Klínové písmo
Vzniklo po roce 3000 př. n. l. vývojem z piktografického (obrázkového) písma, které je
poprvé doloženo kolem roku 3500 př. n. l. (Uruk, urucká kultura).
Znaky klínového písma mají abstraktnější vzhled a jsou zapisovány rákosovým pisátkem;
skládají se ze 4 typů klínů (vodorovný, šikmý, úhlový, kolmý).
Celkový počet grafémů klínového písma je asi 600, ovšem v konkrétních obdobích, regionech
a typech písemných pramenů se zpravidla používalo jen 200–300 grafémů; např. v Chammurabiho
dopisech se používá asi 200 znaků, v Chammu-rabiho zákoníku 241, v mýtu o Atramchasísovi
jen 119.
Ve většině vývojových fází (tedy i starobabylonské) se dělí na 2 typy:
• monumentální (tesáno do kamene; většinou královské nápisy, zákoníky)
• kursivní (psáno do hlíny; dopisy, smlouvy, hospodářské záznamy, opisy
monumentálních textů aj.)
Typy užití grafémů
• logogramy (ideogramy): označují celé slovo; přepisují se tiskacími písmeny
(v sumerské podobě) a kursivou (v akkadské podobě); např. KI = erṣetum „země“
• sylabogramy: označují část slova (V, KV, VK, KVK; neexistují znaky pro samotné
konsonanty); přepisují se kursivou; např. lum
• determinativy: označují sémantickou kategorii následujícího (vzácněji
předcházejícího) slova; přepisují se tiskacími písmeny horním indexem; např. GIŠ
(„dřevo“; klade se před slova označující stromy a předměty ze dřeva)
• fonetické komplementy: zajišťují jednoznačnost čtení předcházejícího grafému
(zpravidla logogramů); přepisují se kursivou; např. ša AN-e u KI-tim (ša šamê u
erṣetim „nebes a země“)
Polyfonie grafémů
Většina grafémů může být v závislosti na kontextu interpretovány různými způsoby. Např.
grafém UD se četl jako logogram (ūmum „den“) nebo jako sylabogram (ud, ut, uṭ, tam, par,
laḫ, liḫ, ḫiš aj.). Některé grafémy však mají (téměř) jednoznačné čtení, např. am.
Homofonie grafémů
Stejnou sekvenci hlásek bylo zpravidla možné zapsat několika různými grafémy (v závislosti
na typu textu, na dobových a/nebo osobních preferencích). V přepisu se tyto grafémy označují
pomocí akcentů a číslic:
su1 – přepisuje se pouze jako su
su2 = sú
su3 = sù
su4
su5
su6
atd.
Způsoby přepisu klínového písma
Transliterace
Slova se rozdělují na jednotlivé znaky (psané kursivou), které jsou spojeny pomlčkami.
Logogramy se píší v předpokládaném sumerském znění, tiskacími písmeny.
Transliterace je používána, pokud chceme přesně zachytit způsob psaní jednotlivých slov.
Používá se především v edicích klínopisných textů.
šum-ma a-wi-lum
KÙ.BABBAR it-ti
DAM.GÀR
il-qé-ma
Transkripce
Slova se píší spojitě, logogramy se uvádějí v předpokládaném akkadském čtení, včetně
pádových koncovek. Celý text se přepisuje kursivou.
Transkripce je používána, pokud chceme přesně zachytit tvary jednotlivých slov (pádové
koncovky u slov psaných logogramy, délky vokálů atd.). Nachází uplatnění v gramatických či
literárních výkladech.
šumma awīlum
kaspam itti
tamkārim
ilqema