POZNÁMKA: Pokud chcete změnit obrázek na tomto snímku, vyberte tento obrázek a odstraňte ho. Pak klikněte na ikonu Obrázky v zástupném symbolu a vložte vlastní obrázek. JAZYK A JAZYKOVÁ POLITIKA Otevřená kniha na stole, rozostřené police knih v pozadí Jazyková politika (různé definice) §Obvykle se chápe v jednom z následujících významů: §(1) Za jazykovou politiku jsou někdy považovány veškeré aktivity související se získáváním nebo výkonem veřejné moci (tj. moci autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech osob a organizací), které se týkají jazyka, jeho podoby, fungování nebo prestiže – jde o politiku v běžném smyslu toho slova v češtině a ve smyslu anglického politics. §(2) V sociolingvistice a aplikované lingvistice je jazyková politika běžněji chápána jako konkrétní plán cílů a činnosti (n. nečinnosti), který byl dohodnut či zvolen nějakou skupinou osob nebo organizací – jde o politiku ve smyslu angl. policy. V tomto případě lze mluvit i o „jazykových politikách“ v množném čísle. §(3) Jazyková politika představuje samostatnou oblast veřejné politiky tehdy, když existují právní předpisy, organizační složky a politické nástroje, které se jazykem či jazyky speciálně zabývají (jazyková politika je v takových státech jednou z veřejných politik, vedle politiky zdravotní, energetické, environmentální atd.). Jazyková politika (JP) §Jazyková politika (JP) je široký pojem: jakékoliv rozhodnutí, přijímané státem, vládou aj., orientované na výskyt jednoho nebo více jazyků na daném území a na jeho regulovaní nebo používání. §JP může být vyjádřena veřejně nebo neveřejně, v závislosti na tom, jestli jsou zformulované její principy v oficiálních textech. §Právní rámec používaní jazyka tvoří ústavní dokumenty, zákony, nařízení, směrnice atd., které regulují práva a povinnosti při používání jazyka v různých oblastech společenského života (vzdělání; doklady: pas, rodný list; služby; vizuální informace) §Upevňování pozice jazyka, jazykové plánovaní (language planning), ekologie jazyka, ekologie řeči, ekolingvistika § Koncepce upevňování pozice jazyka §představuje jakékoliv zasahování národního nebo mezinárodního orgánu do postavení jednoho nebo několika jazyků na určitém teritoriu, které slouží k jeho standardizaci (např. katalánština). §představuje strategie a prostředky potřebné k dosažení určité JP, týkající se např. vícejazyčnosti a řešení jazykových konfliktů mezi nositeli různých jazyků (Kanada, Švýcarsko aj.); zvyšování významu jazyka (francouzština v Kanadě apod.); dodržování práv jazykových menšin nebo jazykové většiny §předpokládá přesné a detailní poznávání východiskové sociolingvistické situace, vymezení potřeb, zhodnocení politických požadavků, sociálních požadavků (např. v rámci vzdělávání; každý občan hledá pro sebe a svoje děti jazyk, který jim zabezpečí sociálny a ekonomický úspěch), vyhotovení pracovního plánu a jeho uskutečnění. § § Jazykový zákon §Jazykové zákony – mohou buď něco předepisovat, nebo povolovat. §Ide především o národní jazyk – určité okolnosti, za kterých se jazyk používá, určité komunikativní situace §V případě dalších jazyků na území daného státu jde hlavně o právo používat určitý jazyk za stejných podmínek nebo ve stejných komunikativních. Ide o jazyk menšiny, velmi často o jazyk sousedního státu §Požadavky na používání státního jazyka či jeho kodifikované podoby ve vymezených sférách společnosti (ve veřejném styku) nepředstavují automaticky potlačení jiných variant v jazyce či eliminování menšinových jazyků a nepředpokládá ani to, že jazyk se nebude vyvíjet, měnit, že nebude formovaný jeho uživateli. § Jazykové plánování (různé definice) §Aktivity zaměřené na modifikaci (nebo naopak stabilizaci) jazykového chování společnosti nebo nějakého méně komplexního sociálního útvaru (z tohoto hlediska se pak rozlišuje jazykové makro-, meso- a mikroplánování). Podle toho, na co jsou plánovací aktivity zaměřeny, se nejčastěji rozlišují dvě dimenze jazykového plánování: 1. statusové plánování (status planning), 2. korpusové plánování (corpus planning). Někdy se však vyděluje i plánování akvizice/osvojování jazyka (acquisition planning / language-in-education planning) a plánování prestiže jazyka (prestige planning). qStatusové plánování se zaměřuje na určení „statusu“ jazyka (resp. variety jazyka) ve vztahu k jiným jazykům (či jiným varietám); základní otázky zde jsou: (a) který jazyk bude vybrán pro určitý účel, (b) jak bude zvolený jazyk ve společnosti implementován. qKorpusové plánování se zaměřuje na samu podobu jazyka (na jeho „korpus“). Týká se např. těchto jevů: (a) pravopisu, (b) výslovnosti, (c) změn ve struktuře jazyka, např. v morfologii, (d) rozšiřování lexika, (e) rozvoje stylů. Pojem korpusové plánování má blízko k pojmu kultivace jazyka, resp. jazyková kultura. §Plánování statusové a korpusové nejsou ostře odděleny, mohou se i vzájemně předpokládat §Cílem jazykového plánování může být standardizace jazyka, reforma jazyka, propagace a rozšiřování jazyka, revitalizace jazyka, ochrana jazyka, terminologická unifikace, simplifikace stylu, usnadnění komunikace mezi mluvčími disponujícími různými mateřskými jazyky apod. Cíle jazykového plánování bývají dosahovány formulováním jazykových politik a zejména v případě plánování statusového také pomocí právních norem (viz jazykové právo). §Jazykové plánování je jedním z typů jazykového managementu. § Jazyková politika §Jazyková politika má své nástroje, a jsou to hlаvně právní texty a má i určitou terminologii, která s tím souvisí. Úřední jazyk se třeba určuje v tzv. jazykovém zákoně. §právní postavení jazyka / pozice jazyka de jure §domácí a mezinárodní legislativa § Konvence Rady Evropy: Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin, v platnosti od r. 1998 §Evropská charta regionálních a menšinových jazyků, v platnosti od 2007 §„jazyk státní“, „jazyk oficiální“ / „jazyk úřední“ §„úřední jazyk“ – jazyk, ve kterém převážně probíhá komunikace a dokumentace ve veřejné správě; někdy se za úřední považuje i jazyk, který se užívá v soudnictví a ve kterém se vede parlamentní debata a vydávají zákony. §Výraz „úřední jazyk“ je významově blízký výrazům oficiální jazyk a státní jazyk, mnohdy se užívají jako synonyma. Jazyk pojmenovávaný jako „státní“ bývá někdy vnímán i jako symbol (státu), zatímco u jazyka nazývaného „úřední“ je v popředí jeho praktická funkce (jeho užívání úřady, resp. orgány veřejné moci). §jazyk „pomocný / regionální“ §jazykový zákon: http://www.culture.gov.sk/posobnost-ministerstva/statny-jazyk/zakon-o-statnom-jazyku-c2.html Regulace jazyka §široce chápané ovlivňování stavu jazyka odbornou autoritou, tj. ochrana jazyka, péče o jazyk, kultivování jazyka, teoretické zásahy do jazyka (intervence do jazyka). §praktickým nástrojem institucionální regulace jazyka je především kodifikace; regulovanými útvary jsou celonárodně rozšířené spisovné jazyky, např. spisovná čeština, neregulovanými útvary jsou dialekty §Potřeba regulace jazyka byla v českém prostředí dlouhodobě považována za samozřejmou, cílem byla ochrana češtiny (před cizími vlivy i před neologismy), uchování češtiny jako kulturní hodnoty, podpora její kulturotvorné funkce, uchování řádu v jazyce, jeho stálé zdokonalování (kultivování) §V některých zemích reguluje užívání jazyka jazykový zákon; v Československé republice platil jazykový zákon 122/1920; ČR jazykový zákon nemá, na Slovensku byl přijat zákon o státním jazyce 270/1995. § ČISTOTA JAZYKA §Za čistý bývá (nebo spíš: býval) považován takový jazyk, který má co nejmenší příměs cizích prvků. §Mezi ně se dříve počítaly: §výpůjčky, které si zachovaly cizí formu (např. z lat. causa // kauza, z fr. apartmá // apartmán, z něm. hochštapler aj.), §výrazové prostředky, které byly vytvořeny podle cizího vzoru sémantického, slovotvorného nebo syntaktického (např. ohledně čeho podle něm. hinsichtlich, odviset od čeho podle lat. dependere de aliqua re, nebo něm. abhängen von etwas). §Mezi prostředky, které porušují čistotu jazyka se obyčejně nepočítají ty, které už s domácím výrazivem zcela srostly a jejichž cizí původ odhalí jen etymologický rozbor (např. slovo talíř ze sthn. talier a to z it. tagliere ‘deska, na níž se krájejí potraviny’). § ČISTOTA JAZYKA §O čistotě jazyka §mluví se už v římské rétorice §v českém prostředí se s úsilím bránit jazyk zvláště proti germanismům setkáváme už u J. Husa. §analogicky odmítali cizí prvky i pozdější autoři gramatik a jiných jazykových příruček Blahoslav, Konstanc, Rosa atd. §V očišťování češtiny od cizích prvků (tentokrát i internacionálních z řeckého a latinského základů) pokračovali gramatici a lexikografové obrozenští. Pravé tažení proti „cizomluvům“ nastalo od počátku 70. let 19. stol. a trvalo asi do pol. 90. let 19. stol.; bylo podníceno českým nacionalismem, který dostával podněty z nacionalismu německého §V podobném duchu pokračoval purismus časopisu Naše řeč na konci 20. a na počátku 30. let 20. stol.. § Literatura §FRANKOVÁ, Monika: Jazyková politika v slovanskom kontexte v XX. storočí a jej súčasné tendencie, dostupné online §BOSÁK, Ján: Spločenské a lingvistické zdroje purizmu. In: Jazyková politika a jazyková kultúra. (Materiály z vedeckej konferencie konanej v Domove vedeckých pracovníkov SAV 17. – 19. 4. 1985.) Red. J. Kačala. Bratislava: Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra SAV 1986, s. 61 – 68. §ČERMÁK, František: Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum 2001. §DOLNÍK, Juraj: Jednotlivec a jazyková norma. In: Jazyk a jazykoveda v pohybe (Na počesť Slavomíra Ondrejoviča). Ed. S. Mislovičová. Bratislava: VEDA 2008, s. 227 – 233 § Nový encyklopedický slovník češtiny online (https://www.czechency.org) Domácí úkol Pohled zblízka na knihy v policích, další knihy jsou rozostřené v popředí i pozadí §Zjistit, ve kterých slovanských státech existuje jazykový zákon §Stručně uvést jeho obsah a specifika § §Otázka k diskuzi – potřebuje naše společnost jazykový zákon?