Ivo Pospíšil
Staronové pohledy: Lev Tolstoj našima očima
https://doi.org/10.5817/NR2019-1-8
Staronové pohledy: Lev Tolstoj dnešníma očima
БУШКАНЕЦ, Л.Е. (ed.): Рецепция личности и творчества Льва Толстого. Казань:
Казанский федеральный университет, 2017. ISBN: 978-5-00019-833-9.
Zdálo by se, že Lev Tolstoj bude– narozdíl od Fjodora Dostojevského – z ruské
literární a hlavně románové tradice přece jen méně významný a někteří si určitě i dnes
myslí, že jeho umění je pro dnešní dobu v podstatě mrtvé. Opak je pravdou, a to nejen
v souvislosti s různými tolstojovskými výročími (2010, 2018). Zdá se, že právě to, co
bývalo příčinou menšího zájmu o Lva Tolstého, tedy posun od estetiky k etice, od
románu k didaxi, je právě nyní aktuelní. Prodírat se houštím sekundární literatury, díly
různých tolstojologů ruských, sovětských, francouzských, amerických, německých, je
takřka nemožné. Přítomný tématický sborník koncentruje určitou skupinu především
ruských badatelů ve spojení zejména s italy a klíčovou roli v něm hraje editorka
Lija Buškanec a dále Vjačeslav Krylov, kteří napsali po dvou statích. Na jedné straně
jde o opatrné revize dosavadních pojetí, objevy nových témat nebo spíše zasutých
přístupů, tedy jak děl Lva Tolstého tak prací o něm, na straně druhé o „aplikaci“
děl velkého romanopisce a vizionáře v jiných druzích umění nebo jako předloha
aktualizací.
Příliš nerozumím rozdělení svazku na oddíly. První se nazývá Díla Lva
Tolstého, která udržovala jeho literární pověst (že by Zpověď a lermontovovský
pretext, jež jsou předmětem obou studií tohoto oddílu, takto určovaly tolstojovskou
legendu?). Podobně další oddíly svým pojmenováním nemohou být skutečným dělicím
kritériumem – až na výjimky, třeba Lev Tolstoj pro děti (např. teoretické problémy
recepce, literární věda a kritika o Tolstém nebo Tolstoj a svět ve 20 století vlastně
prolínají takřka všechny studie, představujíce všudypřítomné aspekty jakéhokoli
pojednání). Myslím, že takové dělení je zbytečné.
Varšavská rusistka Ludmiła Łucewicz(ová) analyzuje v úvodní studii Tolstého
Zpověď jako doklad problému viny jako dominanty tehdejšího autorova uvažování
a současně uzavření krizové etapy jeho vývoje a počátku nové „křesťanské“ fáze jeho
díla, umělecky nepochybně slabší, ale eticky výrazné a moderně řečeno, mediálně
zajímavé.
Italská rusistka Alessandra Carbone (Pisa) zkoumá lermontovovský
pretext „kavkazských“ děl Lva Tolstého. Obě autorky se nutně opírají o klíčovou
formalistickou koncepci Borise Ejchenbauma Mladý Tolstoj (1922). Na jedné straně
Tolstoj vyšel z romantické šablony, jíž se však postupně vzdaloval, na druhé straně
vytváří měně schematický, „psychologičtější“ model prozaického díla (objektem
zkoumání byly novely Kozáci a Vpád). S tím částečně nesouhlasím. Ruský romantismus
[рецензии]
НОВАЯРУСИСТИКА[№2/2019(XII)]
12