PRVNÍ DĚJSTVÍ Výstup první Sganarelle, Gusman SGANARELLB (má v ruce tabatěrku) Ať si říká Aristoteles, co chce, i s celou filosofií: ale já říkám, že není nad tabáček. V dobrých rodinách se šňupe o sto šest, a kdo se může bez tabáku obejít, ten vůbec není hoden žít. Šňupání bystří mozek, a vůbec na něj blaze působí, ale nejen to, on tabáček ponouká i duši k dobrému a vychovává řádné lidi. Nevšiml jste si, že jak se člověk dá na tabák, hned je ke každému samá ochota, a kam přijde, všude dokola rád nabízí? Je libo šmipeček? Lidé vám to poznají na očích a nabídnou dřív, než si řeknete. Tedy jisté je, že kdo se drží tabáku, ten přímo nassává výtečné vlastnosti a ušlechtilé city. Ale nechme toho. Kdepak jsme přestali? Ano: to věřím, Gusmane, pro tvou paní, pro donu Elvíru, to muselo být pěkné překvapení, když jsme jí zmizeli tak z ničeho nic. A ona se tedy pustila za námi. Ŕíkäš, že ji můj pán moc důkladně chytil za srdce? Že bez něho nemůže žít a že si tedy přišla pro něho až sem? Mezi námi, zajímá tě, co si o tom myslím? Bojím se, aby na svou lásku nedoplatila. Öd té vaší cesty sem do města bych si moc nesliboval. Klidně jste mohli taky zůstat doma. GUSMAN Prosím tě, proč? No řekni, Sganarelli, čeho se bojíš, že takhle sejčkuješ? Tvůj pán ti snad otevřel srdce, nebo jsi z jeho řeči vyrozuměl, že k nám ochladí, a proto vzal radši do zaječích? 7 SGANARELLE To ne. Já jen tak od oka — že trochu znám, jak to na světě chodí. Prostě on o to ještě nezavadil ani slůvkem; ale skoro bych se mohl vsadit, že nic dobrého z toho nekouká. Bůhví, třeba se mýlím, ale*mně se už taky v hlavě drobet rozsvítilo po všelijakých zkušenostech s podobnými případy. GUSMAN Ale jdi! Ten odjezd byl sice trochu nečekaný, ale don Juan a nevěra? Že by byl schopen takhle ponížit donu Elvíru a jeji čistou lásku? SGANABELLE Chraň Bůh! Ale to víš, je tu mládí a on je tak trochu nesmělý... GUSMAN Copak by muž, a urozený pán, mohl provést takovou hanebnost ? SGANARELLE A jéjeí Urozenost! To je tak poslední důvod před kterým by se zarazil. GUSMAN Ale manželství je přece svátost, a když se jednou zavázal ... SGANARELLE Můj ty smutku! Gusmane, kamarádícím, dej si říct, ty ještě vůbec neznáš dona Juana, ty nevíš, co je zač! GUSMAN IVo jestli se na nás dopustil takové zrady, pak tedy opravdu nevím, co je to za člověka. A vůbec už nechápu, když bylo jasné, že ag nemůže dočkat, jak po takové lásce, po tom horlivém dvoření, vzdychání, milostných slibech a slzách, po tolika vášnivých dopisech, žhoucích vyzná- 8 ~=SS^SS^S-^J! nich, ustavičných přísahách, no zkrátka po těch bouřlivých přívalech citu — a to byla vášeň, před kterou musely padnout i posvátné hradby kláštera, aby se zmocnil dony Elvíry — já tedy nechápu, ti říkám, jak by po tom všem teď mohl mít to srdce a nedostat danému slovu. SGANARELLE A to zas já, víš, já ho chápu až moc dobře. Je to pálený kostelník a kdybys ho lip znal, tak tohle je pro něho maličkost. Netvrdím, že dona Elvira už je mu lhostejná, p tom jsem se zatím nepřesvědčil: jaks viděl, zmizel jsem na jeho rozkaz dřív než on a od té chvíle, co on je zas tady, se ještě se mnou vůbec nebavil. Ale pro všechny případy tě chci upozornit, entre nous, že don Juan, jako můj pán, je nejhorší zlosyn, jakého kdy země nosila. Je to zuřivec, pes, ďábel, pohan, kacíř, který ždibec víry nemá ani v nebe ani v peklo ani v noční příšery. Žije si, vážně, jak divé zvíře, jak epikurský sviňák, učiněný Sardanapal. Kdybys mu chtěl něco vyčítat, zacpe si uši a všechno, co nám je svaté, má on jenom za hloupost a tlach. Říkáš, že se s tvou paní oženil: to ještě nic neznamená. Když chce ukojit svou vášeň, je schopen vyvádět horší kousky. Klidně by se vedle ní dal sězdat i s tebou, s jejím psem nebo s její kočkou. Uzavřít manželství — to je laciný šprým, osvědčená vějička, na kterou on lapá všechny krasotinky. Ten je do ženění jak ďas! Dámy, slečny, měšťky, vesničanky, ať jsou takové nebo makové, žádná mu není dost špatná. Kdybych ti měl vyjmenovat všechny ženské, s kterými se tak porůznu oženil, neprohráli bychom tuhle kapitolu ani do večera. Jsi trochu vyjevený při tom vyprávění a ztratils barvu, kamaráde, ale je to jen hrubá skica našeho hrdiny, dokonalý kontr-fekt by ti musel vymalovat jiný štětec. No co ti mám povídat: už aby se nebe jednou zahýbalo hněvem a důkladně ho skříslo! Než sloužit u něho, to bych se raděj upsal čertu. Kvůli němu jsem už musel vidět tolik ohavností, že bych si jen přál, aby se po něm země slehla. Nic není horšího než velký pán, který je zlý. A to ještě vyžaduje věrnost, aťsi mne to žere sebevíc. Jenom ze strachu mu sloužím do roztrhání, bojím se ho, proto krotím své přesvědčení, a proto taky musím často pochva- 2 Don Juan O lovat, co se mi z duše příčí. — Podívei tamhl* m. wj* si jeste. ja se ti svenl z upřímného srdce a vysypal isem ÄZeríe "í08*" Me Wyby se k němu dones o In slůvko, budu se do krve přít, že lžeš. J Výstup druhý Don Juan, Sganarelle DON JUAN S kým ses tu bavil? Zdálo se mi, že vypadal tak na Gusmana, na toho nekňubu od dony Elvíry SGANARELLE Pane, jako by mu z oka vypadl. „ DON JUAN Co? Je to on? SGANARELLE V životní velikosti. DON JUAN Jak dlouho je už ve městě? SGANARELLE . Od včerejška večer. DON JUANC* A proč se obtěžoval až sem? , SGANARELLE Snad uhodnete, co mu nedalo klidně spát? 10 DON JUAN Snad ne náš odjezd ? SGANARELLE Je z toho, chudák, celý zkoprnělý a chtěl ze mne vytáhnout, co nás to napadlo. DON JUAN Cos mu namluvil? SGANARELLE Že od vás nevím nic. DON JUAN Ale teď přiznej barvu: co ty si myslíš? Jak si vykládáš celý ten podnik? SGANARELLE No, já si myslím— bez urážky, chraň Pámbu — že máte v hlavě zas nějakou novou lásku. DON JUAN Snad bys tomu nevěřil? SGANARELLE Proč ne? DON JUAN A nemýlíš se, na mou duši! Abys tedy věděl: dona Elvira musela v mém srdci uvolnit místo jiné milence. SGANARELLE Božínku! Dona Juana mám přece, jak se říká, v malíčku a taky jsem už poznal, že vaše srdíčko, co se lásky týče, je ten největší světoběžník. Bere si to pěkně na přeskáčku a nikde, jejda, nemá stání. DON JUAN A řekni, nedělám to snad správně? DRUHÉ DÉJSTVÍ Výstup první Dorotka, Jiřík ^ DOROTKA, Je jda, Jiříku, že ses ale zrovna vynatrefíl? JIŘÍK Jen o chlup a zůstali tam, mordydy, načisto se utopili. Oba dva. DOROTKA To jak začal ráno ten vítr, povídám, je překotil do moře, ne? JIŘÍK Počkej, Dorotko, já ti teda pěkně z gruntu vyložím, jak to všecko přišlc^To víš, já je zahlíd, jak se říká, nej-prvnějc. Teda ^jprvneje, jsem je zahlíd já. Byli jsme, abych tak řek, u moře, na samém břehu. Jako já a tlustý Kuba. A pošťuchovali jsme se a kočkovali, no prostě hrudky jsme si házeli na hlavu. Však víš, že Kuba si na špásy potrpí, kluk jeden nadoudaná, znáš ho. A já si přes tu^chvíli taky rád pošpásuju, o to nic. A jak špá-sujem, že o tom tak mluvím, najednou zahlídnu tuze daleko, že se na vodě něco mehlo a kodrcá se to fík sem fík tam, zrovinka k nám. Koukám, koukám, oka s toho nespustím, a v tom ti vidím, že už zas nevidím nie. Ech, Kubo, jářku, tamhle plavou lidi, co ty na to? — Jdi mi, pral Kuba, asi máš kočky v hlavě a v oku pazderek. — Jářku,,pazderek y oku nemám, ale tamhle jsou dozajista lidi. — Houbec, přál Kuba, máš vlčí mhu! — Vlčí mhu teda nemám, to se pojď vsadit, jsou to dva chlapi a plavou, jářku, rovnou sem. —• Mordhadry, to bude mejlka, pral Kuba, sázím na to! •— Jářku, když myslíš, chceš teda vsadit deset soldíků, nebo ne? — Bodeť, že chci, přál Kuba, a abys věděl, tady jsou peníze, povídá. Ale já se nepomátl, nejsem přece ťululum. Mrsknu na zem dva cejchované soldíky a dva štyráky, kruci, jako když do sebe hodí žejdlík vína. Nebo já jsem pro hazard, to teda jsem, ať je nějaká mela. Však jsem dobře věděl, jak na něho. Kdežpak já a takový smrhola! No co ti mám dlouho povídat: ještě jsme se ani jaksepatří ne-vsadili a už vidíme ty dva jako na dlani. Ukazujou, že je máme jít vytáhnout. To se ví, nejdřív shrábnu bank a jdem, Kubo, jářku, vidíš, že nás volají. Tak hybaj, jdem na to! Ále, přál Kuba, vždyť jsem kvůli nim prohrál. — No, abych tě dlouho nenapínal, hučel jsem do něho o všecko pryč, až jsme skočili na bárku a veslujeme hárum fárům, dokavad jsme je nevytáhli z vody. Hnedka je vedeme k nám, usadíme je k ohni a oni se tam vysvlíkli až na holičkou, aby prý trochu oschli. Ale vtom už jdou zas dva noví, taky z jejich čeládky, jenže se jako vytáhli sami. Pak se k tomu ještě přitočila Majdalena, jakpak by ne, a jeden z nich už po ní začal brousit očima. Aspoň vidíš, Dorotko, jak se to všechno sběhlo. Zrovinka tak, jářku, a nejinač. DOROTKA A nepovídals, Jiříku, že jeden je, jak se říká, onačejší než ostatní? JIŘÍK No bodeť, to je jejich pán>, A je to, namoutě, nějaké náramné zvíře, nebo šaty má samé.zlato od shora až dolů. A ta jeho čeládka, to jsou taky lepší lidi. Jenže to máš tak: pán nepán, co by za to pořídil? Nebýt tam náhodou já, utopil se jako kotě. DOROTKA Jestli trošku nepřeháníš? 83 jiřík A to zas prrr! Vždyť už měl na kahánku a nebýt nás... DOROTKA Jiříku, a to je tam u teba ještě pořád jak ho Pámbu stvořil? JIŘÍK I toto, vždyť ho před námi oblíkali. Rány boží, takové oblíkání jsem jaktěživ neviděl í Těch tretiček a šarapati-ček, co na sebe takoví páni dvořenínové navěsí! Jak na to koukám, úplně jsem ztratil řeč. Já bych se v tom dočista nevyznal. Co bys tomu řekla, Dorotko, že mají vlasy, které jim vůbec nedrží na hlavě? Nasadí si je teprve, když jsou se vším hotovi •— jako takový velikánský čepec z koudele. U košile mají rukávce, že bychom do nich vlezli oba jak jsme tady. Namísto kalhot nosí sukni širokou jak věrtel, namísto kazajky živůtek, který jim nesahá ani na břicho, namísto krejzlíku krajkovou ná-prsenku, na ní čtyry mořdyjánský střapce, a ty se jim bimbají na panděru. A na rukávech zas malé krejzlíčky a na nohou hromské trychtýře, samá pašpule a všude samá pašpule, fábor a pentle, že z toho jde hlava kolem. Takový pán je naditý a vycpaný od hlavy až po ty škrpále. Já bych v tom srazil vaz. DOROTKA Saprlot, Jiříku, to bych se tam měla jít trošku poohlíd-nout! JIŘÍK Ouha, Dorotko, dříve mě poslechni. Mám s tebou ještě jinou rozprávku, abys věděla. DOROTKA Inu, tak mluv. Copak bys rád? U JIŘÍK I Koukej, Dorotko, musím ti, jak se říká, otevřít srdce. Já tě mám rád, však to ty dobře víš, a svatba, proč ne, od toho nejsem. Jenže s tebou se mi to nějak nechce líbit. DOROTKA Ale jdi. Co zase máš? Stalo se :něco? JIŘÍK Stalo se, že mě trápíš. To je ono. DOROTKA A jakpak to přijde? . JIŘÍK Jezuskote, vždyť mě nemáš ráda! DOROTKA - Bože můj — a to je všecko? JIŘÍK To je všecko, a myslím, že to snad stačí. % DOROTKA Jemináčku, ty vedeš pořád svou, Jiříku, pořád ta stejná písnička. JIŘÍK Bodeť, že vedu pořád svou, poněvadž pořád je to ta stejná písnička.' Kdyby to nebyla pořád ta stejná písnička, tak bych nevěd pořád svou, DOROTKA A co ti zas nejde pod nos? Co ode mne chceš? 3 Don Juan g)£ JIŘÍK Sakulente, chci, abys mě měla ráda! DOROTKA Copak tě nemám ráda? JIŘÍK To je právě to, že nemáš. A já dělám, co ti na očích vidím. Jak se tu zastaví kramář, hnedka ti koupím nějakou tu pentli, ne, že bych ti to chtěl vyčítat, ale kolikrát třeba lezu po stromech, div hlavu nesrazím, když pro tebe vybírám kosí hnízda, nebo zas máš svátek a dám ti zahrát na gTgerft>- a všecko, jako by hrách na stěnu házel. Víš, aíekdyž tě někdo má rád, a ty ho nemáš ráda, to myslíš, že je hezké nebo to že tě šlechtí? DOROTKA Ale božíčku, vždyť já tě mám taky ráda. | JIŘÍK Ráda! Já vím, ale nějak divně! DOROTKA A jak by sis to teda představoval? JIŘÍK Představoval bych si to tak, jak to bývá, když člověk má někoho jaksepatří rád. DOROTKA A copak já tě nemám ráda jaksepatří? JIŘÍK Ne, poněvadž to by se hnedka poznalo. Když se mají 26 lidi od srdce rádi, to pak dělají hromadu všelijakých skopičin. Stačí se kouknout třeba na ducatou Tonku, ta je do mladého Bertíka celá blázen: věčně okolo něho, a to je nějakého škádlení, chvilku ho nenechá na pokoji. V jednom kuse ho pošťuchuje a kde se jí nachomejtne, tam mu jednu přišije. Jako tuhle: dřepí na stoličce, ona mu ji podtrhne a Bertík se svalil jen to žuchlo. Panečku, to se pak může říct, že takoví lidi se mají rádi. Ale kdepak ty, jaktěživa nemáš pro mne jedno slovíčko, jářku, jak pařez. A to bych mohl jít dvacetkrát okolo, s tebou to nehne a nehne, abys mi jednu vrazila, nebo mi aspoň něco řekla. Zatrápený život! Dej pokoj, tohle není v pořádku a studená jsi ke mně jak nevím co. DOROTKA Co teda ode mne chceš? Jednou už mám takovou náturu a jinačí nebudu. JIŘÍK Copak o náturu by ani tak nebylo. Ale pravda je, že když se dva lidi aspoň trošku do sebe zamilujou, tak to dají na sobě taky znát. DOROTKA To je řečí! Podle svého tě mám ráda ažaž. A jestli tobě je to málo, je tu dost jinačích, co si můžeš mít rád! JIŘÍK Vida, už došlo na moje slova! Zatrapecené dílo! Copak bys vůbec mohla něco takového říct, kdybys mě měla ráda? DOROTKA Proč mě teda sekýruješ? JIŘÍK A co ti zas dělám? Že na tobě chci drobet té lásky? 3* 27 DOROTKA A tak už mě nech a pořád do mne nehuč! Třeba to přijde z ničeho nic, ani se nenaděješ. JIŘÍK Tumáš teda, Dorotko, a plácni si! i DOROTKA Ale pro mě za mě! JIŘÍK A teď mi ještě slib, že si dáš záležet, abys mě mela radši. DOROTKA Co půjde, to udělám, ale já myslím, že to musí přijít samo od sebe. Jiříku, tohle je ten pán? JIŘÍK To je on! DOROTKA Jemináčku, tomu to sluší! Ještě že se neutopil, toho by bylo škoda! JIŘÍK Já si jen odskočím na hltík něčeho ostrého. Snad mě to postaví na nohy. Ta námaha mě kapánek zmohla. Jsem zpátky než řekneš švec. Výstup druhý Don Juan, Sganarelle, Dorotka DON JUAN Tentokrát nám to nevyšlo, milý Sganarelli. Strhl se vichr a zvrátil lodičku i s naším záměrem. Ale řeknu ti, že 28 tahle selčička, co jsme u ní teď byli, nů tu nehodu vynahradí. Našel jsem na ní takových půvabů, že mne náš nepodařený podnik hned přestal mrzet. Tohle stvořeníčko mi ale nesmí uklouznout! Ostatně jsem už podnikl nutné kroky, abych se dlouho nemusel soužit pouhým vzdycháním. SGANARELLE Upřímně řečeno, pane, já nad vámi žasnu. Jako zázrakem jsme vyvázli z takového nebezpečí, ale vy ne abyste děkoval Pánubohu, že se nad námi ráčil smilovat, kdepak, ještě jsme ani neokřáli a vy už zas nemáte nic lepšího na práci, než jak uminutý hněvat nebe těmi avantýrami zatrac... Kuš, ty nezdobo! Pánovi budeš něco vykládat. Ten dobře ví, co dělá! Jen do toho! DON JUAN (zpozoruje Dorotku) Ale, ale, kdepak se vzalo zas tohle děvčátko? Sganarelli, viděls kdy'něco hezčího? Musíš uznat, no řekni, že se té druhé úplně vyrovná? SGANARELLE Ovšem, že ano. Zas nějaká nová kůstka. DON JUAN Čím jsem si zasloužil, krásná slečno, tak milé setkání? Kdo by mohl tušit, že najde zrovna tady na venkově, kde je to samý strom a skála, takovou rozkošnou osobičku? DOROTKA Copak já vím, pane. DON JUAN Vy jste tady ze vsi? DOROTKA Ano, pane. DON JUAN A bydlíte tam? 29 ' WffnWFyftWTJT*".I'*1" """ffímfiTP ™!\77'"'" ■!«' "'- ","""*gl 'SGANARELLE (stranou) Bože, co tohle je za člověka?! Co to je za člověka?! DON JUAN Dneska už se za to nikdo nestydí: přetvářka je neřest podle módy, a jak se některá neřest štahe^ módou, každý ^fíO^dľYiäí."vlastnost ušlechtilou. Sehrát za našich dnů poctivce, to je nejvděčnější role, a takový řemeslný pokrytec má úžasně výhodné postavení. Podvod jako umění svého druhu, se vždycky těší vážnosti a úctě. Co na tom, když ho někdo prohlédne? Stejně se neodváží ani ceknout. Všechny ostatní lidské chyby jsou vydány na pospas mravokárcům a kdokoli má právo si na ně pěkně svrchu vyjet. Jen pokrytectví je neřest privilegovaná, která má tvrdou pěst, vždy pohotovou zacpat ústa — no jak by si pak nehověla v závětří, naprosto bez obav, že někdy bude potrestána? Vytrvalá přetvářka je pevným poutem všech příslušníků toho cechu. Stačí jen zavadit o některého z nich a sesypou se na tebe do jednoho. Já vím, že někteří to dělají z přesvědčení, o jejich upřímné zbožnosti taky nikdo nepochybuje, ale zrovna takoví nakonec vždycky naletí. Důvěřivě sedají těm šelmám zakukleným na vějičku a svým počínáním je ještě podporují. Nevěřil bys, co lidí znám, kteří touhle taktikou šikovně zastřeli kdejaký neřád svého mládí, kteří se schovali pod pláštík náboženství, mají v něm záštitu a mohou si dovolit, pod tím úctyhodným kabátem, být ze všech lidí na světě nejvíce zlí. Nakrásně můžeš znát jejich intriky, vědět, s kým máš tu Čest, jejich vážností mezi lidmi to neotřese. Jim stačí tu a tam svěsit hlavu, zkroušeně povzdychnout, párkrát zakoulet očima — a reputace je zachráněna, i kdyby natropili bůhvíco. Proto i já se chci uchýlit do tak příhodného útočiště a v bezpečí rozvíjet své záležitosti. Nikterak se nehodlám odříkat svých příjemných návyků, postarám se jen, abych zůstal v úkrytu a obveselovat se budu,pěkně potichoučku. Kdyby se mi přesto dostali na kůži, nehnu ani brvou, svěřím svůj případ tomu vykutálenému tovaryšstvu a ti už mne obhájí přede všemi a proti všem. Tohle je zkrátka jediný správný způsob, jak si beztrestně dělat, 88 co se mi zlíbí. Povýšeně budu dozírat na skutky svých bližních, nikdo přede mnou neobstojí a dobré mínění si zachovám jen o sobě. Běda, jestli se někdo na mne jen křivě podívá, jakživ mu to neodpustím a docela bez řečí zůstane ve mně nesmiřitelná nenávist. Stanu se mstitelem božích zájmů a pod touhle lacinou záminkou proženu své nepřátele, obviním je z bezbožnosti a poštvu proti nim zuřivé obránce víry, kteří sice nevědí, oč jde, ale zato do všeho strkají nos. Ti je pak budou veřejně ostouzet, zasypou je urážkami a svou mravní autoritou je řízně zatratí. Takhle se musí využívat lidských slabostí, jenom tak se moudrý duch může vyrovnat s neřestmi své doby. SGANARH3LLE Bože můj, co všechno já nemusím vyslechnout! Pokrytectví, to vám ještě scházelo! Teď jste opravdu clovřsil nitru "vsečh ohavností. A tahle poslední mne, pane, tak dohřála, že neudržím jazyk za zuby. Udělejte se mnou, co chcete, napráskejte mi, bijte mne hlava nehlava, zabte mne, co je vám libo: ale já musím ulevit svému svědomí a jako věrný služebník vám už jednou vyložit, co vás čeká a co vás nemine. Dávejte pozor, pane: tak dlouho se chodí se džbánkem pro vodu, až se ucho utrhne. A jak případně říká jeden spisovatel — už ani nevím, jak se jmenuje — žijeme na tom světě vezdejším jako ptáci \ na větvi, větev roste ze stromu, strom se podpírá o strom I a člověk o člověka, dobrý člověk je milejší než pěkné; slovo a pěkné slovo vymůže u pánů mnoho, páni u dvora ( se tlačí a podle módy skáčí, móda, jak mudrc dí, je pro-; dukt fantasie, fantasie schopností ducha sluje, duch těluj život dává, život se smrti bojí, smrt otvírá bránu do; nebe, nebe je vysoko a země dole, země je tvrdá a moře; nemá trámy, bouře na moři i námořníka umoří, správný j námořník svůj koráb řídí opatrně, opatrnost je matka! moudrosti, moudrost a mládí nebývají kamarádi, proto | mladší musí poslouchat staršího, ale čím kdo starší, tím j je zas peněz lačnější, peníze se hrnou k bohatému a zlé j dni k chudému, chudoba cti netratí, ale nouze železo/ láme a potřeba zákon ruší, a ten, kdo nedbá zákona, jej u mne zvíře. Vidíte, když to tak vezmu kolem a kolem, 1 Don Juan 89