Ing. Alena Selucká selucka@technicalmuseum.cz II. Preventivní konzervace zásady, historie, rozdělení materiálů Preventivní konzervace/preventivní péče •Preventivní konzervace je soubor opatření, jejichž cílem je omezit možná rizika a zpomalit poškozování sbírkových předmětů prostřednictvím systému pravidelných kontrol a nepřímých zásahů tj. zejména optimalizací podmínek okolního prostředí při uložení, prezentování, manipulaci a transportu. •Preventivní konzervační přístup je dlouhodobě nejhospodárnějším a nejúčinnějším způsobem péče o sbírky, zahrnující opatření ke snížení škod a degradace sbírek. • Proč preventivní konzervace ? 10 hlavních faktorů poškozování muzejních sbírek an illustration of the ten agents of deterioration 1. Krádež/vandalismus 6. Nevhodná relativní vlhkost 2. Voda 7. Nevhodná teplota 3. Biologičtí škůdci 8. Polutanty 4. Oheň 9. Mimořádná situace/živelní pohroma 5. Nevhodné zacházení/zanedbání 10. Světlo . Historie preventivní konzervace •Ochrana sbírkových předmětů v během 2. sv. války v Londýně – transport předmětů a zajištění vhodného klimatu (T = 7 – 10 °C, RV okolo 60 %) v dolech (cca 200 km od Londýna) se mnohonásobně vyplatila! img-14-small480.jpg img-12-small480.jpg 1941, National Gallery, British Museum img-6-small480.jpg Harold J. Plenderleith, od r. 1924 chemik v British Museum; v r. 1959 první ředitel ICCROM v Římě Současnost preventivní konzervace (legislativa v ČR) •Zákon o ochraně sbírek muzejní povahy č. 122/2000 Sb. –ukládá povinnost vlastníkům sbírek zapsané v CES zajistit ochranu sbírky před krádeží a vloupáním, před poškozením, zejména nepříznivými vlivy prostředí, zajistit preparaci, konzervování a restaurování, pokud je to třeba k jejímu trvalému uchování (ad. (1) a-c § 9). •Vyhláška č. 275/2000 –stanovuje povinnost zavést režim zajišťující ochranu a trvalé uchovávání sbírek muzejní povahy: •a) ukládání sbírkových předmětů způsobem, který vylučuje jejich poškození nebo zničení, případně poškození nebo zničení jiných sbírkových předmětů, s nimiž jsou společně uloženy, •b) uchovávání sbírkových předmětů v prostorách, v nichž jsou podle jejich povahy zajištěny odpovídající fyzikální a chemické podmínky, kterými jsou zejména stálá přiměřená teplota vzduchu, stálá přiměřená vlhkost vzduchu, minimální prašnost, ochrana proti světelnému záření, •c) ochrana sbírkových předmětů proti požáru, poškození vodou nebo chemickými látkami, •d) uchovávání sbírkových předmětů v prostorách zajištěných mechanickými nebo elektronickými ochrannými systémy nebo jejich kombinací, se stanoveným režimem vstupu cizích osob, případně v prostorách pod stálou ostrahou, •e) pravidelné ošetřování sbírkových předmětů jako ochrana před působením škodlivých organismů jako jsou bakterie, houby, plísně a hmyz a před jiným biologickým poškozením a před korozí, •f) zajištění bezpečnosti sbírkových předmětů při manipulacích se sbírkovými předměty a při jejich převozech. • • • • • – – • Rozdělení faktorů poškozování v rámci PK •Fyzikálně-chemické: –Teplota a relativní vlhkost vzduchu –Světlo –Prach a polutanty •Biologické: –Hlodavci, ptáci, hmyz –Plísně, bakterie •Lidský faktor: –Nedbalost, nesprávná manipulace a transport, apod. • V rámci činnosti „preventivní konzervace“ se zaměřujeme v běžné každodenní praxi zejména na fyzikálně-chemické faktory, biologické a lidské faktory (ve smyslu zajištění vhodné manipulace, transportu, zabalení předmětů a zacházení s nimi). Opatření jsou potom zaměřena na způsob monitoringu a regulace uvedených faktorů tak, aby byly jejich hodnoty pokud možno optimální pro jednotlivé dlouhodobě uchovávané matriály. Další faktory poškozování jako je oheň, krádeže a jiná nezákonná činnost, živelní pohromy jsou předmětem opatření z oblasti bezpečnostních standardů. Rozdělení materiálů Zajištění vhodných podmínek prostředí (tj. nastavení vhodných fyzikálně-chemických a biologických parametrů včetně zásad pro zacházení s předměty) vyžaduje znalost vlastností jednotlivých materiálů, z kterých jsou jednotlivé předměty zhotoveny nebo tvořeny. V zásadě je můžeme rozdělit do dvou základních skupin: organické a anorganické materiály. Většina předmětů kulturního dědicitví (potažmo muzejních sbírkových předmětů) je složena kombinací organických i anorganických materiálů (můžeme říci, že jsou kompozitními materiály). Rozdělení materiálů •Organické materiály •Původ: rostliny nebo živočichové (živá příroda) •Typ materiálu: dřevo, papír, textil, kůže, parohy, kosti, kly, laky, vosky, plasty, některé pigmenty, živoč. a rostlin. části • •Obsahují prvek jako je uhlík C, vodík H, kyslík O, a další •Vytváří složité molekulární struktury náchylné na poškození vlivem extrémních výkyvů relativní vlhkosti a teploty. •Citlivé na světlo •Hořlavé •Náchylné na biologické poškození • • kroj.jpg D:\Alena-přednáška\23.20-871.JPG Do skupiny organických materiálů patří též plasty - makromolekulární látky přírodní a syntetické. Vyrábí se z ropy, zemního plynu a z dalších výchozích látek jako uhlí, vápno, vzduch a voda (celuloid, bakelit, vinyl apod. …). Rozdělení materiálů •Anorganické materiály •Původ: minerály/nerosty – horniny (neživá příroda) •Typ materiálu: kovy, keramika, sklo, kámen, cihla, beton, některé pigmenty, geologické části •Náchylné na mechanické poškození (rozlomení, abraze) •Nehořlavé (pozn. některé práškové a alkalické kovy jsou ale hořlavé – Mg, Li, Na, K, Al, Ti!) •Keramika, kámen, archeolog. kovy jsou porézní – adsorbují vodu, vodou rozpustné soli • Podléhají korozi •Kromě některých typů novověkých skel (s obsahem burelu MnO2) nejsou náchylné na světlo (UV-záření); citlivost na světlo je tzv. solarizace skla •Povrchové úpravy laky, pryskyřicemi, barvením apod. jsou ale citlivé vůči světlu. BronzeEtruscanHelmetTrans.jpg kamenna-socha-barokni-andel-andelicek.jpg Rozdělení materiálů •Kombinované materiály •Jsou často přítomny v muzejních sbírkách. Tyto předměty jsou složeny ze dvou nebo více materiálů např. kniha obsahuje papír, kůži, kovové spony; historická zbraň - kov, dřevo, kost; obraz - dřevo, textil, pigmenty, laky. •Různé materiály obsažené na jednom předmětu, reagují na okolní změny individuálním způsobem, což může vést k vytváření fyzikálních napětí a chemických reakcí způsobujících degradaci předmětu. — D:\Alena-přednáška\DSCN4402.JPG D:\Alena-přednáška\01.JPG Literatura •Metodika uchovávání předmětů kulturní povahy, Technické muzeum v Brně, 2018; https://mck.technicalmuseum.cz/wp-content/uploads/2017/12/Metodika_WEB_final.pdf - STÁHNĚTE SI KE STUDIU! •Preventivní péče o předměty kulturní povahy v expozicích, depozitářích a zpřístupněných autentických interiérech, NPÚ, 2018; STÁHNĚTE SI KE STUDIU! https://mck.technicalmuseum.cz/wp-content/uploads/2017/12/Preventivn%C3%AD-p%C3%A9%C4%8De-o-p%C5%99 edm%C4%9Bty-kulturn%C3%AD-povahy-v-expozic%C3%ADch-depozit%C3%A1%C5%99%C3%ADch-a-zp%C5%99%C3%ADstup n%C4%9Bn%C3%BDch-autentick%C3%BDch-interi%C3%A9rech.pdf •Úvod do muzejní praxe – Učební texty základního kurzu Školy muzejní propedeutiky, AMG, 2010 •KOPECKÁ, I. a kol.: Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uložené. Národní památkový ústav, Praha 2002. •THOMSON, G.: The Museum Environment. Oxford 2002 – „tzv. Bible preventivní konzervace“ • • Stáhněte si uvedené metodiky z webových stránek MCK TMB (přečtěte si úvodní kapitolu Metodiky uchovávání předmětů kulturní povahy). Příště si řekneme více o působení teploty, relativní vlhkosti vzduchu, biologických škůdcích, světlu a polutantů na jednotlivé materiály (aktivní z vás si mohou již dopředu přečíst působení teploty a relativní vlhkosti vzduchu) .