Německo a Lužičtí Srbové horní a dolní lužická srbština Lužičtí Srbové: • nejzápadnější Slované (tzv. Polabští Slované) • jsou menšinou uvnitř německého státu Horní Lužice leží v Sasku, jejím centrem je Budišín (Bautzen) Dolní Lužice je v Braniborsku, s centrem v Chotěbuzi (Cottbus) (přirozenou hranici tvoří pás vřesovišť s borovými lesy) • v současnosti je jich kolem 50 000 klíčové momenty ve vývoji jazyka: • v r. 1716 vznikla společnost Sorabija, která vydávala časopis (v 19. století jako Serbska Nowina) • k rozkvětu národní věci došlo v 19. stol. - v době romantického obrozeneckého hnutí, za vydatné asistence Čechů (především V. Hanky) a Slováků (J. Kollára, Ľ. Štúra). • v Praze vznikl v r. 1846 pod patronací V. Hanky spolek Serbowka s časopisem Kwětki, • 1847 po českém vzoru se ustanovila Mačica Serbska, v níž působili osobnisti jak katolické, tak i evangelické; spolek koupil také matiční dům a na počátku 20. stol byl postaven nový Serbski Dom. • Roku 1912 se patnáct lužickosrbských spolků sloučilo do organizace Domovina, která řídí národní život i v současnosti • knihy dnes vydává Lidové nakladatelství Domovina, existuje Lužickosrbský ústav v Budyšíně (pro studium jazyka), sorabistika se studuje na lipské univerzitě a na Škole dolnolužickéhosrbského jazyka v Chotěbuzi). Postavení Lužických Srbů se začalo zhoršovat po vzniku velkého Německa (1871) • nedošlo ani k vytvoření jednotného samostatného lužicko srbského státu po první světové válce (i přes česko-slovenskou podporu) • vláda posilovala germanizaci • nacisté chtěli od 30. let vyřešit „lužickou otázku" sivce nenápadně, ale jednou provždy Jistou míru kulturní autonomie měli Lužičtí Srbové v rámci komunistické NDR (ale v r. 1962 byla zrušena čistě lužickosrbská výuka a v r. 1964 se ze slovanského jazyka stal nepovinný předmět). těžba hnědého uhlí zlikvidovala v dolní části desítky vesnic V současné době germanizace území bohužel pokračuje Zajímavé: lužickosrbské kolonie mimo Německo (např. na Sokolovsku, ale také v americkém Texasu (mají tam dokonce svoji univerzitu!), v Austrálii a v jižní Africe. Pokusy o vytvoření spisovného lužickosrbského jazyka se datují od 16. stol. • ke konečné kodifikaci dvou variant (hornolužická a dolnolužická srbština) došlo až po druhé světové válce • oba jazyky ovlivnila obecně slovanská slovní zásoba, také čeština, polština a samozřejmě němčina. dodnes se užívá duál, předminulý a jednoduchý minulý čas, jazyk nemá dlouhé samohlásky, výslovnost se blíží češtině Území, na kterém žijí nejzápadnější Slované devastovala rozšiřující se těžba hnědého uhlí devadesátá leta a v dalších obdobích - potýkali se s vysokou nezaměstnanosti a hledali příležitosti i jinde snižují se prostředky na národní aktivity, ruší se školy (už např. neexistuje jazyková škola ani učitelský ústav, dochází k likvidaci základních škol) vzrůstá počet smíšených manželství a poněmčování celých rodin . hornolužická srbština (též hornoíužičtina, horní lužická srbština) . dolnolužická srbština (též dolnolužičtina, dolní lužická srbština) Česky Hornolužicky Dolnolužicky Polsky Slovensky Rusky Polabsky Kašubsky člověk 4 číowjek ctowjek 4 cziowiek človek 4 HenoBex [čietaviék] clawak. clůwak cziowiek večer wječor wjacor wieczór večer Benep [viéčier] vicer wieczór bratr bratr bratš brat brat 6paT [brat] brot brat den 4- džeň žeň dzieň deň 4) aeHb [dieň] don dzéň ruka ruka ruka reka ruka pyxa [ruká] r^ka raka podzim nazyma nazymje jesieň jeseň oceHb [ósieň] prenja zaima, jisin jeseň sníh sněh sněg šnieg sneh CHer [snieg] sneg snieg léto lečo lěše lato leto neTO [lieta] lato lato sestra sotra sotša si ostrá sestra cecTpa [siestrá] sestra sostra ryba ryba ryba ryba ryba pbi5a [ryba] ryba réba oheň woheň wogeň ogieň oheň oroHb [ogóň] widin odži ň voda woda wóda woda voda BOf\a [vadá] woda wôda vítr wětřik, wětr wětš wiatr vietor aeTep [viétier] wjôter wiater zima zyma zymje zima zima 3HMa [zimá] zaima zěma https: / /cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEick%C30/cAl_srb %C5%Altina ukázka: https://www.voutube.com/watch?v=XwnfOPKnMQ8 http: / 7www.luzice.cz/ Literatura: Frinta, A. Lužičtí Srbové a jejích písemnictví, Praha 1955 Pospíšil, I. Střední Evropa a Slované, Brno 2006 Šatava, L. Národnostní menšiny v Evropě, Praha 1994 Slované a Evropa na počátku 21. stol. (ed. Ivo Pospíšil), Brno 2007