POLITICKÉ A SOCIÁLNÍ USPOŘÁDÁNÍ OŘ POSTAVENÍ PRAVOSLAVNÝCH KŘESŤANŮ V NI POSTAVENÍ SULTÁNA A JEHO PODDANÝCH •Pohled na OŘ zvenčí – „orientální absolutistická monarchie“ či „despotický režim“? •Autorita a moc sultána=absolutní X poslušnost poddaných=absolutní •Nicméně sultán se nemohl protivit předpisům koranického práva šarí‘a •Oporou: státní aparát (vojáci + administrativa Vysoké Porty) •Všechen lid – sultánovi poddaní, tzv. kul = „otroci“ X výjimka: vzdělanci, tzn. duchovní, tzv. ulemá. Poddaní teoreticky rovní, neboť islám neuznával existenci šlechty a společ. kast •Právní systém založen na koránu, pak zvykové právu plus nařízení sultána • SLOŽENÍ OŘ •OŘ univerzalistická, vytvořena heterogenními složkami •Anatolie= převaha muslimů X Rumélie =převaha křesťanského obyvatelstva •Etnická a náboženská různorodost SPOLEČENSKÉ TŘÍDY DUCHOVENSTVO •Islám obecně nedisponuje instituci kléru – sultán i chalíf = nejvyšší představitel světské i náboženské moci •Úzce souvisí náboženství a justice – do skupiny ulemá patří imamové, muezzini, kazatelé, učitelé koranických škol •Konvertování do jiného náboženství se trestá smrtí •Poutnictví (hacc) do Mekky a Mediny •Náboženské nadace (vakuf) •Náboženské povinnosti: modlitba (pátek odpoledne), půst (ramadán), almužna, džihad Whirling dervishes at Surahan Caravanserai SPRAVEDLNOST •Všichni podřízeni šaríi = cesta k následování – nařízení tykající se společenského života + základy pro trestní, civilní a obchodní právo •Sultán vyhlašuje sekulární legislativu – kanun •JUSTICE: neoddělená od výkonu náboženských funkcí – soudci a právníci z řad ulemá •Soudci – kadi jmenováni sultánem a jen jemu zodpovědní – podle nich rozdělení administrativních celků říše •Rozhodnutí soudců je nezvratné X jediná možnost podat stížnost k sultánovi • POLITICKÉ INSTITUCE •Sultán (padišáh, chán, kayser) – neupřesněná pravidla nástupnictví – až do 17. století se ustálila praxe likvidace konkurentů – potom seniorát •Sultán disponuje moc politickou = vládce říše, nejvyšší soudce, nejvyšším velitelem armády – duchovní = zástupcem Boha na zemi, vůdcem SUNNITŮ •Velkovezír v čele vládní rady (divan), zástupcem sultána, veškerá výkonná moc – zodpovědný za pořádek v hlavním městě – Jeho rozhodnutí konzultována s ostatními vezíry… - zodpovídal se přímo sultánovi – jeho postavení velmi nejisté •Diván – Vznešená porta = řeší veškeré politické otázky, vnitřní i vnější záležitosti, administrativa, finance, vojenské záležitosti FINANCE •Hlavní příjmy státu: daň z půdy – soukromé držení pozemku – timar = přidělená polnost za vojenské nebo administrativní služby •Vybírání poplatků – celní, tranzitní, za vyplutí lodě, z prodeje, z transakcí •Daně „náboženské“: desátek, v penězích nebo naturáliích / Doplňkem desátku byly daně za domácí zvířata, za pastviny, za včely, za víno, za mlýny, •Daň z hlavy – od nemuslimů za každou domácnost daň „z krbu“, která jako kapnikon (z řeckého kapnos - kouř) byla jednou z hlavních daní už ve středně byzantském období •Solidární daň •Další daně nařízené sultánovými dekrety •Osvobození od daní děti do 12 let, staří a nemocní. • ARMÁDA •Jeden z hlavních kamenů osmanské moci – od 14. do 16. století armáda mocná instituce – od 17 století do krize = skončila územní expanze, ubylo kořisti X přitom bylo třeba udržovat stále početnější vojsko (v r. 1595 48.000 mužů, v r. 1652 85.000) •Stále vojsko – poddaní získání z devsirme – placení státem, kasárna v blízkosti sultána •Janičáři: elitní pěchota •Provinční vojsko – po celém území – jízda timariotů, pomocné útvary •Od 16. století námořnictvo – jeho posádky složené od Řeků, popř. severoafrických pirátů PEDOMAZOMA (DEVŞIRME), A JANIČÁŘI •odvod křesťanských chlapců ve věku patnácti až dvaceti let (acemi oǧlan), kteří „měli být hezcí, dobře rostlí a vhodní k válce“. •Tuto instituci zavedl již Murad I. (1362-1389). Zpočátku do oddílu janičárů (yeni çeri - nová armáda) na základě církevních nebo obecních matrik každých pět let, později se lhůta zkracovala, odvody byly pořádány i každý rok podle toho, jak si to vyžadovala stávající vojenská situace. •Janičáři kromě žoldu odměňováni i držbou timarů nebo správními úřady v provinciích, sociální vzestup i finanční přínos. •Sultáni si tak zajišťovali věrnost tohoto elitního vojenského oddílu. Odváděním pouze křesťanských chlapců bránili vzestupu starých tureckých rodů a posilovali vlastní autokratickou moc. 130 Turecko - Janičáři ideas | turecko, otoman, první světová válka ACEM OGLAN X IC OGLAN ZRUŠENÍ JANIČÁŘSKÝCH JEDNOTEK •Privilegia janičárů vedla některé turecké rodiny k tomu, že přenechávaly své syny křesťanským rodinám, aby i oni mohli být zařazeni do oddílů janičárů a dočkali se sociálního vzestupu. •Od 16. století, za Süleymana I. (1520-1566) získali janičáři, kteří původně museli dodržovat celibát, právo zakládat rodinu. Z muslimů se mohli k těmto odvodům dobrovolně hlásit zejména Albánci a Bosňáci. Na druhé straně jsou známy i případy, kdy někteří janičáři nezapomínali na své původní křesťanské rodiny a snažili se jim pomáhat. •Od 17. století špatně ovladatelnou součástí osmanské společnosti, sultáni se snažili vzdálit je z hlavního města v obavách před vzbouřeními. Poslední odvod chlapců proběhl pravděpodobně roku 1705 v Nausse, kde došlo při pokusu o odvod k bouřím obyvatelstva. •S definitivní platností byly janičárské oddíly rozpuštěny až v r. 1826, protože se staly brzdou modernizace a europeizace turecké armády. • Janičáři :: Sultán-Muhteşem Yüzyıl-VS POSTAVENÍ PATRIARCHÁTU A SYSTÉM MILLETŮ •Mehmed II. Dobyvatel využil v církevní politice vůči křesťanům rozporů mezi východní a západní církví. Novým patriarchou se stal zapřisáhlý odpůrce unie Gennadios Scholarios. Cílem této politiky byla izolace ortodoxní církve od Západu a záměr zabránit jeho případným snahám pomoci křesťanským souvěrcům. •Patriarcha nyní nejen hlavou církve, ale ethnarchis (millet-başi) ortodoxních rájů, nejen řeckých, ale i ostatních etnik na území obsazeném Turky, která již neměla svůj vlastní stát, ale tvořila tolerovanou náboženskou skupinu millet. •Patriarcha pověřen i řešením některých občanskoprávních záležitostí křesťanských rájů a ručil sultánovi za souhrn daní vybíraných od křesťanů a za jejich odvod do státní pokladny. PATRIARCHA JAKO MILLET-BAŞI •Jeho pravomoc zahrnovala Malou Asii, egejské ostrovy, Balkán, podunajská knížectví i Rusko. Zde působili řečtí kněží. Bulharská, srbská a rumunská církev ztratily na čas svou autokefalii, protože islámské právo ztotožňovalo náboženství a národnost. Příslušnost k ortodoxii se stala na území obsazeném Turky znakem identity, nikoliv příslušnost k určitému etniku. •Přenesení řady pravomocí na hlavu ortodoxní církve usnadňovalo Osmanům vládu. Patriarcha i církevní instituce byly osvobozeny od daní. Klášterům byl ponechán jejich majetek včetně pozemků. Kláštery na Meteorách a na Athosu zůstaly centrem ortodoxie vedle patriarchátu. Athoské kláštery přitom vlastnily značný majetek i mimo Athos. •Ortodoxní církev vedla i svou zahraniční politiku a udržovala styky se zahraničními církvemi, v rámci své působnosti vedla určitou expanzivní politiku, inspirovanou byzantským univerzalismem. •Při patriarchátu různé funkce, např. Megas logothetis, zajišťoval spojení mezi patriarchátem a Vysokou Portou, Megas skeuofylax (strážce pokladny) , Megas chartofylax (hlavní sekretář) a další nižší funkce. •Tyto úřady při patriarchátu umožňovaly vznik první laické aristokracie po pádu Konstantinopole, tzv. Fanarioté. KLÁŠTERY A NEOMARTYRES •Kláštery útočištěm řecké vzdělanosti díky bohatství rukopisů, jejichž opisování pokračovalo i v tomto období. Mniši se snažili svými aktivitami a propagací mezi lidem bránit islamizaci obyvatelstva. •Mnozí z nich se stávali novými mučedníky křesťanství, protože proselytismus mezi muslimy i mezi těmi, kteří konvertovali, byl zakázán. Tito pak byli uctíváni jako novomučedníci (neomartyres) a o jejich životě vznikaly nové legendy. •církev značně přispěla k uchování řeckého národa v období osmanské okupace, byla jakýmsi církevním státem řeckého národa. Paradoxně v této době dosaženo sjednocení Řeků alespoň pod církevní správou na jednom státním území, poté co od 12. století podléhala některá území nadvládě Franků a Benátčanů. •