Výpůjčky a kalky Výpůjčka (přejímka) = přímé nebo zprostředkované převzetí jazykové jednotky nebo formy z jednoho (výchozího) jazyka (= jazyk dárce) do druhého (cílového) jazyka (= jazyk příjemce) Staré výpůjčky byly už při svém přejímání přizpůsobovány domácímu fonologickému prostředí a prodělávaly tytéž hláskové změny jako slova domácí: lat. rōsa > střhn. rōse > stč. róžě > ruožě > č. růže sthn. rīhhi (→ něm. Reich) > stč. řiešě > říšě > č. říše Při odhalování starých výpůjček je důležitá jednak hlásková podoba: pokud si srovnávaná slova neodpovídají podle platných responzí, obvykle nemohou být prapříbuzná. Např. č. anděl, r. angel atd. nemohou být prapříbuzné s ř. ἄγγελος [angelos], protože řeckému an- by muselo odpovídat slovanské ǫ, řeckému -ge- slovanské -že- atd. Z toho vyplývá, že ve slovanských jazycích jde o výpůjčku řeckého slova. Při odhalování starých výpůjček se však uplatňuje i kritérium sémantické: u slov označujících základní pojmy lidské existence je velmi pravděpodobné, že jde o prapříbuznost; u tzv. kulturních slov je naproti tomu třeba počítat s možností výpůjčky. Kulturní slovo – výrazy z oblasti materiální kultury, související s pokroky ve výrobě, výrazy z oblasti duchovní kultury, ve starších dobách těsně spjaté s náboženstvím Zavádění křesťanství vyvolalo potřebu značného množství výpůjček především z řečtiny. Vedle toho docházelo i k přehodnocování starých pohanských termínů. Např. psl. *bogъ znamenalo původně ‘udělující, dávající’ (též *bogatъ, *nebogъ, *ubogъ) a bylo užíváno nejdříve jako epiteton některých nadpřirozených bytostí, později jako ‘jedna z mnoha nadpřirozených bytostí nejvyšší kategorie’. Po zavedení křesťanství bylo toto slovo použito k označení jediného křesťanského boha. K tomuto významovému posunu zřejmě došlo v době kontaktu s íránskými jakyky, kde je tento sémantický vývoj doložen: ie. *bhagos ‘udělovatel, dárce’ < ie. *bhag- ‘dělit’ > stind. bhájati ‘rozděluje’, véd. bhága ‘udělovatel, dárce (v epitetech bohů); podíl, bohatství, štěstí’, av. baγa ‘pán, bůh’, stper. baga ‘pán, bůh’. (Původní ie. výraz pro nejvyšší božstvo: ie. *dei̯ u̯ os > stind. dēvā- ‘bůh’, lat. dīvus ‘božský’, deus ‘bůh’, psl. *divъ ‘div, zázrak; úžas’ aj.) Cesta, kterou mnohá slova prošla, než se stala součástí zkoumaného lexika, byla někdy značně složitá: mše (lat. missa); sobota (lat. sabbatum, to z hebr. šabbāth); mnich (← sthn. munih ← lat. monicus ← ř. μοναχός [monakhos]< μόνος [monos]‘sám’) cihla ← střhn. ziegel ← lat. tēgula ‘taška na střeše’; cukr ← něm. Zucker ← it. zucchero ← arab. sukkar ← stind. śarkara- ‘zrnko, kamínek’ → střind. sukkara, sakkhara (→ (perským prostřednictvím) ř. σάχαρον [sakharon]) sako ← něm. Sakko ← it. sacco (< lat. saccus ‘pytel’ ← ř. σάκκος [sakkos] ‘pytlovina’ ← hebr. śaq ‘hrubá tkanina’) Evropeismy/internacionalismy – slova vyskytující se ve většině evropských/světových jazyků. Jde o výrazy pro různé vymoženosti moderní civilizace, přecházející z jednoho jazyka do druhého, přičemž je mnohdy nesnadné najít jejich východisko a směr, kudy dané výrazy putovaly. Zpětné přejetí = typ výpůjčky, kdy zdrojem výpůjčky v určitém jazyce je ten jazyk sám Např. palcát ← maďarština ← slovanské jazyky pistole ← něm. Pistole ← fr. pistole ← německým prostřednictvím stč. píščala, píšťala ‘druh lehčí husitské zbraně s tenkou hlavní a vydávající jasnější zvuk’. (od husitů se název rozšířil do západní Evropy, kde byla zbraň zdokonalena do dnešní podoby) r. koljaska ‘kočár’ ← p. kolasa ‘kočár’ ← it. calesse ← sl. jazyky Několikeré přejetí = slovo jazyka-dárce je přejato do jazyka-příjemce několikrát, v různých dobách nebo prostřednictvím různých jazyků nebo do různých stylově funkčních vrstev Např. lat. hospitāle ‘pohostinný’ → č. hospitál → (německým prostřednictvím) špitál → (francouzským prostřednictvím) hotel ř. ἀποθήκη [apotheke] ‘sýpka, stodola’ → lat. apothēca ‘sklad, skladiště’ → č. apatyka → (francouzským a německým prostřednictvím) putyka → (francouzským prostřednictvím) butik stč. spinák, špinák ‘špenát’ ← střlat. spinachium tv. ← ar. ’isfināğ, resp. ’isfānāḫ ‘špenát’ (← pers. ispanāğ & ispānāḫ tv.), kdežto nč. špenát je přejímka něm. dial. Spenat / něm. Spinat, jež se do něm. dostala jako výpůjčka téhož arabského slova, ovšem jinou cestou, a to střhněm. spināt ← šp. espinaca, it. spinace ← ar. ’isfināğ, resp. ’isfānāḫ; cifra ‘číslice’ a šifra ‘tajná, smluvená značka pro utajené předávání zpráv apod.’ jsou výpůjčkami ar. ṣifr, pl. ṣifrât ‘nula’ (← ar. ṣifr ‘prázdný’). Zatímco cifra doputovala do češtiny cestou přes středověkou latinu a němčinu: ar. ṣifr, pl. ṣifrât → střlat. cifra ‘nula; číslice’ → pozdně střhněm. zif(f)er ‘nula’ → něm. Ziffer ‘číslice’ → stč. cifra → č. cifra, šifra má svou hláskovou podobu ovlivněnu francouzštinou, jíž arabské slovo prošlo při putování evropskými jazyky: ar. ṣifr, pl. ṣifrât → střlat. cifra → stfr. cifre ‘nula, číslice’ → fr. chiffre ‘číslice, číslo, tajný kód’ → něm. Chiffre ‘tajný kód’ → č. šifra tv. Kalk = přejetí slova nebo slovního spojení z jednoho (výchozího) jazyka do jiného (cílového) jazyka jeho doslovným překladem a) Kalky gramatické: kopírují morfematickou/slovotvornou strukturu přejímaného slova Např. č. sou-cit < něm. Mit-leid; vý-raz < něm. Aus-druck; besku-rychle < něm. blitz-schnell; počít-ač < angl. comput-er; s-vědomí < lat. con-scientia; podezřelý < lat. su-spectus aj. Kalkování jednoho a téhož výchozího slova může probíhat ve více jazycích: č. mrako-drap, fr. gratte-ciel, it. gratta-cielo, něm. Wolken-kratzer < amer. angl. sky-scraper hybridní kalky: některé morfémy přejatého slova jsou přeloženy, některé jen foneticky adaptovány např. č. ba-vlna < něm. Baum-wolle r. nebo-skrëb < amer. angl. sky-scraper víceslovné kalky: např. horské kolo < angl. mountain bike trvale udržitelný rozvoj < angl. sustainable development r. detskij sad ‘mateřská škola’ < něm. Kinder-garten aj. b) Kalky sémantické: slovo existující v daném jazyce v určitém významu získá další význam podle cizí předlohy např. myš ‘hlodavec’ a ‘prostředek k ovládání počítače’ ← angl. mouse zeď ‘stěna’ a ‘hlavní stránka uživatele Facebooku’ ← angl. wall stopa ‘otisk chodidla; délková míra’ a ‘metrická stopa, takt’ ← lat. pēs c) Kalky frazeologické: kopírují překladem strukturu frazému např. č. jde o… ← něm. es geht um… mějte hezký den ← angl. have a nice day Etymologický výklad týkající se výpůjčky v jazyce A je dvojího typu: a) Končí konstatováním, že dané slovo bylo přejato do jazyka A z jazyka B. b) Kromě zjištění uvedého výše sub a se analyzuje i původ slova jazyka B, jež bylo do jazyka A přejato. Díky tomu se může někdy dojít k závěru, že výchozí podoba přejatého slova obsahuje tentýž ie. kořen jako některá slova domácí. Např.: ie. *g´neH3- > *gnō- ‘poznat, znát’: č. diagnóza (← ř. διάγνωσις [diagnōsis] ‘rozhodnutí, poznání’), nota (← lat. nota ‘(hudební) značka, znamení, poznání’) – výpůjčky, ale i prapříbuzné psl. *znati, lit. žinoti ‘znát’, stind. jānāmi ‘znám, vím’, lat. co-gnōscō, ř. γιγνώσκω ‘poznávám’ aj. ie. *(s)reu- ‘téci’: č. strouha, r. struja sln. strumen aj., stind. sravati ‘teče’, lit. sraveti ‘téci’, něm. Strom, angl. stream; a přejatá rýma, revma, rytmus, rým, katar (← ř. ῥέω [reo] ‘teču’, ῥεῦμα [reuma] ‘proudění, tok’, ῥυθμός [rythmos] ‘pravidelné proudění’) ie. *ǵr̥ Hno- (