FRANCOIS RABELAIS (asi 1494-asi 1553)
Gargantua a Pantagruel
Čtenářům
Čtenáři milí, již tu knihu čtete, vší zhostěte se předpojatosti a čtouce, ať se nepohoršujete: ni zla ni moru přece nehostí. Pravda, z ní málo dokonalosti, leč nejvýš smíchu lze se přiučiti; méť srdce jinou látku nemůž' vzíti, když bol, jenž tráví vás a hlodá, vidí. Ku psaní lépe smích než slzy míti, protože smích je v jádře povah lidí. Žijte vesele! (...)
Jak se Gargamella, těhotná Gargantuou, přejedla drštěk
Za těchto okolností a takto porodila Gargamella. A nevěříte-li tomu, ať vás to prorazí!
Prorazilo ji to jednou odpoledne třetího února, poněvadž se přejedla drobů. Droby jsou tlusté dršťky z tučného skotu. Tučný skot jsou voli vykrmení u jeslí
213
a na žírných lukách. Žírné louky se kosí dvakrát do roka a dvakrát do roka dávají seno. Dali zabít a na masopustní úterý nasolit takových 367014 tlustých volů, aby měli na jaře hojnost čerstvého hovězího a aby si na počátku hostin vzpomínali na nasolená masa a přišli tím spíše vínu na chuť.
Rozumí se, že drštěk bylo do sytosti a byly tak chutné, že si každý po nich olizoval prsty. Ale velký háček byl v tom, že je nebylo možno uschovat, neboť by byly zahnily, a to jim připadalo hloupé. Rozhodli se tedy, že je seperou stůj co stůj, aby o nic nepřišli. Proto sezvali všechny měšťany ... a jiné sousedy, vesměs znamenité pijáky, dobré společníky a výtečné kuželkáře.
Dobrák Grandgousier měl z toho velikou radost a poručil, aby bylo všeho, až by mísy přetékaly. Kladl však své ženě na srdce, aby jedla co nejméně, protože se blíží její čas a dršťky nejsou masité jídlo nejvhodnější. „Ten by se i na lejno vrhl," dodal, „kdo sní bachor." Přes toto varování snědla toho šestnáct měr, dva věrtele a šest mírek. Ó, té výborné látky na lejno, která ji jistě nadula! Po obědě vyhrnuli se všichni (jeden přes druhého) do vrbin a tu na husté trávě tančili při zvucích veselých píšťal a plačtivých dud tak bezstarostně, že bylo to nebeskou rozkoší dívati se na ně, jak tonuli v rozjarení.
(...)
O Gargantuově mládí
Gargantua byl po přání svého otce od tří až do pěti let živen a vychováván ve všem náležitém řádu a tento čas prožil stejně jak tamější dětičky -totiž tak, že pil, jedl a spal; jedl, spal a pil; spal, pil a jedl.
Den ze dne se válel v kalu, černil si nos, stříkal si na obličej, zešmaťchá-val střevíce, často lelkoval a rád se honil za motýly, nad kterými vládl jeho otec, utíral si nos o rukáv, slintal do polévky, patlal se v blátě, pil z pantofle a obyčejně třel si břicho košíkem. Brousil si zuby o dřevák, ruce si myl polévkou, česal se skleničkou, sedal si na zem mezi dvě židle, přikrýval se mokrým pytlem, pil při polévce, pojídal koláče bez chleba, kousal směje se, plival si často do umyvadla, čural proti slunci, skrýval se před deštěm do vody, koval za studena, troubil naprázdno, hrál si na nevinného, odmumlával modlitbičku, mlel stále jedno, mlátil prázdnou slámu, střílel za roh, zapřahal voly za vůz, škrabal se tam, kde ho nesvrbělo, vybíral si z nosu holuby, honil se za dvěma zajíci a nic nechytil, neviděl si na špičku nosu, vodil blechy na pastvu, lechtal se do smíchu, olizoval v kuchyni, čadil Pánu Bohu do oken, dával při ranní pobožnosti zpívat Magnificat a velice se mu to líbilo, jedl kapustu a kakal kaši, rozeznával mouchy od mléka, vytrhával mouchám nožičky, trhal papír, špinil pergamen, bral do zaječích, pil jako duha, dělil se o kořist beze lva, ořechy klátil a jiný je chvátil, měl každý mráček za kovovou výheň a měchýře za lucerny, chytal dvě mouchy jedním máchnutím, dělal
214
osla, aby se nažral otrub, dělal si z ruky pěst, sypal zajícům svěcenou sůl na ocas, představoval si očko k očku a síť byla hotova, díval se darovanému koni vždy na zuby, skákal páté přes deváté, bral si na dvě padavčata jedno sladké jablko, dělal do země díru a bránil měsíc proti vlkům.
Jak dal Gargantua postavit pro mnicha opatství Thelěmu
Zbývalo jen zaopatřit mnicha. Gargantua ho chtěl udělat opatem v Seuilly, on však odmítl. Chtěl mu dát opatství v Bourgueilu nebo Saint Florentu, které z nich by se mu více líbilo, nebo obě dvě, kdyby mu přišla po chuti. Ale mnich mu dal rozhodnou odpověď, že nechce ani řízení, ani vládu nad mnichy.
„Neboť jak," řekl, „mohl bych vládnout jiným já, jenž nemohu vládnout sám sobě? Myslíte-li, že jsem vám prokázal příjemnou službu a že bych vám ji mohl prokázat i v budoucnosti, svolte, abych založil opatství po svém vkusu."
Žádost se zalíbila Gargantuovi, a tak mu nabídl celou svou zemi thelěm-skou při řece Loiře, vzdálenou na dvě míle od velkého lesa u Port-Huaultu. A mnich si vyžádal na Gargantuovi, aby založil jeho řád jako opak všech druhých.
„Na prvém místě tedy," řekl Gargantua, „nelze stavět zdi na obvodě, neboť všechna ostatní opatství jsou hrdě obezděna."
„Ovšem," řekl mnich. „A ne bez příčiny, neboť kde je ohrada zepředu i zezadu, je mnoho reptání, závisti a vzájemných úkladů."
Dále se zřetelem k tomu, že v jistých klášterech tohoto světa jest obyčejem čistit místo, po kterém přešla nějaká žena (myslím tím ženy slušné a cudné), bylo rozkázáno bedlivě vyčistit všechna místa, po kterých by náhodou přešel mnich nebo jeptiška. A protože v řadách tohoto světa je vše odměřeno a uspořádáno podle hodin, bylo stanoveno, že tam nebude časo-měru ani hodin vůbec, nýbrž že všechna díla budou vykonávána podle příležitosti a vhodnosti. Gargantua totiž řekl, že nejopravdovější ztrátou času, o které vije počítat hodiny. Co z toho je? A nej větší bláhovostí světa je prý řídit se úderem zvonu, a ne povelem zdravého rozumu a usouzení. Item, protože toho času vstupovaly do kláštera jen ženy jednooké, kulhavé, hrbaté, ohyzdné, zmrzačené, potřeštěné, bláznivé, nestvůrné neb se špatnou pověstí, a muži jen churaví, s nějakou chybou narození, hloupí a jsoucí domovu na obtíž...
(„Mimochodem," řekl mnich, „takové ženské stvoření, které není ani hezké, ani dobré, k čemu jest plátno?" „Aby se stalo jeptiškou," řekl Gargantua. „Ovšem," řekl mnich, „také k šití košil.")
Bylo rozhodnuto, že tam budou přijímány jen krásné, urostlé, statné a krásní, urostlí, statní.
Item, protože do ženských klášterů nevcházeli muži než pokradmu a tajně, bylo rozhodnuto, že tam nikdy nebude žen, nebude-li tam mužů, ani mužů, nebude-li tam žen.
Item, ježto jak muži, tak ženy jednou přijatí po roce zkoušky byli nuceni a přidržováni k tomu, aby tam zůstali po celý svůj život, bylo ustanoveno, že jak muži, tak ženy tam přijatí odejdou volně a bez závazku, kdykoli se jim zlíbí.
Item, ježto pravidelně mniši skládali tři sliby, totiž čistoty, chudoby a poslušnosti, bylo zavedeno, že se tam lze počestně oženit, být bohat a žít ve svobodě.
Co se týče zákonitého stáří, byly tam ženy přijímány od deseti do patnácti let, muži od dvanácti do osmnácti.
215
(Přeložila Jihočeská Theléma)
tya a pantagriel] iírný   velmi úrodný Crandgousier   vyslov [grangusijé] Magnificat   vyslov [magnyfíkat] - název
Franqois Rabelais vyslov [fransoa rable] Gargantua a Pantagruel   vyslov [gargan-
chvalozpěvu Panny Marie
Seuilly   vyslov [seji] Thelému   vyslov [telemu] Bourgueil   vyslov [buržil] Saint Florent   vyslov [sen floran] Loiře   vyslov [loár] Port-Huault   vyslov [portyjo] item dále
SOUKAL, Josef. Čítanka pro I. ročník gymnázií. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001. ISBN 80-7235-153-2.