KNIHOVNA STŘEDOVĚKÉ TRADICE XV řídí Lenka Karfíková a Hana Šedinová SUGER Spisy o Saint-Denis Překlad, úvodní studie a poznámky Iva Adámková PRAHA 2006 148-151 Ustanovení týkající se dávno ztracených oblastí na západě..............................................269 152-154 Příjmy z Chaumont..................................273 155-159 Příjmy z Berne val-le-Grand ..........................273 160-189 II. Stavby...............................................277 160-163 Výzdoba kostela .......................................277 164-166 První rozšíření kostela................................279 167-169 Svěcení kostela.......................................281 170-175 Lité a pozlacené dveře...............................285 176-182 Rozšíření chóru........................................291 183-189 Pokračování na obou částech ........................295 190-288 III. Zvětšení pokladů ..................................299 190-192 Výzdoba kostela.......................................299 193-197 Zlaté anlependium v chóru ...........................299 198-200 Skříně světců..........................................301 201-213 Zlatý kříž ...............................................305 214-221 Hlavní oltář............................................311 222-239 Další liturgické předměty.............................317 240-255 Svatý oltář a odhalení relikvií........................325 256 Velký kříž..............................................331 257-262 Další výzdoba kostela................................333 263-274 Vitraje..................................................337 275-286 Výzdoba oltáře a liturgické předměty...............345 287-288 Prosby za přímluvy pro Sugerovu osobu............353 Obrazová příloha..................................................356 Ediční poznámka...................................................379 Sugerovy spisy a překlady do moderních jazyků.................383 Citované prameny...................................................385 Literatura...........................................................391 Seznam zkratek......................................................418 Rejstříky..............................................................420 Opat Suger: mezi reformou liturgie a snahou o posílení politické prestiže Saint-Denis Omnis enim domus, nisi fenestras hahuerit, obscura est et sine lumine. Merita ergo apo-stoli fenestrae dicuntur. per quos coelestis sapientiae, et doctrinae claritatis nobis lumen illuxit.1 Nad stavem sugerovského bádání Benediktinské opatství Sainl-Denis, ležící pouhých šest římských mil od centra Paříže, Ile-de-La-Cité, je známé nejeti jako pohřebiště francouzských panovníků,2 ale i svou architekturou, která pochází z první poloviny 12. století a kterou ve svých spisech líčí opat Suger.5 Jeho texty zachycující ekonomickou obnovu opatství spolu s přestavbou klášterního kostela v Saisit-Denis provázenou významnými liturgickými slavnostmi vzbuzují zájem nejen odborníků a specialistů na středověkou architekturu či hospodářské dějiny, ale dokázaly svým charakterem zaujmout i širší okruh čtenářů. Poté, co Erwin Panoťsky načrtl sugestivní portrét aktivního 1 Bruno ze Segni, Expos. in Genesím, PL 164.179C: „Každý příbytek, nemá-li okna, je tmavý a bez světla. Proto apoštoly považujeme zcela popravu za okna, skrze něž k nám vchází světlo Božské moudrosti a jasnost učení." 2 Úlohu pohřebiště francouzských králů sehrála bazilika v Saint-Denis v nedávné době (8. 6. 2004), při oficiálním pohřbu srdce Ludvíka XVII., syna Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty, do saintdeniské krypty. 3 Jedná se o spisy Ordinatio, De consecraíione a De adnúnisirutione. Uvod Nad stavem sugerovského bádání opata, který ve svém mikrosvete představovaném opatstvím Saint-Denís prováděl hospodářské reformy, přestavěl některé části klášterního kostela a ve svých spisech projevil značnou myšlenkovou originalitu, stal se tento pohled „standardní interpretací", jež poměrně dlouho ovlivňovala další bádání.4 Zejména naznačení spojitostí mezi architekturou vzniklou v Saint-Denis a myšlenkami Dionysia Areopagity přineslo pro další období podněty, které byly posléze podrobněji rozpracovány a dlouhou dobu ukazovaly téměř jedinou cestu, jak Sugerovy spisy vykládat. V posledních desetiletích dochází na základě nových poznatků k výraznému zproblematizování naznačených souvislostí mezi stavbou a jejím myšlenkovým pozadím, a bádání zabývající se uvedenými spisy se tak postupně začíná vymaňovat z klasických výkladů. Byly nalezeny nové spojitosti, které výrazně napomohly dnešnímu pohledu na Sugerovy spisy a saintdeniskou stavbu, oprostily je od předchozího zatížení dnes již překonanými výklady a zprostředkovaly do jisté míry nová stanoviska k Sugerovu literárnímu i architektonickému odkazu. V rámci sugerovského bádání můžeme sledovat několik základních linií. První z nich se snažila zachytit život opata především jako exponenta kapetovské politiky první poloviny 12. století, jako poradce dvou francouzských králů a „otce vlasti",5 který pozitivním způsobem ovlivňoval osudy Francie v době, kdy se Ludvík VII. účastnil křížové výpravy. Toto většinou lineárně pojímané líčení Sugerova života, se zdůrazněním jeho klíčové role v dějinách Francie, dominuje francouzské historiografii již od 18. století.'' V této tradici pokračoval Otto Cartellieri, jenž na ' Srv. E. Panofsky, Abbot Suger. On the Abbey Church of St.-Denis and its Art Treasures, Princeton I9792; týž. Meaning in the Visual Arts, New York 1955 (česky: E. Panofsky, Suger, opat ze Saint-Denis, in: Význam ve výtvarném umění, Praha 1981, str. 93-121). s Srv, Vilém ze Saint-Denis, Vita Sugerii, in: A. Lecoy de la Marche (vyd.), CEuvres completes de Suger, Paris 1867, str. 377-411. 6 Již roku 1625 byla J. Doubletem, mnichem ze Saint-Denis, sepsána historie opatství, v níž se autor zabývá i opatem Sugerem a cituje úryvky sklonku 19. století sepsal první vědeckou monografii o Sugerovi,7 která se na dlouhou dobu stala výchozím bodem dalšího bádání. Téměř o století později lze do této linie zařadit také práce Lindy Grant a Michela Bura,8 které mnohdy objevně naznačily nové směry v sugerovském bádání.9 Z hlediska hlubšího pochopení politiky francouzského krále Ludvíka VI. a jeho vztahů s opatstvím Saint-Denis byla nepochybným přínosem edice diplomatického materiálu tohoto panov- ze Sugerových spisů De administratione a Vita Ludovici Grossi. Po dalších, nepříliš významných pracích vyhlásila roku 1779 Academie Fran-caise soutěž na téma Suger ze Saint-Denis, z jejíhož podnětu vzniklo třináct knih. Podrobný chronologický výčet spisů na sugerovské téma od poloviny 17. století podává H. Glaser, Beati Dionysii qualiscumque abbas. Studien zum Selbstbewußtsein und Geschichtsbild des Abtes Suger von Saint-Denis, München 1958, str. 1-15. Za všechny autory, již se zabývají historií opatství Saint-Denis nebo Sugcrovou postavou, lze uvést alespoň následující: F. Duchesne, J. Mabillon, M. Félibien Či A. Lecoy de la Marche, který vydal souborné Sugerovo dílo (GĽuvres completes de Suger, Paris 1867). K dalším edicím Sugerových spisu srv. M. Pickavé, Zur Überlieferung der drei Schriften des Suger von Saint-Denis, in: A. Speer - G. Binding (vyd.), Abt Suger von Saint-Denis, Darmstadt 2000, str. 152-154. 7 Srv. O. Cartellieri, Abt Suger von Saint-Denis 1081-1151, Berlin 19651 Ke zhodnocení biografických prací věnovaných Sugerovi srv. str. 38, pozn. 103, kde je jednotlivým spisům věnována detailnější pozornost. " L. Grant, Abbot Suger of Saint-Denis. Church and State in Early Twelfth-Century France, London - New York 1998; M. Bur, Ľ abate Su-gero štatistu e architetto delia luce, Miláno 1995 (italský překlad knihy vydané pod nazvem Suger, Abbe'de Saint-Denis, regent de France, Paris 1991). ' Tímto způsobem hodnotí obě uvedené práce S. Linscheid-Burdich, Suger von Saint-Denis. Untersuchungen zu seinen Schriften Ordinatio -De consecratione - De administratione, München - Leipzig 2004, str. 16-17, jež za přínos pokládá zejména naznačené souvislosti mezi Sugero-vým dílem a dalšími prameny, které umožnily zasazení Sugerova díla do širšího kontextu. Obě knihy zároveň přinesly nové důležité informace o Sugerově životě. m n Úvod nika,11' dále rozbor papežských listin adresovaných Saint-Denis a v neposlední řadě zasvěcené rozbory politiky sainldeniských opatů ve vztahu k francouzským panovníkům a šlechtě, jež mimo jiné poskytly cenné pohledy na ekonomickou politiku Sugera i jeho předchůdců." Další linii bádání započal E. Panofsky, jenž přetlumočil Suge-rovy latinské spisy do angličtiny12 a pořídil k nim komentář, zejména však poutavým způsobem načrtl Sugerův portrét, který byl posléze přeložen do mnoha jazyků13 a jemuž se paradoxně dosta- 10 Srv. J. M. Dufour, Recueil des actes de Louis VI roi de France (1108-1137), I-IV, Paris 1992-1994. " Srv. R. Große, Papsturkunden in Frankreich, Diözese Paris (Abtei Saint-Denis), Göttingen 1998; týž, Saint-Denis zwischen Adel und König. Die Zeit vor Suger (1053-1122), Stuttgart 2002. '- Před E. Panofským pořídil německé překlady některých míst ze Sugcrových spisů E. Call, Die gotische Baukunst in Frankreich und Deutschland. Die Vorstufen in Nordfrankreich von der Mitte des II. bis gegen Ende des 12. Jh., Leipzig 1925. Panofského dnes již překonaná edice je zatížena nepřesnostmi a chybami, z nichž na některé upozornil sám autor; srv. E. Panofsky, Postlogium Sugerianum, in: The Art Bulletin, 29, 1947, str. 119-121. K Panofského způsobu zacházení s prameny se kriticky vyslovili např. J. van der Meulen - A. Speer, Die fränkische Königsabtei Saint-Denis. Ostanlage und Kultgeschichte, Darmstadt 1988, str. 256-260, kteří upozornili na důležitý nedostatek této edice, totiž na skutečnost, že Sugerovy texty musí být nutně uváděny, čteny a interpretovány v pořadí jejich vzniku, nikoli tedy tak, jak je Panofsky vydal. 13 Ihned po uveřejnění edice se k některým sporným bodům v Panofského přístupu vyjádřil v recenzi O. Lehmann-Brockhaus, srv. Kunsichro-nik, t, 1948, str. 11-13. Z novějších zhodnocení přístupu E. Panofského k tomuto tématu srv. P. Kidson, Panofsky, Suger and St. Denis, in: Journal ofthe Warburg and Courtauld Institutes, 50, 1987, str. 1-17; k Su-gerovu portrétu, který naznačil E. Panofsky, přednesl zásadní zhodnocení B. Reudenbach, Panofsky und Suger von St. Denis, in: B. Reudenbach (vyd.), Erwin Panofsky. Beiträge des Symposions Hamburg 1992, Berlin 1993, str. 109-122. Pod vlivem studie E. Panofského zapojil také G. Misch (Studien zur Geschichte der Autobiographie, IV, Die Darstellung der eigenen Persönlichkeit in den Schriften des Abtes Suger von St. 12 Nad stavem sugerovského bádání lo větší pozornosti než edici latinských textů. Tuto práci, připravovanou za druhé světové války k osmisiému výročí vysvěcení chórové části roku 1144, nepochybně poznamenala doba jejího vzniku. Bruno Reudenbach hovoří dokonce o tom, že Panofsky vytvořil Sugerův portrét „v duchu západního humanismu jako protipól barbarství, do něhož byla Evropa vtažena Hitlerem".14 Panofsky tak Sugera líčí jako humanistische Identifikationsfigur a v úvodu své předmluvy se zároveň pokouší představit jej jako humanistického „anti-vůdce",15 kterého staví do kontrastu vůči běsnícímu barbarství nacismu. Sugerovy texty se Panofsky snažil vyložit pomocí novoplatón-ského světelně metafyzického modelu, který mu umožnil interpretovat Sugerem popsané přestavby klášterního kostela ve smyslu Denis, Nachrichten der Akademie der Wissenschaften in Göttingen, Philologisch-historische Klasse, Göttingen 1957, str. 93-160) do svého obsáhle koncipovaného projektu Geschichte der Autobiographie studii o Su-gerových textech, která je Panofského koncepci poplatná. Tento způsob interpretace s načrtnutím psychologizujícího portrétu Sugerovy osobnosti nekriticky přejímá M. Kramp, Kirche, Kunst und Königsbild. Zum Zusammenhang von Politik und Kirchenbau im capetingischen Frankreich des 12. Jahrhunderts am Beispiel der drei Abteien Saint-Denis, Saint-Germain-des-Prěs und Saint-Remi/Rems, Weimar 1995. M B. Reudenbach, Panofsky, str. 118-119. IS Srv. E. Panofsky, Suger, opat ze Saint-Denis, str. 114: „Když čteme o Sugerově obrovském nápisu ze zlatých písmen nad západním portálem, když ho pozorujeme, jak se neustále zabývá myšlenkou připomenout se budoucím generacím a jak je vylekán představou zapomnění, které nevrazí na pravdu, když ho slyšíme, jak o sobě hovoří jako o vůdci (dux), pod jehož vedením byl kostel zvětšen a zušlechtěn, je nám, jako bychom naslouchali některému z Burckhardtových dokladu moderní formy slávy, a nikoli slovům opata žijícího ve 12. století." Úzkou provázanost mezi dobou vzniku této knihy a dobovou politickou situací poněkud zpochybnil Ch. Markschies, Gibt es eine „Theologie der gotischen Kathedrale"? Nochmals: Suger von Saint-Denis und Dionys vom Areopag, Heidelberg 1995, str. 23. K emigraci E. Panofského a tématům, jimž se v této době věnoval spolu s odkazem na Sugerovy spisy, srv. C. Landauer, Erwin Panofsky and the Renascence of the Renaissance, in: Renaissance Quarter-ly, 47, 1999, str. 255. 13 Úvod Nad stavem sugerovského bádáni umeleckohistorického paradigmatu nového rodícího se gotického stylu.'6 Panofsky tak spojil benediktinského opata ze Saint-Denis S křesťansko-novoplatónským mystikem pátého století, jehož spisy jsou připisovány Dionysiu Areopagitovi známému ze Skutku apoštolů (17,34), který byl rovněž ztotožněn s pařížským mučedníkem Dionysiem, známým z deciovského pronásledování roku 250.17 Podle teorie E. Panofského bylo nesporné, že Suger znal Corpus Dionysiacum, tedy čtyři traktáty a deset dopisů křesťanského novoplatonika, které existovaly také v latinském překladu Jana Eriugeny. Navíc měl být obeznámen s textem Expositiones in Hierarchiám coe.le.stam téhož překladatele. Podle Panofského „Suger v těchto překladech a komentáři poznal jednu z nej ú činněj S ich zbraní proti Bernardovi z Clairvaux a dostalo se mu také ospravedlnení vlastního postoje k umění a k životu".1" Christoph Mark-schies poukázal na dva hlavní body, o něž Panofsky opřel svou teorii." Prvním z nich byla světelná metafyzika, kterou sc měl Su- 16 Tímto způsobem definuje Panofského přístup A. Speer, Abt Sugers Schriften zur fränkischen Konigsabtei Saint-Denis, in: A. Speer - G. Binding (vyd.), Abt Suger van Sainl-Denis, Darmstadt 2000, str. 15. 17 K této trojí identifikaci srv. níže, kapitola Opatství Saint-Denis a jeho patron. 13 Bernard z Clairvaux zastával na umění a uměleckou výzdobu opačné názory než Suger. Ve své Apologii pro opata Viléma brojí proti figurální výzdobě a nákladnému interiéru kostelů a klášterů. Srv. též E. Panofsky, Suger, opat ze Saint-Denis, str. 103: „Část jeho (tj. Sugerových) pamětí je nepochybně výrazně apologetická a tato apologie je namířena proli Citeaux a Clairvaux. Suger znovu a znovu přerušuje své popisy, aby čelil útokům imaginárního oponenta, který ve skutečnosti vůbec není imaginární, nýbrž totožný s Bernardem z Clairvaux." Ch. Markschies, Gibt es eine Theologie, str. 16-18. Již v druhé půli osmdesátých let dvacátého století zpochybnil tuto provázanost mezi Su-gerem a filosofií Dionysia Areopagity P. Kidson, Panofsky, Suger and St. Denis, srv. pozn. 13, a autorský tým D. Kimpel - R. Suckale, Die gotische Architektur in Frankreich 1130-1270, Miinchen 1985, zejm. str. 90, kteří ger inspirovat a jíž se měl podle Panofského slov přímo orgiastic-ky oddávat,2" když si ve svých verších neustále pohrává se slovy clarere, clarus a clarificare.*1 Panofsky tento vliv přičítá Sugero-vě přímé závislosti na Areopagitovi v latinském Eriugenově překladu. Druhým styčným bodem mezi Sugerem a Dionysiem Areo-pagitou, na který upozornil Ch. Markschies, měla být představa o vzestupu z materiálního do nehmotného světa, kterou podle Panofského můžeme nalézt jak u Dionysia, tak u Sugera. Panofsky pro tyto myšlenky nalézá i konkrétní doklady v Sugerových spisech, a to především tam, kde opat užívá obratu mos anagogicus21 Či hovoří o přenosu z materiálního do imateriálního světa. Panofsky však nikde výslovně necituje Eriugenovy překlady či komentáře a uvedená místa ze Sugerových děl považuje bez dalších theologii Dionysia Areopagity nepovažují za myšlenkové pozadí stavby v Sainl-Denis a nespatřují ani kauzální souvislosti mezi uvedenou theologií a architekturou iniciovanou Sugerem v Saint-Denis. P. Kidson, Panofsky, Suger and St. Denis, str. 6, se vyjádřil k těmto otázkám pregnantně: „Ani v nejmenším nelze předpokládat, že by se Suger systematicky zabýval studiem Dionysia Areopagity, které by jej uvedlo do tak vznešené společnosti" (zde je míněn Panofského pokus chápat Sugera jako předchůdce Grossetesteho, Viléma z Auvergne a Jindřicha zGentu). 20 Srv. E. Panofsky, Suger, opat ze Saint-Denis, str. 108. 21 Srv. tamt., str. 109: „Neustálá hra se slovy clarere, clarus, clarifíca-re, která mysli téměř sugerují, aby za jejich bezprostředními významy hledala nějaký význam skrytý, odhaluje svůj metafyzický význam teprve tehdy, připomcncme-li si, že se Jan Scotus ve svém pozoruhodném výkladu zásad, kterými se chtěl při překládání řídit, výslovné rozhodl pro slovo claritas jako pro nej adekvátnější překlad řady řeckých výrazů, jimiž Pseudo-Dionýsios označuje záři nebo jas emanující z Otce světel." 22 Srv. Suger, De admin. 224, s příslušným komentářem. Ch. Markschies, Gibt es eine Theologie, str. 54-57, chápe tento obrat nikoli jako přímou inspiraci tzv. Corpus Dionysiacum, nýbrž daleko spíše jako „základní inventář alegorické biblické exegeze". S. Linscheid-Burdich, Suger von Sainl-Denis, str. 28-34, navazuje ve svých zkoumáních na Mark-schiesovo tvrzení, že uvedený obrat nelze chápat jako přímý vliv filosofie Dionysia Areopagity, a uvádí pro toto tvrzení další přesvědčivé doklady. 14 15 Úvod analogií a důkazů za „hlavní argument, z něhož lze usoudit, že opatova díla obsahují přímé citace z těchto textů".23 Po edici latinských spisů opata Sugera, jejich anglickém překladu, a zejména po propojení opatových myšlenek s filosofií Dionysia Areopagity začaly být hledány rovněž cesty pro interpretaci Sugerovy stavby v Saint-Denis a pro stylově kritické zařazení této architektury. Myšlenek Erwina Panofského využil Otto von Simson,24 který kauzálně spojil údajné theologické a filosofické Sugerovy premisy s architektonickým fenoménem novostavby klášterního kostela v Saint-Denis. Sugerovo stavební úsilí řadí k počátkům gotiky a Sugera považuje nejen za stavebníka, ale do jisté míry i za architekta. Podle von Simsonova názoru se Suger nemohl inspirovat architektonickou tradicí v Ile-de-France, nýbrž musei stavbu započít na základě vlastních myšlenek a z vlastních podnětů. Ve vyhrocené formě lze von Simsonovy předpoklady vzniku gotické architektury shrnout v následující závěr: bez Dionysia Areopagity by nevznikla gotika; ona křesťansko-novopla- 2Í Po těchto úvahách věnovaných Sngerovi obrátil E. Panofsky pozornost k hledání vzájemných souvislostí mezi středověkou architekturou a scholastikou ve své knize Gothic Architecture and Scholasticism, La-trobe 1951. Zde se velmi zřetelně přiklonil k myšlenkám E. Cassirera, když se snažil rekonstruovat duchovní pozadí gotické architektury. Propojením scholastiky, kterou označuje jako mental habit (v německém překladu jako Denkgewohnheit), s gotickou architekturou konstruuje model, v němž však proti očekávání postava opata Sugera chybí. Chceme-li pochopit Panofského model výkladu Sugerových textů, musíme si uvědomit jeho silnou interpretační fixaci na novoplatónské pozadí. Na toto ne zcela neproblematické ukotvení upozornil např. H. Bredekamp (Götterdämmerung des Neupiatonismus, in; A. Beyer [vyd.]. Dle Lesbarkeit der Kunst. Zur Geistes-Gegenwart der Jkonologie, Berlin 1992, str. 78), jenž v souvislosti se sugerovským tématem konstatuje: „Panofsky se zabýval novo-platonismem ve Florencii a severní Itálii, později opatem Sugerem ze Saint-Denis. Prostřednictvím těchto témat podobně jako mostem propojil tyto zdánlivě rozdílné epochy, které měly odlišný pohled na antiku". K těmto otázkám srv. též B. Reudenbach, Panofsky, passim. 24 O. von Simson, The Gothic Cathedral. Origins oj Gothic Architecture and the Medieval Concept of Order, New York 1956 (německy Die gotische Kathedrale, Darmstadt 1992-). Nad stavem sugerovského bádání iónská mystika Areopagitova je nezbytným předpokladem vzniku architektonické formy.-5 Von Simson tak vidí v Sugerovi „otce gotiky, jehož koncept byl zcela jistě zasažen vlivy dionysiovské světelné metafyziky, ale současné také Augustinem, Eriugenou & Hugonem ze Sv. Victora".26 V tradici těchto teorií pokračoval Grover A. Zinn, jenž ve svém příspěvku na americkém sugerovském kolokviu v roce 1981 interpretoval Sugerovy stavby i jeho literární dílo jako hmatatelné svědky zachycující přímý vliv dionysiovské tradice. Protože však Sugera nelze považovat za systematického theologa, jak dále uvádí, je nutno dešifrovat jednak celou řadu odkazů v jeho literárním díle, jednak množství rozličných aluzí v uměleckém projevu.27 Teorie Gro vera A. Zinna podpořil také Conrad Rudolph,28 který Sugera chápe především jako syntetizátora dtonysiovských a au-gusfinovských myšlenek, na jejichž základě ukotvil nový styl.25 25 Tímto způsobem sumarizuje von Simsonovy myšlenky Ch. Mark-schies, Gibt es eine Theologie, str. 28. Proti von Simsonovu výkladu vystoupili také D. Kimpel - R. Suckale, Die gotische Architektur, str. 90, kteří uvádějí: „Zdá se nám dosti nesmyslné tvrzení von Simsona, že bez anonymního syrského spisovatele, který žil o šest století dříve, by gotická architektura vůbec nevznikla. Jsme přesvědčeni o pravém opaku a neshle-dáváme žádnou kauzální souvislost mezi Areopagitovou theologií a architekturou v Saint-Denis." 26 Srv. O. von Simson, Die gotische Kathedrale, str. 183-185. 27 Srv. G. A. Zinn, Suger. Theology and the Pseudo-Dionysian Tradition, in: P. L. Gerson (vyd.). Abbot Suger and Saint-Denis, New York 1986, str. 33. 2" C. Rudolph, Artistic Change at St-Denis, Abbot Suger's Program and the Early Twelfth-Century Controversy over Art, Princeton 1990. 29 Srv. C. Rudolph, Artistic Change, str. 72-75. Edice Sugerových textů De administratione a De consecratione pořízená F. Gasparri (Suger, CEuvres, I. Ecrit stir la consecration de Saint-Denis; L'CEuvre administrative; Histoire de Louis VII, Paris 1996) je paradoxné stále poplatná tezím O. von Simsona, G. A. Zinna a C. Rudolpha o přímé spojitosti Sugerových myšlenek a myšlení Dionysia Areopagity, resp. o jejich zprostředkování Hugonem ze Sv. Viktora, a editorka neuvádí žádné další možné inspirační zdroje. 16 17 Úvod Nad stavem sugerovského bádání Téořiě o místu vzniku tohoto nového stylu v Saint-Denis a o Su-gcrovi jako geniálním tvůrci gotiky byla dnes již dostatečně důrazně odmítnuta,30 ačkoli jako doba vzniku tohoto stylu bývá mnohde schematicky uváděno datum stavby chóru v Saint-Denis. Z dnešního pohledu se zdá mnohem pravděpodobnější představa, že gotika nevznikla na tom či onom místě, které by se dalo přesně lokalizovat, ale byla připravena v předstupních (z nichž zajeden je možno považovat právě Saint-Denis), které lze definovat jako výslednice snah zachytitelných již v románském období.31 ;!" Viz R. Suckale, Die Unbrauchbarkeil der gängigen Stilbegriffe und Entwicklungsvorstellungen am Beispiel der französischen gotischen Architektur des 12. und 13. Jahrhunderts, in: F. Möbius - H. Sciurie (vyd.), Stil und Epoche. Periodisierungsfragen, Dresden 1989, Str. 234: „Teze, že gotika začala stavbou v Saint-Dcnis, paradoxně vedla ke špatnému pochopení této stavby. Tím, že byly neustále upřednostňovány nové rysy této stavby, byl přehlížen úmyslný protiklad mezi kryptou a sanktuariem a také skutečnost, že Suger nechal s naprosto jasným záměrem zřídit románsky působící věnec kaplí v kryptě... Pokud na Sugerově architektuře neustále hledáme to, co je zde nové, přehlížíme v její koncepci skutečnost, že sc zde jedná o syntézu starých architektonických prvků odlišného původu." R. Suckalc, Neue Literatur Uber die Abteikirche von Saint-Denis, in: Kunstchronik, 43, 1990, str. 74, se znovu vyjádřil obdobným způsobem: „Suger byl nepochybně ovlivněn myšlenkami Dionysia Areo-pagity, ale nebyl to rozhodně vlastní a jediný důvod nového stavebního umění. Podobně Sugera nelze považovat za vynálezce tohoto stylu a Snint-Denis za jedinečnou stavbu tohoto stylu." Také G. Binding, Was ist Gotik?, Darmstadt 2000, str. 2 n., znovu upozornil na nejednotnost názorů, které panují v otázkách zrodu gotiky a role Saint-Denis. Za stále platnou lze považovat tezi H. E. Kubacha, Die Kirchenbaukunst der Stau-ferzeit in Deutschland, in: Die Zeit der Staufer, III, Stuttgart 1977, str. 184: „Ve francouzské korunní oblasti lze již od roku 1140 zachytit množství tendencí, které se zde stýkají a vzájemně slučují... Přesto je tento vývoj až do roku 1200 natolik silně propojen s románskými počátky, že jej stále můžeme chápat jako pozdně románský. Teprve změny, které přinesla léta devadesátá, dokončily tento vývoj směřující ke klasické gotice, která znamená revoluční obrat v oblasti architektonických forem." w K periodizaci gotiky a rozličnému umeleckohistorickému chápání tohoto stylu srv. G. Binding, Was ist Gotik?, str. 1-34. 18 lako standardní model výkladu gotické architektury, jak bylo naznačeno, byla dosti dlouho přijímána představa, že jde o vizuali-zovanou formu novoplatónské světelné metafyziky, tedy o jakousi „světelnou architekturu", v níž je nadpozemské světlo ztvárněno v pozemský materiál. Tuto teorii, jejíž základy položil E. Panofsky a která byla do své klasické podoby rozpracována Hansem Sedl-mayrem,32 posléze zopakoval i George Duby.33 Stala se tak převažujícím modelem diskusí o gotické architektuře a středověké estetice, proti němuž se od konce osmdesátých let dvacátého století začaly množit námitky.34 Z detailního studia Sugerových spisů stále jasněji vyplývá nutnost chápat je v širších literárních souvislostech ať již textů, které jsou věnovány svěcení církevních budov, anebo alegorických výkladů těchto staveb.35 Proti tvrzení, že Sugera je třeba považovat 52 Srv. H. Sedlmayr, Die Entstehung der Kathedrale, Freiburg im Breis-gau - Basel - Wien 19981. 53 Srv. G. Duby, Věk katedrál. Umění a společnost 980-1420, Praha 2002. Duby v kapitole příznačné nazvané „Bůh je světlo" nejprve shrnuje filosofii Dionysia Areopagity, kterou aplikuje na saintdeniskou stavbu (str. 104-106): „Bůh je světlo... Bůh, absolutní světlo, je v každém tvorovi více či méně zastřený podle toho, nakolik je tento tvor přístupný jeho osvícení; avšak každá bytost ho odhaluje podle svých schopností, neboť před každým, kdo ji pozoruje s láskou, uvolní část zachyceného světla. Tato koncepce obsahuje klíč k novému umění, umění Francie, jehož vzorem měl být právě Sugerův opatský kostel. Je to umění hry se světlem a s postupným vyzařováním... Dionysius Areopagita totiž oslavuje především jednotu univerza. Proto bylo nutné, aby se světelné paprsky mohly Šířit po celém vnitřním prostoru kostela od chóru až ke vchodu a nenarazily na žádnou překážku; celá stavba se tak stala symbolem mystického tvoření." 11 Tímto způsobem hodnotí situaci a uvádí další odkazy Ch. Mark-schies, Gibt es eine Theologie, str. 39. -ls Zejména u spisu De conseeratione to prokázal např. A. Speer, Vom Verstehen mittelalterlicher Kunst, in: G. Binding - A. Speer (vyd.), Mitteialtediches Kunsterlehen nach Quellen des II. bis 13. Jh., Stuttgart - Bad Cannstatt 1993, str. 13-52. Ke klasifikaci tohoto textu ajeho mož- 19 Úvod za geniálního uměleckého tvůrce se specifickými filosoficko-Iheologickými představami, upozornili Andreas Speer a Jan van der Meulen na skuteřnosti, které svědčí spíše pro to, že Suger navázal na předchozí vývoj, který byl do značné míry ovlivněn liturgickými potřebami.36 Poté, co se začala připravovat nová edice Sugerových spisů,37 vzniklo z podnětu badatelského týmu z Kolína nad Rýnem, v jehož čele stáli Gtinther Binding a Andreas Speer, větší množství studií, které dostatečně výmluvně osvětlily vztah mezi Sugerovou stavební činností a jeho spisy. A. Speer upozornil na ukotvení těchto textů v širším literárním kontextu zpráv o svěcení kostelních budov a bohoslužebné účely, kterým měla sainldeniská stavba primárně sloužit, označil za jeden ze základních motivů Sugerova jednání.33 G. Binding dále poukázal na to, že saintdeniské texty, použité selektivním způsobem O. von Simsonem, nemohou být vzaty v úvahu v souvislosti s teorií nové katedráiy, tedy chóru v Saint-Denis, a nemohly přispět k vytvoření gotické katedrály ani zdůvodnit její vznik.39 Nad stavem sugerovského bádaní Martin Biichsel, Peter Diemer, Christoph Markschies a Susanne Linscheid-Burdich4" se v pracích vzniklých v devadesátých letech dvacátého století zabývali literárními vlivy v Sugerem komponovaných nápisech41 a také jeho výpověďmi o uměleckých předmětech a světle. Ch. Markschies, po rozboru klíčových míst přičítaných vlivu Dionysia Areopagity, konstatuje: „Všechny zdánlivé odkazy na Areopagitu lze považovat za všeobecně rozšířená theo-logumena středověké theologie nebo literární topoi, vyskytující se v nápisech či záznamech svěcení kostelů." Závěrem sumarizuje: „Sugera nelze v žádném případě považovat za originálního theologického myslitele. Participoval pouze na odpovídající koiné své doby, jež byla obecným způsobem formována křesťansko-platónskými myšlenkami... Suger ze Saint-Denis ve svých třech spisech věnovaných klášternímu kostelu v žádném případě neprezentuje specifické dionysiovské znalosti."42 Po rozboru veršů z De administratione43 podrobila S. Lin-scheid-Burdich analýze všechny Sugerovy texty spojené s opat- né interpretaci spolu s další sekundární literaturou srv. níže, kapitola Su-gerovo literární duo. lů Srv. J. van der Meulen - A. Speer, Die fränkische Königsabtei, passim; A. Speer, Kunst als Liturgie. Zur Entstehung und Bedeutung der Kathedrale, in: C. Dahmen - T. Sternberg (vyd.), ... kein Bildnis machen: Kunst und Theologie im Gespräch, Würzburg 1987, str. 97-117. 17 Nejprve byl vydán text De consecraüone, srv. G. Binding - A. Speer (vyd.), Abt Suger von Saint-Denis. De consecratione. Kommentierte Studienausgabe, Köln 1995; později celé Sugerovo dílo věnované Saint-Denis: A. Speer - G. Binding (vyd.), Abt Suger von Saint-Denis. Ausgewählte Schriften Ordinatlo, De consecratione. De administratione, Darmstadt 2000. JB Srv. A. Speer, Vom Verstehen mittelalterlicher Kunst, str. 13-52. ™ Srv. G, Binding, Die neue Kathedrale. Rationalität und Illusion, in: Wieland (vyd.), Aufbruch - Wandel - Erneuerung. Beiträge zur „Re- G naissance 21 1-235. des 12. Jahrhunderts, Stuttgart - Bad Cannstatt 1995, str. 20 40 Srv. M. Biichsel, Die von Abt Suger verfaßten Inschriften. Gibt es eine ästhetische Theorie der Skulptur im Mittelalter?, in: H. Beck -K. Hengevoss-Dürkop (vyd.), Studien zur Geschichte der europäischen Skulptur im 12.-13. Jh., I, Frankfurt am Main 1994, str. 57-73; týž, Die Geburt der Gotik. Abt Sugers Konzept für die Abteikirche Saint-Denis, Freiburg im Breisgau 1997; P. Diemer, Abt Suger von Saint-Denis und die Kunstschätze seines Klosters, in: G. Boehm - H. Pfotenhauer (vyd.), Beschreibungskunst-Kunstbeschreibung, Ekphrasis von der Antike bis zur Gegenwart, München 1995, str. 177-216; Ch. Markschies, Gibt es eine Theologie, passim; S. Linscheid-Bord ich, Beobachtungen za Sugers Versinschriften in De administratione, in: A. Speer - G. Binding (vyd.), Abt Suger von Saint-Denis, Darmstadt 2000, str. 112-146. 41 Srv. Suger, De admin. 173; 174; 175; 180; 181; 197; 200; 216. 42 Srv. Ch. Markschies, Gibt es eine Theologie, str. 60-61. 43 S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. i46, došla k závěru, že Suger znal velké množství textů rozličných autorů. Tato znalost se jasně obráží v jeho verších, z nichž lze usuzovat jednak na Sugerovo vzdělání, jednak na církevní i literární tradici. 21 Uvod stvím Saint-Denis44 a došla k závěru, že tyto spisy svědčí o velké sečtělosti jejich autora, jenž se především snaží vytvořit ze Sainl-Denis kultovní střed říše.45 „Sugerovy spisy nehovoří o n o v opia-iónské filosofii a jejím užití v architektuře a sakrálním umění, ale potvrzují spíše službu prokazovanou světci, který byl uctíván jako apoštol Galie a mučedník. Neposkytují žádný umělecký koncept, aie nacházejí se ve spleti rozličných vztahů k různým textům. Su-ger se ve svých textech řídí následujícím záměrem: chápe svatého Díonysia jako patrona říše a hodlá upevnit dlouhotrvající svazek mezi opatstvím a královskou mocí. Kostel, kde se nacházely relikvie tohoto světce a který byl zároveň centrem opatství, se tak měl stát rovněž klíčovým místem celé Francie."46 Andrcas Speer se poté, co započal s hledáním nového Sugero-va obrazu,47 přiklonil spíše k tradici založené na longue durée křesťansko-monastické tradice, a tedy zároveň k přitakání vývojové kontinuitě, z níž opat vycházel a která je patrná také v Sugero-vých spisech. Tímto způsobem lze dospět spíše k postavě Sugera „restaurátora", který se snaží oživit a znovuobnovit zčásti zapomenuté liturgické a dynastické tradice starého benediktinského opatství. I když tato postava dnes již ztratila svůj punc jedinečnosti korunního svědka zrodu nového gotického stylu a originálního theologa, jak se ji snažil prezentovat především E. Panofsky, Sugerem koncipované texty nabízejí stále dostatek podnětů a otázek, na něž je třeba hledat odpovědi. Jedním z východisek, jak tyto texty interpretovat, a přiblížit se tak jejich obsahu, je hledání spojnic mezi saíntdeniským opatstvím a představiteli francouzského panovnického rodu, založených na kultovní tradici, která spojovala opatství i království s francouzským národním světcem, svatým Diony- 44 S. Linscheid-Burdich, Suger von Saint-Denis, str. 218-237. 45 Tento aspekt byl spatřen již dříve a podle našeho názoru jej lze považovat zajeden z nejdůležitějších momentů, z jejichž podnětu vznikla trojice Sugerových textů. Srv. níže, kapitola Sugerovo literární dílo. 4Í' Srv. S. Linscheid-Burdich, Suger von Saint-Denis, str. 218. 47 A. Speer, Abt Sugers Schriften, str. 61. Opatství Saint-Denis a jeho patron siem. Další cestou je pochopení nejen samotného rámce vypravování - za který lze považovat popis liturgických slavností v klášteře -, ale také hlavní snahy opata Sugera, kterou nepochybně bylo vybudování adekvátního liturgického prostoru, v némž by bylo liturgickým účelům podřízeno vše ostatní. Především tyto cesty výkladů Sugerových textů budeme sledovat v dalších rozborech.43 Opatství Saint-Denis a jeho patron Opatství Saint-Denis, náležející k nej významně j š im církevním institucím v západní Evropě, pohřebiště mnohých králů již od nie-rovejských časů, místo, kde se často zdržovali francouzští panovníci a ukládali zde své odznaky moci, sahá svými kořeny hluboko do minulosti, do dob počátků křesťanství v Galii, a je velmi tčsně spjato s postavou pařížského biskupa a mučedníka Dionysia, kolem jehož hrobu záhy vznikla první bazilika,4** Podle Řehoře Tourského přišel Dionysius do Galie v době císaře Decia (249-251) jako jeden ze sedmi misijních biskupu, později působil v Paříží, kde také podstoupil mučednickou smrt.™ Dionysia provázeli dva druhové, Rusticus a Eleutherius, které po jeho boku potkal stejný osud. Postava pařížského mučedníka byla za 48 Srv. níže, kapitola Sugerovo literární dílo, str. 50-84. 4nt. De portis fusilibus et deauratis (170) Valvas siquidem principales accitis fusoribus et electis sculptoribus, in quibus passio salvatoris et resurrectio vel ascensio continelur, multis expensis, multo sumptu in earum deauratione, ut nobili porticuj conveniebat, ereximus. (171) Necnon et alias in dextera parte novas, in sinistra vero antiquas sub musivo, quod et 686 Termín atrium užívá Suger pro hřbitov (v tomto významu byl uváděn v průběhu celého středověku až do raného novověku; srv. např. Nier-meyer, i. v. atrium [2]), nikoli tedy pro dvůr se sloupy, což je původní smysl tohoto slova (tímto způsobem definuje termín např. Isidor ze Sevilly, Etymol. XV,3,4). Tento prostor, kde se pohřbívalo již od raného středověku, byl v Saint-Denis situován severně od budovy kostela. Poblíž tohoto poměrně rozsáhlého prostoru se nacházelo také větší množství kostelů; srv. obr. 5 v příloze. K lokalizaci a vývoji pohřebiště v Saint-Denis od raného středověku srv. detailní rozbor M. Wysse, Atlas historique, str. 109-135. E. Panofsky, Abbot Suger, str. 154-158, navrhuje následovně umístění kaple a dveří sv. Eustacha: ostium sancli Eustachii na jižní stranu kostela, na severní stranu pak sacrum cimeterium či atrium, tedy hřbitov s přilehlým areálem kostelů. Singularis atrii porta, .jednoduchá hřbitovní branka", proto podle něho vedla přímo ke hřbitovu. E. Panofsky dále odvodil, že tato hřbitovní branka není nic jiného než dveře, které jsou v De consecr. 43 popsány následovně: „Vrátili se zpět jinými, železnými dveřmi, které se otevírají ke hřbitovu." Zároveň je třeba upozornit na skutečnost, že před původním karolínskym kostelem, před jeho vstupní západní částí, se patrně nacházela sloupová hala (tedy atrium v pravém slova smyslu), o níž se zmiňuje dokument z roku 799, popisující karolínsky kostel (srv. výše, str. 28, pozn. 70). Toto atrium tedy nelze zaměnit se hřbitovem, rovněž označovaným tímto termínem. Tato skutečnost je doložena i ve Vita S. Eligii (PL 87.499C). s"7 K západní části kostela, kam byly umístěny zmíněné dveře, srv. P. L. Gerson, Suger as Jconographer, str. 183-198; P. Z. Blum, The Late- 284 I De adminisiratkme která byla přenesena ze staré budovy do nové.6"6 Když bylo toto slavné dílo spěšně dokončeno k poctě Bohu všemohoucímu a my jsme se připravovali k práci v horní části kostela, přítomní biskupové nás osvěžovali a mile povzbuzovali, aby nás netísnil strach z námahy nebo nějakého nedostatku, protože jsme byli trošku unaveni. Lité a pozlacené dveře607 (170) Zasadili jsme hlavní dveře, k jejichž výzdobě jsme přizvali litce a vybrané modeléry.608 Je na nich zachyceno umučení Spasitele, vzkříšení a nanebevstoupení. Mnoho prostředků a nákladů bylo vynaloženo především na jejich pozlacení, jak se sluší a patří na tak vznešenou vstupní část. (171) Umístili jsme také další dveře: po pravé straně nové, po levé straně pod mozaiku, kterou jsme zde dali vytvořit a umístit do tympanonu portálu, staré dve- ral Portals, str. 199-227. Podle uvedených studií představuje ikonografický program hlavního portálu řadu inovačních postupů, za něž lze považovat např. spojení pašijí s nanebevstoupením, Krista žehnajícího a zároveň připravujícího Poslední soud, spojení Posledního soudu a sv. Trojice. Ke vzniku portálu srv. též K. Hoffmann, Zur Entstehung des Konigspor-lals in Saint-Denis, in: Zeitschrifi fur Kunstgeschichte, 48, 1985, str. 29-38. Podle tohoto autora lze na portálu spatřit „obdobné tendence, jaké opat sledoval při obnově rozchvácených držav. I zde se Suger, tentokrát jako zadavatel uměleckých děl, odvolává na nařízení velkých králů - Pi-pina, Karla Velikého či Ludvíka Zbožného". Uvedené dveře s nápisy v Saint-Denis vznikly patrně pod vlivem Montecassina, které Suger osobně navštívil. Srv. H. Bloch, Monte Cassino in The Middle Ages, I, Roma 1986, str. 140-163, zejm. str. 143 a 153. 609 Předměty tohoto druhu byly po celý středověk pořizovány pomocí techniky ztraceného vosku, kterou popisuje Theophilus Presbyter, De di-ver. art. 111,51. Práce spočívala tradičně na dvou mistrech: modelér {sculp-tor) se staral o zhotovení voskového modelu a formy pro lití, litec (fusor) měl následně větší zodpovědnost za vyjmutí již hotového předmětu z formy, jež byla posléze zničena. Pokud se výrobek nezdařil, musela být vytvořena znovu. V ojedinělých případech byli ke zhotovování voskových modelů přibíráni sochaři, kteří za normálních okolností opracovávali kámen. K uvedené technice srv. U. Mende, Die Bronzeturen, str. 11-12. ! 285 Spisy o Saint-Denis novum contra usům hic fieri et in areu porte imprimi elaboravi-mus. (172) Turrim etiam et superiora frontis propugnacula tam ad ecclesie decorem, quam et uíilitatem, si oportunitas exigeret, va-riari condixímus. (173) Litteris etiam cupro deauralis conseeratioms annum in-tituiari, ne oblivioni traderetur, precepimus hoc modo: Ad decus ecclesie, que fovit et extulit illum, Suggerius studuit ad decus ecclesie. Deque tuo tibi participans, martyr Dyonisi, Orat, ut exores fore participem paradisi. Annus millenus et centenus quadragenus, Annus erat verbi, quando sacrata fuit. V hlavním vchodu kostela v Saint-Denis byly za opata Fulrada (8. stol.) umístěny bronzové dvojkřídlé dveře ozdobené reliéfy, na nichž byl znázorněn sv. Dionysius a jejich donátor - mnich Airardus. Téměř tři století po svém zhotovení byly stále natolik ceněny, že je Suger převzal z předchozí stavby a nechal je zasadit do severního vchodu západního průčelí. Zbylé dvoje dveře v západním průčelí (hlavní a jižní portál) byly zhotoveny nově. Všechny troje dveře byly roku 1794 roztaveny, a proto neznáme jejich přesnou podobu; hlavní byly pozlacené a byly na nich vyobrazeny scény z pašijí a vzkříšení a nechal se na nich zpodobnit rovněž Suger. Částečnou představu o jejich podobě si můžeme udělat pouze na základe malé skici Vincenza Scamozziho z roku 1600, opatřené popisem jednotlivých scén. Výjevy byly orámovány ornamentálním pásem, uvnitř byly nad sebou umístěny vždy čtyři medailony ve dvou řadách znázorňující jednotlivé scény. Srv, U. Mende, Die Bronzeturen, str. 72-73. <'"> Při popisu mozaiky si Suger uvědomuje, že tato partie vstupní Části nekoresponduje zcela s modernej i pojatým portálem. Tento anachronický prvek lze patrně vysvětlit z opatova zaujetí pro blyštivé a lesklé předměty, jak je zjevné z jeho popisu umělecké výzdoby. Za inspirační zdroj tohoto prvku lze považovat italské vzory, na něž se snažil cíleně navazovat. V této souvislosti uveďme Sugerovy návštěvy Říma, kdy měf jistě příležitost shlédnout římské baziliky s freskami a mozaikami. Významně na něj zapůsobila rovněž návštěva Montecassina; k mozaikám v Monte-cassinu srv. H. Bloch, Monte Cassino, 1, str. 90-93. 611 Suger zde užívá výrazu variari, který na tomto místě neznamená změnu ve smyslu výměny jednoho architektonického prvku za jiný, ale myšleno je spíš obohacení této části kostela o nové formy, provedené roz- 286 De administratione ře.609 Mozaika nebyla v souladu s novými, moderními zvyklostmi.6'0 (172) Rozhodli jsme se přestavět611 věž a obranné prvky na čelní straně kostela, a ío jednak z estetických důvodů, ale také z důvodů praktických, kdyby si to žádala situace. (173) Přikázali jsme také v měděných, pozlacených písmenech vyhotovit rok svěcení, aby nebyl zapomenut, a následujícím způsobem jsme jej nechali umístit jako nápis:612 Ke zdobné nádheře chrámu, v němž rostl a opatem stal se, Suger se namáhal přispět, jak mohl, k nádheře chrámu.613 Diviši mučedníku, on na tvém domě má podíl, aby skrz tebe měl podíl též na slávě ráje, tě prosí. Tisíc sto čtyřicet let, co Slovo stalo se tělem, ve stejném roce to bylo, co vysvěcen tento byl chrám.614 —___ ličným způsobem. Fasáda v Saint-Denis se dvěma věžemi staví na románské tradici a čerpá z normanských fasád 11. století. Díky rozdílnému rozvržení oken v jednotlivých úrovních a rozčlenění středního pole je odsazeno patro s věžemi. K vývoji gotických fasád srv. G. Bindiug, Was ist Gotik?, str. 237-264. 613 K následujícímu úseku udávajícímu dataci svěcení srv. De conseer. 45, K veršům viz S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 113. 613 Opakování spojení ad decus ecclesiae, „ke slávě či kráse kostela", chápe E. Panofsky ve dvojím smyslu. V prvním se podle nčj jedná o zhodnocení Saint-Denis jako církevní instituce, druhé zopakování téže části verše měl Suger vztáhnout na Saint-Denis jako architektonickou jednotku a zejména fyzickou krásu stavby. Srv. E. Panofsky, Abbot Suger, str. 163-164. 614 Podle S, Linscheid-Burdich opakuje Suger v úvodním verši motiv, který se objevuje i na jiných místech spisu (srv. např. De admin. 182), totiž snahu sloužit kostelu v Saint-Denis tak, aby se uvedené církevní instituci dostalo ještě větší úcty. Tento motiv je zde propojen s myšlenkami osobní vděčnosti (De admin. 2) a s žádostí o přímluvu za opata. C. Mai-nes, Good Works, Sociál Ties and the Hope far Salvation: Abbot Suger and Saint-Denis, in: P. L. Gerson (vyd.), Abbot Suger and Saint-Denis, New York 1986, str. 77-94, v tomto místě vidí doklad recipročního vztahu Sugera k Bohu a svatým. Podle tohoto výkladu měl Suger sám sebe trvale chápat jako hříšníka, jenž se o svých zásluhách zmiňuje v nápisech, aby se mu za ně dostalo přímluvy a odpuštění. 287 Spisy o Saint-Denis (174) Versus etiam portarum hii sunt: Portarum quisquis attollere queris honorem, Aurum nec sumptus opens mirare laborem. Nobile claret opus, sed opus, quod nobile claret, Clarificet menles, ut eant per hsmina vera Ad verum turnen, ubi Christus ianua vera. Quale sit intus, in his determinat aurea porta. Mens hebes ad verum per mateři alia surgit Et demersa prius hac visa luce resurgit. (175) Et in superliminari: Suscipe vota tut, iudex districte, Sugeri, Inter oves proprias fac me clementer haben. 615 Verše vzniklé pro vstupní dveře byly překládány rozličným způsobem s ohledem na různou závažnost, jež byla přičítána světlu a jeho roli. K možným inspiračním zdrojům podstatným pro vznik následujících veršů srv. S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 120-122. 616 S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 122, shrnuje různé překlady tohoto verše. E. Panofsky, Ahbot Suger, str. 47, vztáhl negaci jak na použitý materiál, tak na náklady („marvel not at the gold and thc expense but at the craftmanship of the work"). Tento překlad později převzal P. Diemer, Abt Suger, str. 186. Negaci chápou pouze ve vztahu k vynaloženým nákladům: K. Hoffmann, Zur Entstehung, str. 36, pozn. 49; Ch. Markschies, Gibt es eine Theologie, str. 66; M. Büchsei, Die von Abt Suger verfaßten Inschriften, str. 57. Podle uvedených veršů mají být jak zlato, tak vynaložená práce dostatečným důvodem pro obdiv ke vzniklému dílu; spirituální úloha, kterou tato část měla plnit (zaznamenaná ve čtvrtém verši), měla zároveň ospravedlnit jistě nemalé náklady vynaložené na vstupní část kostela. 6,7 Spojení per lumina vera, „přes pravá světla", se často objevuje v hymnech jako metafora vztahující se na sv. Petra a sv. Pavla či mučedníky obecné, srv. S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 123. Toto zjištění otevírá cestu k novému výkladu tohoto úseku. Přímluva mučedníků, jak Suger zdůraznil i na jiných místech spisu (De admin. 173, 197 a 200), představuje důležitý krok na cestě ke Kristu a věčnému životu. De administratione (174) Na dveřích čteme tyto verše:615 Kdokoli chceš vzdát poctu té krásné a veliké bráně, podiv se nikoli nákladům, ale jen zlatu a práci/'16 Září zde vznešené dílo, však dílo, jež vznešeně září, nechať jen ozáří mysl, ať cestou pravého světla617 zamíří k pravému světlu, kde Kristus pravou je branou.618 Co se však ukrývá uvnitř, je vidět na zlaté bráně, ospalá mysl se pozvedá k pravdě jen přes věci hmotné, ze svých dřívějších temnot se zvedá, když uzří to světlo.619 (175) A v nadpraží: Přijmi, ó přísný ty soudce, modlitby Sugera svého, do stáda oveček svých, mne, prosím tě, laskavě uveď.6M m Druhá část tohoto verše odkazuje na ,/ 10,7-9 („Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn."). Následující úsek předznamenává umělecký program, v němž hlavní role připadla Kristu. 6" Poslední úsek chápe S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 124, jako didaktický výklad a zároveň jako objasnění spirituální úlohy těchto drahocenných dveří. Překonání stavu, v němž se nachází hříšná mysl, je možné jedině setkáním s Kristem, k němuž lze v reálné rovině dospět právě přes vstupní dveře kostela. 620 Nápis v nadpraží poblíž reliéfu Posledního soudu se nedochoval, reliéf samotný v silně pozměněné, restaurátorsky upravené formě z 19. století představuje Sugera klečícího u Kristových nohou. Verše se obracejí na Krista jako soudce, a druhý verš lze tedy chápat v kontextu Posledního soudu. Je narážkou na oddělování ovcí od kozlů (Mt 25,32), jež je specificky obohaceno o obraz zachycený v Janově evangeliu v rámci podobenství o dobrém pastýři (J 10,11-13), který obětuje svůj život za ovce. Propojení obou obrazů, tedy oddělení spravedlivých od hříšníků a postavy dobrého pastýře, je velmi neobvyklé. S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 124-125, v této souvislosti upozorňuje na možný vliv spisu Hrabaná Maura De laudibus sanciae crucis, jehož exemplář se kolem roku 845 dostal do opatství sv. Dionysia. 288 289 Spisy o Saint-Denis De administratione De augmento superiořis partis (176) Eodem vero anno tam sancto et tam fausto opere exhilarati ad inchoandam in superioři parte divine propiciationis cameram, in qua iugis et frequens redemptionis nostre hostia absque turbarum molestia secreto immoíari debeat, acceleravimus, et quemadmo-dum in scripto consecrationis eiusdem superioris operis ínvenitur, Deo cooperante et nos et nostra prosperante cum fratribus et con-servis nostris tam sanctum, tam gloriosum, tam famosum opus ad bonům perduci finem misericorditer obtinere meruimus, tanto Deo sanctisque martyribus obnoxii, quanto nostris temporibus et la-boribus tam diu differendo agenda reservavit, (177) Quis enim ego sum aut que domus patris mei, qui tam nobile, tam gratum edifi-cium vel inchoasse presumpserim vel perfecisse speraverim, nisi divine misericordie et sanctorum auxilio martyrům fretus totum me eidem operi et mentě et corpore applicuissem. (178) Verum, qui dědit velle, dědit el posse, et quia bonům opus fuit in voluntate, ex Dei adiutorio stetit in perfectione. (179) Quod quidem gloriosum opus quantum divina manus in talibus operosa protexerit, certum est etiam argumentům, quod in tribus annis et tribus mensibus totum illud magnificum opus et in inferiore cripta et in superiore Rozšírení chóru621 (176) V temže roce,622 potěšeni zdarem tak svatého a šťastně provedeného díla, jsme se ve spěchu dali do stavby skvostného prostoru Božího smíření v chóru,623 kde měla být ve skrytu bez rušivého davu lidí ustavičně a opakovaně přinášena oběť našeho vykoupení. Jak lze číst ve spise o vysvěcení chórové části,624 s našimi bratry a spoluslužebníky jsme si milostivě zasloužili, aby tak svaté, slavné a velkolepé dílo bylo s pomocí Boží a požehnáním uděleným nám a rovněž našemu konání přivedeno k dobrému konci. Bohu a svatým mučedníkům jsme vděčni tím více, že nám odkládali konání tohoto díla tak dlouho a zachovali je až do našich dob, abychom je mohli vykonat my. (177) Kdo jsem já a jaký je dům mého otce,625 že bych se odvážil tak vznešenou a žádoucí stavbu byť i jen začít, nebo dokonce doufal v její dokončení, kdybych se nebyl plně spoléhal na Boží milost a na pomoc svatých mučedníků a kdybych se tělem i duší cele neoddal této činnosti. (178) Aie ten, kdo dal vůli, dal i možnost. A protože vůlí bylo vykonat dobré dílo, s pomocí Boží se dočkalo i svého dokončení.626 (179) Nakolik Boží ruka v tolika případech chránila slavné dílo,627 zcela jistě prokáže skutečnost, že celé ono velkolepé dílo jak dole v kryptě, tak ve výšce kleneb, ozdobené vznešenými klenbami 621 Suger označuje chór jako horní část. Pro tuto partii stavby užívá většinou termín superius opus či pouhé superius. Přetvořená a pozměněná krypta je analogicky k předchozí části vesměs nazývána inferior pars, in-ferius opus či inferius. 622 Opat má na mysli rok 1140. Ihned po vysvěcení západní části pokračoval Suger ve stavbě, tentokrát v oblasti chóru. (,2i Termín camera je vdaném kontextu třeba chápat jako místo, kde budou uloženy relikviáře světců. Svým významem se slovo blíží pokladnici, kterou je zde třeba chápat nejen ve smyslu profánním (bohatě zdobený relikviář), ale zejména ve významu sakrálním (jako místo uložení relikvií Dionysia a jeho druhů). Srv. též Niermeyer, s. v. camera (5), (8). Suger patrně zároveň upozorňuje (např. v souladu s De admin. 173) na možnost přímluvy těchto světců u Boha. 624 Míněn je Sugerův spis De consecratione. 625 1S 18,18. m K tomuto úseku srv. F(p) 1,6; 2,13 a De consecr. 65. 621 Na tomto místě autor nepochybně naráží na zázraky provázející stavbu. Za všechny uveďme alespoň následující: při ztroskotání dovozu mramorových sloupů z Itálie se zázračně naskytl lom v blízkosti hradu Pontoise (De consecr. 17-25); sv. Dionysius pomohl při transportu materiálu zlomu (De consecr. 25-31); v ivelinském lese vblízkosti Rambouillet byly zázračným způsobem nalezeny odpovídající trámy pro stavbu opěrných systémů (De consecr. 33-41); za velké bouřky byla stavba zachráněna před zřícením (De consecr. 67-69). 290 291 Spisy o Saint-Denis De administrativně voltarum sublirnilate tot arcuum et coiumpnarum distinctione va-riatum, etiam operture integrum supplementum admiserit. (180) Unde etiam epitaphium prioris consecrationis una sola sublata dictione huius etiam annalem terminům concludit hoc modo: Annus mülenus et centenus quadragenus Quartus erat verbi, quando sacrata fuit. (181) Quibus etiam epitaphii versibus hos adiungi delegimus: Pars nova posterior dum iungitur anteriori, Aula micat medio clarificata suo. Claret enim claris, quod clare concopulatur, Et quod perfundit lux nova, claret opus *2" Od položení základního kamene 14. 7. 1140 k vysvěcení chóru 11.6. 1144 uplynuly přesně tři roky a jedenáct měsíců. Suger zde opět užívá symbolické trojiční datace. Pravděpodobně však pouze sečetl dobu potřebnou pro výstavbu hrubé stavby, do níž nebylo započteno vsazení oken a vnitřní úpravy spolu s výzdobu interiéru. 6J,J Termín opertura označuje zastřešení kostela, pro něž Suger nechal porazit dvanáct vysokých stromů v lese (srv. De consecr. 40). Zároveň tak nazývá horní i spodní kryt relikviářové skříně sv. Dionysia a jeho druhů, jež byla vystavena v chóru (De admin, 198). Srv. Glosář l,s. v. opertura. 6,0 Slavnostní vysvěcení se konalo 11.6. 1144. Uvedený nápis v obdobném znění se nachází v De consecr. 45, kde se vztahuje ke svěcení západní části dne 9. 6. 1140. Suger navazuje na předchozí slavnost svěcení kostela tím, že použil stejný nápis, pouze upravil datum nové konsekrace. Ačkoli se Suger na tomto místě o předchozím nápise zmiňuje, byly tyto verše často interpretovány nezávisle na ostatních (např. A. Arnulf, Versus ad picturas. Studien zur Titulusdichtung als Quellengattung der Kunstgeschichte von der Antike bis zum Hochmittelalier, Miinchen - Berlin 1997, str. 292). Opat zde opětovně odkazuje na svou snahu, totiž aby mezi novou a starou částí panovala harmonická jednota (podobné myšlenky zazněly již v De consecr. 20 a znovu budou zopakovány v De admin. 183); malý časový odstup mezi oběma slavnostmi svěcení chápe jako známku Boží podpory vlastního díla. S. Linscheid-Burdich, Beobach-tungen, str. 114-120, spolu s Ch. Markschiesem (Gibt es eine Theologie, passim), spolehlivě vyvrátili teorii E. Panofskyho o přímé návaznosti a tolika rozličnými oblouky a sloupy, mohlo být za tři roky a tři měsíce6214 završeno i úplným krytem629 střechy. (180) Také nápis o předchozím svěcení, odejmeme-li z něj jediné slůvko, uvádí údaj o tomto svěcení, a to následovně: 630 Tisíc sto čtyřicet čtyři let, co Slovo stalo se tělem, ve stejném roce to bylo, co vysvěcen tento byl chrám.631 (181) K těmto veršům nápisu jsme se rozhodli připojit tyto: Zadní a nová část když s přední spojena byla, tehdy celý ten chrám ozářil nádherný jas.632 Září zde totiž záře, jež se září v jednotě září,633 nový ji zjasňuje svit, vznešenou září se skví a citaci z děl Dionysia Areopagity, jež se měla projevit především v těchto verších, s odkazem na řadu převážně raněkřesťanských autorů, které Suger mohl znát a z jejichž děl vědomě či nevědomě čerpal. S3t Srv. Suger, De admin. 173. m Ch. Markschies, Gibt es eine Theologie, sir. 50, pozn. 15, nalezl v následujícím úseku souvislosti s epigramem Prospera z Akvitánie, Epigr. 36 (PL 51,509). Srv. též S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 116-117. Autorka zároveň upozornila na skutečnost, že Prosperova díla byla všeobecně rozšířena jako školní četba a že v Saint-Denis vznikl nejméně jeden jejich opis. Jako další autory, jejichž ohlas lze zachytit v těchto Sugero-vých verších, uveďme Venantia Fortunata a Notkera ze Saint-Gallen (přesné citace s rozborem uvedených veršů srv. S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 115). 6,1 Následující verše byly dříve považovány za doklad vlivu filosofie Dionysia Areopagity. Je však nutno upozornit na skutečnost, že podobným způsobem, jakým Suger ve verších zachytil účinky světla v kostele, se vyjadřovali i další autoři, kteří volili obdobné obraty. Jak upozornil Ch. Markschies, Gibt es eine Theologie, str. 52, pozn. 15, již tři století před Sugerem byla v benediktinských opatstvích známa „světelná" terminologie, která se podobné užívala na nápisech. Příkladem autora, který ve svých verších podobně zachytil záři či lesk kostela, je irský mnich Dun-gal, který se po roce 784 zdržoval v Saint-Denis. Další spojnice lze nalézt i v díle Paulina zNoly, jenž při popisu nových optických kvalit kostela sv. Felixe často hovoří o tzv. „novém světle" (nova lux). Paulinus, podobně jako Suger, vysvětluje nutnost stavebních změn, které si vyžádaly pře- Spisy o Saint-Denis Nobile, quod constat auctum sub tempore nostra. Qui Sugerus eram, me duce dum fieret. (182) Promptus igitur urgere successus meos, cum nichil mallem sub celo, quam prosequi matris ecclesie honorem, que puerum materno affectu lactaverat, iuvenem offendentem sustinuerat, etate integrum potenter roboraverat, inter ecclesie et regni principes sollempniter locaverat, ad executionem operis nos ipsos contuli-mus et cruces collaterales ecclesie ad formam prions et posterioris operis coniungendi attolli et accumulari decertavimus. De continuatione utriusque operis (183) Quo facto cum quorumdam persuasione ad turrium ante-rioris partis prosecutionem studium nostrum contulissemus, iam in altera parte peracta divina, sicut credimus, voluntas ad hoc ipsum nos retraxit, ut mediam ecclesie testudinem, quam dicunt navim, innovare et utrique innovato open conformare et coequare aggre- devšfm těsné prostory kostela, a chválí provedené změny. Přesné citace z děl, které mohly Sugerovi posloužit při koncepci vlastních spisů, uvádí spolu s jejich rozborem S, Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 117-119. f,ii E. Panofsky, Abbot Suger, str. 169, chápe Sugerovo spojení me duce, „pod mým vedením", jako opatem záměrně zvolený kontrast k nápisu, který se nacházel v Montecassinu. Opat Desiderius jej zde nechal umístit na triumfálním oblouku opátskeho kostela (srv. Chron. Mon. Cas., PL 173,749). Najdeme zde rovněž spojení le duce, „pod tvým vedením", které zde označuje Boha či Krista, a nikoli tedy lidské bytosti, jak je tomu v případě Saint-Denis. 635 K následujícícmu úseku srv. Suger, De consecr. 14 a De admin. 1 a 163. 636 K tomuto vyjádření srv. O. Cartellieri, Abt Suger, Reg. 88, str. 138; Vita Lud. 27. Srv. též J S 2,8 a Ž 113,8. 637 K překladu termínu cruces collaterales jako „ramena transeptu" srv. pozn. 646 ke spisu De administratione. De administratione nové to dílo. Ať ve známost vejde, že za naší doby já Suger se do stavby pustil a celý chrám rozšířit dal.634 (182) Byl jsem připraven uspíšit náš další postup,635 poněvadž jsem si nepřál nic víc, než dosáhnout pocty pro mateřský kostel, který mne jako chlapce kojil mateřskou láskou, podpíral mne jako klopýtavého mladíka, i jako zralého muže mne pak mocně posilňoval a mou osobu slavnostně umístil mezi knížata církevní i světská.636 Přikročili jsme tedy k dokončení díla a usilovali jsme o to, aby byla boční ramena transeptu637 kostela vynesena výš a rozšířena lak, aby mohla být spojena a propojena s částí postavenou dříve a tou, jež bude následovat.638 Pokračování na obou částech639 (183) Když jsme toto dokončili, na radu některých lidí jsme zaměřili naše úsilí na další práci na přední části věží, které byly již z druhé strany dostavěny. Tehdy nás Boží vůle, jak se domníváme, opět přiměla k tomu, abychom se vrátili k přestavbě centrální části kostela,640 která se nazývá loď,641 a dále ji upravili a sjednotili s dvěma částmi již pozměněnými,642 a zachovali přitom co nej- "! Tato výpověď patrně svědčí o zamýšlených stavebních počinech, které však nebyly uskutečněny. Příprava na propojení obou již postavených částí - chóru a západního průčelí - dává tušit, že opat plánoval spojení obou těchto celků, k němuž však došlo až ve 13. století. * K této kapitole srv. E. Panofsky, Abbot Suger, str. 170-171. M" Obrat media ecclesiae testudo zde neoznačuje pouze centrální část kostela, která je nazvána tímto způsobem, aby se vydělila oproti bočním lodím, ale vztahuje se na tomto místě spíše ke střední části celého prostoru, tedy i k transeptu a hlavní lodi jako celku. Termín je zde uveden v kontrapozici k západnímu průčelí a chóru. Tak chápe toto spojení E. Panofsky, Abbot Suger, str. 169. A. Speer a G. Binding (Abt Suger, str. 329) se přiklánějí spíše k překladu ve smyslu klenebního systému ve střední části lodi. 641 Navis je všeobecně rozšířeně pojmenování pro loď kostela (srv. též Suger, De admin. 184). Srv. Niermayer, s. v. navis. 642 Suger opět odkazuje na západní portál a východní chórový závěr. 294 295 Spisy o Saint-Denis De administrativně deremur, reservata tarnen quantacumque porcione de parietibus antiquis, quibus summus pontifex dominus Iesus Christus testtmo-nio antiquorum scriptorum manům apposuerat, ut et antique con-secrationis reverentia et moderno operi iuxta tenorem ceptum congrua coherentia servaretur. (184) Cuius immutacionts summa hec fuit, quod si interpolate in navi ecclesie occasione turriiim ageretur, aut temporibus nostris aut successorum nostrorum tar-dius aut numquam quocumque infortunio, sieut dispositum est, perficeretur. (185) Nulla enim rerum importunitas rerum auctores urgeret, quin novi et anliqui operis copula longam sustineret ex-pectationem. (186) Sed quia iam inceptum est, in alarum exten-sione aut per nos, aut per quos dominus elegerit, ipso auxiliante perficietur. (187) Preteritorům enim recordatio futurorum est exhi-bitio. (188) Qui enim inter alia maiora etiam admirandarum vitrea-rum operarios materiem saphirorum locupletem promptissimos sumptus fere sep ting en taním librarum aut eo amplius administra-verit, peragendorum suppiementis liberalissimus Dominus de-ficere non sustinebit. (189) Est etenim inicium et finis. větší část ze starých stěn, na něž podle svědectví starých spisů vložil svou ruku nejvyšší kněz Pán Ježíš Kristus,6,13 tak, aby byla zachována vážnost starého svěcení a byl dodržen náležitý soulad s novou částí stavby dle přijatého plánu.644 (184) Hlavní důvod této změny byl následující: kdyby totiž za našeho života či za životů našich následovníků byla práce na lodi kostela přerušena kvůli práci na věžích, celá stavba by tak byla dokončována pomalu nebo by pro nějakou nehodu nemusela být nikdy dokončena tak, jak byla původně naplánována.645 (185) Na stavitele by totiž ve skutečnosti nedoléhaly žádné nesnáze, a proto by spojení nového a starého díla mohlo být dlouho odkládáno. (186) Ale poněvadž již bylo dílo započato v prostoru bočních lodí kostela,646 vše s Boží pomocí dokončíme buď my, nebo ti, které vyvolí Pán, a s jeho pomocí. (187) Rozpomenutí se na minulost je příslibem do budoucnosti. (188) Nejštědřejší Bůh, který spolu s jinými, ještě většími věcmi zajistil výrobce podivuhodných vitrají,647 safírový materiál v bohaté míře645 a poskytl téměř sedm set liber ěi více, nedopustil totiž ve své nekonečné štědrosti nedostatek k dokončení nezbytných doplňků. (189) On je totiž počátek i konec.649 Opět odkaz na legendární konsekraci; srv. pozn. 75 k úvodní studii. 444 K této čásli srv. Suger, De eonseer. 45. 615 S hlavní lodí kostela se za Sugera vůbec nezačalo. K poměrně složité problematice prodloužení bočních lodí srv. J. van der Meulen -A. Speer, Die fränkische Königsabtei, str. 104, kteří rovněž upozornili na nejednoznačný závěr plynoucí z archeologických vykopávek prováděných v této oblasti. 646 Termín alarum extensio interpretoval E. Panofsky, Abbat Suger, str. 171, v souladu s předchozím bádáním jako boční lodě kostela, a tedy nikoli jako ramena transeptu. Podle Panoťského Suger v souvislosti s rameny transeptu užívá výrazu cruces collaterales (srv. De admin. 182). 647 Popisu vitrají, a zejména jejich námětům věnuje Suger poměrně rozsáhlou část spisu De admin. 263-274. 648 Velmi nákladné safírové sklo nazývá Suger nejčastěji vitrum sapphireum či jednoduše sapphirum. Není zcela jisté, zda má Suger na mysli pouze sklo blankytně modré jako safír, nebo zda byly do skelné hmoty přidávány safíry rozdrcené na prášek (nebo bylo použito kobaltové rudy). Na jejich výrobu musely být vynakládány nemalé prostředky a až do 12. století byl safír dovážen z východu (zejména z Ceylonu a Kašmíru). K významu safíru a jeho symbolice srv. Ch. Meier, Gemma spiritalis, München 1977, str. 157-161. K technice výroby a k barvě vitrají srv. N. Blondel, Le vitrail. Vocabulaire typologique et technique, Paris 1993, str. 160; E. Castelnuovo, Větráte medievali. Officine, tecniche, maestri, Torino 1994, str. 44—45, který uvádí na základě rozboru středověkých vitrají přesný výčet přísad, jimiž bylo možné ovlivnit výslednou barvu skla. 649 Srv. Zj 1,8; 21,6; 22,13. 296 297 Spisy o Saint-Denis (III. De thesaurorum augmentatione) De ornamentis ecclesie (190) Omamentorum etiam ecclesie descriptionem, quibus ma-nus divina adminislralionis nostre tempore ecclesiam suam spon-sam vocatam exornavit, ne veritatis emuta subrepal oblivio et exemplum auferat agendi, intitulare dignum duximus. (191) Dominům nostrum ter beatum Dyonisium tam largům, tam benignum et confitemur et predicamus, ut tot et tanta credamus apud Deum efficisse, tot et tanta impetrasse, ut centupliciter, quam fecerimus, ecclesie illius profecisse potuissemus, si fragililas humana, si varietas temporum, si mobilitas morům non restitisset. (192) Que tamen ei Deo donante reservavtmus, hec sunt. De administratione III. Zvětšení pokladů650 Výzdoba kostela651 (190) Uznali jsme za vhodné pořídit popis ozdob kostela, jimiž Božská ruka v dobách naší správy ozdobila kostel, svou povolanou nevěstu,652 aby se sem nevplížilo zapomnění - sokyně pravdy - a toto příkladné dílo našeho konání neodválo. (191) Vyznáváme a hlásáme, že náš pán, třikrát svatý Dionysius,653 je tak štědrý a dobrotivý, že - jak věříme - již u Boha mnohého dosáhl a vymohl četné a velké věci, takže bychom jeho kostelu mohli prospět stokrát více, než jsme pro něj vykonali, kdyby nás nezdržovala lidská křehkost, vrtkavost doby a nestálost mravů. (192) Věci, které jsme mu s Boží pomocí přece jen uchovali, jsou tyto: De tabula aurea superioři (193) In tabula ilia, cjue ante sacratissimum corpus eius assistit, circiter quadraginta duas marcas auri posuisse nos estimamus, gemmarum preciosarum multiplicem copiam, iacinctorum, rube-torum, saphirorum, smaragdinum, topaziorum necnon et opus Zlaté antependium v chóru654 (193) Odhadujeme, že na onu tabuli, která stojí před tímto nej-světějším tělem,655 jsme vynaložili asi dvaačtyřicet marek zlata, velké množství rozmanitých cenných drahokamu, hyacintů, rubínů, safírů, smaragdů, topasů a také velké množství různě velikých m Po předchozím úseku spisu De admin. 160-189 následuje další část, která se zabývá vnitřní výzdobou kostela. Suger z vnitřní výzdoby kostela jmenuje nejprve oltář a kříže, mnišský chór a jeho výzdobu, dále vitra-je s ikonologickými náměty a znovuobnovené polorozpadlé svícny a poté se zabývá liturgickými nádobami. Oltáře jsou popisovány směrem od východu na západ. Opat začíná novým oltářem s relikviáři umístěnými v chóru, pak se věnuje hlavnímu oltáři v hlavní lodi (přesněji v její východní části) a svatému oltáři (rovněž umístěnému ve středu hlavní lodi). K jednotlivým oltářům srv. obr. 6 v příloze. 851 Překlad spojení ornamenta ecclesiae jako výzdoba kostela není zcela přesný. Spíše je třeba tento termín chápat jako souhrnné označení pro jakékoli liturgické předměty umístěné v kostele. Podle jejich materiální povahy je lze rozdělit do tří skupin. Jedná se tak o knihy, roucha či textilie a liturgické nádoby (Suger mezi liturgické předměty řadí i vitraje). Všechny tyto předměty byly pořizovány hlavně se zřetelem na jejich využití při liturgických obřadech. K základnímu rozdělení srv. A. von Euw, Liturgische Handschriften, Gewänder und Geräte, in: N. Kamp - J. Leg-ner (vyd.), Ornamenta ecclesiae, I, Koln 1985, str. 385-414. 60 Srv. Zj 21,2. 653 K formulaci ter beatus Dionysius, „třikrát svatý Dionysius", srv. Ordin. 4 a pozn. 10. 654 Za Sugerovým označením tabula je třeba chápat pohyblivou dekoraci přední části oltáře (tzv. antependium). Kromě tohoto termínu se používaly také výrazy palla, velamen, antemensale, vestis. Pokud byla tato oltářní dekorace zhotovena ze dřeva či z kovu, označovala se nejčastěji jako tabula. Antependia bývala původně zhotovována z látek, vlny, hedvábí, teprve od 9. století rovněž z ušlechtilých kovů. Srv. E. von Sydow, Die Entwicklung des ßguralen Schmucks des christlichen Altarantepen-dia und Retabula bis zum 14. Jh., Straßburg 1912; J. Braun, Der christliche Altar in seiner geschichtlichen Entwicklung. Arten, Bestandteile, Al-targrab, Weihe, Symbolik, I, Münster 1924; k úseku De admin. 193-196 srv. De consecr. 62-64. 655 Rozumí se tělo mučedníka sv. Dionysia. 298 Spisy o Saint-Denis De administratione discriminantium unionům, quantam nos reperire numquam pre-sumpsimus. (194) Videres reges et principes multosque viros pre-celsos imitatione nostra digitos manuum suarum exanulare et anu-lorum aurum et gemmas margaritasque preciosas ob amorem sanctorum martyrům eidem tabule infigi precipere. (195) Nec minus etiam archiepiscopi et episcopi ipsos sue desponsationis anulos ibidem sub tuto reponentes Deo et Sanctis eius devotissime offere-bant. (196) Venditorum etiam gemmariorum tanta de diversis reg-nis et nationibus ad nos turba confluebal, ut non plus emere quere-remus, quam ill t vendere sub amminislratione omnium festinarent. (197) Versus etiam eiusdem tabule hii sunt: Magne Dyonisi, portas aperi paradisi Suggeriumque piis protege presidiis. Quique novam cameram per nos ti bi constiluisti, In camera celi nos facias recipi Et pro presenti celí mensa saciari. Significala magis significante placent. (198) Quia igitur sacratissima dominorum nostrorum corpora in volta superiore, quam nobilius potuimus, locari oportuit, quadam 656 Pro perly zde Suger užil výraz uniones, místo obvyklejšího marga-ritae. Zřejmě měl na mysli perly výjimečné velikosti; srv. Plinius, Nátur, hist. 9,117-123; Isidor ze Sevilly, Etymol. XVI,10,1. K symbolice drahokamů srv. H. Šedinová, Drahokamy Svatováclavské kaple, str. 103-149. 657 Pařížský rukopis (Bibl. Nat., cod. lat. 13835) uvádí místo čtení imitatione nostra, tedy „vedeni naším vzorem", jehož se při překladu držíme, variantu ex invitatione nostra, „na naše pozvání". í,í! K překladu výrazů regnum a natio srv. pozn. 268 ke spisu De con-secratione. 659 Srv. Suger, De consecr. 62-64. 66" K následujícím veršům srv. charakteristiku S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 125-126: „Nápis obsahuje prosbu k mučedníkům, známou již z prvního nápisu zasvěcení, a také jisté napětí mezi označujícím a označovaným. Ve verších je zároveň obsažena dichotomie mezi perel,656 že jsme si nikdy předtím nemysleli, že bychom je mohli nashromáždit. (194) Byli jsme svědky toho, jak králové a knížata, i mnozí slavní mužové, vedeni naším vzorem,657 stáhli prsteny z prstů a z lásky ke svatým mučedníkům nařídili umístit zlaté prsteny, drahé kameny a vzácné perly na tento oltář. (195) Také arcibiskupové a biskupové sem do bezpečí uložili své investiturní prsteny a s velkou zbožností je přinášeli Bohu a jeho svatým. (196) Sbíhalo se k nám tolik obchodníků s drahokamy z různých království a národů,658 že jsme již nemuseli shánět ke koupi jiné, než ty, jež nám s přispěním ostatních spěchali prodat.659 (197) Na antependiu stojí následující verše: Veliký Dionysie, mně otevři zahradu rajskou, Sugera navěky střež věrnou ochranou svou! Ty, jenž sis s pomocí mou dal zbudovat příbytek nový, učiň, ať v nebeský dům mohu být přijat i já, abych se místo pokrmů časných směl věčnými sytit; to, co lze za znaky tušit, je více než samotný znak.660 Skříně světců (198) Protože bylo třeba umístit přesvatá těla našich patronů co možná nejvznešeněji v chóru661 a poněvadž byla jedna z bočních pociťovanou přítomností církevního života a výhledem na naplnění v nebi. Třetí verš připisuje zásluhy o zřízení příbytku (camera) samotnému světci, přičemž opat se stylizuje pouze do role prostého vykonavatele." Srv. Ž 127,1; Suger, De consecr. 18; Ordin. 35. 661 Jedná se o apsidu chóru a zde vystavené relikviářové skříně. Srv. též D. Gaborit-Chopin, Le tresor, str. 124; S. Komm, Heiligengrabmäler des 11. und 12. Jahrhunderts in Frankreich. Untersuchung zu Typologie und Crabverehrung, Worms 1990, str. 97. Na východ od relikviářových skříní se ve 12. a 13. stol. nacházely předměty spjaté se staršími dějinami kláštera. Jednalo se o tzv. Dagobertův trůn, antickou porfyrovou vanu a Oriflamme (srv. pozn. 396 ke spisu De administratione), zástavu, jež byla podle svědectví inventáře z roku 1505 umístěna na jednom z pilířů za relikviářovou skříní (zde se však patrně nacházela již ve 12. stol,). Porfyrová vana je dnes vystavena v Louvrů a v opatství je přesvědčivě doložena od 13. století. Literární tradice ji spojovala s postavou Da-goberta, někdy byla dokonce považována za hrobku Karla Holého; srv. 301 Spisy o Saint-Denis De administratione de collateralibus tabulis sanctissimi eorum sarcofagi nescimus qua occasione erepta, quindecim marcas auri reponendo ulteriorem frontem eiusdem et operturam superiorem undique inferius et superius deaurari quadraginta ferme unciis elaborauimus. (199) Tabulis eliam cupreis fusilibus et deauratis atque politis lapidibus inpactts propter interiores lapideas voltas necnon et ianuis con-tinuis ad arcendos populorum tumultus, ita tamen, ut venerabiles persone, sicut decuerit, ipsa sanctorum corporum continentia vasa cum magna devocione et lacrimarum profusione videre valeant, circumcingi fecimus. (200) Eorumdem vero sanctorum tumulorum hii sunt versus: Sanctorum cineres ubi celicus excubat ordo, Plebs rogat et plorat, clerus canit in decacordo. S. Albrecht, Die Inszenierung, str. 164-166; D. Gaborit-Chopin, Le tresor, str. 69. 662 K ostatkové praxi a kritice nákladně zhotovovaných relikviárů srv. slova Sugerova současníka Bernarda z Clairvaux, Apol. Guitl. XII, 28,194: „Na pozlacených relikviáfích se pasou oči a otevírají se měšce. Ukazují se překrásné obrazy světce či světice a čím pestřejší jsou barvy, tím víc se věří ve svatost." 663 Podle E. Panofského, Abbot Suger, str. 174-175, byly relikvie mučedníků patrně uloženy do stříbrných skříněk. Poté je Suger nechal uložit do kamenné tumby umístěné do tabernáklu opatřeného dřevěnými pozlacenými deskami. Roku 1567 poškodili relikviář protestanti, v baroku byl definitivně zničen a nahrazen novým. Panofského rekonstrukci relikviárů přebírá i A. Angenendt, Heilige, str. 176-179. S. Komm, Heiligengrab-mäler, str. 94-100, syntetizuje předchozí bádání a předkládá detailní popis relikviářových skříní, na nichž byly patrně vyobrazeny scény ze života světců. Čelní strana Dionysiova relikviáře byla vykládána drahými kameny a kamejemi a dotvořena nákladnou zlatnickou prací. S. Albrecht, Die Inszenierung, str. 159, podrobně popisuje pravděpodobný tvar Suge-rem zřízeného oltáře světců spolu s přístavbou, kde byly umístěny relikvie světců. Suger nahradil vytrženou boční stranu deskou karolínskeho původu, kterou Saint-Denis darovala Bertrada, Pipinova manželka, jako vzpomínku na svého zesnulého mužc.Opatovy restaurační práce byly zachyceny v nápise na zadní straně této desky. Jak přesvědčivě ukázal S. Albrecht, také touto nově komponovanou částí Suger projevil citlivý desek jejich sarkofágu**2 z nám neznámé příčiny vytržena, nechali jsme téměř čtyřiceti uncemi pozlatit vnitřní stranu přední desky a rovněž horní kryt z obou stran, na což jsme věnovali patnáct marek zlata.663 (199) Schránky se svatými těly umístěné poblíž vnitřních kamenných kleneb a litých měděných a pozlacených desek jsme nechali uzavřít do leštěných kamenů.664 Kolem dokola je obklopovala ohrádka, která znemožňovala přístup davům lidí. Byla však umístěna tak, aby schránky tě! světců mohly s velkou zbožností a proléváním slz spatřit ctihodné osoby tak, jak se slušelo.665 (200) Na těchto hrobech světců se nacházejí následující verše:666 Tam, kde ostatky svatých jsou střeženy nebeským řádem, v slzách se modlívá lid a klérus sborově zpívá:667 přístup k předmětům z předchozího období. Využil zde četné drahokamy a kameje prokazatelně antického či karolínskeho původu. Nevytvořil však pouze konglomerát ze starých a nových předmětů, ale spolu s relikviemi titulárních světců opatství přenesl z krypty do chóru rovněž jejich staré relikviářové skříně. Nová architektura určená pro relikvie světců zároveň imitovala formu staré krypty. 664 Sloveso polire označuje u Theophila Presbytera (De diver. art. 111,95) techniky uplatňované při opracovávání drahých kamenů obecně. Jednalo se o ohlazování kamene prováděné rozžhavenou hmotou, jíž byl třen drahý kámen pod vodou. Srv. E. Brepohl, Theophilus Presbyter, str. 298. Tímto způsobem byly opracovávány především polodrahokamy, které se uplatňovaly zejména na vykládaných křížích, liturgických předmětech a vazbách knih. 665 K tomuto úseku srv. Suger, De consecr. 59. 666 K uvedeným veršům srv. komentář S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 126-128. V nápise se jedná o kombinaci hexametrů sleo-ninským distichem. Verše v hexametrů evokují obraz intenzivního uctívání titulárních světců a liturgie provozované v opatství, jež zaznívá v citaci antifony. V závěrečném distichu Suger charakterizuje opatství jako místo, kde se věřícímu dostává ochrany (podobně jako v jednom z předchozích nápisu, srv. De admin. 197). Zároveň je Saint-Denis charakterizováno jako církevní instituce, kde se nacházejí relikvie světců, kteří tak zaručují opatství ochranu (tuto ochrannou funkci Suger dokládá i na jiných místech, srv. např. Ordin. 25). 665 Srv. Ž 92,4; 144,9. 302 303 Spisy o Saint-Denis Spiritibus quorum referuntur vota piorum, Cumque placent illis, mala condonantur eorum. Corpora sanctorum sunt hic in pace sepulta, Qui post se rapiant nos orantes prece multa. Hie locus egregium venientibus extat asilum, Hic fuga tuta reis, subiacet ultor eis. De crucifixo aureo (201) Adorandam vivificam crucem, eterne victorie salvatoris nostri vexillum salutiferum, de quo dicit apostolus: Mihi autem absit gloriari, nisi in c ruce domini mei lesu Christi, quanto glorio-sum non tantum hominibus, quantum etiam ipsis angelis filii hominis signum apparens in extremis in celo, tanto gloriosius ornátům iri tota mentis devocione, si possemus, inniteremur iugitcr earn cum apostolo Andrea salutantes: Salve crux, que in corpore Christi dedicata es et ex menbris eius tanquam margaritis ornata. De administralione modlitby zbožných se vznášejí k duším těch přímluvců svatých, a když jim milé budou, nám pomohou hříchů se zbavit. Ostatky svatých těch mužů zde v pokoji pohřbeny leží,*68 ať do nebe k sobě nás přijmou, vždyť za to se modlíme stále.6*5 Toto posvátné místo je příchozím azylem skvělým -sem se smí utéci viník, mstitel zde nezmůže nic.*70 Zlatý kříž*71 (201) Životodárný kříž, jemuž se máme klaněl, je spásonosná korouhev věčného vítězství našeho Spasitele,*72 o níž praví apoštol: Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista.673 Jako se slavně zjevuje na nebi jako znamení syna člověka6™ lidem i andělům vysoko na nebi,*75 o to slavněji bychom se s veškerou zbožností duše měli snažit, nakolik jen můžeme, jej ozdobit a neustále zdravit s apoštolem Ondřejem: Buď zdráv kříži, který jsi zasvěcen tělu Kristovu a jehož údy jsi ozdo- 668 Antifonu Corpora sanctorum uvádí R. J. Hesbert, Corpus Anlipho-nalium qfflcii, 111,4, č. 1935. V Saint-Denis tuto antifonu přesvědčivě doložil E. B. Foley, The First Ordinary, str. 441. *w Tento verš vyjadřuje obecně platnou víru v ochranné působení relikvií, kterou máme doloženu např. u Karla Holého. Podle Sugera, Ordin. 25 a De admin. 250, se tento panovník nechal pohřbít v blízkosti ostatků světců, aby jej chránily. 6™ Podle R. Großeho, Saint-Denis, str. 178-179, svědčí poslední dvoj-verší o významu, který Suger přikládal právu azylu, jež mělo v opatství dlouhou tradici. Kromě tohoto práva bylo opatství patrně již za Roberta Zbožného nadáno řadou soudních pravomocí, jež byly zpočátku vykonávány v Saint-Denis a přilehlém okolí, které lze ohraničit územím o rozloze přibližně 30 km2. Tyto pravomoce se vztahovaly na násilné akty, jako byla vražda, způsobení většího zranění a další závažné činy. Nemohly však být uplatňovány na připojených doménách mimo Saint-Denis, nýbrž pouze v přilehlém okolí kláštera. K dalšímu vývoji soudních pravomocí srv. R. Große, Saint-Denis, str. 180-182. 671 Tento předmět se nedochoval, ale jeho funkce byly zachyceny v inventáři ze Saint-Denis z roku 1234, který uveřejnil E. B. Foley, The Trea-sury, str. 181-182. Kříž byl určen především k veřejné adoraci. Na Velký Pátek jej mniši pravděpodobně přenášeli k oltáři mučedníků do chóru kostela, kde se u něho modlil opat a byly do něho vkládány kousky trnové koruny jako připomínka Kristova utrpení. Detailní popis kříže zachycuje inventář z roku 1634, který přetiskl Ph. Verdier, La grande croix de 1'abbě Suger á Saint-Denis, in: Cahiers de civilisation medievale, 13, 1970, str. 1-31; srv. též D. Gaborit-Chopin, Le tresor, str. 124-126; F. Gasparri, Suger, str. 217-219. Kříž se s velkou pravděpodobností nacházel za hlavním oltářem, přímo nad vstupem do krypty, přesně nad místem, kde byly původně uchovávány relikvie světců opatství. Dále srv. D. Kôtzsche, Zum Stand der Forschung der Goldschmiedekunst des 12. Jahrhunderís i'm Rhein-Maas Gebiet, in: A. Legner (vyd.), Rhein und Maas, II, Kóln 1972, str. 191. 672 Srv. Venantius Fortunatus, Hymnus sancti crucis, 6 (MGH AA, IV, 34-3 5). m Ga 6,14. 674 Mt 24,30. 675 Tento úsek lze chápat jako aluzi na sen císaře Konstantina I. Velikého, v němž se mu zjevil Kristus se znamením kříže na nebesích a vybídl jej, aby dal vyhotovit kříž a používal jej v boji jako záštitu vítězství. 304 Spisy o Saint-Denis (202) Verum quia, sicut voluimus, non potuimus, quam melius potuimus, voluimus et perficere Deo donante elaboravimus. (203) Hinc est, quod preciosarum margaritarum gemmarumque copiam circumquaque per nos et per nuncios nostros queritantes, quam preciosiorem in auro et gemmis tanto ornatui materiam invenire potuimus, preparando artifices periciores de diversis partibus con-vocavimus, qui et diligenter et morose fabricando crucem vene-rabilem ipsarum ammiratione gemmarum retro attoMerenl el ante, videlicet in conspectu sacrificantís sacerdotis, adorandam domini salvatoris imaginem in recordatione passionis eius tanquam et adhuc pacientem in cruce ostentarent. (204) Eodem sane loco beatus Dyonisius quingentis annis et eo amplius, videlicet a tempore Dagoberti usque ad nostra tempora, iacuerat. (205) Unum iocosum, sed nobile miraculum, quod super his ostendit nobis Dominus, sub silentio preterire nolumus. (206) Cum enim hererem penuria gemmarum, nec super hoc sufficienter michi providere valerem - raritas enim eas cariores facit -, ecce duorum ordinum trium abbatiarum, videlicet Cistellensis el alterius abbatie eiusdem ordinis et Fontis Ebraldi, camerulam nostram ecclesie 6,6 Passio Andreae, 10, in: Acta Apostolorum apocrypha, 11,1,24-25. 677 Plocha kříže byla posázena drahými kameny a perlami a na jeho dolním břevnu byly zachyceny výjevy ze Starého a Nového zákona. Masivní podstavec byl ozdoben postavami čtyř evangelistů s jejich symboly a malou klečící postavičkou znázorňující opata Sugera. Biblické výjevy na pilíři kříže byly provedeny v emailu a provázely je nápisy; bylo zde umístěno patrně šedesát osm scén, vždy po sedmnácti na každé straně. Formulace „v dohledu obětujícího kněze" znamená kněze celebrujícího u hlavního oltáře. S7* Kříž se zřejmě nacházel nad hlavním vstupem do zvětšené krypty. Na výšku měřil více než pět metrů a byl viditelný ze všech míst kostela. F. Niehoff, Umbilicus mundi - Der Nabel der Welt, in; N. Kamp - J. Leg-ner (vyd.), Ornamenta ecclesiae, III, Kóln 1985, str. 53-172, upozornil na skutečnost, že kříž byl dokončen patrně v době, kdy se Ludvík VII. připravoval na křížovou výpravu, a jeho umístění v kostele mohlo být zároveň chápáno jako její symbol. K poloze hrobů světců srv. J. van der Meulen - A. Speer, Die fränkische Kônigsabtei, str. 132-140; Suger, De consecr. 87. De udministratione ben tak jako perlami."6 (202) Ale protože jsme jej nemohli dokončit tak, jak jsme chtěli, chtěli jsme jej vytvořit alespoň tak, jak jenom nejlépe jsme mohli; a nakonec jsme jej tedy s milostí Boží dokončili. (203) Proto jsme sami a také prostřednictvím našich poslů všude vyhledávali množství vzácných kamenů a perel a ve zlatě a drahokamech jsme připravovali co možná nejvzácnější materiál, jaký pro tuto výzdobu bylo možno nalézt. Z různých krajů jsme svolali ty nejzkušenější umělce, kteří odbornou a pečlivou prací vytvořili ctihodný kříž. Na jeho zadní stranu jsme umístili obdivuhodně krásné drahé kameny, na přední straně před očima obětujícího kněze se nacházel obraz našeho Spasitele na památku jeho utrpení tak, jakoby zde trpěl ještě nyní.677 (204) Právě na tomto místě byl po více než pět set let, tedy od časů Dagoberta až do našich dní,67S pohřben svatý Dionysius. (205) Na tomto místě nemohu přejít mlčením jeden veselý, ale zároveň vznešený zázrak, který nám v této souvislosti zjevil Bůh. (206) Měl jsem nedostatek drahokamů a nemohl jsem opatřovat další, protože byly vzácné, a tedy velmi drahé. Tehdy do naší světničky připojené ke kostelu vstoupili tři muži ze dvou řádů tří opatství, totiž z Citeaux,679 další z jiného opatství téhož řádu a třetí z Fontevrault.66" Nabídli nám ke koupi tolik drahých kame- 679 Citeaux (Cistercium) v blízkosti Dijonu (diecéze Chalon-sur-Saône) vzniklo z potřeby obnovit řeholní život v chudobě a následování evangelia. Původně se jednalo o mateřský klášter po něm pojmenovaného řádu cisterciáků. Roku 1098 se zde usídlili benediktini pod vedením Roberta, opata z Molesme. Ve svých počátcích byli vydatně podporováni burgundským hrabětem Odonem I. a tzv. novum monasterium, „nový klášter", obdržel četné dary. Roku 1112 vstoupil do kláštera Bernard, roku 1115 bylo založeno Clairvaux. Velký rozkvět řádu nastal ve 12. stol. K historii řádu srv. např. K. Elm (vyd.). Die Zisterzienser, Ordensleben zwischen Ideal und Wirklichkeit, Bonn 1980. 680 Opatství Fontevrault (Fons Ebraldi) v západní Francii (oblast An-jou) bylo založeno kolem roku 1001 charismatickým kazatelem Robertem z Arbrissel, který ustanovil klášterní společenství řehol níků a řehol nic. Fontevrault bylo spravováno abatyší a skládalo se z ženského kláštera (řídil se benediktinskou řeholí), jemuž byl podřízen mužský konvent (spra- 306 307 Spisy o Saint-Denis inherentem intrantes gemmarum copiam, videlicet iacinctorum, saphirorum, rubetorum, smaragdinum, topaziorum, quantam per decennium invenire minime sperabamus, emendam nobis obtu-Ierunt. (207) Qui autem eas habebant, a comite Theobaldo sub elemosina obtinuerant; qui a thesauris avunculi sui regis Henrici defuncti, quas in mirabilibus cuppis toto tempore vite sue con-gesserat, per manům Stephani fratris sui regis Anglici receperat. (208) Nos autem onere querendarum gemmarum exhonerati gratias Deo refentes quater centum libras, cum plus satis valerent, pro eis dedimus. (209) Nec eas solum, verum etiam mu!tam et sumptuo-sam aliarum gemmarum et unionům copiam ad perfectionem tam sancti ornamenti apposuimus. (210) De auro vero obrizo circiter quater viginti marcas nos posuisse, si bene recordor, meminimus. (211) Pedem vero quatuor evangelistis comptum et columpnam, cui sancta insidet imago, subtilissimo opere smaltitam et salvatoris históriám cum antique legis allegoriarum testimoniis designatis el capitello superiore mortem Domini cum suis imaginibus ammiran-ter per plures aurifabros Lotharingos, quandoque quinque, quan-doque septem, vix duobus annis perfectam habere potuimus. vovaný řeholí sv. Augustina). Srv. též LMA, s. v. Fontevrault. K opatství a jeho stavebnímu vývoji srv. Y. Blomme, Anjou gothique (Les Monu-ments de la France gothique), Paris 1998, str. 177-187. m Tímto králem byl Jindřich I. Beauclerc (1068-1135), nejmladší syn Viléma Dobyvatele, od roku 1100 král Anglie. Ze svazku jeho sestry Adély s hrabětem Štěpánem z Blois vzešli dva synové - Theobald IV., hrabě Z Blois, a Štěpán, hrabě z Blois, od roku 1135 nástupce svého strýce Jindřicha I. Beauclerca a pozdější anglický král. Viz též Ch. Brooke, A History of England (871-1272). From Alfred lo Henry lil., London -Edinburgh 19673, str. 153-172. 682 Jednalo se o tzv. cuppae Constantini zmiňované v tzv. Inventarium pontificale ze 13. či 14. století; srv. Ph. Verdíer, La grande croix, str. 7, pozn. 22. 681 Mezi lety 1160-1175 byl pro klášter Saint-Bertin zhotoven v oblasti Maasy podobný předmět (dnes uložen v Musée Saint-Omer), který je všeobecně považován za zmenšenou repliku nohy kříže popisovaného Su- De administralione nů, a to hyacintů, safírů, rubínů, smaragdů a topasů, jaké bychom jistě nezískali ani za deset let. (207) Jejich původní majitelé je totiž obdrželi jako almužnu od hraběte Theobalda z Blois, který je dosta! od bratra Štěpána, krále anglického, z pokladů jeho strýce, zesnulého krále Jindřicha,681 jenž je po celý svůj život shromažďoval do obdivuhodných nádob.682 (208) To nás zbavilo starostí spojených s dalším vyhledáváním drahých kamenů a děkovali jsme Bohu. Dali jsme za ně čtyři sta liber, i když měly mnohem větší cenu. (209) Abychom dokonale ozdobili tento svatý předmět, umístili jsme sem nejen je, ale také množství jiných velikých a cenných drahých kamenů a perel. (210) Vzpomínám si, pokud mne paměť neklame, že jsme na to vynaložili asi osmdesát marek ryzího zlata. (211) Toto dílo jsme s pomocí mnoha lotrinských zlatníků, někdy pěti, jindy sedmi, jen s obtížemi dokončili za dva roky. Sokl byl ozdoben čtyřmi evangelisty, břevno bylo vytvořeno ve velmi jemném emailovém provedení.683 Na ně jsme umístili svatý obraz, příběh Spasitele se starozákonními alegoriemi, na horní části kříže byla zachycena smrt Páně. Vše bylo zachyceno v obdivuhodných obrazech.684 gerem. Její detailní ikonologický rozbor předkládá P. Springer, Kreuz-ftifie. Ikonographie und Typologie eines hochmtttelalterlichen Geräts, 3, Kreuzfiisse, Berlin 1981, str. 193-201. Podstavec kříže byl vytvořen z mědi a byl ozdoben jamkovým emailem. Tento typ emailu byl zhotovován tak, že do silnější desky, která byla většinou z mědi, byly vyhloubeny jamky, do nichž se nalévala roztavená hmota, která tyto jamky vyplnila. Takto vzniklý povrch mohl být ještě dodatečně ozdoben drobnými ornamenty z jemného drátku. Jednotlivá, od sebe oddělená okénka, byla často dodatečně pozlacena. Po dokončení tohoto procesu následovalo leštění a vypálení nad ohněm, čímž předmět získal žádoucí lesk. Proslulé emailérské práce vznikaly v oblasti Limoges. Srv. The Dictionary of Art, s. v, Enamel; I. Belli Barsali, Europäisches Email, Herrsching Ammersee 1980; B. Bänsch, Fabrica, in: N. Kamp - J. Legner (vyd.), Ornamenta ecclesiae, I, str. 378-384. 684 K pravděpodobnému ztvárnění uvedených scén srv. pozn. 671 a 677 ke spisu De administralione. 308 309 Spisy o Saint-Denis (212) Tanti igituret tam sancti instrument! ornátům altius honoráre et exaltare misericordia salvatoris nostri accelerans domnum papam Eugenium ad celebrandum sanctum pascha, sicut mos est Romanis pontificibus in Galliis demorantibus, ob honorem sancti apostolatus beati Dyonisii, quod etiam de Calixto et Innocentio illius predecessoribus vidimus, ad nos adduxit, qui eundem crucifi-xum ea die sollempniter consecravit, de titulo vere crucis Domini, que omnem et universalem excedit margaritam, de capella sua por-tionem in eo assignavit, publice coram omnibus, quicumque inde aliquid raperent, quicumque ausu temerario in cum manum infer-rent, mucrone beati Petri et gladio Spiritus sancti anathemalizavit. (213) Nos autem idem anathema inferiusin cruce intttulari fecimus. (214) Principále igitur beati Dyonisii altare, cui tantum anterior tabula a Karolo Calvo imperatore tercio speciosa et preciosa ha- 685 Papež Evžen III. (1 145-1153) se během svého delšího pobytu ve Francii zúčastnil v Saint-Denis roku 1147 oslavy Velikonoc. Bylo to v době, kdy na sebe král Ludvík VII. vzal organizaci křížové výpravy a papež doporučil Sugerovi, aby za něj přijal správu Francie. Dále srv. O. Car-tellieri, Abt Suger, Reg. 135, str. 144. 686 K obdobné formulaci vztahující se k apoštolskému působení sv. Dionysia srv. Suger, De consecr. 89. m Papež Inocenc II. (1130-1143) se během schismatu (protipapežem byl zvolen Anaktet II.) odebral do Francie a Velikonoce roku 1131 strávil v Saint-Denis. K. jeho pobytu zde srv. Suger, Vita Lud. 32; O. Cartellieri, Abt Suger, Reg. 69, str. 136. Pobyt papeže Kalixta II. v Saint-Denis o Velikonocích prameny nezaznamenávaj]'; při svých cestách Francii sice navštívil (1119-1120) a dvakrát se zastavil v opatství Saint-Denis, ale jeho pobyt zde je zachycen pouze v době trvání koncilu v Remeši (říjen 1119). Srv. Die Geschickte des Christentum, 5, str. 77-82. K návštěvám papežů v Saint-Denis obecně srv. P. L. Grant, Abbot Suger, str. 193-396. úaa Uvedené místo je po obsahové stránce poněkud sporné s ohledem na výklad slova portio (překlad slova může znít buď „majetek", či „církevní oblace", nebo „jistý díl něčeho", srv. Niermeyer, s. v. portio). Ke stejné interpretaci, jakou uvádíme v překladu (tedy ve smyslu fragmentu). De administrativně (212) Aby byla výzdoba tak významného a posvátného liturgického nástroje uctěna a velebena ještě více, milost našeho Spasitele k nám na oslavu Velikonoc přivedla našeho papeže Evžena III.685 Když římští papežové prodlévají v Galii je totiž obvyklé, že přicházejí na počest svatého Dionysiova apoštolátu,686 tak jak jsme to viděli i u Kalixta a Innocence, jeho předchůdců.687 A on potom kříž v tento den slavnostně posvětil a umístil sem fragment z nápisu pravého kříže Páně pocházející z jeho kaple, jenž vyniká nad všemi perlami světa.fil!s Skrze meč svatého Petra a meč Ducha Svatého dal veřejně přede všemi do klatby všechny, kdo by z tohoto kříže cokoli ukradli či se jen odvážili na něj vztáhnout svou opovážlivou ruku. (213) Tuto klatbu jsme dali napsat na spodní část kříže.639 Hlavní oltář (214) Spěchali jsme ozdobit hlavní oltář6911 svatého Dionysia, na němž se nacházela pouze jediná, a to velmi krásná a drahá čel- se přiklonila F. Gasparri, Suger, str. 219, pozn. 221, a Ph. Verdier, La grande croix, str. 28. E. Panofsky, Abbol Suger, str. 183, a A. Speer -G. Binding, Abt Suger, str. 341, na rozdíl od toho chápou termín portio jako část příjmů, jež byly původně věnovány pro jisté specifické církevní účely kostelu či kapli. Papež je tak měl podle výkladu uvedených autorů nově určit k jiným církevním účelům. m Obdobně Suger formuloval klatby také na jiných místech svých spisů, srv. Vita Lud. 10 a 24. 650 K oltáři srv. D. Gaborit-Chopin, Le tresor, str. 121-128. Hlavní oltář byl umístěn na tomtéž místě, kde se hlavní oltář nachází i dnes. K původní výbavě oltáře patřilo antependium Karla Holého, Eligiův kříž a rovněž tzv. erista (ke všem uvedeným předmětům srv. pozn. 691, 693, 704 a 705 níže). Sugerem popisovaný oltář byl u příležitosti svatby Marie Medicejské roku 1610 nahrazen oltářem větších rozměrů. Od té doby je původní oltář považován za ztracený. Oltář stá! na uvedeném místě již roku 754, i když se nedá přesně určit, zda jej lze ztotožnit s hlavním oltářem pozdější karolínske baziliky. Podle zachovaných rozměrů antependia věnovaného Karlem Holým lze určit také jeho rozměr - délka mohla být 1,65 a šířka 0,8 metru. Podle S. Albrechta, Die ínszenierung, str. 166, nelze vyloučit, že oltář vznikl v karolínske době. Pro tuto hypotézu by svědčilo jak Sugerovo označení antiquus, „starobylý", tak dochovaný popis ze 311 Spisy o Saint-Denis bebatur, quia eidem ad monasticum proposítum oblati fuimus, ornalum iri acceleravimus el utrique lateri aureas apponendo ta-bulas quartam etiam preciosiorem, ut totum circumquaque altare appareret aureum, attollendo circumcingi fecimus. (215) Colla-teralibus quidem candelabra viginti marcarum auri regis Ludovici Philippi, ne quacumque occasione raperentur, ibidem dcponentes iacinctos, smaragdines, quascumque gemmas preciosas apposui-mus et apponendas diligenter queritare decrevimus. 17. stol., který hovoří o oltárni menze zhotovené z černého mramoru a o čtyřech sloupcích z bílého mramoru. Jeden z uvedených sloupků byl původně patrně římský milník či jeho kopie. Rané pasionální texty uvádějí šestý milník jako místo, kde se nalézal Díonysiův hrob, a proto lze předpokládat, že starý římský milník se již v merovejském kostele nacházel poblíž světcova hrobu, aby dokumentoval jeho autentičnost. V karolin-ském období mohl být jako spolium posléze začleněn do nového oltáře. Podobné doklady uvádí S. Albrecht, Die Inszenierung, str. 167. Hlavní oltář v Saint-Denis byl jedním z nejdůležitějších míst kultu, a protože udával rovněž polohu hrobu sv. Dionysia, zaručoval autenticitu této církevní instituce. 691 K Sugerově titulatuře uvedeného panovníka srv. Ordin. 22. Suger na několika místech označuje Karla Holého (823-877) jako Karla „třetího". Nemyslí tím třetího císaře toho jména (tím byl Karel III. Tlustý), ale třetího císaře s císařskou hodností samostatně vládnoucího celé francké říši. Čelní deska darovaná Karlem Holým se nedochovala. Představu o ní si můžeme udělat z obrazu Mše sv. Jiljí od Mistra sv. Jiljí ze 14. století (dnes National Gallery, Washington); je na něm zachycen hlavní oltář v Saint-Denis s antependiem Karla Holého a křížem sv. Eligia. Antepen-dium bylo zhotoveno v 9. století přímo pro opatství Saint-Denis. Do kláštera mohlo být darováno patrně roku 865 po normanském vpádu do opatství. Ke jmenovanému obrazu srv. W. M. Hinkle, The Iconography ofthe Four Panels by the Master of Saint Giles, in: Journal ofthe Warburg and Courtauld Institutes, 28, 1965, str. 110-145. Celá plocha antependia byla rozdělena do tří oblouků: v prostředním byl zachycen trůnící Kristus, v ostatních bylo zobrazeno vždy po třech světcích. K ikonografickému námětu ostatních desek srv. pozn. 693 a 703 níže. Z antependia se posléze stalo retabulum nad oltářem, ozdobené křížem sv. Eligia. Tuto situaci zachycuje také zmíněný obraz Mše sv. Jiljí. m Suger sem byl přijat roku 1091 ve věku deseti let jako oblát. K instituci oblátů obecně srv. LMA, s. v. puer oblatus, nutritus. Staré mnišské De administratione ní deska darovaná třetím císařem Karlem Holým,69' neboť před tímto oltářem jsme byli zaslíbeni mníšskemu životu.692 Z obou stran jsme přidali zlaté desky a celek jsme kolem dokola uzavřeli tak, že jsme vztyčili čtvrtou, ještě vzácnejší desku, takže se celý oltář ze všech stran jeví jako zlatý.693 (215) Na boční strany oltáře jsme připevnili svícny694 zhotovené z dvaceti marek zlata krále Ludvíka VI., syna Filipa L, tak, aby v žádném případě nemohly být ukradeny, a přidali jsme rovněž hyacinty, smaragdy a další drahé kameny.m Přikázali jsme rovněž pečlivě vyhledávat další k jejich doplnění. řády s touto instituci výslovně počítaly (viz Reg. Ben. 59,1-8); upouštět se od ní začalo ve 12. století. Rozhodující příčinou byl důraz na samostatné rozhodnutí jedince. Podrobněji srv. M. Lahaye-Geusen, Das Opfer der Kinder, str. 43-68. 6,3 Pravděpodobně každá z těchto desek měla následující strukturu: deska byla rozdělena vždy do třech polí po třech arkádách, nad nimiž byly umístěny kruhové medailony. Toto rozdělení kopírovalo karolínske antependium. Najedná zuvedených desek se nacházela Madona s dítětem doprovázená Ezechielem a Izajášem. Vyobrazení bylo doplněno o tři další scény: Zvěstování, Navštívení a Narození. Na druhé desce byli zachyceni tři světci: Dionysius, Rustikus a Eleuťherius. U nohou sv. Dionysia byl vyobrazen klečící světský vládce, jednalo se patrně o Karla Holého. K detailnímu popisu stv. B. de Montesquiou-Fezensac - D. Gabo-rit-Chopin, Le tresor de Saint-Denis, I, Paris 1973, str. 204-206. Čtvrtá deska je zřejmě identická s deskou zvanou ulterior tabula, která je popisována vleže kapitole, ale o něco níže. K popisu oltáře srv. E. Panof-sky, Abbot Suger, str. 184-186. Zlato bylo ve středověku považováno za nejvzácnější kov, a proto z něho byly zhotovovány rozličné posvátné a vzácné předměty profánní i sakrální funkce. V alegorické rovině bylo především obrazem Boha a symbolizovalo jeho moudrost. Podrobněji o symbolice zlata srv. H. Šedinová, Drahokamy Svatováclavské kaple, str. 103-110. m Jedná se o svícny, o nichž se zmiňuje Suger ve Vita Lud. 33. Tyto lampy věnoval král opatství krátce před svou smrtí. Zde zmíněný Ludovi-cus Philippi byl synem Filipa I. a Berty, a šlo tedy o Ludvíka VI. 6'>5 Otázkou je, zda Suger hodlal těmito drahokamy doplnit svícny Či oltář. Pravděpodobnější je, že se opat zamýšlel spíše nad zušlechtěním oltárni desky. 312 313 Spisy o Saint-Denis (216) Quorum quidem versus hii sunt in dextro latere: Has are tabu las posuit Sugerius abbas Preter cam, quam rex Karolus ante dedit. Indignos venia fac dignos, virgo Maria. Regis et abbatis mala mundet fons pietatis. (217) In sinistra latere: Si quis preclaram spoliaverit impius aram, Eque dampnatus pereat lüde sociatus. (218) Ulteriorem vero tabulam míro opere sumptuque profuse, quoniam barbari et profusiores nostratibus eranl artifices, tarn forma, quam materia mirabili anaglifo opere, ut a quibusdam dici possit „Materiam supcrabat opus", exlulimus. (219) Multa de acquisitis, plura de quibus ecclesie ornamentis, que perdere ti- 6'f' Uvedenými versi se zabývala S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, s. 128-130. Ze tří desek, jež Suger nechal zhotovit pro tento oltář, byla nejcennější zadní deska s uměleckým programem, k jejímuž námětu Suger napsal verše (De admin. 221). Obé boční desky nesly podle Suge-rova svědectví verše, které jej označovaly jako jejich donátora. Zmíněn zde byl rovněž Karel Holý jako dárce zlatého antependia. Suger ve třetím verši prosí za sebe a za Karla Holého o přímluvu Pannu Marii a slovem venia, „milost", znovu navazuje na tematiku Posledního soudu, která zazněla již v předchozím úseku (De admin. 200). Spojení fons pietatis, „pramen lásky", je obvyklým označením pro Krista. 6!" Toto dvojverší obsahuje kletbu nad případnými zloději. Podobné sankce se objevují i na dalších liturgických předmětech a oltářích; k Su-gerovým obavám o tyto předměty srv. De admin. 198; 215 a 219. K možným literárním předlohám tohoto dvojverší viz S. Linscheid-Burdich, Beobachtungen, str. 129. ™ Čtvrtá deska z hlavního oltáře zmizela ještě před sepsáním inventáře v Saínt-Denis roku 1505. Lze předpokládat, že ji charakterizují verše uvedené v De admin. 221, podle nichž horní řada obsahovala patrně scény z Kristova života a ve spodní jí odpovídaly scény ze Starého zákona. K možnému ztvárnění jednotlivých scén na této desce srv. E. Panofsky, Abbot Suger, str. 186-188. K rekonstrukci ikonografického programu srv. níže pozn. 703. De administratione (216) Na pravé straně oltáře se nacházejí tyto verše:696 Tyto oltářní desky sem nechal položit Suger, k těm, co král Karel dal věnovat dřív, on připojil svoje. Maria Panno, svou milostí učiň z nás nehodných hodné, opata stejně jak krále z vin obmyj, prameni lásky. (217) Na levé straně: Kdyby snad bezbožný zloděj chtěl vyloupit přeslavný tento oltář, nechť zhyne jak Jidáš, týž ať ho postihne trest.697 (218) Avšak poslední desce,698 zhotovené s podivuhodnou dovedností a s velkorysým nákladem, neboť barbarští umělcifi9'J byli též velkorysejší než našinci, jsme dali vyniknout reliéfní prací,700 aby byla obdivuhodná nejen svým materiálem, ale i formou, aby pak mnozí mohli říci: „Umělecká výzdoba předčila materiál".7111 (219) O mnohé věci, které jsme získali, především však o předměty určené k výzdobě kostela, jsme měli obavu a báli jsme se jejich 699 K rozličným významům slova barbarus stv. Mittellateinisches Wor-terbuch, s. v. barbarus. Ph. Verdier, La grande croix, str. 17, pozn. 62, se domnívá, že výrazem barbari zde Suger označuje merovejské řemeslníky. Předpokládá rovněž, že Suger nechal tuto starší práci nově přepracovat. Ze Sugerova textu však tento výklad nelze spolehlivě doložit. S. Albrecht, Die Inszenierung, str. 168, zastává názor, že se v této souvislosti mohlo jednat o řemeslníky z oblasti Maasy, kteří tvořili ještě v duchu karolínskych tradic, a proto tak mohl vzniknout jednolitý celek, navazující na původní desku Karla Holého. m' Termín opus anagtyphum (srv, řec. ■vXikpio [glyfó], „dlabu" Či „vyrývám") je označením pro cizelářské či razičské práce spojené se zpracováním drahých materiálů, především zlata. V kontextu Sugerova textu se jednalo o zpracování drahých kovů tepáním, díky němuž na ploše plasticky vystoupily jednotlivé obrazy. Pracovní postup těchto prací je detailně popsán u Theophila Presbytera, De diver. art. 111,78. Ke zpracování kovů a kovotepecké práci srv. též J. H. Baumgarten, Goldschmiedetech-niken, in: N. Kamp - J. Legner (vyd.), Ornamenta ecclesiae, 1, str. 377-384, kde jsou detailně popsány středověké výrobní postupy a otištěny náčrty. 701 Ovidius, Metám. 11,5. Spisy o Saint-Denis De administratione mebamus, videlicet pede decurtatum calicem aureum et quedam alia, ibidem configi fecimus. (220) Et quoniam tacita visus cogni-tione materiei diversitas, auri, gemmarum, unionum absque de-scriptione facile non cognoscitur, opus quod sous patet litteratis, quod allegoriarum iocundarum iubare resplendet, apicibus litte-rarum mandari fecimus. (221) Versus etiam idipsum loquentes, ut enucleatius intelli-gantur, apposuimus: Voce sonans magna Christo plebs clamat „osanna". Que datur in cena, lulit omnes hostia vera. Ferre crucem properat, qui cunctos in cruce salvat. Hoc, quod Abram pro prole litat, Christi caro signat. Melchisedech libat, quod Abram super hoste triumphat. Botrum vecte ferunt, qui Christum cum cruce querunt. (222) Hec igitur tarn nova, quam antiqua ornamentorum dis-crimina ex ipsa malris ecclesie affectione crebro considerantes, dum iliam ammirabilem sancti Eligii cum minoribus crucem, dum incomparabiíe ornamentům, quod vulgo crista vocatur, auree are 7U! K různým výkladům věty uvozující následující verše srv. S. Lin-scheid-Burdich, Beobachtungen, str. 131-132, podle níž zde Suger zamýšlí podat čtenáři svého textu pomocnou ruku, aby mohl pochopit theologický význam těchto veršů. K těmto otázkám srv. M. Buchsel,Z>/e Geburi der Gotik, str. 72-73, a A. Arnulf, Versus adpicturas, str. 287-289. 7I" Podle veršů lze rekonstruovat program sledovaný na oltárni desce. Šesti starozákonním vyobrazením v jedné řadě odpovídá šest novozákonních vyobrazení ve druhé řadě. Poslední paralelní scéna je poměrně vzácná (hrozen byl většinou považován za symbol plodnosti a v souvislosti s Novým zákonem byl chápán spíše jako předobraz Kristova křtu). Analogické vyobrazení se dochovalo na tzv. Verdunském oltáři (vznikl přibližně kolem roku 1181) z Klosterneuburgu u Vídně, kde nesený hrozen rovněž předznamenává smrt na kříži; srv. F. Rohrig, Der Verduner Altar, Klosterneuburg - Wien 1995, str. 71-73 a obrazová příloha str. 124. Uvedenými scénami se zabývá M. Shikida, Das Bilddenken am Verduner Aitar. Ein Beitrag zum „Nikolaus-Problém", Bonn 1988, str. 135-137, 316 ztráty. Byl to například zlatý kalich s uraženou nožkou a řada jiných předmětů, které jsme zde nechali zapracovat. (220) A protože tak různorodým materiálům jako je zlato, drahé kameny a perly nelze snadno porozumět bez popisu, jen mlčenlivým ohledáním, a dílo, jež vyzařuje mnoho nádherných alegorií, je pochopitelné pouze vzdělaným lidem, rozhodli jsme seje popsat. (221) Připojili jsme zde verše, které o tom pojednávají, aby mohl být v úplnosti pochopen smysl:702 Hlasitě volají davy, Krista svým „Hosanna" slaví: hostina Páně se dotýká všech - je obětí pravou. Kristus, jenž na kříži dal všem svou spásu, teď kříž nést se chystá. Oběť Abrahamova je předobraz Kristova těla. Malkísedek i Abram tak vítězství nad ďáblem značí. Na tyči hrozen nesou, kdo s křížem se za Kristem berou.703 Další liturgické předměty (222) Pouze z čisté lásky k našemu mateřskému kostelu jsme Často rozjímali nad různorodými starými i novými cennými předměty, když jsme si prohlíželi obdivuhodný kříž svatého Eligia7114 spolu s malými drahocennostmi a nevýslovně krásný ornament pozn. 390-396. Umělecký program této desky je zjevný z následujícího schématu: Hosanna Ježíšův vjezd do Jeruzaléma (srv. Mk 11,9; Mt 21,8-15; J 12,13) Poslední večeře (eucharistie) Nesení kříže role Vykupitele Abrahamova oběť (předznamenání Kristovy oběti) Gn 22 Malkísedekovo obětování Gn 14,18-24 Hrozen na tyči Nu 13,18-24 704 Monumentální kříž zhotovený nejlepším zlatníkem krále Dagober-ta, Eligiem, měřil téměř dva metry a stál pravděpodobně za hlavním oltářem. Na tomto místě byl pro zlato a drahé kameny a zejména pro mi-nuciózní zlatnickou práci svého autora obdivován již autorem Gesta Spisy o Saint-Denis superponi contueremur, cordetenus suspirando omnis, inquam, lapis preciosus operimentum tuum, sardius, topazius, iaspis, cri-solitus, onix et berillus, saphirus, carbunculus et smaragdus. (223) De quorum numero preler solum carbunculum nullum de-esse, immo copiosissime habundare gemmarum proprietatem con-gnoscentibus cum summa ammiratione claret. (224) Unde cum ex dilectione decoris domus Dei aliquando multicolor gemmarum speciosilas ab exintrinsecis me curis devocaret, sanctarum etiam diversilatem virtulum de materialibus ad inmaterialia transferendo honesta meditatio insistere persuaderet, videor videre me quasi sub aliqua extranea orbis terrarum plaga, que nec tota sit in ter-rarum fece, nec lota in celi puritate, demorari, ab hac etiam in-feriori ad ill am superiorem anagogico more Deo donante posse transferri. Dagoherti (20 [M G H SÄM,ÍI,407J); v místě styku obou břeven kříže se nacházela kamej s mužským portrétem. V letech 1284-1285 byl tvar kříže poněkud pozměněn, ve spodní části byl umístěn relikviář s dřevem svatého kříže, na zadní slraně byla upevněna měděná reliéfní deska znázorňující Dionysia mezi dvěma anděly s nápisem, který připomínal Dago-bertovu donaci. Poté, co bylo antependium Karla Holého přeměněno v retábl, jak je vidět na obraze Mše sv. Jiljí, byl kříž umístěn na horní hranu tohoto retáblu. Po přeměně hlavního oltáře po roce 1600 byl tento předmět přesunut do chóru kostela. Definitivně byl zničen za Francouzské revoluce a zachoval se z něho pouze malý fragment uložený dnes v Bibliothěque nationale (Cabinet des Médailles) v Paříži. Proti identifikaci kříže sv. Eligia s křížem na obraze Mše sv. Jiljí se vyslovil V. H. Elbern, Liturgisches Gerät, str. 120. Eligius (588-658/659) byl poradcem merovejských králů Chlotara TI. a Dagoberta I., žákem zlatníka Abbona z Limoges, který pocházel pravděpodobně z Anglie. Po smrti krále Dagoberta se rozhodl pro duchovní dráhu a roku 640 se stal biskupem v Noyon-Tournai; srv. Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler, s. v. Eligius, der Heilige (St. Eloi). 7115 Zde uvedená crista je známá jako tzv. Escrain (= scrinium) de Charlemagne. Opatství ji však patrně daroval Karel Holý. Těsně před jejím zničením roku 1794 zhotovil E. E. de Labarre kolorovanou kresbu tohoto předmětu. Jednalo se o vysokou skříň s malou hloubkou, která byla rozčleněna do tří pater. Celá byla zhotovena ze zlata a byly na ní zavěšeny perly a drahokamy. Se jménem Karla Velikého byla tato skříň poprvé De administralione umístěný nad zlatým oltářem, který byl všeobecně nazýván eris-ta.10S Z hloubi srdce jsem vzdychal: Všechny překrásné kameny jsou lve' pokrývky, sardius, topas, jaspis, chrysolit, onyx a beryl, safír, karbunkl a smaragd,7'16 (223) Zjevno je tomu, kdo zná jejich vlastnosti a hledí na ně s obdivem, že z nich - pouze s výjimkou karbunkulu - žádný nechybí, ba je jich tam dokonce převeliké množství. (224) A kdy Ž mne proto pestrá nádhera drahokamů díky mému zalíbení v kráse Božího příbytku7"7 občas odvádí od vnějších starostí a vznešená meditace mne přesvědčuje, abych v ní setrvával, přenášeje i rozličné svaté ctnosti z oblasti hmotných věcí k věcem nehmotným, zdává se mi, že vidím,708 jako bych prodléval v nějaké krajině mimo zemský povrch, která se v úplnosti nenachází ani v kalu země, ani v čistotě nebes, a věřím, že mohu být milostí Boží anagogickým způsobem7"9 přenesen z tohoto nízkého do onoho vyššího světa. spojena až v inventáři z roku 1505. Na hlavním oltáři se nacházela již v 10. století. Tento předmět byl jako údajný doklad královského ostatkového kultu zničen za Francouzské revoluce. Zachována zůstala pouze horní část - intaglie z berylu s portrétem Julie, dcery císaře Tita, která mohla být ve středověku interpretována jako portrét Panny Marie. Zatímco zasazení do zlata s devíti safíry a šesti perlami pochází pravděpodobně z karolínskeho období, jeden ze safírů s monogramem Panny Marie a delfínem je zřejmě byzantského původu. Kamej, která nese uměleckou signaturu jistého Evoda, patřila pravděpodobně k darům, které obdržel Karel Veliký z Byzance; srv. E. G. Grimme, Goldschmiedekun.il im Mittelalter, Form und Bedeutung de.s Reliqulars von 800 bis i 500, Kôl n 1972, str. 24-25; M. Rosenberg, Geschichte der Goldschmiedekunst, Frankfurt 1918, str. 131-139 . 706 Ez 28,13. Pasáž o drahých kamenech citovaná z Ezechiela se omezuje pouze na výčet devíti drahokamů (např. vůči popisu v Exodu 28,17), o nichž se zde hovoří v souvislosti s bohatstvím tyrského krále. Tento počet býval ve středověku ztotožňován s devíti andělskými kůry. 767 Srv. Ž 26,8. 7118 Obdobné Sugerovo vyjádření srv. ve Vita Lud. 27. 709 Na tomto místě je zachycen popis kontemplace nad vzácnými kameny a perlami. Tento „anagogický způsob" měl zprostředkovat přechod od duchovních tajemství k tajemstvím nebeským. 318 319 Spisy o Saint-Denis De administratione (225) Conferre consuevi cum Iherosolimitanis et gratantissime addiscere, quibus Constantinopolitane patuerant gaze et sancte Sophie ornamenta, utrum ad comparationem illorum hec aliquid valere deberent. (226) Qui cum hec maiora faterentur, visum est nobis, quod timore Francorum ammiranda, que antea audieramus, caute reposita essent, ne stultorum aliquorum impetuosa rapacitate Grecorum et Latinorum ascita familiaritas in sedicionem et bello-rum scandala subito moveretur. (227) Astucia enim precipue Grecorum est. (228) Unde fieri potutt, ut maiora sint, que hic sub tuto reposita apparent, quam ea, que non tuto propter scandala ibidem reiicta apparuerunt. (229) Ammiranda siquidem et fere incredi-bilia a viris veridicis quampluribus et ab episcopo Laudunensi Hugone in celebracione misse dc sancte Sophie ornamentorum prerogativa necnon el aliarum ecclesiarum audieramus. (230) Que si ita sunt, immo quia eorum lestimonio ita esse credidimus, tam inestimabilia, quam incomparabilia multorum iudicio expone-rentur. (231) Habundet unusquisque in suo sensu; michi fateor hoc potissimum placuisse, ut quecumque cariora, quecumque ca-rissima sacrosancte eucharistie amministrationi super omnia de-servire debeant. (232) Si libatoria aurea, si fiale auree et si mor- ™ Jedná se o poutníky vracející se z Jeruzaléma nebo účastníky první křížové výpravy (1096-1099), případně i druhé křížové výpravy (1145-1149), pokud spis započatý r. 1144/45 vznikal delší dobu. Hlavní trasa výprav vedla právě přes Konstantinopol; srv. G. Armanski, Es begann in Clermont, Pfaffenweiler 1995; J. Riley-Smith, The First Crusaders (1095-1131), Cambridge 1997. 711 Hagia Sofia byl jeden ze dvou nejvýznamnějších chrámů v Kon-stantinopoli. K byzantskému uměleckému řemeslu srv. např. A. Cutler, The Hand ofthe Master (Craftmanship, Ivory and Society in Byzantinum), Princeton 1994; E. C. Dodd, Byzantine Silver, Bern 1973. 717 Zde se jedná pravděpodobně o odkaz na napětí mezi francouzským vojskem a byzantským císařem Manuelem 1. Komnenem (1143-1 180) během druhé křížové výpravy (1145-1149), jež bylo prohlubováno pro-tibyzantskou stranou vedenou biskupem Gottfriedem z Langers; srv. S. Runciman, Gesckichte, str. 252-259. O napjatém vztahu mezi Řeky a Latiníky se zmiňuje rovněž Vilém zTyry, Chron. 11,10 (CCM 63,174). (225) Často jsem rokoval s poutníky vracejícími se z Jeruzaléma710 a necháva! jsem se poučit od těch, kdo viděli konstanti-nopolský královský poklad a předměty v Hagia Sofia,7" zda zdejší předměty v porovnání s tamtěmi mohou mít nějakou cenu. (226) A když přiznali, že naše poklady jsou větší, začalo se nám zdát, že nejpozoruhodnější věci, o nichž jsme kdy slyšeli, byly opatrně ukryty z obavy před Francouzi, aby se uzavřené přátelství Řeků a Latiníků pro útočnou dravost některých hlupáků náhle nezvrátilo v rozkol a válečné běsnění, (227) neboť úskoČnost je vlastní především Řekům.712 (228) A proto je možné, že věci, které jsou zde uloženy v bezpečí a vystaveny, lze považovat za větší než ty, jež byly v Konstantinopoli kvůli nepokojům uloženy nikoli bezpečně a které bylo možno volně spatřit."3 (229) Od řady věrohodných mužů a od biskupa Hugona z Laonu714 jsme totiž o výjimečné povaze drahocenných předmětů určených k celebrování mše v Hagia Sofia a také v jiných kostelích slyšeli věci podivuhodné a téměř nepravděpodobné. (230) Je-li tomu tak, a poněvadž jsme jejich svědectví věřili, jsou tam podle názorů mnohých vystaveny na odiv neocenitelné a nevýslovné poklady. (231) Každý ať má jistotu svého přesvědčení™ Přiznávám, že se mi nejvíce líbilo, že právě věci obzvláště a nanejvýš drahé sloužily především ke slavení svaté eucharistie. (232) Jestliže byly ke sbírání krve 71:1 Suger těmito sofistikovanými úvahami a vyzvídáním od poutníků putujících z Konstantinopole dochází k přesvědčení, že ačkoli se na Východě najde řada pokladů, bohatství shromážděné v saintdeniském kostele je velkolepější. Opat tyto úvahy uzavírá citací z Ř 14,5 (srv. De admin. 231). 714 Hugo byl představený kapituly v Orleans, od srpna roku 1112 do března roku 1113 působil jako biskup v Laonu. Bylo to tedy dlouho předtím, než byl Suger zvolen opatem, a proto by se debata o konstantinopol-ských pokladech musela konat před rokem 1113. Je však možné, že Suger zaměnil Hugonovo jméno za jméno jeho nástupce, jímž byl Bartoloměj de Jura (ve funkci v letech 1113-1151). Na začátku svého úřadu s ním byl Suger ve velmi dobrých vztazích. 7" Ř 14,5. 321 Spisy o Saint-Denis lariüla aurea ad collectam sanguinis hircorum aut vitulorum aut vačce ruffe ore Dei aut prophete iussu deserviebant, quanta magis ad susceptionem sanguinis lesu Christi vasa aurea, lapides předost, queque inter omneš creaturas karissima continuo famulatu, plena devocione exponi debent. (233) Čerte nec nos nec nostra his deservire sufficimus. (234) Si de sanctorum Cherubim et Seraphim substantia nova creatione nostra mutaretur, insufficientem tarnen et indignum tante et tam ineffabili hostie exhiberet famu-latum. (235) Tantam tarnen propiciationem pro peccatis nostris habemus. (236) Opponunt etiam, qui derogant debere sufficere huic amministracioni mentem sanctam, animum purum, inten-tionem fidelem. (237) Et nos quidem hec interesse precipue, pro-prie, specialiter approbamus. (238) In exterioribus etiam sacrorum vasorum ornamentis nulli omnino eque ut sancti sacrificii servitio, in omni puritate interiori, in omni nobilitate exteriori debere fa-mulari profitemur. (239) In omnibus enim universaliter decentis-sime nos oportet deservire redemptori nostra, qui in omnibus universaliter absque exceptione aliqua nobis providere non recusavit, qui nature sue nostram sub uno et ammirabili individuo univil, qui nos in parte dextere sue iocans regnum suum veraciter possidere promisit, Dominus noster, qui vivit et regnat per omnia secuta seculorum. 716 Srv. i M ak 1,23. 717 Zd 9,13-14. Nádoby užívané k liturgickým účelům lze rozdělit na dvě skupiny, na tzv. vasa sacra a vasa non sacra. Do první skupiny lze zařadit nádoby užívané při liturgii, především se jedná o patenu a kalich, které slouží pro přijetí chleba a vína. Do druhé skupiny lze zařadil nádoby užívané při omývání rukou, misky, akvamanile apod. Suger hovoří o obou druzích těchto nádob. K liturgickému rozdělení uvedených předmětů a jejich významu srv. Gottesdienst der Kirche, III, Gestalt des Gottesdienstes, str. 291-307. 715 77 4,10. 7,!,Toto místo bývá velmi často chápáno jako polemika s Bernardem z Clairvaux. Suger zastával názor, že Bohu je třeba sloužit s nákladně vyzdobenými liturgickými předměty, které měl - jak je z jeho slov zřejmé - 322 De adminisiratione kozlíci z telat či červené krávy dle Božího slova či příkazu proroka užívány vzácné zlaté nádoby, poháry a kadidelnice ze zlata,116 o to více musí být s nepřetržitým uctíváním a plnou zbožností k přijetí krve Ježíše Krista111 vystaveny zlaté vázy, drahé kameny a věci, které jsou mezi ostatními stvořenými věcmi nejdražší. (233) Ani my, ani náš majetek k této službě zcela jistě nedostačujeme. (234) Kdyby byla naše substance novým stvořením změněna po vzoru svatých cherubínů a serafínů, poskytovala by tak velké a tak nevýslovné Oběti jen nedostatečnou a nehodnou službu. (235) Přesto se nám dostává za naše hříchy velké milosti.7IS (236) Ti, kdo tomuto názoru nedávají plně za pravdu, namítají, že pro tuto službu stačí mít jen svatou mysl, čisté srdce a zbožný záměr.719 (237) Připouštíme, že na tom především, zásadně a obzvláště záleží. (238) V souvislosti s vnější výzdobou posvátných nádob vyznáváme, že svaté Oběti je třeba sloužit tak, jako vůbec ničemu, totiž ve veškeré vnitřní čistotě a vnější nádheře. (239) Ve všem a v každém ohledu musíme co nejpatřičněji sloužit našemu Vykupiteli, který nás neodmítl zaopatřit ve všem, a to bez jakékoli výjimky. Tomu, kdo sloučil svou přirozenost s naší v podivuhodnou a nedílnou jednotu. Tomu, kdo nás umístil po své pravici a slíbil nám vpravdě vlastnit jeho království,72'1 náš Pán, který žije a kraluje po všechny věky věků.121 ve zvláštní oblibě. Bernard z Clairvaux měl na tyto otázky zcela odlišné názory; nákladná výzdoba kostela přitahuje podle něj oči věřících, a zároveň je odvádí od Boha. Suger výtku svých odpůrců vyvrací s odvoláním na Ž 26,8, tzv. locus classicus polemik, které byly v otázkách nádhery Božího domu vedeny mezi clunyjským a cisterciáckým pojetím. Opat dále uvádí, že jej sice rozličná krása těchto předmětů odvádí od vnějších starostí (srv. De admin. 224), ale neopomíná ihned dodat, že vše, co má největší cenu, by mělo být věnováno eucharistické službě (srv. De admin. 231). Srv. též A. Speer, Abt Sugers Schriften, str. 64-66; C. Rudolph, The „Things ofGreater Importance". Bernard of Clairvaux's Apológia and the Medieval Atťttude towards Art, Philadelphia 1990, str. 30-35. » Srv, Mi 25,34. n' Zj 1,18; 5,13; 15,7. 323