MASKULINA
1. p. pl. (vzor: pán, muž, předseda)
- koncovka -i: názvy zvířat, př. medvědi, psi, klokani
Slováci, plavci, rodáci
- koncovka - i i -é: hosti/hosté, sousedi/sousedé
přejatá substantiva, jejichž sufix obsahuje t, d, př. demokrati/demokraté
- koncovka -é: lid, jména na -an, př. Pražané
jména na -el, -tel, př. manželé, andělé, přátelé, činitelé
jména na -ita, - ista, -asta, př. husité, houslisté, žurnalisté
- koncovka- i i -ové: páni/pánové, muži/mužové, Češi/Čechové, svědci/svědkové, historici/historikové
jména na -ota, -eta, př. despota
- koncovka -ové: hrdinové, předsedové, sluhové…
křestní jména a příjmení: Karlové, bratři Čapkové
jména národů, př. Dánové, Irové
substantiva přejatá, př. ekonomové
6. p. pl. (vzor: hrad, pán)
- koncovka -ech: základní ve spisovném jazyce, př. v sadech, na dvorech, o bratrech
- koncovka -ích: hlavně jména na -k, -g, -h, -ch, př. na březích, o hoších
- koncovka -ách: je možná vedle koncovky -ích, zvláště u jmen na -ček, -ek, př. v balíčkách/balíčcích
- pouze -ách je u slov plech (záměna s pleší) a šachy; rovněž v ustáleném spojení jako ve
snách, jde to jako na drátkách
kolísání ve skloňování mezi vzory: hrad/stroj
- kotel, plevel, kužel, tmel, loket…
- jména na -en, př. hřeben, kámen, ječmen, kmen, kořen, křemen, pramen, plamen, týden, řemen,
v množném čísle už mají skloňování tvrdé, tedy vzor „hrad“
kolísání v životnosti
bacily/bacili, mikroby/mikrobi, ledoborce/ledoborci, uzenáče/uzenáči, slanečky/slanečci,
činitele/činitelé, sledě/sledi
slova zakončená na měkký konsonant -c: tác, punc, kec… se skloňují jako „hrad“, tj. tácy, puncy…
ALE slova podle vzoru „předseda“ se po souhláskách měkkých píše -i: paňáca – paňáci, Nohavica –
Nohavici
Pamatuj! V koncovce -ovi je vždy u substantiv měkké i/í, vyskytuje se pouze u rodu mužského
životného!
manžel: manžel, -a, 5. sg. – manželi!
1. pl. manželé význam „ženatí muži“: manželé/manželové – dle „pán“ (vidím manžely), ale ve významu
„manž. pár“: (ti) manželé Novákovi
skloňování pro oba významy: 4. p. manžele i manžely, 6. p. manželech i manželích, 7. p. manželi
i manžely
anděl – dle „pán“, pouze v 5. sg. dle vzoru „muž“ (anděli!), 4. a 7. pl. (s pány) s anděly, o andělech (ale ani
koncovku -ích nelze hodnotit jako nespisovnou, objevuje se v úzu mluvčích)
kotel, kužel: s kotli i kotly, s kuželi i s kužely, s koráli i s korály
host: skloňování dle „pán“, v pl. částečně podle vzoru „kost“ (knižní); 1. p. množ. č. – hosté/hosti (hovor.), 2.
p. – (bez) hostů (pánů) i hostí, 3. p. – hostům, 4. p. – hosty, 6. p. – (o) hostech, 7. p. – (s) hosty
Vašica, Nohavica, Lasica, Máca – příjmení skl. dle „předseda“ v 2. p. sg. tvary s -i: bez Vašici, Máci,
Nohavici (ale bez Lorky, Petrarky i Lorcy, Petrarcy)
Dni, dny ubíhaly. × Dnové ubíhali. (archaicky, básnicky)
Koně, rodiče, lidičky mají vždy shodu podle mužského životného.
FEMININA
Skica („žena“) – bez skici
Substantivum „skica“ (dle vzoru žena) a kolísání mezi vzorem „žena“ a „růže“:
sg. pl. sg. pl.
1. p. Skica – Káča (ty) skici – Káči 1. p. piraňa piraně
2. p. skici – Káči skic 2. p. (bez) pirani/piraně piraní
3. p. skici/skice skicám – Káčám 3. p. pirani/piraně piraním
4. p. skicu skici – Káči 4. p. piraňu piraně
6. p. (o) skici/skice (o) skicách 6. p. (o) pirani/piraně piraních
7. p. (se) skicou (se) skicami 7. p. (se) piraňou piraněmi
7. p. pl. u jmen rodu ženského koncovka -ami/-emi/-mi, nespisovně je -ama/-ema/-ma
POUZE s rukama, s nohama (koncovky dvojného čísla) ve významu část těla, v ostatních významech
koncovky podle vzoru „žena“
ruce – rukou/ruk – rukám – ruce – ruce – rukou/rukách – rukama/rukami
nohy – nohou/noh – nohám – nohy – nohy – nohou/nohách – nohama/nohami
berla ve významu biskupská berla má tvary podle vzoru „žena“ plno biskupských berel
berla ve významu pomůcka k chození se skloňuje podle „růže“ neobejde se bez berlí
téměř paralelní tvary podle vzorů „žena“ a „růže“ má studna/studně (G studny/studně, D
(studně)/studni, A studnu/studni, L o (studně)/studni, I studnou/studní
jedinou dvojí koncovku má vzor „růže“ v 2. pl.: bez růží/ulic
jako „ulice“: slova na -ice, př. lavic, ojediněle chvil, košil
jako „růže“/„ulice“: přejatá slova na -ice, př. definicí/definic, pozicí/pozic
slova na -yně, př. jeskyní/jeskyň, kuchyní/kuchyň
ovcí/ovec
husa: v G. pl hus i husí
práce: spisovné jsou pouze tvary pracím, pracích
kolísání mezi vzory „píseň“ a „kost“
- slova zakončená na -st, př. lest, pelest, pěst, past, oblast… mají ve 3. a 6. pl. také tvary podle
„píseň“, př. pěstem/pěstím
- př. ocel, nit, trať, loď, pečeť, čtvrť, huť, pouť, závrať, čeleď, kapraď, žerď, modř, žluč, čtvrt,
peruť mají
v 2. sg, 1. a 4. pl. také tvary podle „píseň“, př. nitě/niti, ocele/oceli
- př. noc, moc, chuť, lež, myš, veš, ves… ve 3., 6. (7.) pl. jen tvary podle „píseň“
př. myším, myších, myšmi; mocím, mocích, mocemi…
podle vzoru „žena“ se skloňují: Tatry, Alpy, kalhoty, plavky, narozeniny, Beskydy (do Beskyd i
Beskydů)…
podle vzoru „růže“ (ulice): housle, Nusle, Sušice, Budějovice (Budějovicím i Budějovicům),
Krkonoše…
Vánoce a Velikonoce jen Velikonocům a Vánocům, ale s Vánoci/Vánocemi a Velikonoci/Velikonocemi
Hromnice jen Hromnicím/Hromnicům
NEUTRA
Oči, uši, kolena, ramena, prsa – části těla po dvou (viz také ruce, nohy), tedy 2., 6. ramenou, kolenou,
prsou, ale i tvary analogické:
sing. pl.
Podoby símě (sémě), rámě, břímě,
plémě, témě, slémě mají ráz knižní a
používají se spíše v přeneseném
smyslu: rámě spravedlnosti, břímě
povinností. Tvary písmě, jmě a výmě
(vémě) zastaraly zcela.
1. p. rameno, rámě ramena
2. p. ramena, ramene ramen, ramenou
3. p. rameni, ramenu ramenům
4. p. rameno, rámě ramena
5. p. rameno, rámě ramena
6. p. rameně, rameni,
ramenu
ramenech, ramenou
7. p ramenem rameny
Dvojné tvary u oko, ucho v celém skloňování množného čísla:
1., 4. oči, uši
2. očí, uší
3. očím, uším
6. (o) očích, uších
7. očima, ušima
(pravidelné tvary: oka, ucha, ok, uch…)
6. sg. (město)
- koncovka -u: po ránu, po právu…
jména zakončená na -ko, -go, -cho, -ho, př. městečku, uchu, jablku…
-ro, př. mokru, vedru
-mo, -ivo, -stvo, př. pásmu, barvivu
- koncovka -e(ě): v blátě, na prkně…
jména na -dlo, -lo, př. po jídle, na kole…
- koncovka -u i -e: v mléku i v mléce, ve jménu i ve jméně (pouze ve jménu zákona, ve jménu Otce...,
ale udělal chybu ve svém jméně/jménu), v pouzdru i v pouzdře…
Projevují se určité tendence (týká se i maskulin):
- v konkrétním smyslu -e/-ě, v abstraktním -u: ve výkladě (obchodu) × při výkladu (látky)
- při tzv. temporálu či lokativu: na jaře × po jaru, v létě × po létu, na plátně × o plátnu, na východě × po
východu, na papíře × po papíru
- koncovka -e/-ě se uplatňuje u jmen, která mají v genitivu -a: v Benešově, v lese, v klášteře, na ostrově
- koncovka -e/-ě je běžnější na Moravě; jedná se o dost individuální záležitost
- cizí slova mají už vesměs -u, -e/-ě ustupuje, protože vyžaduje alternaci konc. konsonantu (podobně
ustupuje i -a)
6. pl
- koncovka -ech, základní
- koncovka -ách: jména na -ko, -go, -ho, -cho, př. o tangách, v suchách…
- koncovka -ích: také u jmen na -ko a zvláště -isko, př. o jablkách i o jablcích…
Vzor kuře: rozšíření kmene v nepřímých pádech o -et- v sg., -at- v pl. ve všech pádech
Patří sem názvy mláďat a zvíře, koště, vole, doupě, poupě, dítě, hrabě, kníže, rajče, prase, nemluvně,
dvojče…
Semeno, břemeno, rameno, plemeno, temeno, písmeno se mohou v sg. skloňovat jako město (semena)
nebo jako moře (semene).
Lýtko, bedro, dvířka, vrátka – pravidelné tvary, ve 3., 6., 7. pl. možné taky podle žena: s lýtky i s lýtkami