MORFOLOGIE:
Gramatické kategorie:
druh slova (10) číslo (sg, pl láal) pád (N G D A V L I) rod (m. f. n.) určenost (jen B, M)
vid (d - nd)
slovesný rod (akt - pas) osoba (1. 2. 3.)
čas (prézens - futurum - préteritum jako základ + další možnosti)
způsob (indikativ - imperativ - kondicionál /optativ S, H, nepřímá výpověď B, MI)
DRUHY SLOV:
formální hledisko (ohebná x neohebná)
sémantické hledisko (autosémantická x synsémantická)
O: S, A, Pron, Num, V   x    NO: Adv, Prep, Konj, Part, Int
AS: S, A, Num, V, Adv   x    SS: Prep, Konj, Part    -   Pron; Int
SUBSTANTIVNÍ DEKLINACE:
PÁD:
- Singulárová deklinace:
Tendence k unifikaci;
S, H: zvláštnost Gpl -a rodově nediferencovaná (jelena, imena, žena)]
SI: Gpl m. -ov (jeleňov) podobně jako v C.
S, H: Gsg m. -a bez ohledu na životnost (Č pána x hradu);
SI: Gsg m. -a/-u (sina/sinu, jelena), -u především u neživ, (hladu, mahu, sadu).
S, H: pádový (tvarový) Synkretismus: D/Lsg m. -u; u f. typ kost (G/D/L/Isg -i);
Synkretismus u m. v N/Asg neživ, x G/Asg živ. (prozor x jelena) (což je jediné vyjádření
protikladu životných a neživotných substantiv), u n. v N/Asg (more).
- Plurálová deklinace:
S, H, SI: rozdíly v rodech ve více pádech, běžná je však opozice tvarů rodově nespecifikovaných (m./n. - m./f. - f./n.) proti specifikovaným (f. - n. - m.). S, H: tvarový Synkretismus: D/L/Ipl m./n. -ima x f. -ama
S, H, SI: u f. a n. v N/Apl (žene, sela), Synkretismus též v Apl (nespec, m./f'.jelene/žene x spec. n. sela, mesta, resp. stvari, peruti).
- Rozdíly v tvrdé a měkké deklinaci: Maskulina:
S, H, SI: jen v Isg -om/-em (kmetom x stricem); Neutra:
S, H, SI: v N/A/Isg -o/-e (selo x more; mesto x morje), též B a M v Nsg -o/-e (selo x pole), Č
všude kromě Isg;
Feminina:
rozdíl zcela setřen, převládla deklinace j a-kmenová (S, H, SI Nsg lipa/zemlja, Gsg lipe/zemlje, Dsg lipi/zemlji x Č Nsg lípa/země, Gsg lípy/země, Dsg lípě/zemi). V pl vyšší stupeň unifikace než v sg: Feminina:
S, H, SI: úplná unifikace tvrdých a měkkých koncovek (Č naopak důsledná diferenciace, ženy
x růže).
Maskulina:
SI: diferenciace v G a D (korakov x bojev, korakom x bojem); u S, H, ale i B, M rozdíl v typu kmenotvorné přípony -ov-/-ev- (brodoví x zmajevi, brodové x zmaeve).
Neutra:
S, H: úplná unifikace tvrdých a měkkých koncovek {kola, kolima xpolja, poljima); SI: rozdíl v D {oknom x jajcem) (Č opět důsledná diferenciace, města x pole, jen v I je pouze grafická: městy x polí).
- Hláskové alternace: Singulár:
S, H: k-c, g-z, h-s {majci, nozi, svrsi), ale kolísání sluga - slugi/sluzi,
bez alternace -sk, -šk, -zg... {puška-puški, kocka - kocki...). SI: potlačení alternací.
S, H: vokalická alternace o-l {orao - orla), fakticky 1 po vkladném a nebo e alternuje s o.
Plurál (jen u maskulin a neuter):
S, H: k-c, g-z, h-s {vojnici, kovčezi, orasi),
v B před -i k-c, h-s, g-z {válci, belezi, kožusi), ale před -ove nikoliv {bikove, zvukove); v M u některých lslab. m. k-c {raci, junáci, značí), jinak před -ovi nikoliv {znakoví). Vokalická alternace:
S, H: vkladné a v Gpl f., n., m. {iskara; stakala; momaka), ale ne všude {vrsti, gnijezda); SI: zčásti vkladné e (i) v Gpl f., n. (isker, ladij; oken), alepušk, desk, ovc, savn; v B pak v kořenovém vokálu {brjag x bregove, grjach x grechové, vjatär x větrové).
- Maskulina končící na vokál:
S, H: koncovka -a —► skloňovací typ žena {vojvoda, hodža, čika, budala), koncovka -o/-e —► typ žena (H), resp. prozor (S) {striko, medo, Branko, Radoje, Hrvoje); SI: kolísání mezi mužskou a ženskou deklinací (N sluga, G sluga/sluge, D slugu/slugi, A sluga/slugo, L slugu/slugi, I slugom/slugo; Marko - jen mužská deklinace).
- Vokativ:
v jsi. jaz. (kromě SI) zachován, projevuje se ale vliv N jmenovacího.
S, H: m. -e/-u {učiteljuí, druže!); u f. -o {bako!), ale u os. jm. na -a je N {Nikola! Draga!).
M: m. -e/-u; významová diferenciace {brate! bratu! ale brat! je oslovení přítele);
u f. -e/-o {majčice! Vasilke! ženo! Angelino!); kolísání devojke/devojko!, sestričko/sestričke!.
B: m. -o/-ju/-e (junako!, učiteljuí, Stojane!); u f. -o/-e {mamo!, Donke!), ale též Elena!
Marija! vedle hovorových až pejorativních Eleno! Marijo!; tvary jako Nikola, Pětko, Dobři,
bašta, djado, Stanoj nemají zvláštní tvary vokativu.
ČÍSLO:
protiklad sg x pl (SI ještě pl x du)
S, H: duálové relikty: Gpl očiju, ušijú, ruku, nogu; v B räce, noze
S, H: dva, tri, četiri + tvar počítaného předmětu u m. = Gsg (zákona); u f. = Npl (žene) B: u všech číslovek specifická forma pro počítané předměty (grada, leva, konja...), u osob však tendence k obvyklé pl-formě (vojnici, učiteli, junáci..).
M: rovněž specifická pl-forma (čoveka, dena, junáka..), ale tendence k obvyklé formě (dni, junáci..)
S, H, B, M: u subst. typu -anin širší sg-základ, redukovaný pl-základ (gradanin, graždanin, gragjanin - gradani, graždani, gragjani); SI: základ j e vyrovnaný (Ljubljančan - Ljubljančani).
S, H, SI, B, M: rozšíření základu v plurálu: grad-gradovi/e, most mostovi/e, broj - brojevi/broeve, S, H strie - stričevi, B vujčo - vujčovci;
M -ovi a B -ove lze s ohledem na ztrátu deklinace spíše považovat za speciální koncovky charakterizující plurál, nikoliv jako kmenotvornou příponu.
ADJEKTIVNÍ DEKLINACE:
S, H, SI: Protiklad jmenných/krátkých a složených tvarů. B, M: Protiklad neurčených a určených tvarů.
Jmenný, resp. neurčený tvar - atribut i predikát, složený, resp. určený tvar - pouze atribut;
SI: tvarové rozlišení pouze v N/Asg m. (mladx mladí).
S, H: tvarové rozlišení důslednější: v sg m./n. je bez rozlišení pouze Val;
sg f. kromě možných intonačních odlišností i délka koncovky N/A u složených x krátkost u
jmenných: mládä/mládú x mláda/mládu;
sg n. a pl všech rodů u N/A rovněž rozdíl v délce koncovky.
Jinak se ostatní tvary sg f. a pl všech rodů v nepřímých pádech neliší.
Některá adjektiva (zvláště relační/vztahová) mají pouze složený tvar (srpski, gradski, zubní,
jelenji).
B: určité x neurčité tvary, tj. se členem x bez členu.
Neurčité tvary m. končí na souhlásku nebo -i (hubav, vesel, červen, bälgarski, kučeški, ovčí),
určité na -i-ja(t) (hubavijat, veselijat, červenijat, bälgarskijat, kučeškijat, ovčijať);
f. neurč. -a, určité -ta (hubava x hubavatá);
n. neurč. hlavně -o, určité -to (hubavo x hubavoto);
pl všech rodů neurč. -i, určité -te (hubavi x hubavite).
M: to samé, jen určité tvary m. končí na -i-ot (ubaviot, veseliot, crveniot, bugarskioť), podstatnější rozdíl je v tom, že zde existují i určité formy -ov, -va, -vo; -ve, resp. -on, -na, -no; -ne odpovídající tříčlennému systému ukazovacích zájmen.
Protiklad určitých/neurčitých tvaruje v B a M paradigmatický, tj. možný u jakéhokoliv adj.
S, H, SI: Deklinace jmenných tvarů adjektiv odpovídá substantivním vzorům. S, H: U m. a n. sg je shoda ve všech pádech s výjimkou V (mladí čoveče, mlado selo) a I (mladím prozorom/selom). U f. sg a v pl všech rodů je shoda jen ve tvarech N (mlada; mladi/mlade/mlada) a A (mladu; mlade/mlade/mladd).
SI: U m. a n. sg je shoda jen v N a A, u životných m. jen v N (mlad, mlado); u f. sg je shoda úplná. V pl všech rodů je shoda opět jen ve tvarech N a A (mladi/mlade/mlada).
Deklinace složených tvarů adjektiv v S a H fakticky splynula s deklinací zájmennou, kdežto v SI je rozdíl adj. a pron. deklinace zachován, ke splynutí došlo jen v některých pádech sg m.
Rozdíly v tvrdé a měkké deklinaci:
Došlo k vyrovnání obou deklinací, rozdíly v S a H zůstávají jen v G, D a L sg m. a n.
(novog x tudeg, novom x tudem) a v N/A sg n., což platí i pro SI (novo x tude/tuje).
Tvarový synkretismus:
S, H: především D, L a I pl všech rodů (obdobně jako u subst).
Posesivní adjektiva:
sufixy -ov/-ev nebo -in;
problém s tvořením od maskulin na -a:
SI: uplatňuje se rodový princip (jako v C);
S, H, B a M: určující je deklinační typ (S, H: sluga - slugin, B bašta - baštin /ale Nikola -Nikolovi, M vladika - vladikin).
Stupňování adjektiv:
Prostý komparativ: sufixy + častá alternace slovního základu; SI: -ejš- (starejši), -š- (mlajši) nebo -j- (dražji);
S, H: první typ bez -š-, tedy jen -ij- (stariji), druhý typ -š- (lakši, mekši, Ijepši), třetí typ -j-(draži, mladi, grubiji).
Analytické tvoření komparativu a superlativu:
S, H, SI: vedle prostého komp. a sup. je lze tvořit i analyticky: bolj/najbolj, više/najviše (vzestupné stupňování) x manje/najmanje (sestupné st.). Sup. výhradně analyticky: naj- + komparativ.
B, M: pouze prefixálně: Komp po- + pozitiv, Sup naj- + pozitiv: po-hubav, naj-hubav; poubav, najubav). Tyto prefixy lze spojit i s kvalif. substantivy v pozici predikátu (po-majstor) nebo s prostor, adverbii (po-nadolu) či slovesy (Takapo-može).
ZÁJMENA:
Zájmena osobní:
trojčlenný systém OZ, 1. a 2. osoba není rodově diferencována (s výjimkou plurálu ve SI), 3. osoba ano:
SI:     sg. jaz - ti - on/ona/ono pl. mi/me - vi/ve - oni/one/ona
SH:    sg.ja-ti-on/ona/ono pl. mi - vi - oni/one/ona
M:     sg. jas - ti - toj/taa/toa (kniž. on/ona/ono)     pl. nie - vie - tie (kniž. oni) B:      sg. az - ti - toj/tj a/to pl. nie - vie - te
B a M - zdvojování OZ v nepřímých pádech, tj. spojení plného a krátkého tvaru v A a D: př. Na tebe ti e lesno; Go vidov nego.
Zájmena ukazovací:
Funkce deiktická - prostorová vzdálenost předmětu vzhledem k mluvčímu (tento/tamten dům);
Funkce anaforická - odkazování na předmět, o kterém se v textu již hovořilo (ten/onen dům; k předchozí výpovědi odkazuje to);
Funkce gramatická (preparativní) - zástupné slovo, jehož pomocí je do pozice větného členu uváděna nějaká vedlejší věta (ten, kdo koupil tu kytici...).
B - dvojčlenný systém, M, S, H a SI trojčlenný systém demonstrativ, při anaforickém užití možná redukce na dvojčlenný.
B:
deixe - tozi/toja : onzi/onja
anafora - tozi/toja, předchozí výpověď: tova
gramatika - tova
M:
deixe - ovoj : toj : onoj
anafora - toj (ovoj, onoj příznakové), předchozí výpověď: toa gramatika - toj, onoj
S, H:
deixe - ovaj : taj : onaj
anafora - taj (ovaj, onaj příznakové), předchozí výpověď: to gramatika - taj, onaj
SI:
deixe - tale : ta : tisti/tistile
anafora - ta, tisti, předchozí výpověď: ta
gramatika - tale
Nepříznakové deiktické tvary: B: tozi/toja, M: toj, S, H: taj, SI: ta.
Zájmena přivlastňovací:
Na slovanském jihu typické pro 3. os. užití adjektivních posesiv: SI:     njegov, njen, njihov (du. njuri) S, H:  njegov, nje(zi)n, njihov
M:     negov, nejzin, nivni (nesklonné, ale rodově proměnné tvary) B:      negov, nein, tehen (nesklonné, ale rodově proměnné tvary)
Charakteristické je užití dativu os. zájmen v posesivní funkci (jen ve SI periferní): S, H: Majka mijoš nije došla.        B: Zilištata im sa novi.        M: Maž ti e ovde.
Zájmena tázací a neurčitá:
protiklad jaký x který (nějaký x některý)
který vyčleňuje substanci z množiny podobných substancí (individualizující význam); jaký vyčleňuje příznak (a jeho prostřednictvím pak substanci) z množiny druhových příznaků.
Které šaty si oblečeš? x       Jaké šaty si oblečeš?
Jaký má v Č obecnější význam, stejně i v SI: kateri x kakšen, B: koj x kakäv, M: koj x kakov
V S a H kqji proniká do sféry kakav a má obecnější význam. ČÍSLOVKY:
Číslovky jsou v zásadě ohebné slovní druhy, ale zejména některé základní se chovají jako neohebné.
Číslovka označující počet 1:
rozlišuje rody, má i tvar plurálu (ve spojení s plurálii tantum).
B: edin (-in spol. s VSJ a LS) M: eden
SI: eden, en (<— ein)
S, H: jedan (spol. se ZSJ)
S, H, SI: skloňování jako ukazovací zájmeno taj/ta.
Číslovka označující počet 2:
ve všech jazycích dva tvary:
B, M, Se, SI: dva : dve
H, Sije: dva : dvije
Rodový protiklad:
S, H: m./n. : f. (spolu s VSJ a LS)
B, M, SI: m. : n./f. (spolu s Č i Sn)
Deklinace obou tvaruje v SI totožná (NA dva : dve, GL dveh, Dl dvěma, viz též Č - NA dva : dvě, GL dvou, Dl dvěma), v S a H se rozlišuje (NA dva : dve/dvije, G dvaju : dveju/dviju, DLI dvama : dvema/dvjemu —► starý duálový charakter deklinace).
cfČíslovky označující počet 3 a 4:
H, S, B, M: tri, četiri.
Pouze SI rozlišuje rod: m. trije, štirje : n./f. tri, štiri.
Skloňování se u S a H vyrovnalo číslovce 2, rozdíl je jen v tzv. tematickém vokálu (G triju, četiriju, D trima, četirima).
SI - podobně, ale zachován rozdíl v Dl, což souvisí s duálovým tvarem čísl. 2 (G treh, štirih, D trem, štirim).
Tvary substantiv ve spojení s číslovkami 2, 3, 4: SI: 2 + duál, 3,4 + plurál S, H: 2, 3, 4 + Gsg
B, M: 2, 3, 4 + -a (m., tzv. numerativ) nebo plurál (n., f., m. personická - zde ve spojení dvama, trima, četirima // dvajca, troj ca, četvorica)
Číslovky označující počet 5 a výše:
5, 6, 9,10:
SI, H, S, B, M: pet, šest, devět, deset 7,8:
B, SI: sedem, osem M: sedům, osum S, H: sedám, osam
B, M, ale i S a H - nesklonnost těchto číslovek.
SI - tvary plurálu s vokálem /i/ - NA pet, GL petih, D petim, I petimi.
100:
sto - nesklonná, v S a H - též tvar stotina, který se skloňuje; SI - sto se skloňuje jako pet: stotih, stotim...
200, 500:
Na rozdíl od C, kde se skloňují obě části, u JSJ se tyto číslovky neskloňují.
Personičnost maskulin ve spojení s číslovkami se odráží všude kromě SI: dvojica, petorica, desetorica + Gpl. Tato maskulina se však mohou pojit i s obvyklými číslovkovými tvary.
SLOVESA:
U sloves rozlišujeme tyto kategorie: vid (d - nd)
slovesný rod (akt - pas)
jmenný rod (m. f. n. - jen u některých tvarů sloves) osoba (1. 2. 3.)
čas (prézens - futurum - préteritum jako základ + další možnosti)
způsob (indikativ - imperativ - kondicionál /optativ v S, H, nepřímá výpověď v B, M)
1. osoba:
Mluvčí - implikuje rysy Komunikátor, Personičnost, Subjekt;
lpi často funguje v transponovaném užití - pluralis majestaticus; autorský plurál (v daném kontextu je schopen implikovat i adresáta, proto není nevhodný).
2. osoba:
Adresát - implikuje rysy Komunikátor, Personičnost, Subjekt;
někdy substituuje lsg (např. B Po-käsno idva tolkova národ, čeprosto njama käde da legneš ili sedneš)
2pl - kolektivní adresát nebo vykání;
2sg - může mít zobecněný význam (např. C S poctivostí nejdál dojdeš; SI Delaš kot konj vse leto, točapapobije vpetih minutah);
3. osoba:
Nekomunikátor - není vyloučen příznak Personičnost, Subjekt; zvláštní užití - kontakt s malým dítětem, čili substituuje 2sg;
obecný charakter subjektu - konstrukce s podmětem člověk (SI človek, H čovjek, S, M, B čovek) (např. SI Človek je iz njihovega pisanja dobil vtis; H Najgore je prvih pet godina, a onda se čovjekprivikne; B Čovek može da poludee!)
3. os. reflex. - Personičnost, implikuje rys Subjekt-tzv. nespecifikovaný personální subjekt (např. S, H Ide se nizbrdo; SI Tod se hodi na Triglav)
Systém časů
Zákl. ve všech slovan. jaz. je trojčlenný systém ve vztahu k okamžiku promluvy (préteritum -prézens - futurum).
Tomu odpovídá SI; S, H, B a M mají složitější systém minulých časů (vč. jednoduchých časů aoristu a imperfekta);
Všechny jazyky mají též antepréteritum (= pluskvamperfektum), což je vedlejší relativní čas v rovině minulé. V rovině budoucí mu odpovídá futurum II s významem předbudoucím, které nemá j en SI.
Základním protikladem je protiklad časů minulých proti neminulým. Minulé časy - lokalizace děje/stavu před okamžikem promluvy; „Neminulé" časy - lokalizace děje/stavu v rovině nikoli minulé; Nedokonavý prézens - okamžik promluvy;
Dokonavý prézens - lze zobecnit jen jako lokalizace děje/stavu v rovině nikoli minulé; Dokonavé i nedokonavé futurum - lokalizace děje/stavu po okamžiku promluvy; Dokonavý prézens ve významu futurálním - lokalizace děje/stavu po okamžiku promluvy; kontextový význam časové následnosti děje vzhledem k nějakému časovému orientátoru.
1. Prézentní konjugace
Syntetický charakter, odlišnosti jsou v počtu konjugačních tříd v závislosti na tematickém vokálu:
Celý jih - 3 typy s vokály Id, lal, lil (viz i Č): př. bereš -pevaš - nosíš. lsg: -m (SI, H, S, M) nebo (-a)-m/-a (B)
2sg: -š, pouze u být je stará koncovka -si (S, H: jesi/si, SI, M, B: si)
lpi: -m (B), -me (B u sloves s -m v lsg, M), -mo (SI, H, S)
2pl: -te, SI u starých atematických sloves i -ste (daste, veste)
3sg: nulová koncovka (SI, H, S, B, M - dela; piše; čita; moli; vika)
3pl: vokalická koncovka (SI, H, S - delajo; pišu; čitaju) nebo -t (B, M - moljat; vikaat)
Specifikum slovesa být:
S a H - tvary prízvučné (ortotonické) vers. neprízvučné (enklitické): jesam, jesi, jest(e); jesmo, jeste, jesu x sam, si, je; srno, ste, su
Alternace prézentního základu u sloves s inf. kmenem na velární konsonant:
M - odstranění alternací (pečam, pečeš, pečat; možam, možeš, možat)
SI, H a S - odstranění alternace v lsg (pečem, pečeš; možem, možeš), 3pl všakpeko/peku,
mogo/mogu
B - alternace zachována (peka, pečeš, pekat; moga, možeš, mogat)
2. Futurum
Slovanský jih se výrazně liší od severu; nemá totiž tvarové rozdíly mezi dok. a nedok. futurem (srov. R budu pisať/napišu nebo C budu psát/napíšu x SI bom pisal/bom napísal, H pisat ču/napisat ču nebo B šte piša/šte napiša).
Kromě SI se futurum tvoří spojením s modálním slovesem chtít, v záporu pak v některých případech nemít:
H, S: ču, češ, če; černo, čete, če/neču... + inf. B: šte (jde o neohebnou částici) / njama da + préz. M: k 'e (jde o neohebnou částici) / nema da + préz.
SI: bom, boš, bo; bova, bosta, bosta; bomo, boste, bojo/bodo /ne bom... + 1-ové přič.
Dok. prézens má futurální význam jen ve vedlejší větě jako tzv. závislé futurum: B Toj šte si kupí knigata, kojato si izbere; H Pogovorit černo o tome, kad dodeš.
Futurum II (futurum exactum):
Tzv. závislý budoucí čas, který vystupuje ve vedlejších větách a vyjadřuje nejčastěji děj předcházející jinému ději v budoucnosti, někdy ale i děj souběžný nebo následný po nějakém ději v budoucnosti. Vyskytuje se jen v H, S a B.
Tvorba: 1-ové příčestí +
pomocné sloveso být ve futurálním tvaru budem, budeš... (S, H)
pomocné sloveso být ve složeném futurálním tvaru šte säm/bäda, šte si/bädeš (B)
Minulé futurum (futurum praeteriti):
B: bädešte vřeme v minaloto
vyjadřuje, že mluvčí měl v minulosti v plánu něco vykonat, co by ale k momentu v minulosti realizované promluvy bylo vlastně v budoucnosti (B - štjah dapiša, šteše dapišeš... / njamaše da piša, njamaše da pišeš...; M.-k'e odev, k'e odeše... /ne k'e odev, ne k'e odeše...)
Minulé futurum neurčité (futurum exactum praeteriti):
B: bädešte neopredeleno vreme v minaloto
vyjadřuje děj ve vztahu k nějakému minulému ději budoucí, ale fakticky děj minulý (jen B -štjah da sam hodil, šteše da si hodil...)
3a. Opisné časy minulé Préteritum (perfektum):
Hlavní, ale časově blíže nespecifikovaný děj minulý.
Tvorba: Slovanský jih užívá 1-ového příčestí + pomocného slovesa být, M bez p.s. v 3sg/pl (jako Č); v B bez p.s. —► referativní modus (způsob nepřímé výpovědi), čili rozlišuje význam.
S, H: Na otázku lze odpovědět pomocným slovesem (Jesi li uspio? - Jesam.)
Tvoření záporu: negativní částice se připojuje k pomocnému slovesu - SI, H+S, M, B {Ta
nisem čital; To nisam čitao; Toa ne sum čel; Tova ne sám čel) x C {To jsem nečetl)
Sg - rodové rozdíly {0-a- o); Pl - taktéž (i — e — a), s výjimkou B (jen -i) a M (jen -é).
Antepréteritum (pluskvamperfektum):
Vedlejší děj minulý, který předchází jinému ději; může znamenat i výsledek minulého děje vztaženého k minulosti. Na slovanském jihu živý jev, v C se pociťuje jako archaický {Učinil, jak byl slíbil).
Tvorba: SI, H, S - 1-ové příčestí + perfektum slovesa být (S, H On je bio rádio); B, M - 1-ové příčestí + aorist slovesa být (B, M Toj beše robotil)
3b. Prosté časy minulé
Přítomné v jazycích slovanského jihu, s výjimkou SI. Živé však jen vBaM. V S a H se vyskytují v starším spisovném jazyce, v současnosti jen tam, kde mají oporu v nářečí, a to spíše mezi Srby a Černohorci. Imperfektum je však na ústupu i tam a pociťuje se jako knižní tvar.
Aorist:
B - minalo sväršeno vreme, M - minato opredeleno svršeno vreme
Základní tvar vyjadřující děj předcházející okamžiku promluvy a vázaný na určité konkrétní momenty v minulosti. Tvoří se od sloves obou vidů, dominují však slovesa dokonavá, a od slovesného základu minulého. Tvarový synkretismus v 2 a 3sg:
B: -h, 0, 0; -hrne, -hte, -ha M: -v, 0, 0; -vme, -vte, -Q)a S, H: -h, 0, 0; -srno, -ste, -še
Imperfektum:
B - minalo nesväršeno vřeme, M - minato opredeleno nesvršeno vřeme Vyjadřuje minulý děj souběžný s nějakým minulým orientačním momentem. Tvoří se téměř výhradně od sloves nedokonavých, od slovesného základu přítomného, koncovky jsou prakticky totožné s aoristem.
B: -h, -še, -še; -hrne, -hte, -ha M: -v, -še, -še; -vme, -vte, -Q)a S, H: -h, -še, -še; -srno, -ste, -hu
Systém modů (způsobu) - protiklad indikativu, imperativu a kondicionálu.
1. Imperativ:
Tvar, který oznamuje, že děj je ze strany nositele mluvčím očekávaný. Vlastní tvary imperativní j sou 2sg/pl, SI též 2du: 2sg: 0/-i/-j
2pl: -te připojené k sg. tvaru (aglutinační tvoření); B a M (ale i C) však mají specif. koncovku signalizující 2pl a navíc imp.: -ete (př. H, S nosí - nosíte x B nosí - nosete)
lpi: -mo připojené k sg. tvaru (SI, H, S); B, M - da + lpi ind. (dapíšem; da odime), B, S, H možné i opisné konstrukce s daj (daj da večeramo! daj da otidem!) nebo s vybízecí částicí hajde! (M ajde!) (hajde da večeramo/večerjame!)
3sg/pl: nepřímá výzva
- spojení výzvové částice SI naj, H, S, B, M neka, da, neka da (C nechť, ať) /<— původně ze slovesa nechat/ s 3 os. ind. préz.
- záporný imperativ: obecně nedok. tvary více než dok. (házej! x neházej!; hoď! x neházej!) -jsi. jaz. - spíše opisná podoba: B nedej/te/ da + ind., M, S, H nemoj/te/ da + ind., S, H nemoj/te/ + inf.
2. Kondicionál:
Tvar, který vyjadřuje děj možný nebo něčím podmíněný. Analytický kondicionál se tvoří z aoristových tvarů pomocného slovesa být a l-ového příčestí. Tento kondicionál je ve vedlejších větách na jsi. prostoru upozaděn ve prospěch modálně nepříznakového indikativu, zvláště ve spojení s da.
V M a SI má pomocné sloveso být podobu neohebné částice bi;
H, S, B - ohebné tvary, ale synkretismus 2. a 3. os. sg
(S, H bih, bi, bi; bismo, biste, bi; B bih, bi, bi; bihme, bihte, biha)
B a M nerozlišují kond. přítomný a minulý, kdežto:
S, H: čitao bih x bio bih čitao (okrajové) SI: dělal bi x dělal bi bil
Slovesná adjektiva činná (příčestí) a přechodníky
prézentní part.
SI delajoč H, S x M x B nosešt (C) dělající
préteritální part.
delavši (kniž.)
X X X
udělavší (kniž.)
prézentní přech.
delajoč/gledaje gledajuči vikajk 'i x nosejki x nes-a/-ouc/-ouce (kmí.)přines-0/-ši/-še (kniž.)
préteritální přech.
de lavši/gle davši gledavši
Infinitiv a supinum
Infinitiv není vBaM, vSav menší míře i v H je v některých konstrukcích nahrazován indikativním tvarem. Jen SI má jako jediný slov, jaz. opozici inf. x sup. Inf. má vokalické zakončení -ti (v C tomu bylo též, ale ve 2. pol. 20. století došlo ke změně na -ť). SI má opozici -ti (inf.) x -t (sup.). V B tzv. zkrácený tvar infinitivu (inf. základ), především v záporném imperativu typu nedej pisa.
PŘÍSLOVCE (AD VERB I A; H, S, M PRILOŽÍ; B NAREČIJA)
Neohebný plnovýznamový slovní druh označující především místní (tam, tady, daleko, dole, vzadu aj.), časové (zítra, pozdě, dnes, večer, teď a].), způsobové (vč. množství a míry: vesele, česky, mlčky, dobře aj.; hodně, málo, úplně, vůbec aj.) a příčinné (náhodou, hlady, smíchy, navzdory, schválně aj.) okolnosti, za nichž se realizuje obsah slovesa, platí obsah adjektiva nebo jiného adverbia.
Formální hledisko: příslovce původní (nemotivovaná) x nepůvodní (motivovaná) Př.: S cesto, juče, rano, pre x noču, danas, leti, dobro, malo, zanimljivo
Adverbia vzniklá z kvalifikačních adjektiv'je možno stupňovat, to však není vyjadřování kvalit gramatických, nýbrž lexikálně-sémantických:
C dobře - lépe - nejlépe H, S dobro - bolje - najbolje B dobre  po-dobre - naj-dobre
Některá příslovce se vnímají spíše jako částice. Jsou to taková příslovce, na něž se nelze zeptat běžnými otázkami typu kde? kam?proč? kolik? jak? - več, bar, baš, čak, evo, eno, gotovo apod. Některá patří mezi tzv. větná adverbia = komentují obsah celé věty, tj. mají funkci modifikátoru - bohužel; istina, srečom, medutim apod.
ČÁSTICE (PARTIKULE; H ČESTICE/RIJEČCE; S REČCE; M ČESTIČKI; B ČASTICI)
Neohebný neplnovýznamový slovní druh. Jinak řečeno jde o taková synsémantika, která nemají spojkový nebo předložkový charakter.
Na základě jejich funkce a formálních vlastností lze rozlišovat částice modálni (asi, snad, možná aj.), intenzifikační (velmi, hodně, zcela aj. - viz též měrová adverbia), vytýkací (jenom, rovněž, jedině, také aj.), modifikační (primárně příslušejí jiným slovním druhům: ale, tedy/teda, hezky, prostě aj.)*, odpověďové (ano, jo, ne; da, ne,jest/e/; njama aj.), negační (ne/nikoli) a přací/optativní (kéž; nekd).
Př.: Ty jsi ale trouba! To je teda nadělení! A teď to hezky vyklop! Prostě to udělej!
PŘEDLOŽKY (PREPOZICE; H PRIJEDLOZI; S, M, B PREDLOŽÍ)
Neohebný neplnovýznamový slovní druh, vyjadřuje především povahu vztahu jména ke slovesu nebo k jinému jménu ve větě. Podle spojitelnosti dělíme předložky na genitívni, dativní, akuzativní, lokálové a instrumentálové. Některé jsou spojitelné s více pády (H na, u, pred aj.).
Z hlediska původu se předložky dělí na původní (pravé) a nepůvodní (nepravé): H, S pod, pri, od, na, do, iz aj. x kraj, niz, posle, zbog, medu aj.
Z formálního hlediska se dělí na prosté (jednoduché) a složené:
H, S pod, od, niz, posle x uzduž, iznad, ispod aj.
Významy předložek:
Prostorové {oko, ispred), časové (prije, sredinom), vztahové (u vezi s, s obzirom na), příčinné (zbog, od) aj.
SPOJKY (KONJUNKCE; H, S VĚZNICI; M SVRZNICI; B SÄJUZI)
Neohebný neplnovýznamový slovní druh sloužící ke spojování vět, částí vět nebo slov.
Forma je jednoslovná (a), opakovaná (nebo, nebo), dvojitá (buď- nebo; ili - ili) nebo víceslovná (ne tak-jako spiše)
Spojky s ohledem vztah mezi spojovanými členy dělíme na souřadicí (parataktické) a podřadicí (hypotaktické). Další členění viz syntax.
CITOSLOVCE (INTERJEKCE; H UZVICI/USKLICI; S UZVICI; M IZVICI; B MEŽDUMETIJA)
Neohebný slovní druh se zvláštními typy významů, v komunikaci j sou citoslovce plně sdělná a formálně samostatná. Z hlediska výstavby textu plní především funkce emocionální a sociální (kontaktové). Vyjadřují se jimi nálady, pocity, city, dojmy, výzvy nebo se napodobují zvuky okolního světa.
I. citoslovce pocitová (sláva! ach jo! proboha! aj.)
2. citoslovce zvukomalebná/onomatopoická (bác cink béprásk aj.)
3. citoslovce obecně kontaktová a vybízecí (člověče lidičky pánové hele marš vida].)
Č plác, žbluňk H pljus, buč B pljas, pljak C haf! H vau! B bau!