KAPITOLA x
>N
1 "S
S 1í
c 'S
a g,
c c
a ?:
0 3
5 %
1 o
I -
* u,
•o q
i •«
-Si' .
Jp ">s
-b a
S? £
u
c
S
R
•N =3
-C
& d
O
2 N
a -o Ť3 ä-
o c
N
"V C
X) c
Qj t-i
0 >
n
Jdyž podmáznutý soudce žvaní a tebe bere ďas,« přečetl jsem chvějícím se hlasem. Pak jsem se musel nadechnout — a dal jsem zároveň příležitost svému soudci, neúprosnému kapitánovi Bloody-mu B., aby zasáhl.
Bloody B. mlčel, na tváři se mu objevil pobavený úsměv. Vypadal rázem mladší, jeho rysy se staly ještě jemnějšími než obvykle. Jeho planoucí pohled vypadal bezmála laskavě.
»Jen dál, Týdlo,« pobídl mě.
Předrmolil jsem báseň, která zachovávala veršové pořadí sonetu. Rýmy jsem dal v potu tváře nějak dohromady a Kniha přispěl četnými historkami o bezpráví, jež zažil coby žák průšvihář, pronásledovaný lupič knih i ve svých dalších životních rolích.
»Přesně tak to je!« odfrkl si Bloody B. potěšené. »Je vidět, že se vyznáš! Ted už chápeš, proč jsme na moři, ne?«
»A není vám trochu smutno?« vypadlo ze mě.
Snažil jsem se ovládnout, a nakonec jsem plácl takovou blbost.
*ftoč by nám mělo být smutnoľ« zeptal se Bloody B. podezřívavě.
»2lZdoprožilmájprmj
Ve V°^bchv£" ?6 Se řečený ze™" oddával Uích' tedy bezmála po celý
rok, četbě rytířských románů s takovou vášní a zalíbením, že skoro nadobro zapomněl na lovení zvěře a vypustil z hlavy i svůj stateček. A zašel v té své bláznivé dychtivosti tak daleko, že prodal mnoho měřic orné půdy. Jen aby si mohl kupovat nové a nové rytířské romány, a snesl jich pod svou střechu, kolik jen mohl. ... Krátce a dobře, náš milý rytíř se tak ponořil do četby, že vydržel
Don « Quijote
»Jestli se vám nestýská... třeba po rodičích,« dořekl i se hlasem. ,Sem teričící
» Rodiče se na nás kolikrát provinili stejně jako pod . ce!« zahřměl Bloody B. V obličeji zrudl, rty mu stáhl poh T* N bek. »1 když, na dědu si vzpomenu často,« zlomu se ni ^ hlas. Pátravé jsem na Bloodyho B. hleděl. Co to vlastně
»Máš dědečka?« zeptal se mě a najednou vypadal pu zájmu. Vykoktal jsem pár slov o starém panu Flowersovi^t néh° tatínka. To, že i on byl soudce, jsem si nechal pro sebe. St ^ mého popis jeho blahobytného, pohodlného norfolkského dornu^^0 podobného tomu našemu. ' n«vlas
»Jak se ti u nás vlastně líbí?« zeptal se mě Bloody B. vzáné '
»Děkuji zdvořile,« odpověděl jsem s vynuceným úsměvem1) můžu si stěžovat.« Nebylo to to pravé, ale co má člověk odpovedľ pirátovi, který ho vlastně unesl? dět
»Máš se určitě lip, než když jsi dělal plavčíka,« pobídl mě Bloody B. s úsměvem. Oči jako by měl najednou plné upřímného zájmu
Co je tenhle kapitán zač? Cožpak ví, čím jsem si prošel na l0fji kapitána Bolda? Nastoupil jsem tam omámený četbou svých milovaných knih. Vlastně se dá říci, že jsem jednoho dne vstal z postele, založil si nedočtený svazek, vložil ho do vaku a zamířil do přístavu... Ne, samozřejmě to bylo jinak. Když rodiče pochopili, nakolik mám hlavu popletenou dobrodružstvím, otec začal jednat. Jako vždy uvážlivě, rozumně a neúčinně. Nechtěl, abych utekl na moře, jak to řas od času udělal nějaký temperamentnější norfolkský mladík. Někdy se vrátil, někdy zmizel ve světě. Notářem se ale nestal žádný z nich.
Dojednal mi, že mohu nastoupit na lod, jíž velel proslavený kapitán Bold, muž velkého rozhledu, značné hmotnosti, a navíc známý naší rodiny. Otec mu kdysi pomohl v nějakém soudním sporu. Kapitán Bold se uvolil, že mě s sebou vezme na jednu lodní výpravu. Aby mi »vychladla hlava«, jak se vyjádřil otec. »Jen aby nedostal úžeh!«
nad knihou celé noci od setméní do úsvitu a celé dny od rozednění do soumraku. A protože málo spal a mnoho četl. vysychal mu z toho mozek, až mu nakonec přeskočilo. Jeho fantasii nadobro rozvířilo všechno to, o čem v knihách čítával, ona kouzla a sváry, vyzvání na soubo). hluboké rány, lichotky. velké lásky, duševní muka a véci na hlavu postavené. Celá zmé( výmyslů z rytířských románu
utkvěla mu nakonec v představách jako ryzí ptavdi a ničemu Jinému na svété tolik nevéhl (Důmyslný rytíř, kapitola I.)
» Ten rjtíř zaútočil třeba na vitrné ml jit), protolt fini.
že jsou to obři.« .
V tom spatřili třicet nebo ttytket vétmých ml]M-které na té pláni stoji, a sotva Je Don Quijote uvid*
la má drahá matka. A přispěla mi do výbavy plátě-taJcomefltoVa ^terý jsem se neodvážil vytáhnout z lodního vaku. % k^^Hdai toti^ mužstvu hned na začátku na srozuměnou, pptfc fafaénec. Byl jsem sice plavčíkem — ale řadě povinne jseíl1 ,eíl° C hnul. Nemusel jsem s ostatními drhnout palubu ani n^í,semSeJIevňující plachty. Místo toho jsem psal lodní deník, plut za lana ^domil, co kapitán Bold nechtě způsobil, bylo pozdě.
se na mě dívali skrz prsty. Kapitán Bold se spo-°Stätnl hvalnýn1 přikyvováním nad mými zápisy. Když jsem však tífl*^0 * v kajutě, neměl jsem s kým promluvit. I Kniha tehdy nebyl u nj^        ^     zadobře s ostatními, než aby se družil
S >P1 • alka se mezitím stal Týdlo, ostřílený pirát ve službách té nej-
ZCS panovnice, totiž paní Literatury. 01 í mi tady lip,« připustil jsem. Cítil jsem na sobě pronikavý pohled Bloodyho B. »Chlapi jsou fajn,« dodal jsem vzápětí podle pravil Earring, Broken Nose, ba i ten Bottle Neck... všichni se ke mně chovali bez posměšků. A jak jsem postupně poznával jejich příběhy, rozumel jsem jim víc a víc. I po nich někdo kdysi chtěl, aby se stali notáři - nebo něčím podobným.
»Vidím, že si s nimi rozumíš,« přikývl Bloody B. » Včetně toho tvého... písmolijce.« Zdálo se mi to, nebo jsem v jeho hlase zaslechl náznak ironie? Svatý Ivo! »Jenom nerozumím tomu,« pokusil jsem se změnit ožehavé téma, »proč chodí tak vyšňoření.«
»Piráta si takhle nepředstavíš, co?« uznal Bloody B. »Zlaté a stříbrné pruty. Mince a drahokamy. Po tom bychom měli bažit, vid? Jenže toho všeho se nasytíš. Naše výpravy bývají úspěšné, náš obor podnikání je nadmíru výnosný. Všechny nás ale žene jiný hlad. Nejenom touha mít se dobře - mít se jinak. Odešli jsme, abychom něco ve svých avotech změnili. Zbohatli jsme - a zjistili, že jsme to stále my. Tak
»Kde jsou, pane. ti obři?« otázal se Sancho Panza.
.......•    kdé{ Don Quiiote- Don
ttl svému zbto|nošovĽ »Štěstěna vede naše ktoky — ^ pted teboU.« odpov  ^ ^ . dve       <( ^te
«4 b bychom si lepšího nemohli větu přát. Jen >>Cožpak nevidíš ty )e|icn pa •
* Podivy Sincho Panzo. dtuhu mů) milý. tam na dlouhé]«                    to sancho, »tamhle
^velikinstóobty.jelich listé třicet, ne-li o něco Muosti,« řek n       miýny a ta co
^ A U se s nimi dnes utkám a všechny |e pobiji. *           { ne)sou obři. ale vítt
1 *d pvé kctoi vyroste naše bohatství. A bude to před            ^ )sQU křidla, kte
**»g*«tlU.válečném.vzdyt Bohu slouží, vypadá^J^y* kamenem* ^vyhljzule to dtičí sémě s povrchu zemského.«
seto snažíme zastřít. Kabátec podle poslední nevhodná maska,« dokončil Bloody B. s úsměvem plnýmP°sIMí ja, »Vy ale chodíte oblečený docela obyčejně,« podotkl • X »Já mám jiného koníčka. Knížky,« opáčil Bloody B záhadný pohled, ve kterém byla nevyřčená otázka. ^eW^Ui tvých služeb, Týdlo. Stejně jako pomoci tvého přítele K -f c% se budete mít dobře.« Najednou se mu rozzářila tvář >ľí ^ rát může být dokonale svobodný! Stejně jako čtenář pro^ľ* & po stránkách knih. Budu po tobě chtít, abys začal psát dai^H Se »Ještě jsem nedokončil bibli,« opatrně jsem poznamenal N U,<< jsem připustit, že studnice mých vzpomínek na její obsah ^l vysychá. A byť Kniha vedl nadmíru bohatý život, na napsánTf ^ knih to zřejmě nestačilo.
»Něco vynech,« poznamenal Bloody B. bezstarostně. »BU(j zkrátka kratší. Chci po tobě další román... vypráví o potulném6 *° tíh a o jeho sluhovi.« V hlavě mi začaly vyplouvat názvy rytířsko eposů. Svatý Ivo! Vybavím si něco z toho? »On to nebyl opravdo ' rytíř. Spíš čtenář rytířských románů, které ho docela pobláznilým Ze by už někdo prožil můj příběh?
»A měl s sebou takového tlustého, směšného sluhu, který se mu jeho bláznovství pokoušel vymluvit.« Začalo mi svítat.
»Ten rytíř zaútočil na větrné mlýny, protože věřil, že jsou to obři.« No samozřejmě. Důmjslnj rjtíř Don Quijote de la Mancba. Úleva, že jsem poznal požadovaný titul, ustoupila panice. Ten román má přes tisíc stran. Pamatuju si z něj něco? Pomůže mi Kniha tentokrát?
»Dej se do psaní,« přikázal mi Bloody B. »A pan písmolijec ať dá dohromady sazbu a tiskařský lis. Má všechno, co potřebuje?«
Měl jsem pocit, že se ženu do pekel, ale nedokázal jsem než přikývnout.
_Don Quijote;
1 také. c°
»Hned )e na tobě vidět.« řekl Don Quijote. »že a třebas již byl d^ela ^^stel z P1*3 *í
nemáš o rytířských dobrodružstvích ani ponětí. vlastně zač. Hnal se "  ^ útočí na vás
Obři to jsou! A bojlš-li se, odstup stranou a modli »Neprchejte. mrzcí v
se, zatím co já podstoupím ten lítý a nerovný boj.« jediný rytíř!« VIII)
Po těchto slovech bodl ostruhami svého koně (Důmyslný rytíř, kapi
Rocinanta. nedbaje Sancha, který na něho křičel, že
se vrhá na větrné mlýny, a ne na obry. A tak se vžil
do toho, že jsou to obři, že už ani Sancha neslyšel,
jsou
,nei mi vědět, kdybys něco potřeboval, milý Týdlo « n £U Bloody B. Díval se mi ted přímo £
ed mě znepokojoval - zahříval a mrazil zároveň. Pozoroval sem jeho jemne rysy. Sjel jsem pohledem níž a všiml si, jak
mné má prsty. Najednou me buhvi proč napadlo, že bych e jich rád dotknul. Nesmysl. Mami a tati, stůjte při mně Co
se asi tak stalo? Co by následovalo?
Když jsem viděl mírný úsměv Bloodyho B., připadalo mi že bych klidně mohl vztáhnout ruku... a že by to mohl udělat i on. Ucítil jsem ve vlasech matčino pohlazení i otcův plachý dotek. A ještě něco jiného, neznámého.
Do knihovny jsem se vrátil v hlubokém zadumání.
»Už se na tom maká,« oznámil mi Kniha zvesela. Na stole vybudoval podivuhodnou soustavu z kovového nádobí, džbánů, džberů, prázdných lahví a soudků od střelného prachu. Tu a tam syčel kahan vyrobený z olejničky; soustava vydávala pufavé zvuky.
Pozoroval jsem Knihu s hrůzou.
Postavil něco, co nikdy nemohlo fungovat.
A Bloody B. od nás čekal, že své úkoly splníme, to bylo jasné.
»Tak se dej do psaní, na co čekáš?« pobídl mě Kniha. Spokojeně se zachechtal. »UŽ máš nějaká písmenka?« »Zatím se mi povedlo ulít kule do muškety.« Mami. Tati. Svatý Ivo.
»Někde se musí začít,« pokusil se mě uklidnit Kniha. »Ji-nak zlata budeme potřebovat fakt hodně.« Radši jsem popadl pero a papír.
SS
KAPITOLA Xl
• -D
%ô * I
•N -O
u
c c
II
M (D . C
■S ti.
- "9
^ jí
[hlapík, co se nechá přesvědčit knížkama, aby se vydal do světa?« vrtěl Kniha hlavou. »A ještě ukecá souseda, aby mu dělal zbrojnoš )** »Ne lecjakými knihami,« upřesnil jsem. »Rytířskými romány.« M daleko jsem se v Donu Quijotovi nedostal. Brzy jsem začal potřebovat Knihovu radu. »To musel bejt peknej pošuk,« uchechtl se Kniha. »Vsak ho taky tomu jeho zbrojnošovi, Sancho Panzovi, bylo líto. Staral se o něj. Měl o něj strach a kolikrát mu jeho vidiny vymlouval.« »No potěš koště.«
»Protože — co kdyby na nich něco bylo? Don Quijote uměl mluvit hrozně přesvědčivě. Kdo by nechtěl, aby na světě byli rytíři?«
»No tak romány o nich se prodávaly dobře, to zas jo. Měly pěkně dlouhý tituly.«
»Oba jsou úplně jiní. Vyzáblý Don Quijote s hlavou v oblacích a Sancho Panza s teřichem, který myslí jen na to, jak by se nacpal.«
»Dobrá dvojka,« pochválil si to Kniha a mrkl na mě natolik významně, že jsem se musel zeptat sám sebe, jak bychom asi před čtenářem vypadali my dva. »Stejně, pomátnout se z knížek...?« zapochyboval Kniha.
» Chlapík, co se necbápřesvědčit knížkama, aby se vydal do svě-taH zavrtél Kntba blavou. »JJeště ukecásouseda, aby mu dělal zbrojnoUH Zatím si hleděl don Quijote získat onoho svého souseda, sedláčka poctivého (možno-li tak nazvat někoho, kdo je chudobný), ale jinak člověka, kterému se vždycky hned nerozbřesklo. Zkrátka a dobře, tak dlouho do ného mluvil, tolik se ho napřesvédčo-val a tolik mu toho nasliboval, že se chudák venkovan nakonec nakonec rozhodl pustit s ním do světa a dělat mu zbrojnoše.
Popsal jsem Knihoví místo, které mi připadalo v Donu Q&* vždy nejdojemnějíí. Tu pasáž, kdy se rytířvríttdomä^ * i* výpravy, a farář, hospodyně a Quijotova neteř mu spd" «' J zazdít vchod do knihovny. «, Farář s lazebníkem chtěli léčit nemoc svého]p tele kromě jiných prostředků také tlroMai zdít a omítnout dveře do knihovny, ty» ^ opět vstane, neboř se domnívali, že s E* ^ fc m„ hasnou i následky, a chtěli mu pak |eno ^ knihovnu i s knihami, ba bůhvíco jeste
.i si vzpomněl na všechna ta rána, kdy jsem začal číst ještě dřív, než tiaminka zavolala k snídani. A pak jsem se vrátil do postele, abych si , Hál Do oběda. A po něm porad dal. Jenže já nečetl rytířské romány. a nak Já jsem se ponořil do námořnických knížek. Všechna ta dobrodružná voněla slanou vodou, v nichž vítr burácel tak, až se musely sta
lvat plachty- Naučil jsem se jejich názvy, od létavky neboli první kosatky o Pachtu bezanovou. A pak jsem se rozhodl, čím se stanu místo notáře. P°popsal jsem Knihovi místo, které mi v Donu Quijotovi vždy připada-lo nejdojemnější. Tu pasáž, kdy se rytíř vrátí domů z první výpravy a farář, hospodyně a Quijotova neteř mu spálí knihy a dají zazdít vchod do knihovny. »Spáchají tenhle zločin,« vysvětloval jsem skepticky se tvářícímu Knihovi, »protože mají svého pána rádi. Jeho čtenářskou vášeň berou jako nemoc. Don Quijote přechází po chodbě a přejíždí prsty po omítce. Vysvědili mu, že jeho knihy odnesl zlý čaroděj. A Don Quijote jim uvěřil, protože mu to vysvětlili tak, jak to znal z knih.«
Ach, ta dvojznačnost knih! Člověk se jimi kochá — a přehlíží přitom jiné krásy; vzdělává se a na další věci zapomíná; ztrácí se a zase nachází... a to všechno zároveň.
»On to byl prostě magor!« ozval se Kniha ještě podrážděněji než prve. » Knihy jsou jenom zboží, přece!« Nějak jsem mu nedokázal vysvětlit jejich kouzlo. »A jak překecal toho svýho souseda? Tomu se mi nechce už vůbec věřit!« »Slíbil mu ostrov, na kterém se stane guvernérem.« »A to zase jo. Skoda, že piráti neobsazují dobytá území. Že bych se stal guvernérem? Na to bych nabalil ženských...« zasnil se Kniha.
»Ted uvažuješ přesně jako Sancho Panza,« upozornil jsem ho. »Ten S1 taky představoval, jak z té jeho bude hraběnka.« »No, no, no. Ještě ty mi pleť hlavu,« zavrčel.
»Náhodou, je to kniha o snech. Don Quijote v nich žije a Sancho anza je někdy bere za své a jindy ví, že jsou to nesmysly.« ^ Kniha se ponořil do dalšího budování té prazvláštní vrzající, prskají-jyy C1 a Páchnoucí soupravy, která už zabrala celý stůl. Musel jsem se krčit
QjiiloíSÍ S     0ptaVdu V°Vm- Za dva      nato Don °-uiI°te mu říkal kromé ,inéh°' 3t ^ SC
A     nenJf^ 3 hned 50 fel P°dívat na své knihy. fen s ním chutě vydá na cesty, ptotože na jeho
3 *»> a staíe7KfétnÍCÍ tam'kde bývala. chodil sem budouciho pána )iž čeká velké dobrodružství v némž
* |ezdil dlaní     ^ Stanul ***** " bývalých dve- získá, než bys řekl pét. nejaký ostrov, a pak bude ze
nehiesL    něnu Po stěně, div se neuhledél, ale ani zbrojnoše hned pan guvernér. Podobné sliby z eho
rvH» u úst jen pršely, a Sancho Panza - tak se jmenoval
Y Wř' ^Pitola VII.) ten Sedlák - opustil tedy ženu a děti. vstoupil do
uřpř^a,tobn A služeb svého souseda a stal se u ného zbrojnošem.
'*^MrnZT   meda]Tmuseminecbceuívůbec (Důmyslný rytíř. Kapitola VII.) ostrov-i">torémsestanegUvernérem.«
s lejstry na klíně. V nepohodlném schoulení jsem se Sn vi další Quijotova dobrodružství. 3 11 vybavit
A najednou to přišlo. Tohle muselo zabrat. Popsal jsem Knih Quijote vyrobil přilbu z papíru. A když o ni přišel, jak se obofrl ^$Í ^ Ten muž totiž cestoval do sousední vesnice, a protože pršelo ^^li^ kovovou misku, v níž rozmíchával mýdlo. Don Quijote ji DoVqÍ   , m ^
«/./!_    ^/vo      „__vjít • • x/í__i_ • ť      0Val Zaryli
jednoho z bájných rytířů — za přilbici Mambrinovu, na niž kdy?;
»,Braň se, duše otrocká, nebo mi vydej to, co mi p0 práVu vzpomněl jsem si dokonce, co rytíř zvolal, když se s kopím y^'l''<{ nebohého lazebníka. Vyntil na
»Braň se, duše otrocká!« zopakoval Kniha se zalíbením. »A tohle právě na pirátství líbí. Že bereš kořist těm otrockejm dušičkám * m* bou nechávaj vláčet, a nic jinýho si ani nezasloužej. ,Braň se.dušeotrockéi' To by se výborně hodilo, až budeme zase útočit. Bylo by to takový víc na úrovni. No a když u někoho vidím přilbu, co může stát majlant tak mu ji seberu, to dá rozum.«
»Sancho Panza se mu snažil vysvětlit, že je to jen lazebnická miska« poznamenal jsem. »Leskla se?« zeptal se Kniha zadumaně. » Leskla.«
»Ten tvůj chlapík se mi začíná líbit čím dál tím víc. Když se něco leskne, nemusí to bejt drahej kov... ale může.« Kniha už ted stál jednoznačně na Quijotově straně.
»Byla to jen holičská miska!«
»Lidi veřej tomu, co viděj,« pronesl Kniha mnohoznačně. »Nějak se mi přestává ten jeho sluha líbit. Připadá mi moc přízemní. Při nájezdu taky sbalíme všechno, co nám padne do oka, a teprve na lodi to vytřídíme. Jo — dostal tu misku?«
»Když holič uviděl, jak se na něj řítí chlap v podivné zbroji a s kopím, prchl. Misku nechal ležet na zemi.«
»No vida, jakej to byl válečník, ten tvůj snílek.« ..
»Ta kniha je celá o tom, jak dostává namláceno bud Don OT nebo Sancho Panza. Nebo oba dva.«
pana *PtotoÍe
*J to zase jo. Škoda, že piráti nedobpajítakj území. Že bjcb se      » Ale zrovna já.« odpověděl Sancň°ožlho áop&iDÍ stal guvernérem! Na to bjcb nabalil ženskjcb.s zasnil se Kniba.     si přece )enom říkám, že kdyby z       ^ ^ »Ted uvažu/ei přesnéjako Sancbo Panza.« upozornil jsem bo.        ty královské koruny z nebe toV"°^zové Ani dva »Ten si tak) představoval, jak z té jebo bude hraběnka.* by nepadla mé ženě Marii Guti     ^ krái0vnf-
»Kdybyste se tedy nějakým takovým zázrakem. troníčky bych. pane, nedal za t     ^ ^
o Jakém, milostpane. hovoříte, stal doopravdy králem.     Hraběnkou by už mohla být sp byla by tedy z mé drahé polovice Juany Gutiérrezové     s námi a zlé pryč.« Qul)°te- V°D
královna a z mých détí princi?« »Poruč to Bohu.« řekl na to V ^ nesmíj po
»Kdo by o tom pochyboval?« zvolal Don Quijote.        dá, co bude právě tak pto nt
3U
fctf jsou to teda vítězové?« nechápal Kniha. »Proč o nich lidi chtěj číst?« "právě proto, že dost často prohrávají,« usoudil jsem. »A že mají své Kdo je nemá?«
Síl^o třeba já. Já nesním o žádnejch vzdušnejch zámcích. Dejte mi hromadu zlata a budu spokojenej.«
f»Přesně to si myslel Sancho Panza. Don Quijote s miskou na hlavě si ale svůj sen splnil.«
Bloody B. vyslechl mé předčítání se stisknutými rty. Chvílemi jsem nevěděl, jestli mě vůbec poslouchá. Když jsem se dostal k pasáži s holičskou miskou, rozzářil se.
A pak mi řekl, že nastal čas, abychom podnikli další útok. Tentokrát na velkou obchodní lod. Bude to náročný podnik, který si vyžádá statečnost všech bojovníků svobodných moří. My s Knihou budeme mít za úkol vyrabovat lodní knihovnu.
»Můj Don Quijote se vám nelíbí?« zaskřípal mi hlas.
»Líbí se mi velice. Knih je ale daleko víc! Promiň, jestli jsem dnes neposlouchal dostatečně pozorně, Týdlo,« omluvil se Bloody B. nakonec. Znovu mi bylo, jako by se mě dotkly něčí prsty. Jako by mi přejely po ruce, jako by mi načechraly vlasy. Přeběhl mi mráz po zádech a nevěděl jsem, jestii strachem z nájezdu, nebo podivnou radostí. Cožpak jsem se měl z čeho radovat?
V knihovně jsem zastihl Earringa, který se s Knihou na něčem po-kradmu domlouval. Šklebil se u toho jako čert — buď zvláštní dychtivostí, nebo potlačovanou úzkostí. Vytáhl z kapsy hrst mincí, drahokamů a šperků, mezi nimiž převažovaly náušnice, a podal je Knihovi. Ten mu předal jakýsi záhadný balíček.
»Cos mu to prodal?« zeptal jsem se, když Earring vyklidil pole.
»Ale, ty moje pokusy nejsou tak úplně marný,« kývl Kniha hlavou ke své soustavě.
»Odkdy piráti nakupujou písmenka?«
»Písmenka? Tak daleko ještě nejsme. Zatím prodávám kulky.« »Proč by nakupovali munici od tebe?«
»Protože jsem jim nakecal, že je zázračná — že se těmahle kulkama Pokaždý trefěj.«
SE?3 SPCk0)Ít SC Snad s něčím menSím- °ež le        Popsal jsem Knibovi.jaksiDon Quijote vyrobil přilbu z papíru. >>To z4stUDCe ktálovského.« Nejdříve vyčistil zbro) po svých pradědech, která
^vlášŕín*6 Ue' mŮ) milý ^ne-<( odE>ověděl Sancho,       odpočívala, pokryta rzi a plísní, nekonečné dlouho moudr      56 ° mne' Milosti' Vaše Jasnost tak v zapomenutém koutě. Vyleštil Ji a vyspravil. Jak
hodilo6 Statá 3 Vybere mi 'istě- co by se P10 mne jen mohl, viděl však. že není taková, jaká by měla
(Dům 3> na C° bych mél hl*vu.« být nebot nemá přilbici s hledím, ale jen obyčejný
ysln* rvt«. Kapitola VII.) šišák. Pomohl si však tím. že udělal z tuhého papíru
poloviční přilbici, kterou spojil se šišákem, takže to pak vypadalo jako přilba úplná. Ale když chtěl
Znovu mi přejel mráz po zádech, tentokrát šlo ale o
ho se průšvihu. m M^,
»Vždyt to při první příležitosti poznají! Máme zaútočit na v i ,
chodní lod a...« '^°uob.
»Já vím. Vsak teď jdou kšefty nejlíp. A neměj obavy. To máš jak miskou. Lidi si myslej, že viděj to, co viděj... i když je to nécľ't0u jinýho. Holičská miska jako drahocenná přilba. Obyčejná kulka ■ zračná střela.« ,ako* »Přijdou na to!«
»Když jim ten sen dělá dobře, tak jim ho neber, ne?« »Kniho!«
»Já jim vlastně pomáhám!« »Co když se netreří?«
»Ty ses možná při tom minulým nájezdu dost dobře nedíval. Já j0 Pánové střílej excelentně. A ted budou mířit ještě lip. Protože budou mít co? Sebedůvěru, milej Týdlo! A to je to nejdůležitější. A zrovna tobě to trošku chybí, nemám pravdu?«
Připadal jsem si jako Don Quijote a Sancho Panza zároveň.
»A co Bloody B.? Tomu chceš taky prodat zázračnou munici?«
Ted jsem byl Sancho Panza. Bez pochopení pro sny.
»Ne,« zatvářil se Kniha povzneseně, docela jako Don Quijote. »Pro něj mám něco lepšího.«
vyzkoušet, zda je dost pevná a zda by vydržela sečnou ránu, a vytasil meč a dvakrát do ní ťal, již první ranou zničil to. nad čím vysedával celý týden. Nelíbilo se mu tuze, že přilbu tak snadno rozrazil, a aby předem zažehnal podobné nebezpečí, vyrobil hned novou, kterou tentokrát upevnil zevnitř několika železnými pruty, tak důkladné, že s ní byl docela spokojen, už ji pak zbytečné nezkoušel a uznal ji a považoval za nejdokonalejší přilbu s hledím.
A když o ni přišel, jak se obořil na bolíce. Ten muž totiž cestoval do sousední vesnice, a protože pršelo, měl na hlavě kovovou misku, v níž rozmíchával mýdlo. Don Quijote ji považoval za přilbu jednoho z bájných rytířů — za přilbici Mambrinovu, na niž kdysi přísahal. A s tou přilbou, koněm a jezdcem, které spatřil Don Quijote, bylo to ve skutečnosti takto: v onom kraji byly dvě obce. jedna tak malá, že tam neměli ani lékárnu, ani holírnu, takže lazebník z větší vesnice měl
na starosti i tu menši ves; a právě toho dne potřeboval jeden nemocný, aby mu lazebník pustil žilou, a jiný opět chtěl, aby ho oholil, i rozjel se tedy barbíř do sousední vesničky a vzal si s sebou mosaznou mísu. Náhodou se v tu dobu dalo do dešté, a tak si bradýř, aby mu nezmokJ klobouk, který byl parmě nový, posadil na hlavu tu svou mísu, a protože byla vyleštěná, blykěh se na půl mile daleko. Jel na hnědém oslu. Jak řekl Sincho. a proto se donu Quijotovi zazdalo, že vidi siváka a na ném 0^** zlatou přilbou na hlavě, nebot aí vidél cokoli a se mu to snadno v těch jeho vratkých W*1*1* v obrazy ze ztteštěných románů cytítských. A vidél, že je ten rytíř - chudik nebohi - «* vyrazil proti němu bez jakéhokoliv doíiad°aJltovýBi. skloněným kopím, nejprudším letem Bocw rozhodnut, že ho probodne skrz naskrz. (Důmyslný rytíř, kapitola XXI.)