Dětská klinická psychologie
(PSMA007)
Psychologický ústav FF MU
Hana Jahnová
Akademický rok 2022/2023
Témata sdělení
• Dítě ohrožené prostředím
• Vztah novorozence a pečující osoby z pohledu psychického
vývoje dítěte
Traumata a závažné události
Následky traumat a špatného zacházení závisí na:
 povaze události – to jak ji dítě vnímá a hodnotí, jak dlouho to trvalo, důsledky pro
další život dítěte, míra přímého ohrožení dítěte
 věku, vývojové úrovni a zranitelnosti dítěte – osobnost dítěte, strategie zvládání
zátěže (aktivní / vyhýbavé) a flexibilita jejich užití (např. řešení problémů, hledání
sociální opory / distancování se, externalizace, internalizace)
 míře sociální opory – v rodině a širším prostředí (přímá fyzická pomoc, otevřená
komunikace, pozitivní emoce, zážitek porozumění, pocit stability ) > to vše snižuje
u dítěte reakci oběti (adekvátněji hodnotí situaci, nabízí mu možnosti řešení,
redukují význam události apod.) – dítě se pak lépe adaptuje
Traumata a závažné události
Následky traumat
 krátkodobé x dlouhodobé – mohou vést až k trvalým osobnostním změnám
 normální reakce (1-2m) - u menších dětí zvýšená závislost na rodině, poruchy
spánku, přechodný vývojový regres, u školních podrážděnost, hostilita, únava
 u některých dojde k rozvoji:
F 43.1 Posttraumatická stresová porucha
 bezprostředně bouřlivá reakce emoční a behaviorální, ztráta sebekontroly, panika
 protrahovaná reakce na trauma (do půl roku od události)
 znovuprožívání traumatu ve snech, vzpomínkách, snaha se vyhýbat tomu co ji připomíná,
úzkostné reakce v některých situacích, úlekové reakce, disociativní stavy (např. disociativní
amnézie na opakovaná trauma), dráždivost, poruchy spánku, ztráta zájmu o hru a sociální
kontakt
 často po sex. zneužívání, násilných činech, katastrofách, autonehodách, vážném onemocnění
(pocit ohrožení života)
 v terapii: otevření komunikace, volné vyjádření pocitů, zajištění bezpečí dítěte
Traumata a závažné události
Následky traumat
 Může dojít k rozvoji:
Poruchy přizpůsobení
 v reakci na závažné změny či události (ztráta blízkého)
 pestrý obraz - emoční poruchy (deprese, vina, vztek, úzkost), poruchy chování (násilné chování)
regresivní projevy (ztráta samostatnosti a iniciativy, naučených dovedností), časté somatizační
symptomy (bolesti, únava), u dětí často potíže v učení (poruchy soustředění a motivace) a
sociálních vztahů
 u předškolních dětí - zvýrazněné opozičnictví a vzdor, záchvaty zlosti, poruchy spánku, regres
 ve školním věku - somatické obtíže, poruchy školního výkonu, nepozornost, poruchy chování
 u dospívajících – deprese, zhoršený školní výkon, suicidální úvahy, únik k drogám, alkoholu,
promiskuitě, delikventní aktivity
Traumata a závažné události
Děti ohrožené prostředím
 1/ týrání dítěte – tělesné včetně nepřiměřených trestů, emoční (nadměrná kritika, výsměch,
ponižování, izolování apod.)
 2/ zneužívání dítěte – k uspokojení vlastních potřeb, především sexuální zneužívání
(exhibicionismus až kontaktní formy), následky jsou tím vážnější čím bylo dítě mladší, čím
bylo použito více násilí, čím bylo kontaktnější, dále sem patří i zneužívání k nepřiměřené
práci, ekonomické zneužívání (nucení ke krádežím, žebrání, prostituci)
Münchhasenův syndrom v zastoupení – rodiče předstírají nebo vyvolávají u dítěte somatické
obtíže a dožadují se opakovaných i invazivních vyšetření a léčby pro uspokojení vlastních
psychických potřeb
 3/ zanedbávání dítěte – nedostatečná výživa, hygiena, nedostatečný dohled, zdravotní péče,
vzdělávání – to se překrývá s kulturní deprivací, nemusí však nutně znamenat emoční
deprivaci (děti mnohou být šťastné, emočně saturované)
 4/ psychická deprivace – emoční a podnětová znamená dlouhodobý nedostatek uspokojení
potřeby lásky, vřelého stabilního vztahu, dostatečného přísunu přiměřených podnětů typické
pro ústavní výchovu, ale i u rodin materiálně zajištěných, kde chybí „čas na děti“
Traumata a závažné události
Rizikové faktory vztahové patologie v rodině
 A/ na straně rodičů: individuální psychopatologie rodičů (deprese, abusus alkoholu
a drog, poruchy osobnosti, psychózy), ve většině případů spíše osobnostní rysy =
impulzivita, nízká frustrační tolerance, nezvládání vzteku, dítě vidí jako záměrně
neposlušné, agresivní, chybí jim empatie vůči dítěti, dítě často reaguje nežádoucím
chováním aby si zajistilo pozornost (i když negativní)
 rodiče mívají nedostatečné znalosti o vývojově přiměřeném chování dítěte
 vlastní negativní zážitky z dětství
 svobodné a zejména velmi mladé a nezralé matky
 časté manželské konflikty, domácí násilí
 autoritativní styl výchovy s užíváním trestů, hrozeb a agrese
Traumata a závažné události
Rizikové faktory vztahové patologie v rodině
 B/ na straně dítěte: postižené děti (smyslově, tělesně, mentálně, organické) a děti
s odlišnou reaktivitou v útlém věku = dráždivé, plačtivé, neklidné či velmi pasivní
a málo reaktivní, či s obtížným temperamentem
 C/ na straně prostředí: četné stresové situace, sociálně izolované rodiny (např.
nechtěné těhotenství mladé matky – nemá byt, peníze, podporu a tím ani čas na
dítě), prodloužená separace matky a dítěte brzy po narození
Deprivace
Důsledky psychické časné deprivace
 1. Narušení kognitivního a motorického vývoje dítěte (i mentálně opožděného)
u nás – děti z ústavní péče do 3let – celkové lehké opoždění > po umístění do rodiny se
zpravidla upraví
obraz: apatie, somatické neprospívání, nerovnoměrný vývoj, opožděná řeč a sociální
chování
 2. Narušení vývoje osobnosti
především schopnost navazovat hlubší sociální vztahy (v extrémních případech –
asociální porucha osobnosti)
Deprivace
Projevy chování deprivovaných dětí:
 1. Sociální hyperaktivita
• snadno a rychle navazují kontakt s dospělými a dožadují se pozornosti, chybí strach z cizích
lidí, chybí sociální inhibice; vztahy povrchní, rozptýlené, špatné vztahy s vrstevníky >F 94.2 –
Desinhibovaná příchylnost v dětství
 2. Sociální provokace
• od batolecího věku se domáhá pozornosti dospělých provokací – agresivní projevy,
demonstrační chování, destruktivita, tyto děti bývají zvýšeně úzkostné, nezralé
 3. Útlumový typ
• pasivní až apatické děti, plaché, časté bývá náhradní uspokojování citových a sociálních potřeb
(jídlo, masturbace apod.)
 Společné: snížené sebehodnocení, trvalé obtíže v navazování stabilních vztahů, časté poruchy
chování ve školním věku, v dospívání sklon k nadměrné identifikaci s vrstevnickou skupinou ,
častěji zneužívají alkohol a drogy, promiskuita, v dospělosti se hůře adaptují, častěji se sami
dopouští zneužívání či týrání
Týrání
Tělesné týrání
 nepřiměřené tresty, bití až zabití, ale často v kombinaci s emočním týráním, s násilím v rodině,
s vysokou mírou stresu a emoční deprivací
 často přicházejí k lékaři po delší době od úrazu, mechanismus „úrazu“ neodpovídá stavu
dítěte, objevují se straší hematomy, srostlé zlomeniny, apod.
 časté u malých dětí /raného a předškolního věku)
 nejčastější situace:
A/ explozivní rodič (často nevlastní otec) – má na dítě nepřiměřené očekávání a i na malé
podněty reaguje silně,
B/ týrající vychovatel (často otec) – nepřiměřené tresty u „neposlušnosti“ dítěte, často samy
v dětství týraní, matka to akceptuje
C/ dítě vymykající se rodičovské kontrole – dítě se dopouští antisociálních činů
Klinické projevy dětí:
 při vyšetření nadměrně ostražité, zvedají ruce do obranného postoje, často prožívají stud, mají
nízké sebevědomí, špatně vyjadřují své pocity, popírají traumatizaci
 okolo 3 let – pasivní, apatické, nevyjadřují pocity, inhibované, neklid, úzkostné sledování
okolí, vůči dospělým agresivní
 hra: dezorganizovaná, bez cíle, nezahajují sociální kontakt, dítě se odtahuje, je ambivalentní
Týrání
Tělesné týrání
 chování: přibližují se úkroky stranou, ambivalence v přibližování (F91.4 Reaktivní
porucha příchylnosti v dětství), záchvaty zlosti, slabé vyjadřování emocí
 vztahy: nejistota, málo empatie, hostilita, impulzivita, pasivita, bezmoc
Klinické projevy
 ve školním věku: úzkost, deprese, autodestruktivita, nízké sebehodnocení, sociální
odtažitost, agrese, neposlušnost, agresivní řešení konfliktů, útěky z domova
 adolescence: delikvence, násilně kriminální chování
 dospělost > antisociální porucha osobnosti; hraniční porucha osobnosti; disociativní,
konverzní poruchy; posttraumatická porucha, poruchy příjmu potravy; abusus
návykových látek; porucha identity; opakování role oběti – vytváří patologické
vztahy, ve kterých jsou opět týrány
 Emoční týrání – hrubá kritika, znehodnocování, posměch – obtížně rozlišitelné
Sexuální zneužívání
Sexuální zneužívání
 větší závažnost – když byl pachatelem blízký člověk; bylo použito násilí; trvalo to
déle; reakce rodičů byla odmítavá či neempatická; čím bylo dítě mladší
 důležité, jak dítě zneužívání vnímalo a jak se s ním vyrovnávalo – copingové
strategie
 následky:
pocity stigmatizace (jsem jiný než ostatní, za nic nestojím)
ztráta důvěry (zejména šlo-li o blízkou osobu nebo byla-li odmítavá reakce)
bezmocnost
sexualizace chování (u předpubertálních nadměrný zájem o sexualitu, nadměrná
masturbace, časnější zahájení sexuálního života)
Sexuální zneužívání
Následky
 krátkodobé: posttraumatická stresová porucha, někdy chronifikovaná, disociativní
porucha, častěji internalizující obtíže (úzkost, deprese, somatické obtíže, sociální
odtažitost) v menším počtu externalizující
 dlouhodobé: velmi často pocity viny, sebeznehodnocování, v dospívání abusus
návykových látek, autoagrese, suicidální pokusy, sociální izolace, poruchy příjmu
potravy, v dospělosti - osobnost hraniční, event. depresivní nebo histriónská
 bezprostřední: bolesti břicha, pláč, poruchy spánku, zhoršení školního výkonu,
sexualizované chování
 problematika vlastního mateřství, doteky s dítětem (nejistota)
Sexuální zneužívání
Diagnostika dětí ohrožených prostředím
 je-li podezření, je nutný okamžitý zásah – ochrana dítěte, nutné lékařské vyšetření, krátká
hospitalizace
 ptáme se vždy na konkrétní traumatickou událost
 někdy pečující osoby s dítětem přicházejí kvůli poruchám chování (což je až následek týrání)
 ptáme se na výchovné postupy v rodině a užívání trestů, zda se dítěte někdo nepříjemně
dotýkal
 děti v hovoru špatné zacházení popírají, minimalizují, ze strachu před trestem, dalším týráním
či ve snaze ochránit rodiče
 jejich výpovědi jsou nekonzistentní, odporují si, výpověď ovlivněná stresem, strachem
 u menších dětí možnost přehrát událost pomocí hry s panenkami
 negativní zážitky se objevují v projektivních metodách
 vyšetření by mělo obsáhnout celou rodinu > rodiče bývají v obranném postoji, podezřívaví,
hostilní, popis událostí bývá neurčitý, rozporuplný, k dítěti popisují ambivalentní postoje
(hyperprotektivita / nerealistická očekávání) - rozhovor vedeme citlivě, podporujícím
způsobem, informujeme o následcích, nabízíme pomoc
Sexuální zneužívání
Diagnostika dětí ohrožených prostředím
 dg. osobnost, následky, posouzení sociálních vztahů
 navržení optimálních opatření: rodinná terapie, individuální terapie, odchod
násilníka, ochrana dítěte
 falešné obvinění: u menších dětí od rodičů (řešení manželského či porozvodového
problému), u dospívajících dívek (s DVO)
 terapie: spolupráce s OSPOD, policií (ohlašovací povinnost!), bezpečnost dítěte,
déledobé terapeutické vedení dítěte a paralelně rodiče, či kombinace s rodinnou
terapií
 obsah terapie: rozvoj nových sociálních vzorců (které nebudou tolik rodiče
provokovat), korektivní emoční zkušenost, naučit se udržovat pozitivní interakce,
při sexuálním zneužití umožnit zkušenost kognitivně a emočně zpracovat
Děkuji za pozornost
e-mail: jahnova.hana@fnbrno.cz