PREVENCE V KONTEXTU KLINICKÉ PSYCHOLOGIE KLINICKÁ PSYCHOLOGIE KLINICKO-PSYCHOLOGICKÉ MYŠLENÍ KLINIČTÍ PSYCHOLOGOVÉ Rámec klinicko-psychologických úvah o člověku tvoří VÝVOJ ZDRAVÍ I NEMOCI Nejvýznamnější změnou prochází: 1) pohled na (duševní) zdraví a nemoc 2) způsoby, jak (duševní) zdraví a nemoc poznat a porozumět jim AD 1) některé jevy, které byly dříve považovány za patologické, bývají často vnímány jako projev duševní proměny a růstu AD 2) v PSDG se orientace na zjišťování nemoci (patologie) a oslabených funkcí přesouvá směrem k mapování zdrojů a potenciálu jedince Objevuje se trend ke zvýšení kvality a účinnosti klinicko-psychologické pomoci Vznik duševního onemocnění je chápán v kontextu biologických i sociálních příčin Současné paradigma pomáhajících oborů je rámováno sociálně-ekologickým pohledem Pozornost je věnována kritériím klinické významnosti (hodnotám empiricky nejlépe předpovídajícím správnost diagnózy) VÝZNAM PREVENCE DUŠEVNÍCH ONEMOCNĚNÍ? PREVENCE V KONTEXTU PODPORY ZDRAVÍ (psychologie zdraví) TŘI ROVINY PREVENCE: 1) primární (obecná, nespecifická) 2) sekundární 3) terciární 4) *výběrová – zaměřuje se na jedince s projevujícími se známkami poruchy 5) *indikovaná – zde se uplatňují speciální léčebně-rehabilitační postupy * (Kondáš, 2002) ODBORNÁ PÉČE LAICKÁ PÉČE DOBROVOLNICKÁ PÉČE PÉČE O VLASTNÍ OSOBU SELF-CARE SVÉPOMOCNÁ PÉČE ALTERNATIVNÍ SLUŽBY PREVENCE X PROFYLAXE ??? PROFYLAXE je podmnožinou prevence, pomocí léčebných prostředků chrání před určitou nemocí, která by mohla nastat 1) PRIMÁRNÍ PREVENCE A PODPORA ZDRAVÍ Primární prevence je zaměřena proti vzniku nemoci a zahrnuje takové postupy a činnosti, které snižují pravděpodobnost vzniku onemocnění. Jedná se o snahu snížit incidenci nových případů duševního onemocnění v populaci, a to nejčastěji prostřednictvím posílení schopnosti čelit stresu a důsledkům zátěžových situací. Primární prevenci je možné dále dělit např. na: - ochranu zdraví (health protection) – požívání návykových látek, používání bezp. prvků - podporu zdraví (health promotion) – výživa, cvičení, zvládání stresu (psychologie zdraví) - zlepšování zdraví (health enhancement) PODPORA ZDRAVÍ ŽIVOTNÍ SPOKOJENOST Posilování a podpora zdraví je proces, který umožňuje lidem více ovládat a zlepšovat vlastní zdraví. Kvalita života nemocných je dána nejenom klinickým obrazem choroby, ale i souborem pocitů, kterými pacient na svou nemoc reaguje. S prožíváním nemoci souvisí i ochota pacienta spolupracovat s lékařem při léčbě tzv. compliance. TĚLESNÉ ZDRAVÍ DUŠEVNÍ ZDRAVÍ SOCIÁLNÍ OPORA PODPORA ZDRAVÍ V CELOSPOLEČENSKÉM KONTEXTU • vytváření adekvátních podmínek v rámci zdravotní politiky • zavádění nových trendů ve zdravotnických službách • vytváření příznivého životního prostředí • zvyšování společenské angažovanosti v dané oblasti • rozvoj příslušných schopností na individuální úrovni ZDRAVÝŽIVOTNÍSTYL POSTUPY UPLATŇOVANÉ STÁTEM NA ÚROVNI PRIMÁRNÍ PREVENCE • osvětová činnost – dobrovolné x (nedobrovolné) vystavování se škodlivým vlivům • obohacování potravin a potravinové doplňky • očkování • cílené ovlivňování chování ➢ orientace na zdravý životní styl ➢ osnovy zdravotní výchovy (peer prog.) ➢ podpora zdraví na pracovištích ROLE KLINICKÉHO PSYCHOLOGA V PRIMÁRNÍ PREVENCI Kliničtí psychologové se v rámci primární prevence zabývají salutogenetickými a salutoprotektivními faktory na úrovni: • tvůrců zdravotní politiky • teoretiků participujících na funkční strategii osvětových modelů (NÚDZ) • praktiků, kteří vedou jedince i skupiny k posílení vnitřních zdrojů, sebeúcty a schopnosti zvládat stres a jeho důsledky (NÚDZ) 2) SEKUNDÁRNÍ PREVENCE Usiluje o zabránění dalšímu rozvoji již vzniklé nemoci. V oblasti duševních (i tělesných) poruch je jejím cílem: - provést včasnou diagnózu (diagnostika: vyhledávání, prosívání, vyšetření…) - nasadit rychlou a účinnou léčbu (terapie: kauzální, symptomatická, paliativní…) - podpořit a zkvalitnit klientovo zapojení/fungování v běžném životě CÍLENÁ I PODPŮRNÁ PSYCHOTERAPIE obvykle podporují psychofarmakologickou léčbu TRADIČNÍ (KONZERVATIVNÍ) X ALTERNATIVNÍ PŘÍSTUPY K LÉČBĚ POSTUPY UPLATŇOVANÉ NA ÚROVNI SEKUNDÁRNÍ PREVENCE 1) včasná diagnóza (screening/prosívání; vyhledávání/depistáž) • prenatální • genetický • onkologický • kardiovaskulární ! Poměr přínosu x rizika, vhodná doba… 2) rychlá a účinná léčba • nové poznatky • mezioborová systematická léčba • léčba orientovaná na pacienta – individualizovaná léčba • zaměření na pacientovu spokojenost a kvalitu života ➢ režimová doporučení ➢ medikamentózní doporučení 3) podpořit a zkvalitnit pacientovo zapojení/fungování v běžném životě • programy zaměřené na integraci ROLE KLINICKÉHO PSYCHOLOGA V SEKUNDÁRNÍ PREVENCI • výzkum • vztah pacient - lékař • podpora komunikace mezi lékaři a dalším zdravotnickým personálem, nebo dobrovolníky, podpora komunikace se členy rodiny • supervize • diagnostická a terapeutická práce s jedinci i skupinami osob • účast v mezioborových odborných týmech METODY PRÁCE KLINICKÉHO PSYCHOLOGA • krizová opatření • režimová opatření • poradenství • nácvik (relaxace, dýchání…) • terapie (kauzální, symptomatologická, ergoterapie, muzikoterapie, atreterapie…) – zvládání bolesti a emocí, přijetí změn ve vzhledu, možnostech a dovednostech… • doprovázení… 3) TERCIÁRNÍ PREVENCE Orientuje se na zmírnění následků nemoci/postižení, nebo těžkých životních událostí a usiluje o návrat člověka do běžného života. ! Čím lepší výsledky přinese sekundární prevence, tím snáze se s klientem pracuje na úrovni prevence terciární… K nejtěžším projevům psychického onemocnění patří narušení sociální role a životního vývoje jedince. Proto je v této oblasti prevence kladen důraz zejména na: • resocializaci • podporu a ochranu sociálních rolí • minimalizaci iatrogenního sociálního poškození (hospitalizace a další omezení). Terciální prevence se zaměřuje na jedince, kteří: • prošli nepříznivou životní událostí (často traumatického charakteru) • trpí chronickou tělesnou nemocí, duševní poruchou, nebo trvalým tělesným, či smyslovým postižením • jsou ohroženi vyloučením ze společnosti POSTUPY UPLATŇOVANÉ NA ÚROVNI TERCIÁRNÍ PREVENCE • plošné x výběrové nabízení služeb znevýhodněným skupinám na úrovni státní pomoci • prevence sociálního vyloučení • zpřístupňování (vzdělání, pracovního uplatnění, kulturního a sportovního vyžití…) • vyrovnávání příležitostí (seberealizace, společenské uplatnění…) S ohledem na: ➢ právo volby ➢ důstojnost klienta ➢ soukromí a přirozené prostředí klienta ➢ nezávislost klienta na službě (vedoucí k soběstačnosti prostřednictvím zplnomocnění) SLUŽBY V OBLASTI TERCIÁRNÍ PREVENCE • přechodné (doléčovací péče, návazná péče – chráněné bydlení, stacionáře…) • chráněné/podporované (chráněné dílny…) • zácvičné (resocializační, rehabilitační, reedukační pobyty…) X • trvale poskytované (domácí péče, podporované zaměstnávání, podporované bydlení…) ROLE KLINICKÉHO PSYCHOLOGA V TERCIÁRNÍ PREVENCI • resocializace • rehabilitace • reedukace Duševní hygiena (adaptace, sebevýchova, zrání osobnosti, diagnostika duševního zdraví, duševní rovnováha jako podpora zdraví…) Specifická kategorie klientů – osoby umístěné v ústavních zařízeních MKN definuje postižení (disablement) termínem, který zahrnuje: • poškození (impairment) – jakákoliv ztráta, nebo abnormalita psychické, fyziologické, nebo anatomické struktury, nebo funkce – často bývá vymezováno jako porucha • zneschopnění (disability) – v důsledku poškození a ve vyrovnávání se se stavem zdraví je omezena, nebo zcela chybí schopnost jedince vykonávat nějakou činnost takovým způsobem, nebo v takovém rozsahu, jež je v daném sociokulturním prostředí považováno za běžné/normální (např. poznávání barev, či chůze do schodů atpod.) • znevýhodnění (handicap) – v důsledku poškození, nebo zneschopnění a ve srovnání se stavem zdraví jedinec nemůže, nebo může pouze omezeně plnit role, které odpovídají jeho věku, pohlaví, sociálním a kulturním zvyklostem (např. míra znevýhodnění při hledání zaměstnání) STUPEŇ POSTIŽENÍ se zjišťuje ve 4 oblastech: • péče o vlastní osobu (osobní hygiena, zvyklosti při příjmu potravy, vyřizování soukromých záležitostí…) • práce (ochota k pracovní kázni, kvalita pracovního výkonu, motivace k udržení pracovního zařazení…) • rodina a domácnost (posouzení partnerské, manželské a rodičovské role a zvládání činností v domácnosti…) • fungování v širším sociálním kontextu (sociální dovednosti při životě mezi druhými…) • (specifické schopnosti) – silné stránky posuzovaného jedince V terciární prevenci obvykle ustupuje akutní zdravotnická péče a zdravotní a psychosociální služby se zaměřují především na rehabilitaci Terciární prevence má zvláštní význam zejména u onemocnění, která lze léčit, nikoli však vyléčit (chronická onemocnění, některé formy SCHF,…) a u poruch, které jsou na pomezí nemoci a nevhodného návyku (např. závislosti) HARM REDUCTION – ZMÍRŇOVÁNÍ ŠKOD (bezplatné testy na HIV, výměna injekčních stříkaček…) Na úrovni terciární prevence se sociální podstata nemoci a postižení projevuje nejvýrazněji. !!!Důsledky srovnatelných nemocí, úrazů a dalších nepříznivých životních událostí se mohou poměrně výrazně lišit… ??? Významnou roli zde sehrávají: vnitřní zdroje jedince a zdroje společnosti KAZUISTIKA KLINICKÉ (PSYCHOSOMATICKÉ) SOUVISLOSTI VZNIKU A ROZVOJE ATOPICKÉ DERMATITIDY DO STUDIJNÍCH PODPOR JE KAZUISTIKA S OHLEDEM NA VĚK KLIENTA, RODINNÝ SYSTÉM A GDPR VKLÁDÁNA BEZ VIDEA A FOTOGRAFIÍ ATOPICKÁ DERMATITIDA je silně svědivé, většinou chronické zánětlivé kožní onemocnění, převážně dětského věku Prevalence: asi 5% až 10% všech dětí onemocní alespoň jedenkrát za život atopickým ekzémem Etiologie: nejasná, významnou roli sehrává hereditární zátěž, často však může být přímo vztažena k předchozí psychologické události nebo osobnostní charakteristice jedince Etiopatogeneze: multifaktoriální Průběh nemoci (nezávisle na její etiologii) je významně ovlivňován psychologickými faktory, u jednovaječných dvojčat se průběh onemocnění více než v 50% liší – vrchol 6 let Příznaky jsou neúměrně intenzivní nebo nepřiměřeně protrahované a manifestují se v kontextu somatického onemocnění ZVLÁŠTNOSTI PSYCHOSOMATICKÝCH ONEMOCNĚNÍ V DĚTSTVÍ • vznikají v dětství velice snadno • jsou globálnější a méně diferencované • čím je dítě mladší, tím jsou poruchy závažnější a těžší • mezi počátkem poruchy a její manifestací je více méně dlouhý časový interval • ekosystémové hledisko je reprezentováno vlastnostmi rodinného systému Psychosomatické poruchy jsou často výsledkem neodžitých emocí Pro vznik psychosomatického onemocnění jsou nebezpečnější takové emoce, které jedinec nemůže nebo nesmí projevit a odreagovat. Jedná se především o úzkost, agresi, strach, zármutek… Pro pacienty s chronickým kožním onemocněním se stává jejich choroba prolongovaným stresem Příkladem vnitřního psychického stresoru je anticipační stres, generovaný intenzivní obavou z budoucí nepříznivé události Hypotalamus nedokáže vždy rozlišovat mezi jednotlivými stresory - markery sociální dysfunkce, jako je samota, hostilita a nedostatek podpory ze strany sociálního okolí korelují s významnými změnami v imunitním systému… Prolongovaný stres (nebo silné emoce) mohou navodit fyziologické s patofyziologické změny, které provokují patologické alterace. Každý člověk má pak jeden nebo více cílových orgánů, které jsou citlivé ke stresu (dáno geneticky, či postnatálně): • některé subjekty odpovídají orgánovým postižením gastrickým, kardiálním či kožním • jiní pak (např. atopici) mohou reagovat postižením i více orgánů - kůže, bronchy, sliznice nosní Prolongovaný stres v těhotenství a zvýšená hladina kortisolu působí na rozvíjející se imunologický systém dítěte /van Hertzen, 2002/ Matky dětí AD jsou často úzkostné a mají zvýšený pocit bezmocnosti vůči svým dětem /Pauli-Pot et al.,1997/ 1,10 let (22 měs.) AD diagnostikována v 6měs. Léčba bez většího efektu (alergologická i dermatologická) Zhoršení průběhu po každé změně (v režimu i stravě) Řada dietních omezení Dosud kojen K RODINNÁ ANAMNÉZA & ATTACHEMENT GENETICKÉ VLIVY & OSOBNÍ ANAMNÉZA VLIVY PROSTŘEDÍ & ENVIROMENTÁLNÍ VLIVY CHOVÁNÍ DÍTĚTE & CHOVÁNÍ SOCIÁLNÍHO OKOLÍ 22 měsíců (1,10let) OA: • první dítě z plánované gravidity • matka po konizaci čípku – v těhotenství sledována, ve 34 týdnu těhotenství musela 14 dní ležet kvůli zkracujícímu se čípku, brala magnézium • narozen 3 dny po termínu, porod vyvoláván • od 8 týdnů Vojtova metoda (cca 1,5měs- 2měs) – odmítal ležet na břiše, měl velkou diastázu • očkování: hexavakcína v 9 týdnech, 6 měs. a 18měs. • mírně zpomalený motorický vývoj, pohybově neobratný • vnímavý, zvídavý, kvalitní úroveň řečového projevu • emoční ladění převážně pozitivní K RA: • rodiče spolu žijí 5 let ve společné domácnosti • otec SŠ, 35 let, od 3 let ekzém, později alergie na pyly, trávy a ryby • matka VŠ, 31 let, v dětství atopický ekzém malého rozsahu – vymizel, alergie na bodnutí hmyzem • v péči o dítě se rodiče střídají, otec je zapojen poměrně značnou měrou, některé činnosti vykonávají rodiče pravidelně spolu (koupání, přebalování…) PRŮBĚH ONEMOCNĚNÍ ▪ první ataka AD v 6 měsících ▪ špatně snáší bílkovinu kravského mléka, vejce, kořenovou zeleninu, rajčata, kakao, jahody – v kontextu postupného navykání na stravu na alergeny z potravy v současné době již zhoršením stavu nereaguje ▪ AD se zhoršuje ve stresových situacích (růst zubů, nachlazení a dětské nemoci, změna prostředí aj.) ▪ v současné době se ze škrábání AD stal návyk – škrábe se v zátěži – pokud je nervózní, nespokojený, unavený atpod., ale i ve chvílích radosti… LÉČBA klasická/konzervativní ▪ kožní + alergologie ▪ dietní omezení – eliminančí dieta alternativní ▪ kraniosarkální terapie ▪ čínská medicína PROJEVY DÍTĚTE neklid, dráždivost, náladovost, zlostné afekty, nežádoucí (sebezraňující) chování… REAKCE RODIČŮ upozorňování na nebezpečí, důsledky, přílišná komunikace o nemoci v přítomnosti dítěte, neadekvátní ochrana dítěte… DŮSLEDKY strach z choroby, pocity viny, úzkost, nejistota, poruchy vývoje… OPATŘENÍ sledování provokačních faktorů, režimová opatření, práce s rodiči – edukace, intervence… KOMLEXNÍ SYSTÉM PÉČE ALERGOLOG DERMATOLOGICKÁ SESTRA DERMATOLOG PSYCHOLOG