Enetokracie (Frangokratia) v Řecku
Eastern_Mediterranean_1450__svg.png


Turko-benátské války
Repubblica_di_Venezia.png
—Nejdéle vzdorovala osmanské expanzi na řeckém území Benátská republika, která získala řadu ostrovů
a Egejském a Středozemním moři po čtvrté křížové výpravě.
—Od 15. do 17. století se Osmanská říše několikrát utkala s Benátkami.
—První   benátsko-turecké války (1463 -- 1479) přišly Benátky o Euboiu.

Druhá válka (1499-1503)
—Pro Benátky znamenala značné územní ztráty  Dyrrachion, Naupaktos, Methoni a Koroni.
—Roku 1522 dobytí Rhodosu (Johanité)
—Roku 1540 přišly Benátky i o Nauplion a Monemvasii, nakonec i o ostrov Lefkadu.
—Všechno to byly strategicky důležité přístavy ve Středomoří, jejichž ztrátou Benátčané pozbyli
obchodu se zeměmi Orientu.
—Na straně Benátek bojovali i peloponéští Řekové jako žoldáci (stradioti).
—

1566: Dobytí Chiosu
chios.jpg
—Chios od 4. křižácké výpravy pod vlivem Janovanů (Rod Gustinniani)
—Založení první akciové společnosti Mahona
—Činnost řádů kapucínů a jezuitů
—Jakub Palaiologos
—

Vévodství Naxos
600PX-~1.PNG
—V r. 1210  Marco Sanudo se prohlásil Vévodou Egejského moře nebo také Vévodou z Naxu.
—zde vybudoval mocnou pevnost a Kyklady podělil jako léna mezi své spolubojovníky.
—Benátčané přinesli také katolictví, většinu však tvořili původní pravoslavní Řekové.

1566: Dobytí Kyklad
—Sultánem Selimem II. bylo vévodství přinuceno osmanským Turkům platit tribut.
—Kursarská flotila Hairedina Barbarossy.
—Sultán jmenoval posledního zástupce státu Egejské vévodství, portugalského žida Josefa Nasiho,
který vládl v letech 1566 - 1579.
—Vláda západních křesťanů po tomto datu však nebyla zcela vymýcena. Rod Gozzadini z Bologny, kteří
vládli na ostrově Siphnos dále nesli titul „vévody z Naxu“ a pod benátskou správou zůstaly i
některé další menší ostrovy v Kykladském souostroví. Ostrov Tenos Benátčané drželi až do roku 1714.
—

1571: Dobytí Kypru
—Na Kypru vládl do roku 1489 francouzský rod Lusignanů, neustále ohrožován Janovany, do roku 1571
Benátčané.
—Sultán Selim II. vyslal roku 1570 loďstvo do Larnaky a Pafu, obklíčil Nikósii a požádal o vydání
ostrova. Přes silné opevnění hlavního města a usilovnou obranu Famagusty, byl ostrov nucen po
šestitýdenních bojích kapitulovat (1571), Kypr padl do rukou Turkům.
— Dobyvatelé, pro zastrašení obyvatel dosud neobsazených území, krutě umučili benátského guvernéra
Bragadina stažením z kůže zaživa.

7. října 1571: Bitva u Lepanta
Battle_of_Lepanto_1571.jpg
—Spojené námořní síly Svaté ligy pod vedením Don Juan d´ Austria, v ní rozdrtily hlavní flotilu
Osmanské říše a ukončily tak obavy křesťanského světa z možného brzkého tureckého útoku na
Apeninský poloostrov a další části Středomoří.
—Bitva měla obrovský symbolický význam  - vyvolala bouřlivé oslavy v křesťanské Evropě.
—Bitva u Lepanta poslední velkou námořní bitvou, v níž hrály hlavní roli vesly poháněné lodě. Též
prokázala rostoucí význam dělostřelectva.
—

Lepanto: Poměr síl - dopady
—Loďstvo Svaté ligy představovalo největší křesťanskou námořní sílu, jaká se kdy shromáždila.
— Benátky pro ni poskytly 109 galér a 6 galeas, Španělsko 80 galér, toskánský Řád sv. Štěpána 12
galér, po třech galérách přispěli Řád maltézských rytířů, Janov a savojský vévoda. K flotile se
přidalo i větší množství „soukromých lodí“.
—Celkem křesťanská strana disponovala asi 13 tisíci námořníky a 28 tisíci vojáky + neurčitým
množstvím námořníků (většinou řeckých) ve službách „soukromníků“. Velkou část benátských veslařů
tvořili svobodní občané, na rozdíl od převážně křesťanských  (tj. řeckých) otroků na tureckých
galérách.
—Turecká hlavní flotila disponovala většími silami: zahrnovala zhruba 220 galér a 50 galeot a její
hlavní bojovou sílu lze odhadnout na asi 13 tisíc námořníků a 34 tisíc vojáků.
—Vítězství u Lepanta byla v Evropě svorně katolíky i protestanty považováno za zázrak. Jelikož byl
připisován přímluvě Panny Marie vyprošené modlitbami růžence, papež Pius V. na památku tohoto
vítězství ustanovil svátek Panny Marie Růžencové, který se slaví dodnes.
—

Válka o dobytí Kréty (1645-1669)
—K útoku na  ostrov za záminku posloužily nájezdy Johanitů z Malty na lodi muslimských poutníků do
Mekky, kteří nacházeli na Krétě útočiště.
—Na začátku 13. století se Chandax dostal do rukou Benátčanů a stala se z něj Candia. Byla
vybudována řada domů ve stylu italské renesance. Pro bohaté Italy i Řeky se stalo módou mít v
Candii letní sídlo. Město se stalo také sídlem guvernéra a rostl i jeho význam jako obchodního
přístavu. V 16. století bylo vystavěno nové opevnění, které se zachovalo do dnešní doby.
—V 17. století  Candie  tureckému náporu odolávalo dlouhých 21 let. Obraně města velel Francesco
Morosini. Když v roce 1669 Turci město konečně dobyli, srovnali je se zemí a všichni křesťané
museli uprchnout do emigrace. Candie získala nové jméno - Megalo Kastro (Velká pevnost) a stala se
sídlem tureckého paši.
—Získáním Kréty Osmanská říše zasadila úder řecké kultuře, bylo to jedno z posledních míst, kde se
rozvíjela.
—

Řecká povstání
—V Thesálii roku 1600 stál v čele Dionýsos II., metropolita Larisy a Trikaly. 1611 v Epiru povstali
sedláci a pastýři. Podněcovaní Španěly, podařilo se jim obsadit Janinu, ale byli potlačeni.
—Francouzský vévoda de Nevers s podporou francouzského krále Ludvíka XIII, připravoval válečné
tažení do Řecka, podněcoval povstalecké aktivity v kraji Mani na Peloponésu.
—   Náboženské války, které ve Francii propukly nakonec nedovolily záměr uskutečnit.

Války kříže a půlměsíce v 17. a 18 stol.
—Oslabení turecké moci po porážce osmanské armády u Vídně roku 1683.
—Bitva u Vídně (září 1683) představuje jednu z klíčových bitev válek mezi Habsburky (resp.
křesťanskou Evropou) a Osmanskou říší a jednu z nejvýznamnějších bitev 17. století.
—Bitva znamenala ve svých důsledcích ukončení turecké hegemonie do střední Evropy a zahájila období
strmého vzestupu Habsburské monarchie.
—Spojená říšská, habsburská, polská vojska čítající asi 70 000 mužů přitáhla 12. září k Vídni, aby
metropoli habsburského impéria osvobodila od obležení ze strany cca 138 000 mužů Kary Mustafy Paši,
zahájeného o dva měsíce dříve.
—Křesťanská vojska vedl polský král Jan III. Sobieski. Jeho útok prolomil obranu Turků a osmanská
armáda se obrátila na útěk. V 17 hodin provedli obránci Vídně výpad a spojili se s osvobozovací
armádou, zatímco osmanská vojska se dala definitivně na útěku.
—
viden.bmp

Nová benátsko-turecká válka (1684-1699)
—Benátčané pod vedením Francesca Morosiniho obsadili ostrov Lefkadu a znovu dobyli Peloponés.
—Přes korintskou úžinu postoupili až k Athénám. Zásah při ostřelování 25. září 1687 zničil část
slavného antického chrámu, který se do té doby zachoval celkem neporušený.
—Benátčané se v Athénách udrželi jen šest měsíců. Nezdařil se jim ani pokus obsadit ostrov Euboiu.
—Třetí benátsko-turecká válka ukončena 6. ledna 1699 mírem v Karlovcích u Bělehradu, jímž se
Benátčanům podařilo udržet Peloponés, Aiginu, Salaminu a ostrov Lefkadu.
—
Καταγγειλτε blog: Η βομβα του Μοροζινι καταστρεφει τον Παρθενωνα το 1687

Oslabení vlivu Benátek na východním Středomoří
—Na územích získaných mírem vytvořeno Morejské království (Regno di Morea).
— Celá oblast byla rozdělena do čtyř správních jednotek: Romania s hlavním městem Nauplion, Lakonia
s centrem v Monemvasii (Malvasia), Messenie s centrem v Navarinu (Pylos) a Achaia s centrem v
Patrasu.
—Na Moreu pod ochranu Benátčanů uchýlilo mnoho řeckých uprchlíků z pevninského Řecka, ale protiklad
mezi katolictvím benátských pánů a ortodoxií řeckých poddaných bránil identifikaci obyvatelstva s
vládou - katolizaci území podporoval papežský stolec, jehož finanční podpora Benátčanům znovudobytí
Peloponésu umožnila.
—Přes zdánlivý úspěch však vyšly Benátky z válek s Turky značně oslabené a jejich vliv ve východním
Středomoří začal klesat.

Ortodoxie a reformační proudy
—Reformační proudy v Evropě 16. a 17. století zasáhly i řeckou ortodoxní církev.
—Martin Luther srovnáním pramenů křesťanství, došel k názoru, že ortodoxní učení je blíže původnímu
křesťanství.
— Martin Crusius (1526 - 1607), německý grécista, se zajímal o život a kulturu novodobých Řeků. Od
něj vzešla myšlenka na sjednocení protestantské a ortodoxní církve. Jednání o unii však zkrachovala
na neschopnosti kompromisu.
Obsah obrázku text, keramické nádobí, porcelán Popis byl vytvořen automaticky

Boj proti proselytismu na dvou frontách
—V Římě byla zřízena kolej sv. Athanasia, jež měla vychovávat mladé Řeky, kteří po skončení studií
měli působit jako mniši, kněží nebo laičtí učitelé na řeckém území.
—Patriarchát byl v 17. století nucen stavět se i proti snahám o proselytismus ze strany římské, ale
i protestantské církve.
—Na východě působily také četné mnišské řády - dominikáni, františkáni a jezuité. Ti vyvíjeli
propagandu ze svého centra v istanbulské čtvrti Pera a později na Chiu a snažili se proniknout i na
Athos. Působili také na Naxu, Syru, Andru a na Santorinu.
—Dalším aktivním řádem, zakládajícím školy a kláštery, byli kapucíni, kteří vedle uvedených lokalit
působili i v Istanbulu, v Athénách, v Naupliu a jinde.
—činnost řádů více méně tolerována, ale jejich aktivita vyvolala v 17. století reakci ortodoxní
církve, spočívající ve větší produkci polemických teologických děl, jimiž se ortodoxie snažila
bránit tradiční víru.
—

Chios a Kréta
Obsah obrázku text, kniha Popis byl vytvořen automaticky
—Nejvýznačnějším duchovním střediskem řeckého východu se stal ostrov Chios, který až do roku 1566
ovládali Janované. V polovině 16. století se Chios chopil obchodní aktivity ve východním
Středomoří.
— Roku 1590 založili na Chiu školu jezuité, kteří se v té době snažili pronikat na východ a působit
na tureckém území.
—školu navštěvovali nejen katoličtí Italové, ale i ortodoxní Řekové. I ti pak měli možnost
pokračovat ve studiích na italských univerzitách nebo na Řecké koleji v Římě.
—

Krétská škola
—Skupina spisovatelů a výtvarníků žijících na Krétě v době benátské nadvlády (1211-1669)
—Příznivé podmínky díky benevolentnímu přístupu benátské správy a rozvíjení obchodu a měst (Kandie,
Chania, Rethymno), což vedlo k bohatnutí městských středních vrstev.
—Dochází k plodnému splývání řecké a italské kultury.
—Sem přišli uprchlíci z Konstantinopole a zde působí řecko-italská inteligence (lékaři, soudcové,
notáři, malíři).
—

Post-byzantismus v literatuře
—rozvíjela krétská renesanční kultura, v níž se projevovaly italské vlivy, ale nepřetrhala se ani
pouta, která spojovala krétskou kulturu s byzantskou tradicí. Byzantské prvky se projevují zejména
v náboženských a moralizujících skladbách.
—V 16. století několik básní, ústředním motivem je sestup do podsvětí, staré téma řecké poezie,
které známe už z Homérovy Odyssey a které zná i řecký folklór v lidových písních zvaných
charondika.
—Do italské literatury je z Vergilia převzal Dante. Řecké skladby nemají filozofickou hloubku
Dantova Pekla, vycházejí zcela ze starých pohanských řeckých představ o truchlivosti posmrtného
života v pustém Hádu.
—V 17. století se na Krétě poprvé od starověku objevuje dramatická literatura, která tu nyní vzniká
pod italským vlivem a napodobuje italské vzory.
—Vintzentzos Kornaros je i autorem nejvýznamnější skladby krétské literatury, eposu Erotokritos,
který patří mezi klasická díla novořecké literatury. Zpěvavou recitaci deseti tisíc veršů ovládali
kdysi krétští zpěváci zpaměti.
—Krétská literatura psaná literárně kultivovaným krétským dialektem splnila významnou funkci pro
zachování řecké literární tradice.
—

Výtvarné umění
—V 15. století vzniká malířská škola (spolky), která se věnuje tvorbě ikon.
—Vyznačuje se sloučením byzantské stylu (forma a la greca) a pozdně gotické tradice (forma a la
latina), což rozšiřuje okruh potenciálních klientů.
—Přední reprezentanti: Michail Damaskinos, Theofanis Strelitzas, Georgios Klonzas, El Greco