Ventiv
Tvoření
Finitní verbální tvar + -am / -m / -nim
-am: tvary bez konjugačního sufixu (1. os. sg., 2. os. sg. m., 3. os. sg., 1. os. pl.)
-m: 2. os. sg. f.
-nim: 2. os. pl., 3. os. pl.
Préteritum
kšd „dospět někam, dojít někam“
sg. pl.
1. akšud-am nikšud-am
2. m. takšud-am takšudā-nim
2. f. takšudī-m
3. m. ikšud-am ikšudū-nim
3. f. ikšudā-nim
Présens
sg. pl.
1. akaššad-am nikaššad-am
2. m. takaššad-am takaššadā-nim
2. f. takaššadī-m
3. m. ikaššad-am ikaššadū-nim
3. f. ikaššadā-nim
Perfektum
sg. pl.
1. aktašd-am niktašd-am
2. m. taktašd-am taktašdā-nim
2. f. taktašdī-m
3. m. iktašd-am iktašdū-nim
3. f. iktašdā-nim
Při napojování ventivního sufixu v perfektu dochází k elisi krátkého nepřízvučného vokálu
mezi 2. a 3. radikálem: *iktašad-am → iktašd-am.
Stativ
Málo dokladů; jen 3. os. sg. m.: pars-am (← *paris-am)
Význam
Ventiv slouží k zdůraznění směru, tj. naznačuje, že slovesný děj je nějakým způsobem
zaměřen (na určité místo, osobu, věc...).
Subordinativ
Tvoření
K finitním slovesným tvarům, které nemají konjugační sufix, se připojí sufix -u. Ve všech
ostatních tvarech má subordinativ nulový morf.
Préteritum
škn „položit“
sg. pl.
1. aškun-u niškun-u
2. m. taškun-u taškunā
2. f. taškunī
3. m. iškun-u iškunū
3. f. iškunā
Présens
sg. pl.
1. ašakkan-u nišakkan-u
2. m. tašakkan-u tašakkanā
2. f. tašakkanī
3. m. išakkan-u išakkanū
3. f. išakkanā
Perfektum
sg. pl.
1. aštakn-u ništakn-u
2. m. taštakn-u taštaknā
2. f. taštaknī
3. m. ištakn-u ištaknū
3. f. ištaknā
Při napojování sufixu -u v perfektu dochází k elisi krátkého nepřízvučného vokálu mezi 2. a 3.
radikálem: *ištakan-u → ištakn-u.
Stativ
Sufix -u se napojuje jen ve 3. os. sg. m.
sg. pl.
1. šaknāku šaknānu
2. m. šaknāta šaknātunu
2. f. šaknāti šaknātina
3. m. šakn-u šaknū
3. f. šaknat šaknā
Význam
Subordinativ se používá u slovesných tvarů ve vedlejších větách, zejména ve větách
uvozených relativním zájmenem ša: bītum ša imqut-u „dům, který spadl“.
Modus
Imperativ
Tvoření
Imperativ 2. os. sg. m. se tvoří od préteritního kmene. Mezi 1. a 2. radikálem je vokál shodný
s préteritním vokálem. Ve 2. os. sg. f. se napojuje sufix -ī, ve 2. os. pl. sufix -ā. V obou
případech dochází k elisi vokálu mezi 2. a 3. radikálem.
R1 – V – R2 – V – R3
Třída a/a
mḫṣ
sg. pl.
2. m. maḫaṣ maḫṣā
2. f. maḫṣī
Třída i/i
pqd
sg. pl.
2. m. piqid piqdā
2. f. piqdī
Třída u/u
rgm
sg. pl.
2. m. rugum rugmā
2. f. rugmī
Třída a/u
prs
sg. pl.
2. m. purus pursā
2. f. pursī
Napojování ventivu na imperativ
Při napojení ventivního sufixu -am dochází ve 2. os. sg. m. k elisi vokálu mezi 2. a 3.
radikálem: *purus-am → pursam. V imperativu 2. os. sg. f. se napojuje sufix -m: pursī-m.
V imperativu 2. os. pl. se napojuje sufix -nim: pursā-nim.
Význam
Imperativ označuje rozkaz ve 2. osobě.
Prohibitiv
Tvoření
Tvoří se pomocí partikule lā + présens 2. os. sg. nebo pl.
lā tašakkan „nesmíš pokládat!“
lā tašapparā „nesmíte posílat!“
Význam
Prohibitiv označuje zákaz.
Vetitiv
Tvoření
Tvoří se pomocí partikule aj / ē + préteritum. Partikule aj stojí před vokálem, partikule ē před
konsonantem: aj iprus „ať nerozhodne!“; ē taprus „ať nerozhodneš!“
Význam
Vetitiv vyjadřuje záporné přání.
Kohortativ
Tvoření
Tvoří se pomocí partikule i + préteritum 1. os. pl.
i niprus „rozhodněme!“
Význam
Kohortativ vyjadřuje pobídku v 1. os. pl.
Prekativ
Tvoření
Tvoří se pomocí partikule lu + préteritum nebo stativ. Tvoří se pouze v 1. os. sg. a ve 3. os.
(sg. i pl.). V préteritu dochází k hláskovým změnám.
1. sg. *lu-apqid → lupqid
3. sg. *lu-ipqid → lipqid
3. pl. m. *lu-ipqidū → lipqidū
3. pl. f. *lu-ipqidā → lipqidā
Ve stativu nedochází k hláskovým změnám: lu šalmāta „buď zdráv!“
Význam
Prekativ vyjadřuje přání.
Sufigovaná osobní zájmena u verbálních tvarů
Na verbální tvary se mohou napojit dativní a akusativní tvary sufigovaných osobních zájmen.
dat. akus.
sg.
1. -am/-m/-nim -ni
2. m. -kum -ka
2. f. -kim -ki
3. m. -šum -šu
3. f. -šim -ši
pl.
1. -niāšim -niāti
2. m. -kunūšim -kunūti
2. f. -kināšim -kināti
3. m. -šunūšim -šunūti
3. f. -šināšim -šināti
Dativní tvar sufigovaného osobního zájmena 1. os. sg. má tvary -am/-m/-nim. Tvar -am se
používá u tvarů bez konjugačního sufixu (1. os. sg., 2. os. sg. m., 3. os. sg., 1. os. pl.). Tvar -m
se používá ve 2. os. sg. f.; tvar -nim ve 2. a 3. os. pl.
Kombinace sufixů
Před sufigovanými osobními zájmeny často stojí ventiv. Na jeden slovesný tvar lze připojit
dativní i akusativní tvary. Dativní tvary v takovém případě stojí před akusativními:
*aṭrud-am-kum-šu → aṭrudakkuššu „poslal jsem ti ho“.
Hláskové změny při napojování sufigovaných zájmen
d, t, ṭ, z, s, ṣ, š + š → ss
*ilmad-ši → ilmassi „poznal ji“
*aṣbat-šu → aṣbassu „uchopil jsem ho“
*nimḫaṣ-šunūti → nimḫassunūti „zbili jsme je“
*aṭarrad-šum → aṭarrassum „posílám mu“
-m + K → KK
*išrukū-nim-šu → išrukūniššu „věnovali mi ho“
*išappar-am-ni → išapparanni „on(a) mě posílá“
*išappar-am-ka → išapparakka „on(a) tě posílá“
*ašpur-am-kum → ašpurakkum „poslal jsem ti“
Význam
Akusativní a dativní tvary sufigovaných osobních zájmen označují přímý, resp. nepřímý
objekt.
tašpur-šu (akus.) „poslal jsi ho“
tašpur-šum (dat.) „poslal jsi mu“