TÁZACÍ ZÁJMENA
Substantivní: quis, quid
 kdo?, co?
 stojí samostatně nebo je určeno adjektivem
nom. quis kdo? quid co?
gen. cuius cuius reī
dat. cui cui reī
ak. quem quid
abl. quō quā rē
Adjektivní: quī, quae, quod
 který, která, které?, jaký, jaká, jaké?
 určuje jiné jméno (substantivum, zájmeno)
m. f. n.
sg. nom. quī (quis) který? quae která? quod které?
gen. cuius
dat. cui
ak. quem quam quod
abl. quō quā quō
pl. nom. quī quae quae
gen. quōrum quārum quōrum
dat. quibus
ak. quōs quās quae
abl. quibus
Předložka cum se připojuje za tvary ablativu (quōcum, quācum, quibuscum,…).
VZTAŽNÁ ZÁJMENA
 quī, quae, quod „který, která, které“, „jenž, jež, jež“
m. f. n.
sg. nom. quī quae quod
gen. cuius
dat. cui
ak. quem quam quod
abl. quō quā quō
pl. nom. quī quae quae
gen. quōrum quārum quōrum
dat. quibus
ak. quōs quās quae
abl. quibus
Vztažné věty
 věty připojené pomocí vztažných zájmen a příslovcí (např. ubi „kde“, unde „odkud“)
 české „to, co“: id quod / ea quae
 pád vztažného zájmena podle funkce tohoto zájmena ve vedlejší větě
 rod vztažného zájmena podle jména, ke kterému se vztahuje
Vztažné zájmeno ve větě
nom. sg.: Fēmina, quae (sc1
. ea fēmina) venit, māter mea est.
Žena, která (tj. ta žena) přichází, je moje matka.
gen. sg.: Poētam, cuius (sc. eius poētae) librōs legimus, salūtāmus.
Zdravíme básníka, jehož (tj. toho básníka) knihy čteme.
dat. sg.: Puer, cui (sc. ei puerō) dōna damus, fīlius noster est.
Chlapec, kterému (tj. tomu chlapci) dáváme dary, je náš syn.
ak. sg.: Vir, quem (sc. eum virum) vidēs, pater meus est.
Muž, kterého (tj. toho muže) vidíš, je můj otec.
abl. sg.: Oppidum, in quō (sc. in eō oppidō) vīvimus, pulchrum est.
Město, v němž (tj. v tom městě) žijeme, je krásné.
nom. pl.: Discipulōs, quī (sc. iī discipulī) bene labōrābant, laudābāmus.
Chválili jsme žáky, kteří (tj. ti žáci) dobře pracovali.
gen. pl.: Mulierēs, quārum (sc. eārum mulierum) līberī in scholā sunt, in oppidum properant.
Ženy, jejichž (tj. těch žen) děti jsou ve škole, spěchají do města.
dat. pl.: Puerī, quibus (sc. iīs puerīs) fābulam narrāmus, tacent.
Chlapci, kterým (tj. těm chlapcům) vyprávíme pohádku, jsou potichu.
ak. pl.: Discipulōs, quōs (sc. eōs discipulōs) magistrī castīgābant, laudāmus.
Chválíme žáky, které (tj. ty žáky) učitelé kárali.
abl. pl.: Virī, quibuscum (sc. cum iīs virīs) venimus, amīcī nostrī sunt.
Muži, se kterými (tj. s těmi muži) přicházíme, jsou naši přátelé.
1
Sc. je zkratka místo scilicet a odpovídá české zkratce „tj.“
ZÁJMENNÁ ADJEKTIVA
 gen. sg. -īus, dat. sg. -ī
 v ostatních pádech se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace
 další nepravidelnosti: aliud (nom., ak. sg. neutra) a alterīus jako gen. sg. od alius, alia, aliud
nom. sg. gen. sg. dat. sg.
alius, alia, aliud jiný alter-īus ali-ī
alter, era, erum jiný, druhý (ze dvou) alter-īus alter-ī
uter, utra, utrum který? (ze dvou) utr-īus utr-ī
uterque, utraque, utrumque jeden i druhý (ze dvou), oba utr-īusque utr-īque
neuter, tra, trum žádný (ze dvou) neutr-īus neutr-ī
nūllus, a, um žádný (z více) nūll-īus nūll-ī
ūllus, a, um žádný (z více); používá se po záporu ūll-īus ūll-ī
sōlus, a, um sám, osamocen sōl-īus sōl-ī
tōtus, a, um celý tōt-īus tōt-ī
 sōlus „sám, osamocen“, ipse „osobně“
 rozlišení zájmen „ze dvou“ a „z více“
 alter – alter „jeden – druhý“, alius – alius „jeden – druhý“
ZÁPORNÁ ZÁJMENA
 nēmō „nikdo“, nihil „nic“
nom. nēmō nihil
gen. nūllīus nūllīus reī
dat. nēminī nūllī reī
ak. nēminem nihil
abl. nūllō nūllā rē
Vyjádření záporu v latině
 ve větě pouze jedna záporka nebo jedno záporné zájmeno, příslovce či zájmenné adjektivum
 je-li ve větě zápor, místo dalšího záporného zájmena či adverbia jiný výraz (často bez n-)
záporný výraz výraz používaný v záporné větě
nūllus, a, um „žádný“ nōn… ūllus, a, um „žádný“
nēmō „nikdo“ nōn… ūllus (homō) „nikdo“
nihil „nic“ nōn… ūlla rēs „nic“
numquam „nikdy“ nōn… umquam „nikdy“
nusquam „nikde“ nōn… usquam „nikde“