Pohádka I
(1. polovina 20. století)
Ilustrace Vlasta Baránková
Terminologie a typologie
• Pohádka – folklorní
– literární (tradiční, adaptovaná,
klasická; adaptace klasická a autorská)
– autorská (umělá, moderní)
Typologie folklorní pohádky (pomůckově přejímáno
i pro autorskou pohádku):
• Kouzelná (magická)
• Novelistická (realistická)
• Zvířecí (antropomorfizovaná)
• (dětská/pěstounská, legendistická apod.)
Boje o pohádku
• Úhor (1913, Jaroslav Petrbok: Pryč s pohádkou!)
• Lidové noviny (1929, Berty Ženatý)
• Jaroslav Frey (Boj o pohádku, 1942)
• Karel Čapek (v Lidových novinách a v Marsyas),
Bedřich Fučík (O knihu pro mládež, 1941),
František Kovárna (v Řádu) aj.
• Ve světě např.: J. R. R. Tolkien, Bruno Bettelheim
(Za tajemstvím pohádek, č. 2000), Jacqueline
Heldová (V říši obrazotvornosti, č. 1985)
Pohádkové sborníky
• Nůše pohádek I (1918), Nůše pohádek
II (1919), Nůše pohádek III (1920) – ediční
projekt Karla Čapka
• Čeští spisovatelé českým dětem, editor Jan Šnobr, 40.
léta; Jitřenka vypravuje, Májový sen, Svět na
křídlech, Modrý závoj, Zahrada snů (Zrcadlo snů)
Autorské přístupy k pohádce lidové
• A) Cesta editorská – redakční
Jiří Horák (1884–1975): Český Honza (1940)
Česká pohádky (1944)
Autorské přístupy k pohádce lidové
• B) Osobitá převyprávění lidových látek
Josef Štefan Kubín (1864–1965): V čarodějném kole
(1941), Záhon rozmarynky (1944), Zlatodol pohádek aj.
Karel Dvořáček (1911–1945): Boží země (1941)
Vojtěch Martínek (1887–1960): U jasného plamene aj.
Autorské přístupy k pohádce lidové
Autorské přístupy k pohádce lidové
• C) Pohádky cizích národů
Petr Denk (Co vypravoval starý Indián), Eduard
Bass (Koráb pohádek), Pavel Eisner (pod jm.
Jar. Podroužka, Veselé pohádky), Antonín Zhoř
(Pohádky tisíce a jedné noci) aj.
Pohádka autorská
• A) Pohádka úzce spjatá s lidovou tradicí
Jiří Mahen (1882–1939): Její pohádky (Co mi
liška vyprávěla, 1914, 1922), Dvanáct pohádek
(1918)
Pohádka autorská
• František Heřmánek (1901–1946): Pohádky
starého rákosí (1942)
• Klement Bochořák 1910–1981): U krále
Vendelína (1950), Hračky aj.
• Jaroslav Janouch, Dominik Filip, František
Horečka, Fr. Kárník aj.
Pohádka autorská
• B) Pohádky naruby
• Josef Lada (1887–1957): O Mikešovi (od
1943), Bubáci a hastrmani ( (1939), Pohádky
naruby (1939), Nezbedné pohádky (1946) aj.
• Jiří Marek: Veselé pohádky vzhůru nohama
(1947)
Pohádka autorská
• C) Moderní pohádka „čapkovského typu“
• Karel Čapek (1890–1938): Devatero pohádek
(1932), Dášeňka čili Život štěněte (1933), Měl
jsem psa a kočku (1939)
• Pavel Nauman (1907–1976): Pohádky o
mašinkách (1942)
Pohádka autorská
• D) Poetické pohádky a pohádkové příběhy
• Karel Schulz (1899–1943 ): Princezna z kapradí (1940)
• Jarmila Glazarová (1901–1977): Zahradník Hejduk (1944),
Pohádka o malířově Lidušce (O Lidušce – malířce pokojů,
poprvé 1941)
• František Kožík (1909–1997): Proč pláče Meluzína (1943)
Pohádka autorská
• E) Pohádka uměleckonaučná
• Josef Hons (1907–2001): Pohádky silnic,
mostů a tratí (1942)
Pohádka autorská
• F) Autorská zvířecí pohádka
• Ondřej Sekora (1899 – 1967): Ferda Mravenec (1936), Ferda Mravenec v cizích
službách (1937), Ferda v mraveništi (1938), Trampoty brouka Pytlíka (1939),
Malířské kousky brouka Pytlíka (1940), Ferda cvičí mraveniště (1947) aj.
• Josef Čapek (1887–1945, Povídání o pejskovi a kočičce), Josef Menzl (Míša Kulička
v rodném lese, Míša Kulička v cirkuse, Míša Kulička v pražské zoo, Míša Kulička v
domě hraček), Václav Deyl (Příběhy z Medové stráně), Antonín Šrámek (Skřivánci z
Velké nivy) aj.
Pohádka autorská
• G) Rozsáhlejší pohádkové příběhy
• Vladislav Vančura (1891 – 1942): Kubula a Kuba Kubikula (1931)
• Josef Trojan (1905 – 1965): Létal jsem s anděly (1941)
• Josef Filgas (1908 – 1981): Mezi brášky (1940), Bráška Lajdáček (1943), Brášci v
Modré zemi (1944)
• Antonín Zhoř (1896 – 1965): Učedník kouzelníka Čaryfuka (1946) a jiné.
Loutkové divadlo
• Josef Skupa (1892–1957): Hurvínkovo dobrodružství (1929) aj.
Od konce 20. let vlastní divadlo (pozdější Divadlo Spejbla a
Hurvínka), adaptuje (často s Franzem Wenigem) pohádkové
látky, ale ještě častěji specifický, humorný odraz skutečného
života dětí, některé příběhy jsou posléze převáděny do
prozaické podoby.
• „Tradiční“ loutková divadla i tzv. „domácí: loutkové divadlo
(pro ně psal např. František Langer)
Děkuji vám za pozornost!
Ilustrace Mária Želibská