BAROKNÍ LITERATURA (17.st. – pol. 18.st.) •Renesanční umění, které bylo plodem italské městské kultury 15. století, se pokoušelo narušit zaběhané středověké společenské struktury. •V případě Portugalska a Španělska se díky úspěšným námořním expedicím a dobývání nových území prosadil triumfalismus a mesianismus a celé 16. století bylo na Iberském poloostrově ve znamení ještě středověkých rysů (protireformace, jezuité) • Z tohoto důvodu se baroko prosadilo v těchto dvou románských kulturách více než na jiných místech Evropy – stavěly se proti liberálnímu protestantismu a rostoucímu racionalismu, které byly přítomné již v Anglii, Holandsku a ve Francii. •Zároveň ale baroko nebylo žádným návratem do středověku a plně využívalo renesančních inovací v literatuře • atmosféra je ale odlišná – optimistický a svobodný humanismus je • nahrazen melancholií a obavami • •Pro baroko je typický únik z reality, proto barokní díla obvykle kladou důraz na formu – estetická fantazie se pojí se zvukomalebností • • Incêndio em mares d´água disfarçado • Rio de neve em fogo convertido • (Gregório de Matos) •Další charakteristiky: •Labyrint významů – běžné pojmy básník nevnímá po jejich obsahové stránce, ale v tom, co v nich zůstává skryté (iluse, iracionalismus) •Obsese novým – nové jak v oblasti myšlenek, tak formy •konceptismus a kulteranismus • •Vše se zaměřuje na rétoricko-psychologický efekt a roste záliba v bizarním. •Záliba v abstraktnu. • Brazilské Baroko • •Brazilské literární baroko je ovlivněno geografickým a ekonomickým rozdělením země na část Severovýchodní (Bahie, Pernambuco) a Jižní (São Vicente, Rio de Janeiro) • - v obou částech Brazílie se barokní tvorba liší stylově i chronologicky. •Na Severovýchodě se krajina se zcela proměnila dovozem cukrové třtiny z Azorských ostrovů • – oblast charakterizují plantáže, otrokářství a všudypřítomný cukr • – centrem oblasti není již kostel, ale engenho, tzn. plantáž s cukrovarem • – cukr určuje ráz oblasti po dvě století - 16. a 17. století (18. st.– zlato; 19. st. – káva). • • 17. století v Brazílii – historické aspekty •století cukru •protireformace • válka s Holanďany (1624-1654) •portugalská restaurace po 60 letech španělské nadvlády (1580-1640) •upevnění koloniální ekonomiky, jejímž základem bylo monokulturní hospodářství založené na práci černých otroků • Barokní poezie • •Pro barokní estetiku je typický mnohomluvný tón, záliba v kontrastech, míšení protikladů. • •Vymezení brazilské barokní poezie: •Počátek: 1601 – rok vydání Prosopopeie, Bento Teixeira •Konec: 1768 – Básnické dílo, Cláudio Manuel da Costa – začíná jím Arkádie • •Brazilské baroko v poezii tak trvá více než 150 let -Rozvíjí se výlučně prostřednictvím portugalských a španělských vzorů -Básníky jsou často synové brazilských aristokratů, kteří studují práva na univerzitě v Coimbře -Literárním vzorem je především Camões, z kastilské literatury pak Góngora a Quevedo -Básnické projevy tak prostupuje kulteranismus a konceptismus -Hlavní básníci: Gregório de Matos a Botelho de Oliveira, oba původem ze Salvadoru -1724 – založení první literární akademie – Salvador •Kulteranistická estetika: víceznačné metafory (křišťálem nazývají např. řeku, rosu, bělostnou pleť; zlatem plavé vlasy, slunce, mír…), pohrávají si s latinismy (puella místo moça), ale i slova převzatá z řečtiny, ze španělštiny, obliba slov s více významy, důraz na formu; konceptismus je založen na komplexních slovních hříčkách, vtipu a originálním nápadu. • • GREGÓRIO DE MATOS (1636-1695) -Je prvním a zároveň největším barokním básníkem -Píše poezii zakotvenou v antických základech a oplývá barokním věděním -Jeho dílo kolovalo po Brazílii v opisech a systematicky bylo vydáno až koncem 19. století -Je jak opěvován literárními kritiky, tak ostře kritizován (jako pouhý napodobitel evropských vzorů) •Narodil se v zámožné bahijské rodině – otec byl Portugalec, matka Bahijka •Výchovy a vzděláni se mu dostalo na jezuitské koleji •Vystudoval práva v Coimbře – zakončil je doktorátem (1650-1661) •1663 – král jej jmenoval smírčím soudcem v Alcácer do Sal, v portugalském Setúbalu •1683 se vrací do Brazílie – v té době je již proslulý svým uměním improvizace, jako recitátor poezie, hráč na kytaru a • jako satirický básník • •Jeho poezie je velice nevybíravá – zaměřená proti církvi, proti šlechtě, proti politikům. • •Byl přezdívaný Boca do Inferno („pekelná ústa“) – roku 1685 byl udán inkvizici a roku 1694 odsouzen do vyhnanství v Angole. Do Pernambuca se vrátil až na sklonku života. • •Jeho satira se neohlíží na předsudky ani na historicko-společenská tabu, vysmívá se kazatelům i pánbíčkářům, zkrachovalcům i portugalským zločincům vyhoštěným do Brazílie, kteří se vrací do Portugalska jako počestní bohatí měšťané; Bahii a Salvador představuje jako bahniště neřesti, chlípnosti a lichvy. Salvadoru říká také hlavní město domýšlivosti a bídy. • A Cada Canto um Grande Conselheiro, •A cada canto um grande conselheiro, • Que nos quer governar cabana e vinha; • Não sabem governar sua cozinha, • E podem governar o mundo inteiro. • •Em cada porta um bem frequente olheiro, •Que a vida do vizinho e da vizinha •Pesquisa, escuta, espreita a esquadrinha, •Para o levar à praça e ao terreiro. • •Muitos mulatos desavergonhados, •Trazidos sob os pés os homens nobres, •Posta nas palmas toda a picardia. • •Estupendas usuras nos mercados, •todos os que não furtam muito pobres: •E eis aqui a cidade da Bahia. • •Napsal i několik lyrických básní milostných a náboženských (trýzeň hříchů) -jde o nejprocítěnější poezii brazilského baroka. •Jeho styl odpovídá stylu portugalských básníků ze sborníku autorů ze 17. století Fénix renascida (Znovuzrozený Fénix) – míšení témat ve stylu Camõese a Góngory, hravé a satirické popěvky (trovas), realistické sonety – texty vystavěné podle přesných schémat, založené na hře s kontrasty a koncepty. •Pokouší se obsáhnout poezii ve všech jejích rovinách. • •Co je v brazilské poezii nové, je používání domorodých výrazů, často posměšně (bahijským šlechticům koluje v žilách krev pásovce – tatu; honosí se pláštěm z peří papouška – arara). • BOTELHO DE OLIVEIRA (1636-1711) •Stejně jako Gregório de Matos se narodil v Salvadoru a stejně jako on odjel do Coimbry studovat práva. Vrací se do Brazílie jako vážený advokát. Je uměřený a uhlazený, oproti Gregóriovi de Matos. •Jeho dílo vyšlo 1705 v Lisabonu pod názvem Hudba z Parnasu (Música do Parnaso) -Nacházíme v něm několik oddílů – první odpovídá portugalským veršovým útvarům (redondily, sonety, romance, madrigaly, decimy, oktávy…), druhý španělským (stejné útvary), třetí a čtvrtý obsahují formy italské (sonety a madrigaly) a verše latinské (mytologické epigramy, elegie) -Jeho básně jsou ve srovnání s Matosovými abstraktní, nečiší z nich brazilský život -Hra s antitezemi - vyjadřuje vnitřní nejistotu, kterou koloniální úděl vyhrocuje v zármutek -Také on se věnuje velkým barokním tématům – samotářský život, duchovní rozpolcenost mezi Bohem a tělem • •Napsal i dvě španělsky psané komedie: Přítel přítele si najde a Láska, klam a žárlivost. •Jeho dílo se záměrně vyhýbá místní realitě -Výjimkou je óda na na bahisjký ostrov Maré – barokně vypjatá smyslovost a chuťové vjemy – óda na místní jídla, chutné ryby, lahodné ovoce – používá místní názvy: caju, pitanga, pitomba, beiju • •V roce 1971 byla objevena jeho sbírka básní Lyra sacra, do té doby neznámá – je to jeden z vrcholů brazilského náboženského baroka. JEZUITSKÁ BAROKNÍ PRÓZA • •17. století je vrcholným věkem jezuitského kázání. •Vrcholem portugalské barokní prózy je dramatické řečnictví jezuitského duchovního Antônia Vieiry – je vystavěné na antitezích, apostrofách (řečník se obrací k někomu jinému než k přítomnému publiku, např. k osobě zemřelé či neživé věci…), zvoláních, upřesněních, zámlkách, na paradoxních a enigmatických větách, prodchnuté ironií a vzduté hyperbolami; jde o barokní konceptismus ve službách kazatelské činnosti. OTEC ANTÔNIO VIEIRA (1608-1697) •Velká postava portugalsky psané literatury. •Původem a vzděláním Portugalec, královský kazatel a řečník, portugalský vyslanec u francouzského a holandského dvora, ale také oběť svaté inkvizice. •Tři čtvrtiny svého života strávil v Brazílii a celý jej věnoval brazilským tématům; převážnou část svých děl napsal v Brazílii, kde také zemřel – proto je řazen k brazilským autorům (a zároveň i k portugalským). •V Bahii se kolem jeho osoby vlivem řečnického umu vytvořila kazatelská škola – zanícené projevy jejích reprezentantů se netýkaly jen náboženství, ale i politiky a společnosti - hluboce ovlivnila dobovou kulturu. • •Vieira připlul do Brazílie s rodiči, když mu bylo 6 let. Studia dokončil v Salvadoru a jako člen Tovaryšstva Ježíšova sloužil svou první mši v roce 1634. Už rok před tím ale vystoupil na kazatelnu jednoho z bahijských kostelů a kázal proti otrokářství – proti němu se vymezil jak nábožensky, tak politicky („Kázání čtrnácté“ z cyklu Marie, mystická růže / Maria, Rosa Mística). • •Mezi lety 1638-1641 káže především o nezbytnosti morálního odporu proti Holanďanům, které vnímá jako nepřátele víry – kázání: „Na svatého Antonína“, “O Navštívení Panny Marie“, “Za zdar zbroje portugalské proti holandské“. •Když 11. května 1640 kotvící holandské lodě zakrývají obyvatelům Salvadoru výhled na moře a jejich vojáci zapalují cukrové plantáže, otec Vieira v salvadorském kostele Panny Marie Spomocné (do Socorro), vykládal Davidův žalm: Procitniž, proč spíš, ó Pane? – obrací se tak přímo ke svatým a k Bohu, a jeho kázání je žalobou: •„Chceš-li to však, Pane, a nařizuješ-li tak, čiň, jak ti libo. Odevzdej Holanďanům Brazílii, odevzdej jim Indie, Španělsko jim odevzdej (ne menší je totiž ohrožení následkem ztráty Brazílie), odevzdej jim vše, co vlastníme a máme (již jsi jim stejně tolik odevzdal), svěř v jejich ruce svět; a nás, Portugalce a Španěly, opusť, zavrhni, znič a vyhub. Pouze tvému majestátu, Pane, připomínám, že právě po těch, jež nyní zavrhuješ a v nemilosti chováš, snad jedenkrát zatoužíš, a oni při tobě nebudou.“ •Mezi lety 1641-1653 pobývá v Portugalsku. Po návratu do Brazílie se staví především na obranu zotročovaných indiánů – např. Kázání na svatého Antonína neboli K rybám. •Byl obžalován z prorocké hereze – skutečně napsal knihu Dějiny budoucnosti (História do futuro) – mesianistická vize, v níž figuruje Portugalsko jako mesianistický předobraz Páté říše / Quinto império (Portugalsko jako poslední, pátá říše, která rozšíří křesťanství do celého světa, a tak jej sjednotí pod svou vládou – nastane tisíc let míru a štěstí a po nich konec časů, fim dos tempos) •- inkvizici se nakonec vyhne. •V letech 1679-1746 vyšlo v Lisabonu 16 svazků Vieirových kázání • co se týče literárního hlediska, téměř se v nich nevyskytují žádné brazilismy (nejde tedy o žádný okázalý expresivní nativismus). Je reprezentantem literární linie, která vyvrcholila u Machada de Assis a vyznačuje se (portugalsky) čistým stylem. • • •Vieirovi žáci: •Eusébio de Matos (1629-1692) a Antonio de Sá (1620-1678) • •MANUEL CALADO (1584-1654) •Portugalský řeholník, který prózou i veršem popisuje boje proti Holanďanům, kteří obsadili Recife •Chrabrý Lucidemo a slavné vítězství svobody • – epos, který se soustředí na postavu Joãa Fernandese Vieiry (voják a plantážník portugalského původu – narodil se zřejmě na Madeiře – jedna z vůdčích postav v boji proti Holanďanům a jejich konečné porážky) • Literární akademie •Až do počátku 18. století neexistovalo žádné propojení kulturních manifestací v kolonii, protože kulturní život v několika málo městech byl ještě velmi chudý • Změnu přinesl až ekonomický růst Brazílie po nalezení zlata a vytvoření větších komunit, především v oblasti Bahie, Ria de Janeira a několik míst v Minas Gerais) – došlo ke koncentraci vzdělané vrstvy církevních hodnostářů, vysokých politiků, armádních špiček, diplomatů, atd. •S těmito ekonomickými a společenskými změnami souvisí vznik prvních literárních akademií, které byli prvním mimo klášterním kulturním center a posledním centrem, ve kterém přežívala barokní literatura. •Nejaktivnější akademie byly založeny v Bahii: • Brasílica dos Esquecidos (1724-1725) • Brasílica dos Renascidos (1759) •Významná byla i akademie z Ria de Janeira • Academia dos Felizes (1736-40)