Historická topografie Ústav PVH a archivnictví FF MU Cíle předmětu • Student bude po absolvování předmětu schopen: 1)orientovat se v různých topografických příručkách (Schaller, Schwoy, Wolny, vlastivědné série) a znát literaturu oboru; 2)ztotožňovat historické názvy míst se současně existujícími lokalitami; 3)znát různé metody analýzy starých map (zejména vojenská mapování a tzv. Stabilní katastr), chápat míru jejich relevantnosti pro danou výzkumnou otázku a získávat z nich různé typy informací; 4)chápat limity analýzy písemných a ikonografických pramenů pro studium historické topografie; 5)popsat v hrubých rysech územní vývoj českého státu a pojmenovat a lokalizovat jeho historické součásti; 6)chápat proměny a vývoj osídlení českých zemí a proměny zdejší kulturní krajiny Podmínky pro absolvování •Vypracování seminární práce o rozsahu 10-15 ns. (ns. = 1 800 zn.) 1)Přehlédnutí vývoje vybrané lokality 2)Charakter odborného textu •→ řádně odcitované zdroje, a to jak primární (dobové prameny), tak sekundární (odborná literatura) 3)Podmínkou práce s netištěnými materiály •→ bude nutné navštívit některou z místních paměťových institucí 4)Dodržení termínu odevzdání první verze práce k 15. 12. 5)Zkouška – rozprava nad seminární prací Rozvržení 1)Cíle, metody a prameny historické topografie 2)Prameny historické topografie 1)Archeologie a hmotné památky 1)Terénní pozůstatky 2)Stavby 2)Kartografické prameny - mapy staré i nové 3)Obrazové/ikonografické prameny (např. veduty) 4)Svědectví místních a pomístních jmen 5)Písemné prameny 3)Cíle historické topografie 1)Identifikace lokalit 2)Identifikace komunikací 3)Poznání vývoje určité lokality 4)Rozeznání hranic a problém územního vývoje českého státu 5)Vývoj osídlení, kulturní krajina a její vnímání jako historické fenomény – uvedení do problematiky • Archeologie a hmotné památky Kartografické prameny •Stará mapa •archivní dokument •mapa, jejíž mapový obsah již obvykle neodpovídá realitě (není aktuální) •Historická/rekonstrukční mapa •tematická mapa s historickým obsahem •výsledek práce historika Kartografické prameny •Členění map 1.podle vnějších znaků 1.Rukopisné 2.tištěné 2.podle obsahu 1.obecně geografické (topografické, přehledné) 2.tematické 3.podle původce 1.Soukromé 2.Úřední 3.podle měřítka a zobrazeného území 4.velkých měřítek – do 1:10.000 5.středních měřítek – 1:10.000 – 1:200.000 6.malých měřítek -mapy jako historické prameny kartografické: individuální a srovnávací • •Nakladatelství, důvody vzniku •Nejvýznamnější historické mapy •Čechy •Mikuláš Klaudyán •Jan Criginger (1521–1571) •Pavel Aretin z Ehrenfeldu •Mořice Vogta (1669–1730) •Morava •Pavel (Paul) Fabricius (1519–1589) •Jan Amos Komenský •Slezsko •Martin Helwig (1616–1574) •Jonas Scultetus (1603–1662) Kartografické prameny •Müllerova mapa Čech/Moravy •Mapový portál VÚGTK: http://mapy.vugtk.cz/muller/index.php?rs=2 •1720/1716 •1:132 000/1:180 000 •Výzdoba dílem Václava Vavřince Reinera • •I. vojenské mapování josefské •Laboratoř geoinformatiky UJEP: http://oldmaps.geolab.cz •Na podkladu Müllerovy mapy 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace) •1: 28 800 •Dílem jednotlivých důstojníků topografické služby „od oka” •Kromě toho i rozsáhlý slovní popis v samostatných svazcích (19) •Na každém listu by měl (!) být: seznam obcí, počtu obyvatel, koní, apod. • •Stabilní katastr •Geoportál ČUZK / Ústřední archiv zeměměřictví a katastru: http://geoportal.cuzk.cz; http://archivnimapy.cuzk.cz •Navazuje na tereziánský a josefínský katastr •Tvořen třemi dílčími soubory: •vceňovací operát – dokumenty a protokoly, jež jsou výsledkem srovnávacích a bonitačních šetření, tvoří podklad pro vlastní ocenění pozemků •písemný operát – údaje k jednotlivým parcelám (majitel, výměra, pěstovaná plodina, bonitní třída a čistý výnos) •měřický operát – originální mapy, povinné císařské otisky - ukázka starého Mostu, speciální mapy atd. •1817-1861, 1826-1843 (Čechy), 1826-1836 (Morava a Slezsko) •1:2 880 (císařské otisky) • •II. vojenské mapování Františkovo •Laboratoř geoinformatiky UJEP: http://oldmaps.geolab.cz; mapy.cz •1807-1829, 1848- (s lepší triangulací), Topographisch-lithographische Anstalt des k. u. k. Generalquartiermeisterstabs •1: 28 800 •Triangulace • •III. vojenské mapování •http://www.chartae-antiquae.cz/cs/mapsets/ •1876-1878 (Morava a Slezsko), 1877-1880 (Cechy) •1:25 000 •Výškopis Müllerova mapa Čech, Moravy http://mapy.vugtk.cz vugtk mapserver trebonsko kopie 1-geolab_IVM -klad kopie Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (GEOLAB) http://oldmaps.geolab.cz – I. a II. vojenské mapování Společnost Arcanum Budapest - mapire.eu : I. a II. vojenské mapování celé Habsburské monarchie legenda IVM Bruna def kopie Rekonstrukce mapové legendy k mapě I. vojenského mapování (Geolab) legenda IVM Bruna def kopie Stabilní katastr F:\maly ntb\SK-dupl Smichov\Fotografie0787.jpg E:\Dejiny mest_MU_Brno\SK_CPO_legenda_cj.jpg Stabilní katastr •Milena Hauserová – Jitka Poláková, Pomůcka pro používání základních historických map, Praha 2015 • Mapy Ústředního archivu zeměměřictví a katastru http://archivnimapy.cuzk.cz/ (http://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/pohledy/archiv.html) Stabilní katastr: http://archivnimapy.cuzk.cz/info/text_co.html Další on-line zdroje map •Mapové portály a servery •Virtuální mapové sbírky • Chartae-antiquae.cz • Oldmapsonline.org • oldmapsonline_opava chartae-antiquae_Pardubice Časoprostorové vyhledávání Výsledek dotazu na plány Brna z let 1850-1900 Pro vaši seminární práci •Udělejte výřezy vašeho města (dnešního rozsahu katastru) z Müllerovy mapy, I. a II. vojenského mapování. Připravte je do Powerpointu (nebo Wordu). Citace plánu (mapy) •Nutno uvést: 1.Název 2.Původci 3.Datace 4.Technika 5.Měřítko 6.Rozměry 7.Uložení •Příklad: •Grundriss der königlichen Hauptstadt Prag herausgegeben auf Veranlassung und Kosten des böhmischen Nationalmuseums trigonometrisch und geometrisch aufgenommen, dann topographisch beschrieben von Josef Jüttner k. k. österreichischer Artillerie-Oberlieutenant in den Jahren 1811, 1812, 1813, 1814 und 1815. Nakreslil Josef Jüttner, ryli Joseph Alois Drda, Kašpar Pluth a Alois Musil, vytiskl Franz Hofmann, Nedatováno [1820]. Černobílý tisk (mědirytina), grafické měřítko [1:4320], 2 listy, 1020 x 950 mm. Historický ústav Akademie věd ČR, mapová sbírka, sign. MAPB776. • • Měřítko •Grafické měřítko Scala von zwey Hundert Klafter mährisch = 12,5 cm • •(MZA v Brně, fond D 22: Sbírka map a plánů, mapa č. 1376 (sign.), inv. č. 1229) • Výpočet měřítka •Grafické měřítko Scala von zwey Hundert Klafter mährisch = 12,5 cm • •200 x 1790 : 125 = asi 1:2880 • • Plány měst 16.-20. století - pokus o typologii 1.orientační plány 2.plány městských památkových zón a rezervací 3.územní a regulační plány 4.tematické plány 5.rukopisné náčrty a zeměměřické práce 6.plány města a jeho částí pro praktické potřeby 7.tištěné de facto letáky a „půdorysné veduty“ •Historický atlas města XY, HÚ AV ČR • Orientační plány •Vydavatel 1)město 2)soukromník 3)centrální nakladatelství Orientační plány • E:\Dejiny mest_MU_Brno\MSHU-MAP-B-899-N.jpg E:\Dejiny mest_MU_Brno\MSHU-MAP-B-898-N.jpg Územní a regulační plány -rukopisné a digitální (GIS) • •Územně plánovací podklady •(územně analytické podklady - viz zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace (zásady územního rozvoje, územní plán, regulační plán), jejich změn a pro rozhodování v území. •Územní plán (ÚP) •stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového a funkčního uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; •Regulační plán (RP) •v řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. • Územní a regulační plány -1889 povinnost pořídit RP -Camillo Sitte •územní plán jako umělecké dílo • x -Vladimír Zákrejs •urbanismus jako vědecká disciplína, ÚP - systematická příprava a koncepční zpracování; monumentalita a funkce; •Ústav pro stavbu měst (při Masarykově akademii práce) -Josef Gočár • x -Bohuslav Fuchs a Jindřich Kumpošt •hlavní role urbanismu je v zajištění komplexního fungovaní sídelního celku -SÚRPMO • E:\Dejiny mest_MU_Brno\MSHU-MAP-B-852-N.jpg Územní a regulační plány •Územní plán města Brna: http://gis.brno.cz/ags/upmb/ • Územní a regulační plány •Praha: staré územní plány v mapové aplikaci http://app.iprpraha.cz/js-api/app/vykresyUP/ • Územní a regulační plány •Hradec Králové E:\zaloha_stribrnyDisk\HG_Pardubice a\ruzne obr pro vyuku\urbaniste\gocar_josef-regulacni_plan_hk_100312.jpg •Čeněk Musil, Regulační plán města Jičína (1935-8) - srov. edici regulačního plánu Eva Chodějovská – Milan Kudyn, Regulační plán města Jičína (1935-8), Praha 2009 •RP vytvořené SÚRPMO – srov. HAM sv. 18: Jičín, Praha 2008 - modernizace malých měst - příklad Jičína Tematické plány •Dopravní, vojenské, hydrologické, … E:\Dejiny mest_MU_Brno\plan-pevnost-upr-02.jpg E:\Dejiny mest_MU_Brno\1280px-Olomouc_plan_hradeb_1686.jpg Tištěné letáky a „půdorysné veduty“ •Umgebungskarten •Důvod vzniku a funkce •Obsah vyobrazení x formální hledisko Příklady srov. http://towns.hiu.cas.cz/p_prehled.php: - Plán Prahy a okolí v roce 1741 - Mapa zachycující obleženou Prahu v roce 1742 - Plánky židovských ghett Čechy František Roubík, Plánky židovských obcí v Čechách s vyznačením židovských obydlí z roku 1727, Časopis společnosti přátel starožitností českých 9, 1931, s. 49–68; Morava: Ondřej Frunc, Židovské ghetto, na podkladech plánů z let 1727, diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno 2007 (Obrázky a mapa na následujícím slide z: Akademický atlas českých dějin, Praha 2014) Židovské obce v českých zemích mezi 16.-19. stoletím • Rukopisné náčrty a zeměměřické práce •Čechy: •Zemští měřiči při Úřadu desk zemských •Snad v souvislosti se zřízením ZD – už 1500 ve Vladislavském zřízení zemském taxy •Šimon Podolský z Podolí (1561-1617) •Samuel Globic z Bučína (1618-1693) •Jakub Menšík z Menštejna (-1636?), místosudí, purkrabí Pražského Hradu •O Mezech, Hranicých, Saudu a Rozepřj Meznj (1600) •Ondřej Bernard Klauser (1656-1721) • •Morava: •Zemský měřič •Etablovaný zemský úřad fungující od 1587 do roku 1854 •„… aby malíř přísežný a věrný objednán byl, který by spolu s úředníky práva menšího zemského při vedení úřadu býval a v té práci se věrně a spravedlivě choval, kterémuž jorgeltu (z něm. Jahrgeld = roční plat) od země 10 kop grošů českých každého roku dávati se má. A úředníci menší přísahu obyčejnou jemu na to vydati mají.“ (Zemské sněmy a sjezdy moravské, 1, ed. F. Kameníček, Brno 1900, 167) •František Vavřinec Knittl, syn českého zeměměřiče Jiřího Františka Knittla •František Besold •Jan Antonín Křoupal z Grünnenbergu (1711-1793) • •Prolínání různých profesí – malíř, rytec, kartograf, mlynář, architekt… •Eva Bílková(-Chodějovská), Samuel Globic z Bučína a zeměměmřictví v Čechách v 2. polovině 17. století, Historická geografie 32, 2003, 31-61 •František Roubík, Zemští měřiči v Čechách v 16. – 18. století, SAP 15, 1965, 169-301 •Augustin Semrád, Zeměměřiči v zemských službách na Moravě, Sborník československé společnosti zeměpisné 52, 1948 • Základní principy raně novověké (předmoderní) kartografie •Mapování zájmové lokality vždy znovu (neexistence nebo nedostupnost podkladových map) •Nerovnoměrná generalizace •Velmi individualizovaný mapový • jazyk (mapové znaky) •Koncentrování pozornosti • na města (dvojí přístup • k mapování města a jeho okolí • F:\Dejiny mest_MU_Brno\muller_list_21_legenda_orez.jpg Obrazové/ikonografické prameny •„portrét města“ (Cesare De Seta) •K ikonografie měst •CIRICE: http://www.iconografiacittaeuropea.unina.it/ • (z literatury vydané Centrem zejm. L´Europa moderna. Cartografia urbana e vedutismo, Cesare de Seta – Daniela Stroffolino (edd.), Napoli 2001; Cesare de Seta, Ritratti di città europee. Dal Rinascimento al secolo XVII. Torino 2011 ) •Wolfgang Behringer – Bernd Roeck, Das Bild der Stadt in der Neuzeit, München 1999 Klasifikace vedut 1)Tištěné •Ilustrace knih (viz dále), letáky, suvenýry, dekorační předměty, veduty mohou být umístěny v mapovém rámu nebo v parergonu map, na dopisních papírech, výučních listech, …) 1)Dřevoryt 2)Mědiryt 3)Lept (Václav Hollar) 4)Litografie 2) 2)Rukopisné 1)Kreslené cestovní deníky 2)Špionáž, dokumentace itinerářů 3)Vojenských jednotek 4)Studijní kresby • • mědiryt-lept Ottheinrich S25C-111010308310 Die Reisebilder Pfalzgraf Ottheinrichs aus den Jahren 1536/37: von seinem Ritt von Neuburg a.d. Donau über Prag nach Krakau und zurück über Breslau, Berlin, Wittenberg und Leipzig nach Neuburg, Weißenhorn 2001 (viz obrázek) Dále např.: Luďa Klusáková, Cestou do Cařihradu: osmanská města v 16. století viděná křesťanskýma očima, Praha 2003 Klasifikace vedut 1)Celkové pohledy 2)Části města 3)Série • • Klasifikace vedut E:\Dejiny mest_MU_Brno\Anschiringer_lovosice.jpg 1)Dle tématu 1)Města 2)Hrady a zámky (August Haun, Alexander Heber, August Sedláček – bratři Liebscherové) 3)Průmyslové podniky, hospodářské dvory F:\HAM_Smichov\HAM Smichov_odevzdano do Pardubic\nove\List051_A3\MHMP H 040 301-001.jpg E:\zaloha_stribrnyDisk\KNIHOVNA\zzz stare tisky\Anschiringer\Anschiringer1\1.jpg Veduta jako pramen, kritika a metody •Pramen pro… •Metoda genealogie F:\HG konference a\HG 2014\fiktivniVjezd_KarlaVI_zVVVVx.jpg Nejvýznamnější autoři vedut se vztahem k Čechám a Moravě •Jan Willenberg (1571-1613) •Václav Hollar (1607-1677) •Mauritius Vogt (1669-1730) •Friedrich Bernhard Werner (1690 ? -1776) Jan Willenberg •Původem z Trzebnice, vyrůstal ovšem v Přerově •Zaměstnán v různých tiskárnách (Olomouc, Louka, Praha) •Jan Willenberger, Pohledy na města, hrady a památné stavby Království Českého z počátku XVII. století, ed. A. Podlaha, I. Zahradník, Praha 1901. Mauritius Vogt •Původem z Bavorska •Otec pozván do Plas jako zeměměřič •→ otcem vyučen v řemesle •X vystudoval filozofickou fakultu a vstoupil do cisterciáckého řádu •Působil jako kapelník, kaplan či společník v urozených domácnostech •Das jetzt lebende Königreich Böhmen in seiner historisch- und geographischen Beschreibung vorgestellt, Frankfurt nad Mohanem, Lipsko 1712 •45 rytin prospektů a půdorysů českých měst a velká mapa Čech •Chorographia totius dominii Plassensis, 1 : 205 000 •Bohemia et Moravia subterranea, 1729 Friedrich Bernhard Werner • Angelika Marsch, Friedrich Bernhard Werner 1690–1776; Corpus seiner europäischen Städteansichten, illustrierten Reisemanuskripte und der Topographien von Schlesien und Böhmen, Mähren, Weißenhorn 2010 E:\Dejiny mest_MU_Brno\werner_portret.jpg Uložení •Archivy •Knihovny •Muzea •Galerie •Historické objekty (zámky, poutní místa, …) • •Dílčí vyhledavač: Veduty v českých a slovenských archivech: http://veduty.bach.cz/veduty/ Literatura •Umění 31, 1983 č. 5 a 6 – referáty z konference Evropská veduta 17. století. Obraz proměny světa v uměleckém díle (uspořádána v Praze 27.-29 října 1982 Ústavem teorie a dějin umění ČSAV) •zejména: Josef Polišenský, Veduta jako historický a etnografický pramen, Umění 31, 1983, č. 5, s. 377-380 •Ingo Nebehay – Robert Wagner, Bibliographie altösterreichischer Ansichtenwerke aus fünf Jahrhunderten. Die Monarchie in der topographischen Druckgraphik von der Schedel´schen Weltchronik bis zum Aufkommen der Photographie. Graz 1984 •Lenka Blažková, Vyobrazení měst a jiných lokalit v tiscích 16.-18. století (se vztahem k území České republiky). I. Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. (Předmluva a úvod Anežka Baďurová). Praha 2002; II. Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501 – 1800. Praha 2008 •Klaus Stopp, Die Handwerkskundschaften mit Ortsansichten, 6-8, Stuttgart 1982–1985 •Kozák, Jan – Stopp, Klaus: Obrazy českých a slovenských měst (na řemeslnických dokladech z let 1755–1865), Umění a řemesla, č. 1/87, Praha 1987, s. 27–28. •Ivo Šulc, Veduty měst na tovaryšských listech z fondů Státního okresního archivu v Chrudimi, Chrudim 1996 •Renata Mayerová, Veduty měst na řemeslnických dokladech - tovaryšských listech z fondů Státního okresního archivu v Rakovníku - www.soapraha.cz/rakovnik/veduty.php) •Historický atlas měst ČR – dosud 29 sv., vydává Historický ústav AV ČR, v. v. i., Praha • Úkol •Ověřte, zda existuje veduta vašeho města od J. Willenberga, M. Vogta a F.B. Wernera (zdroje zde v prezentaci) •sežeňte dvě veduty vašeho města (prověřte, zda o nich neexistuje monografie, Historický atlas měst, vyzkoušejte vyhledavač „Bach“, soupis Hanse Stoppa, soupis Vyobrazení měst a jiných lokalit v tiscích 16.-18. století a zajděte do Státního okresního archivu nebo do muzea); přidejte je do prezentace a citujte je •https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/sluzby/stavebnehistoricky-pruzkum •https://www.google.com/url?sa=t&source=web&cd=&ved=2ahUKEwjvkuuanrXzAhWqsKQKHWQQC_EQFnoECAUQAQ&url =https%3A%2F%2Fwww.npu.cz%2Fpublikace%2Fmetodika-stavebnehistorickeho-pruzkumu.pdf&usg=AOvVaw3_K_Fx 8OchogWmfx3Kr1VO Historická topografie: prehistorie a počátky •Tzv. Bavorský geograf / Descriptio civitatum et regionum ad septentrionalem plagam Danubii, BSB Clm 560 • •Isti sunt qui propinquiores resident finibus Danaorum, quos vocant Nortabtrezi, ubi regio, in qua sunt civitates LIII per duces suos partite. Uuilci, in qua civitates XCV et regiones IIII. Linaa est populus, qui habet civitates VII. Prope illis resident, quos vocant Bethenici et Smeldingon et Morizani, qui habent civitates XI. Iuxta illos sunt, qui vocantur Hehfeldi, qui habent civitates VIII. Iuxta illos est regio, que vocatur Surbi, in qua regione plures sunt, que habent civitates L. Iuxta illos sunt quos vocant Talaminzi, qui habent civitates XIII. Beheimare, in qua sunt civitates XV. Marharii habent civitates XL. Uulgarii regio est inmensa et populus multus habens civitates V, eo quod mutitudo magna ex eis sit et non sit eis opus civitates habere. Est populus quem vocant Merehanos, ipsi habent civitates XXX. Iste sunt regiones, que terminant in finibus nostris. Historická topografie: prehistorie a počátky •Kosmas, I. 2, ed. B. Bretholz, Berlin 1923/přel. K. Hrdina, Praha 1950 (a další vydání): „…kraj kolem dokola obklíčený horami, jež se podivuhodným způsobem táhnou po obvodu celé země, že se na pohled zdá, jako by jedno souvislé pohoří celou tu zemi obklopovalo a chránilo… Je to divná věc a lze z ní uvážiti, jak vysoko se vypíná tato země: nevtéká do ní žádná cizí řeka, nýbrž všechny toky malé i velké, pojaty arci do větší řeky, jež slove Labe, tekou až do Severního moře.“ Historická topografie: prehistorie a počátky •Aeneas Silvius Piccolomini (1402-1462), od 1458 papež jako Pius II. •Enea Silvio Piccolomini, Historia Bohemica – Historie česká, edd. Dana Martínková, Alena Hadravová, Jiří Matl, úvodní slovo František Šmahel. Praha 1998, s. 9: „Čechy, ležící na barbarském území za Dunajem, jsou částí Germánie a jsou téměř celé vystaveny severnímu větru. Na východě s nimi hraničí Moravané a národ Slezanů, na severu titíž Slezané a Sasové, kteří se nazývají jednak Míšňany, jednak Durynky, na západě se rozkládá Fojtland a země Bavorů. Jižní kraje obývají jednak Bavoři, jednak Rakušané, kteří sídlí na obou březích Dunaje. Čechy nesousedí s žádnou jinou zemí než s kraji obývanými Němci.“ Historická topografie: prehistorie a počátky •Sebastian Münster (1488-1552) •Německý teolog, matematik a geograf, ale také hebraista, jenž učil na františkánském řádovém učení v Tübingen a na univerzitách v Heidelberku a Basileji •1529 vystupuje z řádu •1530 – konverze a sňatek s vdovou po knihtiskaři •→ Cosmographia universalis libri VI, 1544 •Geografické, topografické, přírodní, ale i astrologické poznatky o tehdejším světě shromážděné osobně, i díky početné síti dopisovatelů •82 vydání jen do 1628 (vč. českého překladu, 1554) Historická topografie: prehistorie a počátky •Jan Dubravius (1486-1553), olomoucký biskup 1541-1553 •Historiae regni Bohemiae de rebus memoria dignis Libri XXXIII, Prostějov 1552 •Stručný topografický exkurz v úvodu k první knize s poměrně náhodným seznamem měst •Tomáš Jordán z Klausenburka (1540-1585), zemský medik •De aquis medicatis Moraviae Commentariolus, Frankfurt nad Mohanem 1575, český překlad 1581 •Brunno Gallicus seu Luis novae in Moravia exortae Descriptio, Frankfurt am Main 1577 •Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle (1540/3–1614) •Zrcadlo slavného markrabství moravského, Olomouc 1593 (Willenbergovy veduty) •Pavel Stránský ze Zapské Stránky (1583-1657) •Respublica Bojema, Leiden 1634 (vlastivěda) •Součástí rozsáhlé řady (např. Thomas Smith, De republica Anglorum libri tres, 1625; Franciscus Guillimann, Helvetiorum Respublica, 1627; Pieter Schrijver, Respublica Romana, 1629 nebo Peter Cunaeus, De Republica Hebraeorum …) •Graecorum Respublicae, obě z roku 1632 •Ovlivnil Martina Zeiler (1589–1661) •Topografie Čech, Moravy a Slezska (Frankfurt n. Mohanem 1650 u Matyáše Meriana) •Větší geografický důraz • • Historická topografie: prehistorie a počátky •William Camden (1551–1623) •Britania •Topograficko-historiografický průvodce, organizovaný po hrabstvích •„CORNWALL, which also by later Writers is called Cornubia in Latine, of all Britain doth beare most westward, and is inhabited by that remnant of Britans which Marianus Scotus calleth occidentales Britones, that is, Britans of the west parts, who in the British tongue (for as yet they have not lost their ancient language) name it Kernaw, because it waxeth smaller and smaller in maner of an horn, and runneth forth into the Sea with little promontories, as they were hornes, on everie side. For the Britans cal an horne corn, and hornes kern in the plurall number, although others would have Cornwall to take the name of one Corineus, I know not what companion of Brutus, and doe call it Corinea, according to this verse of a late-borne Poet: To captaine Corinaeus part was given to hold by right: Of him both coast Corinea and people Cornish hight.“ Historická topografie: prehistorie a počátky •v souhlasu se svým názvem spíše topograficky, protože historický výklad je v ní omezen a má informativní charakter. Autor nejprve podává charakteristiku zeměpisných podmínek Čech, dále zmiňuje právní poměry, nejstarší zprávy o obyvatelích země, •což je zarámováno stručným historickým výkladem. Významnou částí díla je následující popis a charakteristika 160 míst v Čechách. Podobně je pojat výklad o Moravě, kde je •popsáno necelých 60 míst. Historická topografie: prehistorie a počátky •Bohuslav Balbín (1621–1688) •Historia Bohemica universalis •Miscelanea historica regni Bohemiae (torzo, zůstalo zhruba v polovině) •První kniha (1679) přináší údaje přírodopisného charakteru (geografie, ale i flóra a fauna), •Třetí kniha (1681) vlastivěda, sociální geografie, správa (hranice země i krajů, seznamy měst a šlechtických sídel, klášterů) •Včetně etnografické látky •„Sama Sněžka (Nivosus mons), německy Schneeberg, spadá velmi příkře daleko do krajiny. Na jejím vrcholku často sedává Zjevení (Spectrum), které má lidskou podobu, plácá, kmitá a, abych tak řekl, podupává si nohama položenýma nad horským srázem. Strašlivě také křičí, ovšem nikoliv jednotlivými slovy, ale pouze jediným tónem. Vyprávěli mi to místní obyvatelé […]“ •Tomáš Pešina z Čechorodu (1629–1680), •Prodromus Moravographiae, to jest Předchůdce Moravopisu, 1663 •Ve čtyřech knihách nabízí stručné dějiny a geografický popis Moravy Historická topografie: prehistorie a počátky •Jaroslav Schaller (1738–1809) •Piarista •Topographie des Königreichs Böhmens, 1–16, 1785–1790 •Organizováno po krajích a podle geografické polohy •Z dotazníkové akce adresované na farní úřady •Otázky týkající se jmen, topografické polohy a přírodního popisu míst, jejich majitelů, správního začlenění, počtu obyvatel a domů, stavu zemědělství, průmyslu a obchodu, význačných budov, ale také historických událostí apod. •Beschreibung der königlichen Haupt- und Residenzstadt Prag (Praha, 1794-1797) • Historická topografie: prehistorie a počátky •Johann Gotfried Sommer (1782-1848) •Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt, 1-16, Prag 1834–1839 •Mohl využít podkladů Josefa Eichlera •Opět na základě dotazníků Historická topografie: prehistorie a počátky •František Josef Schwoy (1742–1806) •Jezuita •Topographische Schilderung des Markgrafthum Mähren, 1-2 Bände, Prag und Leipzig 1786 •Topographie vom Markgrafthum Mähren, 1-3, Wien 1793–1794. Historická topografie: prehistorie a počátky •Tomáš Řehoř Wolny (1793–1871) •Rajhradský benediktin •Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, 1-7, Brünn 1835–1842 •Po krajích a panstvích •Prostřednictvím dotazníků a s podporou vlivných, zejména šlechtických patronů (Mitrowský) nařízeno zemským guberniem, které nadto vyžádalo revizi •Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, 1-2, Brünn 1855–1866 Historická topografie: prehistorie a počátky •Státní linie - oficiální rakouské statistiky → statistické lexikony •Na základě statistických dat •Vydávány periodicky (ale nepravidelně) od roku 1869 •Lokální/regionální linie - řady vlastivěd, obvykle po okresech •Vlastivěda moravská •Od konce 19. st. •Oživeno 1965 (Vyškovsko) Historická topografie: prehistorie a počátky •Tematicky zaměřené práce •August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého, 1-15, Praha 1882–1927 •Karel Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996–2011 •kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku •Tomáš Durdík, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 1999 (s řadou dodatků) •Pavel Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, Praha 1999 •Miroslav Plaček, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha 2001 •Pavel Vlček, a kol., Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997 •Dušan Foltýn, a kol., Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha 2005 •Emanuel Poche, Umělecké památky Čech, 1-4, Praha 1977–1982 •Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska, 1-3, Praha 1994, 1999, 2021 •Jiří Úlovec, Zaniklé hrady, zámky a tvrze v Čechách, Praha 2000 •František Musil, Jiří Úlovec, Zaniklé hrady, zámky a tvrze na Moravě a ve Slezsku, Praha 2003; •Vladimír Nekuda, Josef Unger, Hrádky a tvrze na Moravě a ve Slezsku, Brno 1981 •Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska, red. Johan Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka, Praha 2001. •Metodika stavebně historického průzkumu, red. Jan Beránek, Petr Macek, Praha 2015 Svědectví místních a pomístních jmen Svědectví místních a pomístních jmen •Antonín Profous, Místní jména v Čechách, 1-3, Praha 1947, 1949, 1951 •Antonín Profous, Jan Svoboda, Místní jména v Čechách, 4-5, Praha 1957, 1960. •Vladimír Šmilauer, Osídlení Čech ve světle místních jmen, Praha 1960 •Ladislav Hosák - Rudolf Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku, 1-2, Praha 1970-1980 •Libuše Olivová-Nezbedová et al., Pomístní jména v Čechách: o čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest, Praha 1995. •Slovník pomístních jmen, Ústav pro jazyk český, in https://spjc.ujc.cas.cz/prehled.php (poslední přístup 7-10-2020) Územní vývoj českých zemí •Problém hranice •Hranice jako čára •Zejména při vymezení menších území •Popisy objezdů •CDB IV.1, 220, 385: Ut autem prefata nostra vendicio et predicti monasterii empcio perpetui vigoris robore fulciantur, eas lege et consuetudine regni Boemie hincinde communiter fecimus approbari, que Iex et consuetudo circumequitacio dicitur, sive ummerithunge Teutonice, sive obyezda Boemice appellatur. •Orientační body (obvykle teréní útvary v krajině) •→ Mapy a plány •Hranice jako pohraničí (frontiers, marka) •Zóna, kde se prolíná mocenský vliv dvou č více států / kulturních oblastí •Otázka tzv. zemských bran •Mohly být umístěny i hluboko ve vnitrozemí Územní vývoj českých zemí •Čechy •Kosmas •Hory a pohraniční hvozd s přesekami •x Kladsko •x Vitorazsko – kolonizováno dolnorakouským klášterem Zwettl •↔ Odříznuto neosídleným Třeboňskem •Mimo •Novobystřicko a Landštejnsko •Chebsko •Morava •Kosmas •Původně snad Dunaj a Váh (listina Jindřicha IV. pro pražské biskupství, 1086) •Dyje Územní vývoj českých zemí •CDB I, č. 291, 257-260 (1179): hranice Čech a Rakouska (…terminus est ons, qui dicitur altus (Lagerberg?). Ab illo monte terminus dirigitur usque ad concursus duorum rivulorum, quorum unus vocatu Schremelize (Skřemelice) alter Lunsenize (Lužnice); inde porrigitur usque in proximum vadum, quod est iuta Segor (Zuggers/Suchdol?). Ab illo vado recta estimationis linea terminus idem extenditur usque ad ortum Gestice fluminis (Koštěnický potok) , ab ortu vero eiusdem fluminis usque Vrgrueb.) Územní vývoj českých zemí •CDB I, č. 309, 279-280 (1185): Friedrich uděluje Hadamarovi z Kuenringen Vitorazsko (partem terre nostre Austrie adiacentem, Withra videlicet cum silva a fluvio Lvsnitz usque ad alium fluvium, qui dicitur Stropniz, sibi iure beneficii concessimus et sine contradictione infeudavimus) •August Sedláček, Z dějin Vitorazska: jak se tvořily a měnily meze Čech a Rakous Dolních, Tábor: R. Hrdlička, 1920 (Staré i nové letopisy táborské). • Zadní Vitorazsko (1920) Územní vývoj českých zemí •AAM, 1041, 28: „Tempore autem praenotatae expeditionis Liutpold, filius Adalperti marchionis Baioariorum, congregata multitudine, quanta potuit, urbem quandam invadit, quae in terminis marcharum Boiemiae ac Boiariae sita patri suo pridem vifuerat ablata, et eam expugnavit, innumeram praedam hominum pecorumque abduxit, praefecti quoque filium vinciri iubet, urbem solo aequavit, incolomis domum redit. Homines etiam sui, illius prosperitate provocati, Boemiam denuo perrexerunt, nec minore praeda potiti revertuntur. Idem Liutpoldus Radasponae regi redeunti obviam venit et gratias maximas cum meritis muneribus accepit, inter alia equum optimum, ducis Boemi donum, quem ipse regi detulerat, cum sella miri ponderis et operis, quae tota ex argento et auro fabrefacta fuerat. Sed et marchio praedictum captivum, praefecti filium, regi tradidit, quem ille mox duci suo reddidit, post regia pietate indulsit eidem promissi thesauri medietatem.“ Územní vývoj českých zemí •DH IV. 2, č. 390, s. 517: „Termini autem eius occidentem versus hii sunt: Tugust, quę tendit ad medium fluminis Chub, Zedlza et Lusanę et Dazana, Liutomerici, Lemuzi usque ad mediam silvam, qua Boemia limitantur. Deinde ad aquilonem hi sunt termini: Pssouane, Chrouati et altera Chrowati, Zlasane, Trebouane, Pobarane, Dedosize usque ad mediam silvam, qua Milcianorum occurunt termini. Inde ad orientem hos fluvios habet terminos: Bug scilicet et Ztir cum Gracouua civitate provintiaque cui Uuag nomen est cum omnibus regionibus ad predictam urbem pertinentibus, quę Gracouua est. Inde Ungrorum limitibus additis usque ad montes quibus nomen est Triti dilatata procedit. Deinde in ea parte, quę meridiem respicit, addita regione Morowia usque ad flumen cui nomen est Wag et ad medias silvas cui nomen est Mŏre et eiusdem montis eadem parrochia tendit, qua Bauuaria limitatur.“ • Územní vývoj českých zemí •Jeseníky •Okolí Hradce u Opavy •Campus Lucko •Neosídlené příhraničí mezi Uhrami a českými zeměmi mezi tokem Moravy a Olšavy na straně jedné a Váhem na straně druhé •Cosmas, Chronica Boemorum, ed. Bretholz, 215: Olzavam […] rivulum, qui tam Pannonie quam Moravie dirimit regnum •Ibid., 217: multo plures submersi sunt in flumine Wag pre timore fugientes (1116) •Brod „in metis Moravie“ (1250, CDB IV (1241–1253), č. 188, s. 341– 347, zde 343) •X zakládání klášterů (Velehrad, Vizovice) a měst (Uherské Hradiště, Uherský Brod) Územní vývoj českých zemí •Pohraničí vůči bavorské východní marce: •X kolonizace postupující od Dunaje na S •Vranov (Cosmas, Chronica Boemorum, ed. Bretholz, 1923, III. 12, 172) •Bítov (CDB I, č. 382, 361, falzum pro staroboleslavskou kapitulu) •Strachotín (DH III., č. 277, s. 378) •Břeclav (DH III., č. 376, s. 518) •Dyje •Cosmas, Chronica Boemorum, ed. Bretholz, 1923, II. 35, 131: Conradum diarcham Moravie, nam antea semper fuerant amici ad invicem. Cum enim utrarumque provinciarum terminos non silva,non montes, non aliqua obstacula dirimant, sed rivulus,nomine Dia... Územní vývoj českých zemí •Kladsko (do r. 1260 včetně Broumovska) Územní vývoj českých zemí Územní vývoj českých zemí •Přemysl Ottokar II. (1251/3-1276/8) •1251-1276 •Rakousy •1251-1254, 1260-1276 •Štýrsko •1269-1276 •Korutany a Kraňsko •1270-1276 •Furlánsko •1266-1276 •Chebsko •1265- •Sušicko •Vzdal se Budyšínska ve prospěch Braniborska Územní vývoj českých zemí •Václav II. (1283-1305) •1289-1292 •Kladsko znovu připojeno (do 1742) •1291 •Chebsko •Bytomsko, Opolsko, Těšínsko, Krakovsko •1300 •Polským králem • Územní vývoj českých zemí •Jan Lucemburský (1310-1346) •1313 •Budyšínsko •1322 •Chebsko •1329 •Zhořelecko •1327-1335 •Expanze do oblasti dnešního Slezska výměnou za vzdání se polského královského titulu •Karel IV. (1346-1378) •Svídnicko a Javorsko •1355 •Země Koruny české •1368 •Dolní Lužice •1373 •Braniborsko • Územní vývoj českých zemí •Horní Lužice •Historické území na hranicích Německa, Polska a České republiky, jižní část Lužice, ale výše položená (proto název Horní). •Spojením 1319 Budyšínska, 1329 Zhořelecka, 1346 Lublaně společně se Žitavskem •Od počátku 15. století nazýváno jako Horní Lužice (viz také Lužice) •1635 Habsburkové odstoupili Sasku • Územní vývoj českých zemí • •Dolní Lužice •Historické území na východě Německa na středním toku řeky Sprévy s centrem ve městě Chotěbuzi (Cottbus), severní část Lužice. •Od 14. století •1348 a 1364–1368 postupně Karlem IV. přikoupena k České koruně •1445–1462 Chotěbuz s širším okolím převedena braniborskému kurfiřtovi •1635 Habsburkové odstoupili Sasku Územní vývoj českých zemí Územní vývoj českých zemí • Územní vývoj českých zemí •9. 1. 1289 •Kazímir Bytomsko-Kozelský •1327 •Vratislavsko •Těšínsko •Osvětimsko •Opolsko •Pštinsko •Ratibořsko •Falkenbersko •Střelicko •1329 •knížectví Lehnické •Břežské •Olešnické •Zaháňské •Stínavské, •roku 1331 •knížectví Hlohovské, •1336 •Minstrberské a •1342 •Niské, které bylo majetkem vratislavských biskupů. •Mimo se ocitlo jen Svídnicko-javorské knížectví, které bylo začleněno až po smrti Boleslava II. Malého v roce 1368. Územní vývoj českých zemí •Trenčínský mír 24. 8. 1335 •Vyšehradská smlouva 1335/9 (ujednání/ratifikace Kazimírem III.) •Jan Lucemburský se vzdal titulu polského krále výměnou za uznání české suverenity nad Slezskem a sumu 20 000 kop českých grošů •pro Vratislavsko, Hlohovsko a dalších jedenáct slezských lén, včetně mazovského knížectví Václava Plockého •X úmluva se netýkala knížectví svídnického, javorského a minsterberského. Územní vývoj českých zemí •7. dubna 1348 •Koruna a stůl Českého království již 1322 •Původně Čechy, Morava, Slezsko, Chebsko, Horní Lužice a léna v německých zemích •Později: Horní Falc, Svídnicko-javorské knížectví (1368), Dolní Lužice (1370) Územní vývoj českých zemí •Vymíráním jednotlivých piastovských větví připadala postupně jejich území jako odúmrť přímo České koruně •1335 vratislavské •1368 svídnické •1428 minstrberské •1492 olešnické •1504 hlohovské •1532 opolské •1625 těšínské •1675 břežsko-lehnické •Připojeno k Opavsku •1336 Ratibořsko - slezská větev do 1521 Územní vývoj českých zemí •15. století odpadla od Slezska některá území na východě a severozápadě: •1443, Seveřsko (původně východní část Bytomska) odkoupil krakovský biskup •1457, Osvětimsko odprodáno Polskému království •1494, z něj vydělené Zátorsko taktéž •1482, území kolem Krosna (Crossen) a Sulechówa (Züllichau) součástí Braniborska • Územní vývoj českých zemí • Územní vývoj českých zemí • Územní vývoj českých zemí •Hlubčicko •Historické území v Polsku (Slezsku) v širším okolí města Glubczycze (Leobschütz) •1306 připojeno opavským vévodou Mikulášem I. k Opavsku •Střídavě s Opavskem i samostatně •1523 bylo zastaveno (společně s Krnovskem) markraběti braniborskému •1618-1622 Jan Jiří Krnovský •1622-1918 Karel z Lichtenštejna •1742 část připojena k Prusku (včetně Hlubčic) Územní vývoj českých zemí •Krnovsko •Historické území ve Slezsku v širším okolí stejnojmenného města •Původně bylo součástí Opavska •1377 samostatné knížectví •1474 konfiskováno Matyášem Korvínem, •1490 se navráceno k Českému Království (nejvyšší kancléř Jan ze Šelemberka), •1523 prodáno braniborským Hohenzollernům •1622 bylo dobyto Albrechtem z Valdštejna a konfiskováno císařem. •Do zástavy je získal Karel z Lichtenštejna, jenž je spojil znovu s Opavskem •1742 po Vratislavském míru •Jižní část (s městem Krnovem) v rukou Rakouska •Severní část součástí Pruska. Územní vývoj českých zemí •1920 •Ztraceno •Od Slezska ve prospěch Polska polovina Těšínska •Připojeny malé části rakouské země Dolní Rakousko •k Čechám Západní Vitorazsko (dnes nazývané Vitorazsko) •k Moravě Valticko a Dyjský trojúhelník •Od Pruského Slezska •ke Slezsku Hlučínsko Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Co není středověká cesta? •Nejde o jasně vytyčenou a trvalou, jednoznačnou trasu! •Rekonstrukce na základě hmotných dokladů •Úvozy •Logika terénu x proměnlivý •Kartografie •Písemné prameny • • • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Klíčový prvek infrastruktury •Jedna z častěji opakovaných povinností už v nejstarší vrstvě listin •Síť kamenných římských cest •Štěrkové cesty s odtokovými rýhami •Mlatové cesty s krajnicemi •Z dřevěné kulatiny (vlhké terény) •Z proutěných otepí •Úvozy jako terénní prvky •Později v rukou vrchnosti (do 18. st.) ↔ četná mýta •Následně: výstavba páteřní sítě císařských silnic (od 1727 stanovování hlavních tras) •Vídeň – Brno – Olomouc – Slezsko (zvaná „slezská“ či „těšínská“, vybudována 1727–1740) •Vídeň – Znojmo – Čáslav – Praha (vybudována 1738–1760) •Praha – České Budějovice (vybudována 1753–1755) •Výstavba železnice •Linec – České Budějovice, 1825-1832 •Severní dráha císaře Ferdinanda: Vídeň – Halič s odbočkou do Brna, 1837-1847, protaženo do Prahy (1845) a Děčína (1851)) • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Zemské brány, mosty, sklady, milníky •Hostince, krčmy, herberky •Opevnění a strážní objekty •Církevní stavby • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Itineráře/mapy •Itinerář z Brugg •https://www.kunera.nl/kunerapage.aspx?From=Default •Tabula Peutingeriana •https://digitalmapsoftheancientworld.com/ancient-maps/tabula-peutingeriana/ •Popisy cest do Svaté země, Říma, Santiaga, poštovní příručky •http://www.historicke-cesty.cz/historicke-cesty/vyvoj-historickych-cest-v-ceskych-zemich/ • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Itinerář z Brugg •https://www.kunera.nl/kunerapage.aspx?From=Default • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura Síť historických komunikací a jejich infrastruktura Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Rakouská stezka (Linecká) •Z Prahy přes Soběslav a Netolice na Český Krumlov a Vyšší Brod do Lince • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Zlatá stezka (též Pasovská) •sůl ze Solnohradska v Rakousku •z Pasova •Řada hradů a městeček •Tři větve: •Prachatická: Pasov – Ilzstadt – Grubweg – Salzweg – Leoprechting – Grossthannensteig – Salzgattern – Deching – Waldkirchen – Schiefweg – Böhmzwiesel – Fürholz (mýto niederburského kláštera) – Grainet – Leopoldsreut – Bischofsreut – Marchhäuser – České Žleby – Soumarský most – Volary – Cudrovice – hrad Hus – Albrechtovice – Perlovice – Prachatice (– Písek – Praha) •Vimperská: Strasskirchen – Röhrnbach – Freyung – Strážný – Horní Vltavice – Solná Lhota (Salzweg) – Vimperk •1312 (první zmínka) •Kašperskohorská (Zlatá cesta): Freyung – Kvilda – Horská Kvilda •1356 Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Domažlická/Řezenská stezka •Z Prahy přes Beroun, Mýto a Rokycany do Plzně, odtud přes Chotěšov, Stod a Staňkov do Domažlic •Dvě větve •Delší přes Kdyni, Brůdek, u Všerub překračovala hranici a vedla přes Fürth im Walde a Cham do Řezna •Kratší, ale méně schůdná, do něj vedla přes Draženov, Klenčí a Waldmünchen • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Norimberská/Zlatá •z Prahy do Plzně (stejně jako Domažlická), odtud přes Stříbro, Stráž a Přimdu přimdským průsmykem do cílového města • Obsah obrázku mapa Popis byl vytvořen automaticky Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Tachovská stezka •z Prahy vedla na Beroun, odtud ale dále přes Kralovice, Manětín, Teplou a Tachov Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Via magna (Stará solná stezka) •z Prahy západním směrem do říše přes Rakovník a Sedlec nad Ohří •Dvě větve: •k Bamberku •do Erfurtu a Halle (Erfurtská, Sedlecká nebo Osecká) • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Mostecká stezka •Z Prahy přes Velvary, Černuc, Vraný a Libčeves do Mostu, odtud přes pohraniční hvozd do Merseburku a Magdeburku • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Chlumecká stezka (též Srbská) •Z Prahy vedla přes Velvary, Budyni nad Ohří a Lovosice k Chlumci a Nakléřovským průsmykem přes Pirnu do Míšně • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Žitavská stezka •Z Prahy přes Brandýs nad Labem, Mladou Boleslav, Mimoň do Jablonného v Podještědí a do Žitavy Obsah obrázku mapa Popis byl vytvořen automaticky Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Kladská stezka •Z Prahy přes Sadskou, Poděbrady, Libici, Chlumec nad Cidlinou do Hradce Králové a přes Jaroměř k zemské bráně u Náchoda do Kladska, Wroclavi a Krakówa • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Trstenická stezka •Z Prahy přes Český Brod, Čáslav, Chrudim na Vraclav u Litomyšle a Poličku •Dvě větve •k Olomouci •přes Svojanov, Kunštát a Černou Horu k Brnu • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Haberská stezka •Vycházela z Kolína, vedla přes Čáslav, Habry, Brod, Jihlavu, Brtnici a kolem Třebíče do Znojma (a na Vídeň) •Starší bádání: •Vychází z Kosmy a jeho popisu útěku knížete Oldřicha •X jen ojedinělá informace (útěk přes Habr) •Název sám je nesmyslný Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Vitorazská stezka (Česká, Cmuntská) •z Prahy přes Sezimovo Ústí do Soběslavi a přes Veselí nad Lužnicí a Trhové Sviny do Vitorazska Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Slezská stezka •z Brna přes Vyškov, Olomouc, Bruntál a Zlaté Hory do Wroclawi • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Kladsko spojovala s Moravou stezka, která vedla z Olomouce přes Uničov a Hanušovice, Kladské sedlo a odtud na Kladsko a Wroclaw • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Uherská cesta (Olomoucká) •z Olomouce přes Kroměříž, Uherské Hradiště do Myjavy a odtud do Nitry a dále do Uher Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Vídeňská stezka •přes Mikulov do Vídně • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Břeclavská stezka •ze Znojma přes Mikulov a Břeclav do Nitry. • Síť historických komunikací a jejich infrastruktura •Těšínská stezka •z Olomouce přes Hranice na Moravě a Nový Jičín do Těšína a dále do Krakova. • Vnitřní členění zemí •Raně přemyslovská doba •Osídlení •Hrady jako správní centra (výběr daní, ekonomická funkce, kostel, obrana) •Hierarchie •Čechy •x Nedostatek informací •Morava •Knížectví v Olomouci (po 1055), Brně (po 1061) a Znojmě (po 1092) •Oddělování Bítovska, Vranovska, ad. •Kláštery • Vnitřní členění zemí Vnitřní členění zemí •1714 •Vltavský + Podbrdský → Berounský •Slánský + Rakovnický → Rakovnický •1751 •Bechyňský → Bechyňský, Budějovický •Hradecký → Hradecký, Bydžovský (se sídlem v Jičíně) •Plzeňský → Plzeňský, Klatovský •Žatecký → Žatecký, Loketský • Vnitřní členění zemí •1850 •7 krajů (Budějovický, Českolipský, Chebský, Jičínský, Pardubický, Plzeňský a Pražský), rozdělených na 79 politických okresů (+ soudní okresy) •1855 •13 krajů (Boleslavský, Budějovický, Čáslavský, Hradecký, Chebský, Chrudimský, Jičínský, Litoměřický, Písecký, Plzeňský, Pražský, Táborský a Žatecký) •1862 •Kraje zrušeny Obsah obrázku mapa Popis byl vytvořen automaticky Vnitřní členění zemí •1949 •19 krajů, 364 okresů • Vnitřní členění zemí •1960 •10 krajů, 108 okresů (po 1968 112) Vnitřní členění zemí •Morava •1529 Brněnský, Hradišťský, Novojičínský a Olomoucký (ohrožení) •1569 Brněnský, Hradišťský, Jihlavský, Olomoucký a Znojemský •1618-1648 stabilizace •Olomoucký kraj se dělil na kolštejnsko-třebovskou a přerovsko-bruntálskou čtvrť •1735 se z ní vytvořil samostatný Přerovský kraj •1783 změny hranic (zejména brněnský kraj) •1850 Brněnský a Olomoucký •1855–1860 šest krajů (Brněnský, Jihlavský, Novojičínský, Olomoucký, Uherskohradišťský a Znojemský) a 30 politických okresů, od roku 1868 pak 34 • •KUBŮ, František; ZAVŘEL, Petr; KERSCHER, Hermann. Zlatá stezka - historický a archeologický výzkum významné středověké obchodní cesty. 4. Úsek státní hranice - Pasov. 1. vyd. Prachatice: Prachatické muzeum, 2015 •CDB I, č. 308, 278: Post capitolii nostri talem diffinicionem venimus in villam Zabehlic et utriusque partis concambium circuivimus et, utraque parte applaudente, iterum, quod factum fuerat, conlaudavimus… •