Římské vojenství 2- Vojsko v období posledních králů a na počátku období republiky. Mgr. Tomáš Antoš. Chronologický přehled •Od počátku 6. století – urbanizace města Říma. Nárůst bohatství a populace. •578 – 534 – Údajná vláda krále Servia Tullia. •509 – Tradiční datum vyhnání posledního krále Tarquinia Superba a vznik římské republiky. •493 – Řím se stává hegemonem v Latiu. •První polovina 5. století – Doba obranných válek proti Etruskům a kmenům z hor (Volskové, Aequové…). •Druhá polovina 5. století – Expanze, zakládání nových kolonií a připojování dalších měst (např. 426 Fidenae). •396 – dobytí mocného etruského města Veje. •390 Bitva u Alie a dobytí Říma Kelty. • • Nejstarší královské vojsko •Vojsko skládané na příbuzenském principu. •Společnost rozdělená do 30 curií, každá dodala 100 pěšáků a 10 jezdců. •Legie – původně výraz pro odvod, odvedené vojsko (lego, legere) Společenská reforma krále Servia Tullia •Nejasný původ krále, potomek sabinského krále/etruský válečník Mastarna. •Rozdělení obyvatel Říma do 5 majetkových tříd. Každá byla teoreticky povinna postavit do boje tolik centurií, kolik měla hlasů v centurijním sněmu. •18 centurií jízdy, 2 centurie řemeslníků a 2 hudebníků a 170 centurií pěchoty. •Proletarii 1 centurie. •Iuniores et seniores • Kdo byl římským vojákem? •Říman, který se narodil jako svobodný (Tedy ne propuštěný otrok, na rozdíl od pozdějších období). •Musel být zařazen do jedné z pěti skupin (classis). •Musel být uznán zdravým a čestným. •Vojenskou službu lze chápat spíše jako prestiž než povinnost (srovnej s pozdní antikou). •Služba ve vojsku spojována také s důležitou římskou vlastností Virtus (zmužilost/ctnost). •Od roku 406 je poprvé zmiňován plat. Přesto nelze mluvit o profesionálním vojsku. Velení vojska •Vrchní velení v době královské – král (rex), velitel jeho tělesných strážců (tribunus celerum) •Období republiky – nejvyšší úředníci (konzulové/tribunové s konzulskou pravomocí, praetoři) •V dobách krizí přecházela vojenská i státní moc na tzv. diktátora a jeho zástupce – „velitele jízdy“ (magister equitum). •Centurioni – velitelé jednotlivých setnin. Už tehdy byla mezi nimi zřejmě hierarchie. •493 – poprvé zmíněna hodnost Prvního kopí (primipilus). Nejvyšší centurion. Organizace vojska v po vyhnání králů. •Armáda rozdělena zprvu na 2 konzulské armády. •Každý konzul velel jedné legii. •Každá s 3000 těžkooděnci, 1200 lehkooděnci a 300 jezdci. •Stále ještě nešlo o trvalé vojenské formace. •Nejspíše došlo k rozdělení původních centurií (po asi stovce mužů) na půl. V období punských válek (3. století) uvádí Polybios pro centurii pouze 60 mužů. •Maximální velikost armády – Řím mohl mít v 5. století kolem 25 000 obyvatel. Do zbraně mohl povolat cca 8 000 mužů. •Vojenskou službu lze chápat spíše jako prestiž než povinnost (srovnej s pozdní antikou). •Poprvé zmíněny neřímské jednotky ve vojsku – manipuly Latinů. Patrně pod velením římských centurionů. Nejistá velikost jednotek. Římský stát a vojsko •Sebrané vojsko se teoreticky (krom obrany) nemělo pohybovat přímo na území města (na území tzv. Pomeria). •Bylo svoláváno a rozpouštěno na Martově poli, mimo posvátnou hranici. •Válka měla stále také značný sakrální přesah. Jako patron válečníků byl uctíván především Mars. •Obřady spojené s válkou (včetně vyhlašování války) prováděli především fetialové. •Mnoho obřadů (např. auspicia, věštění vůle bohů z letu ptáků) prováděli sami velitelé. Válečná taktika •Phalanx (od 7. století v Řecku, později i jinde ve středomoří). •Terminologický problém – pojem hoplíta v řeckých pramenech a v našem moderním pojetí. •Sevřený útvar těžké pěchoty o několika řadách. Nejlépe vyzbrojení bojovníci (I. třída) byli umisťováni do prvních řad. •Ve větší bitvě menší význam lehkooděnců a jízdy. •Stále však byly časté i menší přepady a nájezdy za účelem plenění, stejně jako v předchozím období. •Stále také docházelo k osobním soubojům mezi veliteli a významnými bojovníky (srovnej s vojenstvím v Řecku). • Zbraně válečníků •Mizí starší typy mečů a objevují se zbraně užívané i řeckými těžkooděnci. •Těžké kopí – Hasta (Dory). •Meč – Gladius (Xiphos, Kopis). Na rozdíl od dřívějších dob slouží spíše jako sekundární zbraň. •Vrhací zbraně – Tella •Praky a kameny – Fundae. •Válečníci z Itálie stále používají také různé palcáty a válečné sekery (např. Venétové v sev. Itálii). Zbroje •Nové typy bronzových přileb (galea) – krom jednoduchých zvoncových také tzv. korintská, attická, etrusko-korintská atd. •Pancíř – lorica. Krom bronzových krunýřů také částečné destičkové zbroje a novinka – linothorax. Levnější, ale velmi účinná zbroj z mnoha vrstev lnu, případně vyztužená kůží a bronzovými destičkami. •Ke krytí slabin a stehen mohla být zbroj opatřena tzv. pteruges, pruhy látky a/nebo kůže. •Zranitelné holeně kryly u nejbohatších válečníků bronzové holenice (I. a II. třída.) Štíty •I. třída – Clipeus (Hoplon, Aspis) – Kulatý štít, těžký, dřevěný, vypouklý a obvykle s bronzovým kováním. Velmi nákladný •Ostatní třídy (krom lehkooděnců) Scutum – Oválný štít, lehčí a levnější. Lépe kryl méně obrněného bojovníka. Linothorax