VI
FEUDÁLNI ROZDROBENÍ SEVEROVÝCHODNÍ RUSI A ZESÍLENÍ MOSKEVSKÉHO KNÍŽECTVÍ
1. PRVNÍ ZPRÁVA O MOSKVĚ Podle Ipatjevského letopisu. Chrestomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 196.
Roku 66551. Jurij2 vytáhl do boje proti novgorodské zemi a doraziv na místo, dobyl Nového Torgu3 a celé Msty; a vyslal Jurij k Svjatosla-vovi4 [posla] a nařídil mu, aby vytáhl do boje proti smolenské zemi; Svjatoslav vytáhl a porobil Goljady5 na horní Protvě, a Svjatoslavova družina tak získala zajatce. I poslal mu Jurij vzkaz:
„Přijeď kc mně, bratře, do Moskvy." Svjatoslav se k němu vydal se svým synem Olegem a nevelikou družinou a vzal s sebou Vladimíra Svjatoslaviče6 a Oleg pak jel k Jurijovi napřed a daroval mu pardála. A za ním přijel jeho otec Svjatoslav a když se v pátek, v den Chvály svaté Bohorodičky, setkali, vroucně se políbili a radovali se. Na druhý den přikázal Jurij vystrojit velkou hostinu, prokázal jim velikou poctu a na důkaz lásky dal Svjatoslavovi mnoho darů a obdaroval i jeho syna Olega i Vladimíra Svjatoslaviče i Svjatoslavovy muže, a tak ho pro-
pustil.
2. POVSTÁNÍ V TVERU PROTI TATARŮM ROKU 1327
Vyprávění o povstání je otištěno v Tverském letopisu. — Chrestomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 202-203.
15. dne měsíce září roku 68347 zabili v Hordě velikého knížete Dmitrije Michajloviče Tverského a knížete Alexandra Novosilského, v jednom dni, na jednom [místě], na řece zvané Kondrakli.
Téhož roku byl v Moskvě založen kostel Nanebevstoupení Panny Marie. Téhož roku obdržel kníže Alexandr Michálkovic veliké knížec-
Roku 1147.
Jurij — tj. kníže Jurij Dolgorukij. Nový Torg — tj. Toržok.
Svjatoslav — černigovský kníže Svjatoslav Olgovič (srv. str. 92, pozn. ' Litevský kmen. Vladimír Svjatoslavič — kníže rjazaňský. Roku 1325.
5).
tví, přišel z Hordy a zasedl na velikém knížectví. Poté, za několik dní, pro zmnožení našich hříchů, dovolil Bůh ďáblu zasít do srdcí bezbožných  Tatarů zlé myšlenky,  aby našeptávali hříšnému chánovi: „jestliže nezahubíš knížete Alexandra a všechna ruská knížata, pak nad nimi nebudeš mít moc." Hříšný, prokletý původce všeho [zla] Ševkal,   hubitel křesťanů, otevřev svá proradná ústa, začal hovořit, jak mu našeptával ďábel: „Můj pane, veliký cháne, jestliže mi přikážeš, půjdu na Rus, vyhubím křesťanstvo  a knížata pobiji a kněžny i děti přivedu k tobě." Chán mu nařídil, aby tak učinil. Hříšný Ševkal, hubitel křesťanů, vytáhl na Rus s mnoha Tatary, přišel do Tvcru, vypudil velikého knížete z jeho dvora a sám se s nesmírnou pýchou usadil ve dvoře velikého knížete; a nastalo veliké pronásledování křesťanů, násilnosti, drancování, bití a tupení. Lid pýchou pohanů neustále urážený si mnohokrát stěžoval velikému knížeti, aby ho ochránil; on však, i když viděl pobouření svých lidí, nemohl je ochránit a přikázal jim, aby to snášeli; Tveřané však to nechtěli snášet a čekali na vhodný okamžik. A stalo se 15. dne měsíce srpna v poledne, kdy končí trh, že jakýsi diákon, Tveřan, přezdívkou Ďudko, vedl mladou a tlustou kobylu k Volze, aby ji napojil. Když ho Tataři uviděli, sebrali mu ji. Diákon se rozlítostnil a začal hrozně křičet: „Tverští mužové, nedejte mě!" A došlo mezi nimi k bitce; Tataři spoléhajíce se na svou neomezenou moc, začali řež; mužové se ihned sbíhali, lidé zmateně pobíhali, udeřili do zvonů, shlukovali se a celé město bylo vzhůru nohama a všechen lid se v tu chvíli shromáždil, nastal mezi ním rozruch a Tveřané začali s křikem hubit Tatary, kde kterého zastihli, dokud nezabili i samého Ševkala a všechny jednoho po druhem. Nezůstali ani
16.
Povstání v Tvcru proti tatarskému poslu Ševka-lovi r. 1327 (miniatura ze XVI. stol).
ioo
101
poslové, jen pastýři koní, kteří pásli koně na poli, a ti si chytli nejlepší hřebce a úprkem jeli do Moskvy a.odtud do Hordy, a tam podali zprávu o Ševkalově smrti.
3. LISTINA METROPOLITY KIPRIANA KONŠTANTÍNOV S KÉMU KLÁŠTERU
Tato listina je uveřejněna ve sbírce Akty Archcografičcskoj expedícii, sv. I, č. 11. Chrestomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 224.
Já, Kiprian, metropolita vší Rusi, dal jsem tuto listinu svému klášteru svatého Konstantina a igumenu. Stěžovali si mně rolníci kláštera na igumcna Jefrema, takto hovoříce: „Přikazuje nám, pane, práci ne podle starého zvyku, což, pane, při bývalých igumcnech nebývalo, vybírá, pane, od nás poplatky, čehož druzí igumeni nečinili." A igu-men pravil metropolitovi: „Já, pane, jednám podle starého zvyku, jak bylo při bývalých igumenech; a zde, v Moskvě, pane, žije igumcn Garko, který byl igumenem u svatého Konstantina přede mnou; jeho, pane, se dotaz."
Metropolita poslal k igumenu Carkovi Akiníija, neboť Garko nebyl tehdy zdráv, a nařídil mu, aby se dotázal, j aké dříve vybírali v [klášteře] svatého Konstantina poplatky a jaké práce poddaní kláštera vykonávali.
Igumen Carko takto odpověděl Akinfijovi: „V době, kdy jsem já byl igumenem, to bylo v klášteře svatého Konstantina tak: potažníci z klášterních vesnic byli povinni budovat kostel, oplotit klášter a statek, stavět domy, všechna klášterní pole společně orat, osívat, žít, svážet, seno sici po děsjatinách1 a svézt do dvora, stavět plůtky kjarní-mu a zimnímu rybolovu, zahrady vyplet; účastnit se výlovu ryb ne-vodem, stavět hráze rybníků, chodit na podzim na bobry a zataraso-vat prameny... O velikonocích a na svatého Petra a Pavla přicházejí k igumenu s tím, co mají; a rolníci z vesnic, kteří nevlastní koně, byli povinni před svátkem semlít žito, péci chléb, mlít slad, vařit pivo, vymlátit žito na setí; a igumen jim dá do vesnic len a oni předou a dělají sítě a provazy na nevody. A všichni lidé z vesnic dávají k svátku jalovici (avšak jednou, pane, mě poníženě prosili, mohou-li proti obyčeji dát tři berany, a já je přijal místo jalovice, poněvadž jsem ji nepotřeboval, ale podle starého zvyku je vždy jalovice k svátku). Přijede-li igumen do kterékoliv vesnice na pouť, jsou povinni dát potřebný oves igumenovým koním." Akiníij všechno, co řekl igumen Carko, ■ vyprávěl metropolitovi. Potom se igumen Carko uzdravil, a když přišel
1 Děsjatina — stará ruská plošná míra rovnající se 1,092 ha.
k samému metropolitovi, opakoval mu všechno to, co vzkázal metropolitovi Akiníijovým prostřednictvím. Já, Kiprian, metropolita vší Rusi, jsem se pak ve Vladimíru vyptal svých bojarů, Michajla Birejeva, Jurije Protopopina, svého kuchaře Ivana na to, jak to bylo v klášteře odedávna, i na jalovici, která se dávala k svátku, a oni mi to potvrdili, i o rybnících, i o pramenech, i o lovu bobrů. A Kiprian, metropolita vší Rusi, takto pravil igumenu a poddaným kláštera: „Všichni se řiďte mou listinou: igumen spravuj rolníky a rolníci buďtež poslušní igumena a konejte práci pro klášter; a ať se stane kdokoli igumenem po nynějším, i ten nechť se řídí touto mou listinou." Nařídil jsem igumenu i lidem, aby uschovali tuto listinu v kostele; nechť žádný igumen tuto listinu z kláštera nevynáší, a jestliže ji vynese, ať se mu nedostane milosti Boží a mého požehnání. Listina dána v Moskvě v roce 69001 v měsíci říjnu jedenadvacátého dne.
4. RUY GONZALES DE CLAVIJO: SAMARKAND ZA TÍMURA
Roku 1403 Ruy Gonzales de Clavijo byl poslán kastílskym králem Jindřichem III. k Tímúrovi jako vyslanec. Clavijo popsai svou cestu ve svém deníku, který byl poprvé uveřejněn v Seville r. 1582. Španělský text deníku je otištěn v knize Sborník Otdčle-nija russkogo jazyka i slovesnosti Akademii nauk, sv. XXVIII, SPb 1881. — Chrestomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 255.
Popis Samarkandu
Město Samarkand se rozkládá na rovině a je obehnáno hliněným valem a hlubokými příkopy; je trochu větší než město Sevilla (tj. ta část města, jež je uvnitř valu), ale mimo město bylo postaveno mnoho domů přiléhajících k němu jako předměstí z různých stran. Celé město je obklopeno zahradami a vinohrady, které se táhnou na některých místech půldruhé leguy2 a na jiných dvě a uprostřed nich se rozkládá celé město; mezi těmito zahradami jsou hustě obydlené ulice a náměstí, kde žije mnoho lidí a kde se prodává chléb, maso a mnoho jiných věcí, takže to, co bylo vybudováno vně valu, je mnohem větší než vnitřní město. V těchto zahradách, ležících mimo město, je mnoho velkých a významných domů i sám chán má tam paláce a hlavní sýpky. Kromě toho mnoho urozených měšťanů má v těchto zahradách domy a statky darované vládcem. Těchto zahrad a vinohradů je tak mnoho, že přijíždí-li člověk k městu, jako by viděl les vysokých stromů a uprostřed něho samo město. Městem a zahradami vede mnoho vodo-
1 Rok 1391.
3 Legua — španělská délková míra, asi 4 km.
102