1 0 . p r o s i n c e 2 0 2 3 , 1 3 . 0 0 – 1 9 . 3 0
C a f é P O N A V A , B r n o
Adventní vyTržení na Ponavě vol. II: Akustické vytržení
KONCERT PĚVECKÝCH SBORŮ
LÁSKA OPRAVDIVÁ A PEČMAN
I. SMETANA (16.00–16.30)
Bedřich Smetana (1824–1884)
Heslo I – II JB 1:123 (1882) na text Josefa Srba-Debrnova (1836–1904)
Modlitba JB 1:120 (1880) na text Josefa Srba-Debrnova
Píseň česká JB 1:78 (1860) na text stejnojmenné básně (1840) Jana z Hvězdy (pseud. Jana
Jindřicha Marka, 1803–1853)
Rolnická JB 1:94 (1868) na text Václava Viléma Trnobranského (1819–1883)
Naše píseň JB 1:125 (1883) na text Josefa Srba-Debrnova
To pivečko, to věru je nebeský dar (1869) z 2. dějství opery Prodaná
nevěsta JB 1:100 na libreto Karla Sabiny (1813–1877)
II. JANÁČEK (16.50–17.20)
Leoš Janáček (1854–1928)
Ach vojna, vojna (1885), č. III z cyklu Čtveřice mužských sborů JW IV/17
na lidový text ze sbírky Františka Sušila (1804–1868) Moravské národní písně s nápěvy do textu
vřaděnými (1860)
Láska opravdivá JW IV/8 (1876) na lidový text ze sbírky Jána Kollára (1793–1852)
Národnié zpievanky čili písně světské Slováků v Uhrách jak pospolitého lidu, tak i vyšších stavů (1835)
Loučení (1888), č. I z cyklu Tří sborů mužských JW IV/19 na text básně Elišky
Krásnohorské (1847–1926) ze sbírky Letorosty (1887)
Na košatej jedli dva holubi seďá JW IV/11 (1876) na lidový text ze sbírky Františka
Sušila Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými
Holubička (1888), č. II z cyklu Tří sborů mužských JW IV/19 na text básně Elišky
Krásnohorské ze sbírky Letorosty
Orání JW IV/1 (1873), č. I z cyklu Čtyř lidových mužských sborů na lidový text
ze sbírky Františka Sušila Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými
Krásné oči tvé (1885), č. IV z cyklu Čtveřice mužských sborů JW IV/17
na text básně Tvé oči Jaroslava Tichého (pseud. Františka Jaroslava Rypáčka, 1853–1917) ze sbírky
V bouři a klidu (1884)
Rozloučení (1906), č. IV z cyklu Čtvero mužských sborů moravských JW
IV/28 na lidový text ze sbírky Františka Sušila Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými
Perina JW IV/38 (před 1914), č. IV z cyklu Čtyř lidových mužských sborů
na text lidové písně, kterou Janáčkovi zpíval slovenský lékař Pavol Blaho (1867–1927)
Zpívá mužský pěvecký sbor LÁSKA OPRAVDIVÁ
řídí Jan Špaček
III. DVOŘÁK – RACHMANINOV – JANÁČEK – MICHNA
(17.40–18.10)
Antonín Dvořák (1841–1904)
V přírodě, op. 63 B 126 (1882) (výběr)
na texty básní z prvního dílu stejnojmenné sbírky (1872) Vítězslava Hálka (1835–1874)
III. Žitné pole
IV. Vyběhla bříza běličká
Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1873–1943)
Bogorodice Děvo, raduj sa (1915), č. 6 z cyklu Všenočnoje bděnije, op. 37
na text modlitby sestavené pravděpodobně sv. Cyrilem Alexandrijským († 444) ze slov pronesených
sv. archandělem Gabrielem a spravedlivou Alžbětou v Lukášově evangeliu (1, 28, resp. 1, 42)
Leoš Janáček
Ukvalské písně JW IV/27 (1899) na texty a nápěvy hukvaldských lidových písní
I. Ondraš, Ondraš!
II. Ty ukvałsky kosteličku!
III. Na tych fojtových łukach
IV. Ty ukvałsky kosteličku, hej!
V. Pan Buh vam zapłať
VI. Fojtova Hanka
Adam Václav Michna, rytíř z Otradovic (1600?–1676)
Svatoroční muzika (1661) (výběr)
I. Píseň adventní Hle, přijde Pán, Spasitel náš
II. Druhá adventní – Rorate coeli Rosu dejte, ó nebesa
Zpívá Akademický smíšený pěvecký sbor PEČMAN
řídí Jan Špaček
Koncert je věnován vzpomínce na muzikologa, vysokoškolského pedagoga
a hudebního kritika prof. PhDr. Rudolfa Pečmana, DrSc. († 16. 12. 2008).
laskaopravdiva.eu -- youtube.com/LaskaOpravdiva --- facebook.com/laskaopravdiva
ponava.cafe -- ponava.radio -- facebook.com/ponavacafe
B. Smetana
Heslo I – II
Vše, co touhou drahé nám
blaha přáno budiž vám.
Modlitba
Bože věčný, mocný králi,
otevři své lásky zdroje,
milostivá ruka tvoje mír a blaho uděl nám!
Štítem buď nám, zdrojem síly,
svorný duch ať stále kvete,
nepřítel jejž nerozmete,
uveď nás ve slávy chrám!
Píseň česká
Píseň česká slavně znívá,
v chrámu Páně když se zpívá,
kde duch prost vší pozemskosti
na perutěch pobožnosti
k vyšším stanům zalétá.
Píseň česká slavně znívá,
když lid: „Svatý, Svatý!" zpívá.
Píseň česká sladce plyne,
z úst dívenky když se vine:
jako mezi květinami
když potůček lučinami
ku své řece pospíchá.
Píseň česká sladce znívá,
dívka když o lásce zpívá.
Píseň česká libě znívá,
když společně se [za]zpívá;
jako když větérci máje
laškují s větvemi háje,
tak tu rozmar s námi hrá!
Libě česká píseň znívá,
když ve spolku se zpívá [ozývá].
Píseň česká srdce jímá,
brzy proudí, brzy hřímá,
někdy lahodou oplývá,
jindy žalem se odívá,
tu zas frašně štěbetá.
Nejvřeleji ale znívá,
lásku k vlasti když rozhřívá.
Rolnická
Země ta tichá předtuchou vzdychá,
an ji ochvívá veselý ruch.
pro dárek Boží brázdy se množí
půdu rozrývá železný pluh.
Kdo oře půdu, zdali ho znáš?
To dbalý rolník, to přítel náš!
Dozrály klasy, kosa se hlásí
i srp se snaží závodit s ní.
Velká to dílna, hle, ruka pilná
váže a sváží výtěžek žní.
Kdo v potu klidí, čí je to tvář?
To pilný rolník, náš hospodář!
Ráznými tepy padají cepy
na těžké snopy, milý to chvat.
Zručně se míhá dubová šviha
a její stopy na mlatě znát.
Nuž, kdo to mlátí, zdali ho znáš?
To činný rolník, to přítel náš!
Oře a seje, mlátí a věje,
střádá jak třeba vesel a zdráv.
Zrnečka čistá v zásoby chystá,
aby měl chleba všeliký stav.
K čemu otázka, zdali ho znáš?
To statný rolník, živitel náš!
Pán na svém poli, dědičnou roli
vzdělává zdatně národní duch.
Rolník i v strasti k praporu vlasti
hlásí se statně, jak velí Bůh!
Kdo je ten rolník, zdali ho znáš?
To český rolník, to rodák náš!
Naše píseň
Zahrajte dnes píseň zvučnou,
příchozím všem na zdraví,
ať se k naším radovánkám
dívky s hochy dostaví!
Ve proudu když kolotavém
švarná mládež závodí,
nejvíce jí z písní českých
polka, naše polka lahodí!
Krokem volným dále
spěli druhdy naši předkové,
bujarou si polku českou
zalíbili vnukové.
Polka krev nám rozehřeje,
žárem líce budou plát,
dokud páni muzikanti
veselou nám dnes budou hrát!
To pivečko,
to věru je nebeský dar
To pivečko, to věru je nebeský dar,
vše psoty a trampoty vede na zmar,
a sílí a dává kuráže!
Ejchuchu! Ejchuchu!
Bez piva by člověk smutný byl zde host,
jeť starostí na světě bez toho dost,
a blázen, kdo na ně se váže!
Ejchuchu! Ejchuchu!
L. Janáček
Ach vojna, vojna
Ach vojna, vojna, neščasná vojna,
dyž na ňu jít musím.
Sama královna a císařovna
do Moravy psala,
aby Janoška do vojny dostala.
U bílej vody Janošek stojí,
hlavěnka ho bolí.
Janíčku, nestoj, koníčky nastroj,
pojedeš do vojny.
Já nepojedu, hlavěnka mě bolí.
Moja hlavěnka všecka porubaná,
moja galánka všecka uplakaná.
Ach vojna, vojna, neščasná vojna,
dyž na ňu jít musím.
Mám hezké děvče, opustit je musím.
Láska opravdivá
Miluješ-li mňa, ešte já teba vác,
že já neviem, šuhaj, ani vypovedať.
Znáš, že pravá láska v ustech neprebývá,
v tichom srdci bydlí láska opravdivá.
Loučení
Když mne necháš pro svět, moje potěšení,
dej mi na památku jedno políbení.
Dej mi ještě k tomu, co mi srdce zvolí,
všecko co tě rmoutí, všecko co tě bolí.
Co ti jako lítost na srdéčko sahá.
Dej ti pán Bůh štěstí, ty má duše drahá!
Na košatej jedli dva holubi seďá
Na košatej jedli dva holubi seďá;
ludé jim záviďá, že sa rádi viďá.
Ludé, milí ludé, nezáviďte toho!
Jaká to pěkná věc, kdo miluje koho!
Milovali sme sa jak holubů pára,
a kdo nás rozvedel,
nech ho Pán Bůh skárá.
Byla láska, byla mezi nama dvúma,
jaká už nebude mezi tisícoma.
Chodila, chodila po zeleném háju,
kapaly jí suzy od velkého žalu.
Holubička
Holubička šedá holoubka si hledá volajíc,
umdlela jí křídla, však ho nezahlídla
nikdy víc, ó, nikdy víc.
Od moře k moři
zakroužila v hoři nastokrát:
„Ozvi se jen jednou, máš-li sirou, bědnou
ještě rád, ó, ještě rád!
Marně opuštěná
holubička sténá v dol i výš:
„Což ty pro mou lásku nemáš ani hlásku
z duše již, ó, z duše již?“
On pak slyší lkání, on by slitování
z duše měl, ó, z duše měl
ale zkrvácený, k zemi
Orání
Šohajku švarný, čemu něořeš?
Či ci volky ustavajú, či sám němožeš?
Děvucho švarná, oral cic bych já,
dybys ty mně pohonila, volil bych cě já.
Šohajku švarný, dyc němám biča,
nědala mě má macička za pohoniča.
Krásné oči tvé
Hrom v dáli sténá,
blesk se míhá bleskem,
jak myšlenek rej v hlavě zmítané.
A dumná oblaka se rozplakala,
jak mladé oči z lásky tajené.
A s tím se pojí děsné větrů lkání,
hněv živlů soptí v divném rozpoutání.
Mně vlídně, tiše kynou vábivé
dvě holubice míru, krásné oči Tvé.
A v boji živlů přemýšlím,
zda jednou nad rovem mým
kdo slzu vyroní!
Až cherub smrti na čelo mě zlíbá
a chorál žití mého dozvoní.
Tu v dáli snivou, v moře vzpomínání
se duch můj vnoří v teskném zadumání,
vstříc usmívají se mi zářivé
dvě čisté hvězdy, krásné oči Tvé!
Rozloučení
Zhoru cesta, dolu druhá,
rozlučme se spolu, milá.
Těžké naše rozloučení,
když jsme spolu naučení.
Vrať mně, milá, co je mého,
já ti vrátím, co je tvého.
Vrať mně, milá, prsténeček,
já ti vrátím tvůj šáteček.
Prsténeček, zlaté očko,
s Pánem Bohem, má děvečko.
Perina
A já mám Marinu červenú jak malinu,
a keď já k nej večer prijdem,
prikryje ma perinú.
Zuzu jsme už vydali, eščě máme Marinu,
každé sme dvě koze dali,
ešče dáme perinu.
Ona má perinu, a ja len halenu,
aby lidé neríkali, že já chodím za jinú.
A. Dvořák
Žitné pole
Žitné pole, žitné pole,
jak to zraje vesele!
Každý klásek muzikantem,
klasů jak když nastele.
Hedbávným to šatem šustí,
větřík v skočnou zadupe,
slunce objímá a líbá,
jen to v stéblu zalupe.
Za motýlkem včelka šeptem,
zda kdo v chrpě nevězí,
a ten cvrček posměváček
s křepeličkou pod mezí.
Žitné pole, žitné pole,
jak to zraje vesele,
a má mysl jako v tanci,
jak když písní nastele.
Vyběhla bříza běličká
Vyběhla bříza běličká,
jak ze stáda ta kozička,
vyběhla z lesa na pokraj,
že prý už táhne jara báj.
Vyběhla jako panenka,
Tak hebká a tak do tenka,
že až to lesem projelo,
a vše se touhou zachvělo.
A táhne šumem jara báj,
vzduch jak na housle, na šalmaj,
vzduch samá vůně, vzduch samý květ,
a mladý úsměv celý svět.
Hned každý strom zelený šat,
svátečně jme se oblíkat,
a každá haluz, každá snět
chce novou řečí rozprávět.
A jak by hodům zavolal,
přilítli hosté z blíž i dál,
a za den, za dva širý kraj,
a celý svět byl jara báj.
S. V. Rachmaninov
Bogorodice Děvo, raduj sa
Bohorodice Panno, raduj se,
Pán s Tebou!
Požehnaná jsi mezi ženami
a požehnaný plod života Tvého,
neboť jsi porodila Spasitele duší našich.
L. Janáček
Ondraš, Ondraš!
Ondraš, dobře sobě rozvaž,
kerou cestu iť maš!
Pujděm dolinami, nech je Pambu s nami.
Pujděm na Ukvałdy s Vami,
tam su Vaši pani.
Ondraš, kdě maš fojta Janovskeho,
synečka švarneho.
Ty ukvałsky kosteličku!
Ty ukvałsky kosteličku,
proti tobě černy les,
ešče se podivam, ešče se podivam,
kde muj miły jedě dnes.
Ach, jede on z domu, jede,
na svem vranem koničku
a připina sobě a připina sobě
ocelovou šabličku.
A jak si šabličku připjal,
na svůj dům se obratil,
pak žalostně zplakal
a sobě zavzdychal,
až kůň pod nim zařehtal.
Na tych fojtových łukach
Na tych fojtovych łukach,
tam sa syneček błuka,
oj, błuka, błukava, potěšeni hledava.
Zavołał velkym hlasem,
kdě si, ma miła, poď sem,
podaj mi šatečku zavazať hlavičku.
Porubali ju chłapci,
oj, sklenovšči pachołci,
u fojta na placi, nebranili bratři.
Ty ukvałsky kosteličku, hej!
Ty ukvałsky kosteličku,
stojiš na pěknym travničku!
Vychazaju z tebe panny,
su biłe jako anděli.
Jedna vyšła pěkně biła,
to była ma roztomiła.
Druha vyšła ešče bilši,
to byla ma nejmilejši.
Třeti vyšla jako obraz,
dyš mě nechceš hrom tě rozraz.
Hrom tě rozraz na tři strany,
pro fałešné milovani.
Pan Buh vam zapłať
Pan Buh vam zapłať, ma mamičko stara,
co stě mě chovali, dyž sem byla mała.
Pan Buh vam zapłať, muj tatičku stary,
co stě mě chovali, dyž sem ja byl młady.
Fojtova Hanka
Fojtova Hanka hledała Janka po šašu
a jak ho našła, dala mu masła na kašu.
A. V. Michna
Píseň adventní
Hle, přijde Pán, Spasitel náš,
zdávna žádaný Mesiáš,
hospodu mu přichystejme,
všickni ho k sobě vítejme,
neb on jest Vykupitel náš.
Zdvořile se k němu mějme,
do chléva ho nevolejme.
Jest vzáctný host, božské plémě,
všemocný Pán nebe, země,
vzáctnou hospodu chystejme.
V srdci ať se mu byt strojí,
Pán lásky o srdce stojí.
Kdo ho žádáš hosta míti,
hleď srdce čistotné míti,
nevediž ho k hříchův hnojí.
Skrze svátostní pokání,
pravé hříchův oplakání
smej škaredost nepravosti,
vyžeň z srdce smrad chlípnosti,
ať jest hodné přebývání.
Ať místo není studené,
vroucí láska mráz zažene.
Opatrnost hlídej dvéří,
samému KRISTU otevří,
ať jsou všem jiným zavřené.
Krásné čalouny všech ctnosti
rozvěš, stálost s horlivosti,
ať se všecko jasně třpýti,
vzáctný host má k nám přijíti
uctěmež ho dle možnosti.
Krásnou kolíbku s plénkami
zjedná štědrost almužnami.
Neb kdo chudého odívá,
Pána JEŽÍŠE přikrývá,
jest ten příjem z Písma známý.
O kašičku není péče,
krmíš-li chudé, člověče,
sladkou kaši krmíš Krista,
čeká tě odplata jistá,
věčnýť med v nebi poteče.
Dobrá vůně jest modlení,
bez toho ať srdce není.
Jakož ani bez světlosti,
svět tehdy příkladem ctnosti,
toť jest nejlepší svícení.
Zpěv se ještě nedostáva.
Ten se anjelům necháva.
Tiť budou sladce zpívati,
hosta obveselovati,
zpívajíc své staré: SLÁVA.
Hospodu jsme připravili,
přiď tehdy, hoste přemilý!
Přiď, Ježíši vinšovaný,
celým srdcem milovaný,
čekáme tě každou chvíli.
Druhá adventní – Rorate coeli
Rosu dejte, ó nebesa, zhůry!
Bože Otče všemohoucí,
dej z nebe rosu žádoucí,
dej Syna v život Panny,
dcery svaté Anny.
Oblaci, dštěte spravedlivého!
Prostež, svatí andělové,
překrásní Boží Trůnové,
ať přispíši Syn Boží,
hříchy světa složí.
Otevří se, otevří se, země!
Poroď nám, Panenko čistá,
poroď Spasitele Krista.
Vydej, panenská země,
vydej božské plemě.
Hle, Pán přijde a všickni svatí s nim!
Koho jsme zdávna žádali,
již jsme šťastně vyžádali,
MARIA ho počala, v životě objala.
Veselte se všickni národove,
těš se, lidské pokolení,
neb se blíži tvé spasení,
uhlídáš v lidském těle tvého Spasitele.
Pospěš, ó Spasiteli žádoucí,
pospěš, naše potěšení,
vysvoboď nás z zatracení!
Přiď, JEŽÍŠI laskavý, Mesiáši pravý.