I
z černých lidí1 a z kupců 2 starosty, kteří budou spravovat veškeré záležitosti ivanovské — i kupců i hostů2 i obchodní soud. Posad-ník Miroslav, ani ostatní posadníci, ani novgorodští bojaři ať v ničem nezasahují do záležitostí ivanovských. A kdo chce vstoupit mezi ivanovské kupce, nechť dá dědičným kupcům vklad 50 hřiven stříbra a tisícníkovi yperské sukno, kupci musí složit 25 hřiven stříbra sv. Ivanu; jestliže někdo mezi kupce nevstoupí — nedá 50 hřiven stříbra, to není dědičný kupec, neboť dědiční kupci se počítají dle otce a vkladu. Vážení3 mají provádět v předsíni kostela sv. Ivana, kde je určeno, že má být prováděno. Vážení provádějí starostové ivanovští, dva dědiční kupci, dobří lidé; nedědiční kupci nemohou být starosty a nemohou ani provádět v kostele sv. Ivana vážení. Od hostů nechť vybírají takto: od nizovského z 2 berkovců4 vosku půl hřivny stříbra a malou hřivnu pepře; od polockého a smolenského — po dvou hřivnách kun z 1 berkovce vosku, od novotoržského — půldruhé hřivny z berkovce vosku, od Novgorodanů — 6 kun z berkovce vosku. Peníze ze všeho zváženého [vosku] nechť spravedlivě kladou do pokladny v kostele sv. Ivana; Novgoroďan nesmí vážit za žádného hosta. Po mé smrti — velikého knížete Vsevoloda — bude pečovat o kostel velkého sv. Ivana a všechny služebníky sv. Ivana můj bratr, veliký kníže celé Rusi, biskup novgorodský a kupečtí starostové a kupci; a veliký kníže ať pobírá z daně z vosku 25 hřiven stříbra za rok. A svátek narození velikého sv. Ivana ať kupečtí starostové a kupci ctí a slaví; kupečtí starostové a kupci mají brát z váhy vosku po 25 hřivnách stříbra, a to na každý svátek sv. Ivana navěky; a kupečtí starostové velikého sv. Ivana ať dávají na svátek sv. Ivana 70 svící, tymián a kadidlo. V den svátku ať koná bohoslužby biskup a kupečtí starostové a kupci ať dají biskupovi hřivnu stříbra na yperské sukno; druhý den má konat bohoslužby archimandríta od sv. Jegorije a dostane půl hřivny stříbra, třetí den má sloužit igumen od sv. Bohorodičky z Antonova kláštera a dostane půl hřivny stříbra. Já, veliký kníže Vsevolod, jsem dal daň od kupců na Rusi popům velikého sv. Ivana na Petrjatově dvorci, nechť ji na paměť velikých knížat, mých předků a prapředků,
1 černí lidé (iiepmje jiiohh) — drobní řemeslníci a dělníci, kteří byli zaměstnáni u vyšších tříd, bojarů a patricijů, nebo od nich přijímali peníze za práci.
2 Kupci a hosté — kupci představují místní, domácí obchodníky, kteří zpravidla byli závislí na bojarském kapitálu a jejich postavení se příliš nelišilo od postavení prostých (černých) lidí. Hosté jsou cizí obchodníci, tj. obchodníci, kteří provozovali obchod jezděním po různých městech a zemích. Původně kupci a hosté netvořili jednotnou sociální vrstvu, k zásadní proměně dochází až v XVI. století, kdy byli v moskevském státě hosté a částečně i zámožnější kupci ustanovováni nejprve za osobní, pak i za obecné výsady k finančním službám. Každému obchodníkovi, který byl vládou pro takovou finanční státní službu vyhlédnut, bylo podle tehdejšího způsobu uděleno „hostinné jméno", titul host. Srv. i str. 212, pozn. 1.
3 Vážení — tj. zdanění.
4 Berkovce — ruská váha rovnající se asi 163,8 kg.
m
Děrevska a z celého Pomstí1 bude od předních dveří velikého sv. Ivana až po sklepy a od sklepů až po Končan-ský most; z této usedlosti budou starostové ivanovský a poberežský brát peníze a budou je dávat do pokladny velikého sv. Ivana. O popy, diákona, ďáka a kostelníky velikého sv. Ivana je pečovat ivanovským starostům a kupcům a poberežským starostům a Poberežanům. V kostele velikého sv. Ivana nesmí nikdo mít nic než svíčky a kadidlo. Ani město, ani biskup, ani bojaři nesmějí odejmout poplatky velikému sv. Ivanu, ani prodávat, co jsem mu daroval já, veliký kníže Vsevolod; a kdo by daň odňal, nebo ji prodal, nebo způsobil křivdu kostelu velikého sv. Ivana a sv. Za-
Gírkevní usedlost Petři atova dvorce
14. Vykopávky kanalizace z Novgorodu.
ľvTvÍrľ ťtS [P°;rľtá] SpaSÍtd' přeČÍStá PoWUčka] a veliký sv. Ivan, at jej postihne temnota a hřích a boží trest.
2. SMLOUVA NOVGORODU S NĚMECKÝMI MĚSTY A GOTLANDEM (ROKU 1270)
Text smlouvy uzavřené r. 1270 mezi Novgorodem a německými městy, přeložil z němčiny I. J. Andrejevskij. Roku 1909 byla vydána znovu v knize Pamjatniki istorii Velikogo Novgoroda, za red. S. V. Bachrušina, vyd.N. N. Kločkova, Moskva 1909. — Chrestomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 182—184.
Já, kníže Jaroslav, syn knížete Jaroslava2, s posaelníkem Pavlem a s tisícníkem panem Ratiborem, se stařešiny, se všemi Novgoroďany a 1 Z poříčí řeky Msty.
- Jaroslav, syn knížete Jaroslava — Jaroslav Jaroslavič, syn Jaroslava II. Vsevo-lodoviče (srv. str. 94), kníže v Tveru, Pskově a Novgorodé, od r. 1264 veliký kníže ve Vladimíru a Novgorodě (f 1272).
87
s německým vyslancem Heinrichem Wullenpundem z Liibecku, s Ludolfem Dobrikcm a Jakubem Kuringem — Gotlanďany, prozkoumali jsme a potvrdili mír a podepsali v souhlase s vašimi listy naši smlouvu s vámi, Němci, Gotlanďany a všemi latinskými národy.
1. [Podepsali jsme] starou úmluvu o cestě po Něvě mezi Ketlingem1 a Gotlandem a opět od Novgorodu do Ketlingu tak, že přihodí-li se tam hostovi cokoliv, pak za to musí odpovídat letnímu hostovi2 kníže s Novgoroďany, ale zimní hosté musí přijíždět se zárukou knížete, posadníka a všech Novgoroďanů v souhlase s dřívější úmluvou bez všech překážek a musí brát v souhlase s dřívější úmluvou novgorodského přidělence a novgorodské kupce; ale nevezmou-li novgorodského při-dělence a přihodí-li se jim cokoliv mezi Novgorodem a Ketlingem, pak kníže a Novgoroďané nenesou odpovědnost; jestliže Novgoroďané přidělence nevyšlou a jejich kupci [Novgoroďanů] nevyjedou a Němci se vypraví bez přidělence, pak musí jet bez překážek ke Ketlingu v souhlase s dřívější úmluvou. Vypraví-li se nějaký Němec nebo Gotlanďan za obchodem do Karélie a přihodí-li se mu tam cokoliv, pak Novgoroďané nenesou odpovědnost. Jestliže Novgoroďané ze své vůle nechtějí s loďmi plout nazpět, pak musí za každou cestu [povozem] platit půl hřivny stříbra.
2. Když připluje host na Něvu a bude mít nouzi o dřevo nebo stěžně, pak má právo kácet po obou březích řeky, kde chce.
4. Když Němci a Gotlandanč připlují k Volchovu k peřejím, pak musí nezbytně žádat [peřejové] lodivody a přijímat na své lodi dobré lidi a brát od nich tolik, kolik brali odedávna, ale ne více.
6. A lodivod najatý na cestu po Něvě dolů a opět nahoru musí dostat na stravu pět hřiven kun nebo jednu kýtu; ale je-li najat od Novgorodu do Aldagenu3 a zpět, pak [musí dostat] na stravu tři hřivny kun nebo půl kýty.
7. Rozbije-li se vlečná nákladní loď, která byla vypravena pro zboží nebo už naložená, pak se za loď nemusí platit, ale musí se zaplatit za nájem lodi.
8. Avšak dojde-li ke sporu mezi výše zmíněnými průvodci lodí a hosty na cestě nahoru a dolů a cestou se opět smíří, pak na tom je třeba trvat; jestli se cestou nedohodnou, pak se musí dostavit k soudnímu projednávání pře před tisícníkem a Novgoroďany na dvůr sv. Ivana.4
9. Povozníci v Novgorodě musí dostat z každé nákladní lodi přivážené z břehu do Novgorodu k německému dvoru 15 kun, ke gotland-skému dvoru 10 kun, z odplouvajících — až půl hřivny z každé lodi.
1 Ketling — tj. Kotlin, — ostrov v Čudském zálivu.
- Cizí kupci, kteří přijížděli v létě.
3 Aldagen — tj. Ladoga.
4 Na dvůr sv. Ivana — tj. k obchodnímu soudu při kostele sv. Ivana na Opokách.
11. Vznikne-li mezi" Němci a Novgoroďany spor, pak musí být rozhodnut ve dvoře sv. Ivana před posadníkem, tisícníkem a kupci.
12. Přijde-li někdo do německého dvora s obnaženou zbraní a tam kohokoliv zraní s úmyslem uloupit zboží, nebo do gotlandského dvora a bude chycen, pak ho předat soudu a odsoudit k pokutě.
13. Kdo rozbije vrata nebo ohradu, musí být odsouzen k pokutě, a jestliže ohrada stála okolo dvora odedávna, pak tam, kde je vylomena stará ohrada, má se postavit nová a nic více za to nepožadovat.
20. Kdo naváže s Němcem nebo Gotlanďanem obchodní styky a jeho zboží zkazí nebo zpronevěří, musí především uspokojit hosty a [teprve] potom jiné, kterým je dlužen.
26. Váhy a závaží pro stříbro a jiné zboží, které se váží na vahách, se musí udržovat tak, aby vážily správně a přesně. Kap1 musí obsahovat váhu osmi livonských funtů.
3. SMLOUVA NOVGORODU S NORSKEM (ROKU 1326)
Pozorné studium pramenů ukazuje, že základ k baltskému obchodu nepoložila německá hanza, nýbrž přímořská města polabských Slovanů spolu s ruskými městy, a to již dávno před tím, než přišli Němci na pobřeží Baltského moře a založili hanzu. Hanza sama se začlenila do obchodu, který byl vytvořen dávno před jejím vznikem. Všeobecné oslabení ruských pozic na Baltu od první poloviny XIII. stol. souviselo s mongolskvm vpádem do Ruska. — Chrcstomatija po istorii srednich vekov II, Moskva 1950, str. 339-340.
Vyslanec slavného panovníka Magnuse2, krále Norska, Švédska a Gótů, jménem Hakon3, uzavřel jménem celého království Norska mír s biskupem novgorodskýmMoisejcm as posadníkem Bartolomějem a tisícníkem Astafijem a se všemi Novgoroďany dohromady i jednotlivě, jak [tomu] bývalo dříve mezi našimi předky.
1. Kde se prostírají země a vody krále Norska, tam mají Norové právo jezdit, přebývat a považovat země a vody za své, v souhlase se starým ohledáním, hranicemi nebo vymezením.
2. Taktéž jestliže Norové překročili v těchto letech staré hranice nebo vymezení zemí, jsou povinni zříci se [přivlastněných pozemků] a vrátit Rusům jejich zem podle složené přísahy.
3. Také Novgoroďané nesmějí překračovat staré hranice a vymezení
1 Kap - 41,7 kg.
2 Magnus — Magnus Erikson (1319—1374), král norský a švédský; r. 1343 získal po úspěšné výpravě i některá území dánská, jež však r. 1356 zase ztratil. Výboj proti Rusi skončil neúspěchem, jenž podstatnou měrou přispěl k otřesení a oslabení pozice nejen tohoto panovníka, ale i celého státu.
3 Hakon — patrně Hakon (též Häkan), syn Magna Eriksona a od r. 1343 jeho spoluvladař v Norsku, který později jako Hakon VIII. připravil půdu pro unii Kal-marskou (fl380).
zemí [stanovené] podle přísahy. Jestliže pak [je] překročili, jsou také povinni vrátit Norům jejich zem.
4. Rovněž vyslanci z Novgorodu až přijdou ke králi Norska, musí rozdělit země podle starých hranic a ve shodě s vymezením zemí podle přísahy, tak aby každý zůstal pánem ve své zemi. Avšak toto vymezení země přenecháváme Bohu a králi Norska, aby [je] provedl podle svého svědomí.
5. Rovněž za škodu, kterou Norové způsobili Novgoroďanům na zemi nebo na vodě vraždami a jinými křivdami, nesmějí se Novgoroďanč mstít ani [ji] zachovávat v paměti. A jestliže Novgoroďané způsobili jakoukoliv škodu Norům, stejně tak ani Norové [jim ji] nesmějí připomínat.
6. Rovněž překročí-li Norové hranice a vymezení zemí s úmyslem způsobit zlo, či naopak, jestliže Novgoroďané přejdou přes hranice zemí ze své země do Norska, aby spáchali zlo, musí být podle přísahy jako [lidé], kteří chtěli spáchat zlo, pochytáni a zneškodněni, aby nerušili mír.
7. Rovněž bez jakýchkoliv překážek mají [kupci] z Norska jezdit do Novgorodu a Závoločí a naopak kupci z Novgorodu a Závoločí mají bez veškerých překážek jezdit do Norska.
8. Tato smlouva byla uzavřena a potvrzena na deset Jet. Tuto smlouvu potvrdili přísahou výše uvedení posadník a tisícník za všechny Novgoroďany. Rovněž výše uvedený vyslanec Hakon přísahal na utvrzení této smlouvy jménem krále Norska a celého království Norska. Při uzavření této smlouvy byl tlumočníkem Verněkin.
9. A táž smlouva, jakou uzavřeli Novgoroďanč s Nory, platí i pro obyvatele Závoločí.
10. Když někdo poruší tuto přísahu, nechť ho potrestá a soudí Bůh. K této smlouvě, aby byla platná i v příštích letech, byly přivěšeny
pečeti výše uvedených osob, a to biskupova, posadníkova a tisícníkova. Dáno a utvrzeno v Novgorodě Léta PáněMCCCXXVI, 3. června.
4. USTANOVENÍ O OBCHODU S HANZOU V NOVGORODĚ (22. ÚNORA 1346)
% Dokument charakterizuje postavení hanzovních kupců v Rusku a je jasným svědectvím velké organizační úlohy zahraničních středisek hanzy. Ustanovení o obchodu s Novgorodem obsahuje celou řadu opatření k odstranění konkurence mezi hanzov-ními kupci přijíždějícími do Novgorodu a k zajištění oboustranných výhod při nákupu ruského zboží. Poslední část dokumentu svědčí o snaze hanzovních měst ovládnout obchod Novgorodu se západní Evropou. — Chrestomatija po istorii srednich vekov II, Moskva 1950, str. 121-123.
Nechť je známo všem, kdo uvidí a uslyší tento záznam, že se představení a nejmoudřejší z německých kupců, kteří tehdy byli v Novgoro-
90
dě, řídíce se listy a pokyny, jež obdrželi prostřednictvím poslů z měst vně i uvnitř země, u moře, dohodli zcela jednomyslně na tomto:
1. Aby nikdo nepodnikl do Novgorodu více než jednu cestu ročně, ať by to byl kdokoliv, a nepřivážel do Novgorodu zboží vícekrát než jednou za rok, ať už toto zboží bude jeho vlastní nebo celé [obchodní] společnosti, či j akčkoliv j iné. Bylo ustanoveno, aby takové zboží, se kterým by byl někdo přistižen, ať už by se tak stalo vně nebo uvnitř země, bylo považováno za zkonfiskované ve prospěch [kostela] svatého Petra.1
2. Dále každý, kdo sem přijede na saních, musí na saních i odjet zpět; a jenom v tom případě, veze-li někdo společné zboží, nebo může-li se prokázat nějakým závažným důvodem, může odplout [první lodí] po zahájení plavby. A stanc-li se, že někdo použije první lodi, musí se považovat za letního hosta.
3. Dále přijedc-li sem někdo po vodě, musí po vodě i odplout zpět; a jenom v případě, že veze společné zboží... může odjet v zimě. Přihodí-li se někomu, že zmešká výše uvedenou poslední plavbu, musí se považovat za zimního hosta. Toto ustanovení má být v platnosti do vánoc, jak tomu bylo již po tři roky, a je třeba je poctivě dodržovat.
4. Dále nikdo nesmí jezdit se zbožím po souši, a to cestou přes Prusko nebo Švédsko, nesmí se také jezdit s povozy na Osel2 nebo do Kuronska a vůbec jakýmkoli způsobem podnikat výpravy s povozy pod hrozbou ztráty svobody a konfiskace majetku; dovoleno je pouze jezdit na lodích — do Rigy, do Revalu nebo do Pcrnova [Parnu]. Po-ruší-li někdo toto výše uvedené ustanovení, bude zbaven svobody a majetku, a nesmí to být trpěno.
5. Dále... jsme povinni dodržovat ve vztazích k Rusům tyto zásady: podle jednomyslného rozhodnutí a k užitku všeho kupectva nelze ode dne nejbližšího svátku sv. Michala3 kupovat ani v drobném, ani ve velkém — sukna, látky a kožišinové zboží ruské výroby a stejně tak všechno ostatní zhotovené mimo domácí hospodářství [Rusů]. Je možno kupovat pouze obilí a podobné produkty [suroviny] za jejich skutečné ceny. Všechno výše uvedené nesmí nikdo kupovat ode dne nejbližšího svátku sv. Michala ani v Novgorodě, ani v Pskově, ani v Polocku, ani v Rize, ani v Dorpatu, ani v Revalu, ani ve Fellinu, ani v Gotlandu či v nějakém jiném místě, kam obyčejně jezdí Rusové... Toto vše nesmí kupovat nikdo z těch, kteří si přejí užívat kupeckého práva, ať by to byl kdokoliv. A poruší-li někdo toto ustanovení, bude potrestán konfiskací jmění a zaplatí pokutu 10 hřiven ve prospěch kostela sv. Petra.
6. Dále nikdo nesmí mít v Novgorodě více než 1000 hřiven [investic]
1 Jde o kostel sv. Petra, který byl centrem hanzovního dvora v Novgorodě.
2 Osel — dnešní Saarcmaa, estonský ostrov před Rižským zálivem.
3 29. září. Konec sklizně obilí; počátek nového správního roku.
91
ročně, ani spolu s jinými, anijako jednotlivec, ani jakkoliv jinak. Porušili to někdo, má být jeho zboží zkonfiskováno ve prospěch dvora sv. Petra.
7. Dále představeným u sv. Petra se ukládá za povinnost, aby od každého přijali přísahu o tom, že s pomocí Boží, všech svatých a svatého Petra bude dobrovolně a bez jakékoliv záludnosti dodržovat ustanovení obsažená v tomto záznamu.
8. Dále žádný tovaryš, který překročí věk dvaceti let, nemůže v Novgorodě požívat kupeckého práva, ale každý, kdo chce podle tohoto práva žít, musí se vyučit zde, ať je to kdokoliv.
Dáno léta 1346 v chrámu svatého Petra. Ukládá se vám za povinnost... přibít list s tímto záznamem na přídi korábu. Buďte zdrávi, milí přátelé!
5. SOCIÁLNÍ BOJE V NOVGORODU
V Novgorodu byly třídní rozpory velmi hluboké. Často docházelo k bojům a povstáním „malých" lidí — řemeslníků a drobných kupců — proti „velkým" — bojarům a bohatým kupcům. V Prvním novgorodském letopisu je zpráva o povstání r. 1136, když byl v Novgorodě knížetem Vsevolod Mstislavič, vnuk Vladimíra Monomacha. Novgoroďané jej vyhnali a zvolili si nového knížete Svjatoslava Olgoviče z Černigova. Od té doby se stalo zvykem, že Novgoroďané uzavírali s novým knížetem, kterého volilo věče, smlouvu, v níž byly sepsány jeho práva a povinnosti. Jakmile je nedodržoval, Novgoroďané se pokládali za oprávněné jej vyhnat a zvolit si knížete nového. Polnoje sobranije russkich letopisej III. — Chrc-stomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 172—177.
Vyhnání knížete Vsevoloda
Roku 66441. Novgoroďané sezvali Pskovany a Ladožany a domluvili se, že vyženou svého knížete Vsevoloda2; a 28. května ho zavřeli se ženou, dětmi a tchýní v biskupském paláci a ozbrojená stráž jej střežila ve dne v noci, 30 mužů denně. Byl uvězněn dva měsíce a 15. července ho pustili z města a podrželi jeho syna Vladimíra. A toto mu dávali za vinu: 1. že nepečuje o smerdy, 2. že chtěl sídlit v Pcrejaslavi, 3. že první utíkal z bitevního pole3; zejména však a především, že nám rozkázal připojit se k Vsevolodovi4 a potom rozkázal ustoupit. Nepustili ho [dříve], dokud nepřišel jiný kníže5...
1 Roku 1136.
2 Knížete Vsevoloda — tj. Vsevoloda Mstislaviče; srv. str. 85, pozn. 1.
3 První utíkal z bitevního pole — tj. z bitvy na hoře Idanovu.
4 Vsevolodovi — tj. Vsevolodovi Ólgoviči, později velikému knížeti kyjevskému. Vsevolod se r. 1127 zmocnil Černigova, odkud po smrti velikého knížete Mstislava (1132) bojoval s jeho bratrem Jaropolkem o velkoknížecí stolec, na nějž se mu podařilo dosednout v r. 1138 a za stálých bojů udržet se až do své smrti (1146).
5 Jiný kníže— tj. Svjatoslav Olgovič (f 1165); ve snaze dosáhnout některého údělu podílel se Svjatoslav snad ve všech rozbrojích té doby. Nikdy však (a ani v tomto případě) s trvalejším úspěchem. Až na sklonku života získal knížecí stolec černi -govský.
V roce 66451, na počátku roku, 7. března v patnáctém roce indikce2, utekl posadník Konstantin k Vsevolodovi a několik jiných dobrých mužů; i dali posadnictví v Novgorodu Jakumu Miroslavičovi. Téhož roku přišel kníže Vsevolod Mstislavič do Pskova, chtěje se usadit opět na svém trůně v Novgorodě, byv tajně pozván novgorodskými a pskov-^skými muži, svými přívrženci. „Přijď kníže, opět tě chtějí." Jakmile se rozneslo, že Vsevolod je v Pskově s bratrem Svjatopolkem, došlo v Novgorodě k velikému vzbouření, protože lidé nechtěli Vsevoloda; jiní utekli k Vsevolodovi do Pskova a [vzbouřenci] se dali do drancování jejich domů, Kosňatina, Něžatina a mnoha jiných a ještě pátrali, kdo z bojarů je přívržencem Vsevoloda, a těm sebrali na půldruhého tisíce hřiven a dali je kupcům, aby se vyzbrojili do války, postihli však i nevinné. Potom Svjatoslav Olgovič sebral vojsko z celé novgorod-ské země a přivedl svého bratra Glebka, Kurjany a Polovce i táhli do Pskova vyhnat Vsevoloda; Pskované se jim nepoddali ani od sebe nezahnali knížete, ale začali se mít na pozoru a udělali všude záseky. Kníže [Svjatoslav Olgovič] a měšťané se dohodli cestou a vrátili se nazpět z Dubroviny a řekli: „Neprolévejme krev se svými bratry, snad to Bůh urovná svou prozřetelností."
Povstání proti posadníku Dmitrijovi
Když pak se Novgoroďané vrátili do Novgorodu''1, svolali věče proti posadníku Dmitrijovi a jeho bratrům, protože oni rozkázali brát od Novgoroďanů stříbro, ve vesnicích sbírat peníze, od kupců kruté peněžní poplatky, rozkázali jim vozit náklady a [páchali] všemožné zlo. Odešli plenit jejich dvory. DvůrMiroškův a Dmitrijův zapálili, jejich majetek pobrali, jejich vesnice a čeleď rozprodali a jejich nesčíslné poklady vyhledali a sebrali a zbytek rozdělili každému po 3 hřivnách v celém městě, takže se na každého dostalo. Loupil-li někdo tajně, to ví jedině Bůh, a mnozí z toho zbohatli; a dlužní úpisy nechali knížeti.
Povstání proti tisícníku Vjačeslavovi
Celé město povstalo4 a z věže táhli ozbrojeni proti tisícníku Vjačeslavovi, vyplenili jeho dvůr i [dvory] jeho bratra Bohuslava, Andreje, stolníka arcibiskupova, Davídka Sofijského a Sudimíra; také poslali, aby vy-
1 Roku 1137.
2 Indikce (indictio) — cyklus 15 let v církevním letopočtu zavedeném nizzským sněmem, prý k poctě vítězství Konstantina Velikého nadMaxenciem (312).
3 Roku 1209 z výpravy proti Rjazani, kam táhli v čele s knížetem Konstantinem Vsevolodovičem a posadníkem Dmitrijem Miroškičem.
4 V r. 1228, kdy Novgoroďané vyhnali Jaroslava Vsevolodoviče (srv. str. 68, pozn. 5) a sesadili arcibiskupa Arsenije.