řeholní roucho přijal, nebude za to odměněn, ani ten, kdo mu je vnutil, neujde soudu za svou krutost.
LXXXVIII Za vaše rodiče, zemřelé v nevěře, na něž se tážete, není dovoleno se modlit pro hřích nevěry podle výroku apoštola Jana řkoucího: Je Mích, který vede k smrti, o tom nepravím, aby někdo zaií prosil. Hřích k smrti je totiž u těch, kdo umírají v tomto hříchu.
LXXXIX Obětovat nové plodiny a prvotiny z věcí bylo též obyčejem předků, a jak čteme, činili tak Abel a Kain na samém počátku světa.
XC Kádi byste věděli, zda je dovoleno jíst zvířata nebo ptáky, jestliže byli zabiti člověkem bez nože pouhým úderem rány. O tom psal důkladně proti manickej ci Faustovi svatý Augustin, z jehož obšírného výkladu připomeneme jen něco málo. Praví tam: „Kde se mezi pohany církev vytvořila tak, že se v ní nevyskytuje žádný Izraelita rodem, kterýpak křesťan ještě zachovává příkaz nepožívat Icvíual nebo menších ptáků leda těch, z kterých vytekla Jcrev, nebo nejíst zajíce zabitého bez krvácení ranou do týlu, a jsou-li ještě nějací takoví lidé, kteří se bojí to jíst, ostatní se jim smějí. Do té míry se již všichni v té věci řídí oním výrokem Pravdy: Ne to, co vchází do vaMcIi ústt vás poskvrňuje, ah co % nich vychází."
Kesponsii iíicolai papac I ad consulta Bulgarorum
90
XCI Neque quod Christianus perse-quitur et a pagano percutitur et occi-ditur animal neque quod pagauus per-sequitur et Christianus occidit, a Clrris-tiano comedendum est, ne videlicet fidelis cum infideli saltern in modico communicasse videatur; „quae enim pars fideli cum infideli?" Et rursus propter eonscieutiam non fidelis utique, sed infidelis, gloriantis scilicet so, quod sibi a Christiano fuerit communicatum, ac per hoc autumantis, eo quod nou fuerit' a fideli spretus, quod vanitas erroris sui a Christiano extiterit appro-bata,
XCI Křesťan nemá jíst ani zvěř, kterou křesťan štve a pohan zabije, ani kterou pohan štve a křesťan zabije, aby se totiž nezdálo, že věřící byť v malém obcuje s nevěřícím: Jaképak dělení mezi -0 °> větícím a nevěřícím —, a potom kvůli svědomí, ne ovšem věřícího, ale nevěřícího, který se chlubívá tím, že se křesťan s ním stýká, a poněvadž věřící jím nepohrdl, domnívá se, že tím byla křesťanem schválena prázdnota jeho bludu.
XCII Desideratis nosse, quot sint vera-citer patriarchae. Veraciter illi habendi sunt patriarchae, qui sedes apostolieas per successions pont-ificum optinent. id est qui illis praesunt ecclesiis, quas apostoh instituisse probantur, Romanám videlicet, Alexandrinam et Antio-chenam. Romanám, quam sanctorum principes apostolorum Petrus ac Paulus et praedicatione sua instituerunt et pro Christi amore fuso proprio sanguine sacraverunt; Alexandrinam, quam evangelista Marcus discipulus et de baptismate Petri filius a Petro missus instituit et domino Christo cruore di-cavit; Aixtiochenam, in qua conventu magno sanctorum facto primům Meies dicti sunt Christiani et quam beatvis Petrus, priusquam Romam veniret, per annos aliquot guberna vit. Constantino-politamis autem et Hierosolymitanus antiíítiťes, licet dicantur patriarchae, non tantae tarnen auctoritatis quantae superiores existunt. Nam Constant ino-: politanam ecclesiam nec apostolorum quisquam instituit nec Nicena synodus, . quae cunetis synodibus celebrior et vcnerabilior est, eius mentionem aliquant, fecit, sed solum, quia Constanti-nopolia nova Roma dicta est, favore principům potins quam ratione patriarcha eius pontifex appellatus est; Hierosolymitanus autem praesul, licet
XCH Přejete si vědět, kolik je ve skutečnosti patriarchů. Za skutečné patriarchy třeba pokládat ty, kteří zaujímají apoštolské stolce biskupskou posloupností, tj. kteří jsou včele církví, o nichž je dokázáno, že byly založeny od apoštolů, totiž římská, alexandrijská a antiochijská: římská, kterou knížata apoštolská Petr a Pavel založili svým. kázáním a posvětili krví prolitou z lásky ke Kristu; alexandrijská, kterou založil evangelista svatý Marek, Petrův žák a na křtu syn, poslaný tam od Petra, a kterou svou krví zaslíbil Kristu Pánu; antiochijská, v níž na velkém shro-.máždění svatých věřících ponejprv bylí nazváni křesťany a kterou blažený Cf. a 11, ss Petr, než přišel do Ríma, po několik let spravoval. Biskupové earilu'adský a jeruzalémský, třebaže se nazývají patriarchy, nemají takovou vážnost jako tito dřívější. Vždyť cařihradskou církev nezaložil ani žádný z apoštolů ani se o ní neděje zmínka na sněmu nicejském. ze všech církevních sněmů nejslavněj-5ím a nejváženějším; jeho biskup byl : nazván patriarchou spíše z přízně panovníkovy než z nějakého věcného důvodu jen proto, že se Carilrradu říkalo Nový Rím. Jeruzalémský biskup pak, třebaže se mu též říká patriarcha a podle dávného obyčeje a nicejského sněmu má mu být prokazována čest
m
«.sä
B
I
111
B
b
M
m M m
m
b B
3
cr. a- *, as
Cf. m 2i, a
100
Rcsponsa iSJicohii pa-pae I ad coiisulta, Bnlgtirorum
efc ipse patriarcha dicatur et secundum antiquam consnetudinem ac Nicenam synodům honorandus sit. salva tam en metropoli propria dignítate, sed et in eadem sanota et magna synodo ne-quaquam Hierodolymitanus, sed He-liae episcopns dicitur. Nam vera Iíieru-salem tautum in caelis est. quae est mater nostra; ilia vero Hierusalem. terrestris, secundum quod Do minus praedixit, adeo fundi tus ab Helio Hadriano imperatore Romano' dis-tructa est, ut in ea uec lapis super lapidem sit derelictus, et ab eodem Helio Hadriano in alio est loco constructs, ita ut locus dorainicae crucis extra portam nunc intra cernatur et a praedicto Helio Hadriano urbs ilia Helia vocitetur.
a má si podržet vlastní svou hodnost metropolity, ale na témž svatém a velikém sněmu nebývá nazýván biskupem jeruzalémským, nýbrž aeiijským. Neboť onen pravý Jeruzalém, který je naší matkou, je toliko v nebesích, onen pozemský Jeruzalém však podle předpovědi Páně tak byl z kořene vyvrácen od římského císaře Aelia Hadriana, že v něm. nezůstal kámen na kameni, a byl od téhož Aelia Hadriana zbudován na jiném místě. Proto místo ukřižování Páně na branou octlo se uvnitř tohoto města, které se po zmíněném Aeliu Hadrianovi nazvvá městem Aeliovým.
ím i.
■
ill
B
)u
ll
9
atjj
m
n
n
fgjjl b
&
gjjj Sm
IM
XI eit
II ca
|nt
„i
ala Ibi tří
Cf.l C 2,12
XCin Porro quis patriarcharum seoun-dus sit a Eomano, consulitis. Sed iuxta quod sancta Romana tenet ecclesia et Niceni caaones imvuuut et sancti prae-sules Romanorum defendunt et ipsa ratio' docet, Alexandrhms patriarelia-rum a Romano papa secundus est.
XCIV Graecos dicere perhibetis, quod in illorum patria clirisma oriatur et ab illis per totnm mundum tribuatur, et ideo nosse desideratis, si verum sit. Sed iam credimus, quod vestra sollertia. quara verum non sit, animadverfcit.
XCV Quid de his agendum decernamus. qui pro quibuscumque oulpis ad eccle-siam. fugiunt, requiritis. Sed quamvis ea sacri canones, quae leges mundanac sauciuut. custodienda fiagitent et leges •circa quosdani inmisericordes appa-reant, nos tamen. qui non. spiritum hums mundi suscepimus, si quisquam ad ecclesiam fugerit, non ilium, nisi sua voluerlt sponte. ab ea dicimus educen-dum. Denique si quondam latrones et diversorum criminum rei ad asylum templum Romuli fugientes indemni-tatem consequebantui:, quanto potius
XCIII Dále se ptáte, který z patriarchů je druhý po římském. Nuže podle zásad římské církve a podle toho, co naznačují kánony nicejského sněmu a co hájí biskupové římští i čemu nás učí rozum, druhým patriarchou po římském je alexandrijský.
XCIV Podle vašich zpráv Rekové tvrdí, že v jejich zemi vyvěrá křižmo a oni že je rozdílejí do celého světa, a přejete si vědět, zda je to pravda. Myslíme však, že jste se sami dovtípili, že to pravda není.
XCV Tážete se, jali naložit s těmi. kteří pro nějaká svá provinění se utečou do chrámu. Posvátné kánony sice trvají na tom, aby se zachovávalo to. co nařizují světské zákony, ale zákony ty jsou vůči některým zřejmě nemilosrdné. My, kteří jsme nepřijali ducha tohoto světa, tvrdíme naopak, že utekl-li se kdo do chrámu, nemá být z něho vyveden leda dobrovolně, když by chtěl. Zkrátka, jestliže kdysi lupiči a různí zločinci, kteří se utekli pod ochranu svatyně Romulovy, dosáhli beztrestnosti,' tím spíše mají získat
Kespoiiso. Nicolai papao I ad consulta Bulgarorum.
101
hi, qui ad templům Christi eonfugium faeiunt, delictorum xemissionem suo-rum adipisci debent et iam sibi a sus-pecto iuramento praestito omni pristi-nae securitati restitui.
XCVI Quiequid mulier tua contra te cogitaverit aut fecerit vel si te aceusa-verit, non est excepta causa fornicatio-nis reieienda vel odio prorsus habenda. Quae est apostolo praecipiente, sicut a Christo ecclesia, diligenda. Quantum 'autem hereticorum ore Christus et accusatur et in gentibus blasphematur, sed hos interim perversa praedicantes tolerat et resipiscentes a misericordiae gremio non repellit.
XCVII Similiter et de servo qui dominum suum apud principes accusat, custodiendmn est, cui secundum apos-tolum a domino suo etiam minae sunt remittendae. Sed quid de servo di-cimus, quando Dominus generaliter omnibus et de omnibus praecipit: „Dimittite," inquiens, „et dimittetur vobis," et apostolus: „Videte, ne quis malum pro malo alicni reddat;" nbi enim ,,alicui" interposuit, etiam servum comprehendit. Iam si non omnes com-prehendisse dicis, audi quod sequitur: „Sed semper quod bonum est sectamini in invicera et in omnes."
, XCVUI Si sit sepeliendus, qui se ipsum occidit vel si sit pro eo saerificium ofTe-rendum, requiritis. Sepehendus est quidem^ ne viventium odoratui mo-Jestiam ingerat; non tamen est, ut aliis (pavor incutiatur, solito cum obsequiis more ad sepulchra ferendus, sed et, si qui sunt, qui eius sepultiu-ae studio humanitatis obsequuntnr, sibi, non Uli, qui sui extitit homicida, praestare videntur. Saerificium vero pro eo non est offerendum, qui non solum ad mortem usque peccavit, sed et mortis
odpuštění svých přečinů ti, kteří hledají útočiště v chrámu Kristově, a když jim knězem bylo uděleno po složení přísahy kanonické odpuštění, má jim být vrácena veškerá dřívější bezpečnost.
XCVI I kdyby žena tvá proti tobě cokoli obmýšlela nebo dělala nebo tě coits, aa obžalovala, nemá se proto zapuzovat vyjma případ cizoložství ani se nemá z celé duše nenávidět, a jak apoštol cr.eg, přikazuje, má být milována tak jako a6"~ss> církev Kristem. Jak nestoudně bývá Kristus od kacířů obviňován a od po- cr, a 2, u hanů tupen, ale on je trpí, zatímco hlásají bludy, a když přijdou k rozumu, neodepře jim svého láskyplného milosrdenství.
XCVII Podobně se třeba zachovat i k otroku, který obviňuje svého pána u vrchnosti, neboť podle apoštola má cr.Eo.o pán vůči němu i hrozeb zanechat. Ale proč to říkáme o otroku, když Pán vůbec všem a o všech přikazuje: Odpouštějte, dí, a bude vám odpuštěno, a apoštol: Hleďte, aí nikdo nesplácí lo, 37 nikomu zlým za zlé? Když tedy užil 1ThB>:lB slova nikomu, zahrnul sem též otroka. A tvrdíš-lí, že nezahrnul všech, poslyš, co následuje: ale vždycky usilujte o to, co je dobré pro vás vespolek i pro všechny.
XCVI1I Ptáte se, má-li se pohřbít sebevrah nebo má-li se zaň sloužit mše. Třeba ho ovšem pohřbít, aby jeho zápach nebyl živým na obtíž, ale aby se jiní zastrašili, nemá být nesen do hrobu obvyklým způsobem s obřady. I když se však někteří zúčastní z lidské příchylnosti jeho pohřbu, prokazují to, jak se zdá, sobě a ne jemu, který se stal sám svým vrahem. Mše se ovšem nesmí zaň sloužit, poněvadž nejen že hřešil až k smrti, ale i sám si připravil smrtelnou záhubu. Vždyť kdo se víc dopouští
102
Kesponsa- líicolai papue I ad cortsulta Bulgaronnn
sibimet interitum propinavit. Quis enim
magis peccatum ad mortem facit, pro cr. 11 a, la quo Iohannes apostolus non dicit oran-
dum, quam is, qui ludam imitatus sui cr. Mt 37, s ipsius homicida fuisse magistro diabolo
comprobatur?
XCIX Si est Christianus intra ecclesiam sepeliendus, inquiritis. Hano sanctus Dial. l. iv, papa Gregorius quaestionem absolv.it C,G0 dicens: „Cum gravia peccata non de-primunt, hoc prodest mortuis, si in ecclesiis sepeliantur, quod eonon pro-ximi, quotiens ad eadem saora .loca conveniunt, suorum, quorum sepul-ehra aspicnrat, recordantur et pro eis Domino preces fundunt. Nam quos peccata gravia deprimunt, non ad absolutionem potius quam ad maiorem damnationis cumulum eorum corpora in ecclesiis ponuntur."
€ Qui in proelio defuiiGtus fuerit, utrmn reportandus ad propria sit, si parentes eius ant socii eius voluerint, ex prae-■cedente capitulo potestis colligere, Si-quidem idcirco, si voluerint propinqui ad propria reportandus est mortuus, ut eius cumulum inbuentes -a proximo re-cordentur ipsius et pro eo Domino preces fundant. Nam et sanctum Ioseph cr. us is, id tale quid- de ossibus suis obiturum mandasse sacra prodit historia.
CI Quibus elemosyna eroganda, mvesti-l o, so      gatis. Quod Dominus in evangelio manifeste demonsfcrat dicens: „Omni pent 5, is     te&ti te da", et iterum patrem memq-rans ait: „Qui solem suum oriri facit-super bonos et malos et plnit super iustos  et  iniustos",   et apostolus: odo      „Dum", inquit,  „tempus habemns, operemur bonům ad omneš, maxime autem ad domesticos fidei1', id est Christianas. Vernmtamen est, in elemosyna facienda quidem ordo discre-tionis observandus, quem nos pleniter exponere studio nunc brevitatis omit-
hříchu, lcterý vede k smrti a za který se nemáme modlit, jak praví apoštol Jan, ne-li ten, o němž je dokázáno, že napodobil Jidáše a že z návodu ďáblova se stal svým vrahem?
XCIX Tážete se, mají-li se. křesťané pohřbívat uvnitř v kostele, Tuto otázku rozřešil papež svatý Řehoř, jenž praví: „Nejsou-li zemřelí obtíženi těžkými hříehy, mají z toho prospěch, jsou-li pohřbíváni v kostelích, neboť kdykoli se jejich příbuzní scházejí na těchto posvátných místech, rozpomínají se na ně při pohledu na jejich hroby a vylévají za ně své prosby před Pánem. Ovšem těla těch, kteří jsou obtíženi těžkými hříchy, ukládají se v kostelích ne na odpuštění, ale na větší tíhu zavržení."
C Zda má být ten, kdo zemře v bitvě, odnesen nazpět do svého domova, přejí-li si to jeho rodiče a přátelé, můžete posoudit z toho, co je řečeno v předešlé kapitole. Tudíž přejMi si to příbuzní, má být nebožtík donesen zpět domů, aby jeho nejbližší přátelé při pohledu na jeho hrob si naň vzpomínali a vysílali zaň modlitby k Pánu. Vždyť také svatý Josef, jak vyprávějí posvátné dějiny, nařídil před svou smrtí něco takového o svých kostech.
Cl Chcete mít jasno o tom, komu se má udílet almužna. Pán to v evangeliu zřetelně naznačuje, když praví: Každému, kdo tě prosí, dej, a jinde připomíná Otce a dí: ten velí slunci vycházet na zlé i na dobré a dešt sesílá na spravedlivé i nespravedlivé, a apoštol učí: Dokud máme čas, proJcazujme dobro všem, především souvěrcům, tj. křesťanům. Nicméně má se při udílení almužny z opatrnosti zachovávat jistý řád, lcterý při své snaze o stručnost opomíjíme zde úplně vykládat. Ale především si určeme, co to slovo zna-