Ing. Alena Selucká selucka@technicalmuseum.cz II. Preventivní konzervace zásady, historie, rozdělení materiálů Preventivní konzervace/preventivní péče •Preventivní konzervace je soubor opatření, jejichž cílem je omezit možná rizika a zpomalit poškozování sbírkových předmětů prostřednictvím systému pravidelných kontrol a nepřímých zásahů tj. zejména optimalizací podmínek okolního prostředí při uložení, prezentování, manipulaci a transportu. •Preventivní konzervační přístup je dlouhodobě nejhospodárnějším a nejúčinnějším způsobem péče o sbírky, zahrnující opatření ke snížení škod a degradace sbírek. • Preventivní konzervace se v posledních několika letech prosazuje v muzejních institucích jako účinný a hospodárný nástroj péče o muzejní sbírky, který zahrnuje soubor opatření pro eliminaci rizik poškozování materiálů či jejich zmírnění a zpomalení formou kontrol, a nepřímých zásahu , způsobem optimalizace a regulace parametrů prostředí. Připomínám ale z prezentace I. Úvod do studia, že: Činnosti z oblasti preventivní péče by neměly být v konfliktu s přímými zásahy, ale měly by existovat v symbióze ve dle sebe. Resp. Cílem celkové „strategie konzervace sbírek“ je nalézt rovnováhu mezi jejich dlouhodobým uchováváním a využíváním formou výzkumu, komunikace, vystavovaní, vzdělávání a ekonomickými možnostmi s ohledem na energetickou šetrnost (udržitelnost). Proč preventivní konzervace ? 10 hlavních faktorů poškozování muzejních sbírek an illustration of the ten agents of deterioration 1. Krádež/vandalismus 6. Nevhodná relativní vlhkost 2. Voda 7. Nevhodná teplota 3. Biologičtí škůdci 8. Polutanty 4. Oheň 9. Mimořádná situace/živelní pohroma 5. Nevhodné zacházení/zanedbání 10. Světlo Pro nastavené správných opatření z PK je nutné dobře chápat a znát příčiny poškozování sbírek a rizikové faktory. Mezi hlavní rizika poškozování sbírek jsou uváděny tyto faktory: Pokud to vezmeme po směru hodinových ručiček (viz piktogramy), tak to jsou: -krádež/vandalismus -Voda (zatečení vody důsledkem havárie potrubí, polití předmětů, či velkou vodou – povodněmi) -Dále jsou to různí biologičtí škůdci -Oheň – jeden z nejvážnějších rizik s fatálními důsledky na kulturním dědictví (viz nedávná tragédie požáru Notre Dame, u nás památka Libušín či depozitář v Mikulčicích apod., Slovensko – hrad Krásna Hôrka) -Patří sem nedbalost, nevhodné zacházení, manipulace s předměty – tedy lidský faktor -Dále nevhodná relativní vlhkost a teplota vzduchu -Znečištění prostředí různými polutanty a prachem -Obecně živelné pohromy (nejen oheň, voda, ale zemětřesení, sesuvy půdy, teroristické útoky , apod.) - a na konec též světlo – elektromagnetické záření. Preventivní konzervace nastavuje potom pravidla a zásady pro eliminaci těchto rizik a zmírnění jejich následků na předmětech kulturního dědictví. Historie preventivní konzervace •Ochrana sbírkových předmětů v během 2. sv. války v Londýně – transport předmětů a zajištění vhodného klimatu (T = 7 – 10 °C, RV okolo 60 %) v dolech (cca 200 km od Londýna) se mnohonásobně vyplatila! img-14-small480.jpg img-12-small480.jpg 1941, National Gallery, British Museum img-6-small480.jpg Harold J. Plenderleith, od r. 1924 chemik v British Museum; v r. 1959 první ředitel ICCROM v Římě Počátky preventivní konzervace v muzeích lze určitě vystopovat do hlubší historie, nicméně za mezník bývá uváděna ochrana sbírek londýnských muzeí během 2. sv. války, kdy byly předměty přesunuty do podzemních dolů asi 200 km od Londýna. Doly vytvářely podmínky stabilní teploty, ale téměř 100 % RV – na doporučení Plendrleitha byly stěny opatřeny vodě odolným nátěrem na bázi oxidu křemičitého a instalovány byly kotle na vytápění a snížení RV na 60 % – instalovány byly rovněž první detektory kouře. Mimochodem Plenderleith byl též autor jedné z prvních vědeckých publikací o konzervaci archeologických artefaktů, která vyšla v r. 1956. H. James. Plenderleith: The Conservation of Antiquities and Works of Art, 1956 Současnost preventivní konzervace (legislativa v ČR) •Zákon o ochraně sbírek muzejní povahy č. 122/2000 Sb. –ukládá povinnost vlastníkům sbírek zapsané v CES zajistit ochranu sbírky před krádeží a vloupáním, před poškozením, zejména nepříznivými vlivy prostředí, zajistit preparaci, konzervování a restaurování, pokud je to třeba k jejímu trvalému uchování (ad. (1) a-c § 9). •Vyhláška č. 275/2000 –stanovuje povinnost zavést režim zajišťující ochranu a trvalé uchovávání sbírek muzejní povahy: •a) ukládání sbírkových předmětů způsobem, který vylučuje jejich poškození nebo zničení, případně poškození nebo zničení jiných sbírkových předmětů, s nimiž jsou společně uloženy, •b) uchovávání sbírkových předmětů v prostorách, v nichž jsou podle jejich povahy zajištěny odpovídající fyzikální a chemické podmínky, kterými jsou zejména stálá přiměřená teplota vzduchu, stálá přiměřená vlhkost vzduchu, minimální prašnost, ochrana proti světelnému záření, •c) ochrana sbírkových předmětů proti požáru, poškození vodou nebo chemickými látkami, •d) uchovávání sbírkových předmětů v prostorách zajištěných mechanickými nebo elektronickými ochrannými systémy nebo jejich kombinací, se stanoveným režimem vstupu cizích osob, případně v prostorách pod stálou ostrahou, •e) pravidelné ošetřování sbírkových předmětů jako ochrana před působením škodlivých organismů jako jsou bakterie, houby, plísně a hmyz a před jiným biologickým poškozením a před korozí, •f) zajištění bezpečnosti sbírkových předmětů při manipulacích se sbírkovými předměty a při jejich převozech. • • • • • – – • Jak to vypadá s uplatňováním preventivní konzervace u nás, v rámci platné legislativy? I když termín „preventivní konzervace či péče“ nezmiňuje Zákon o ochraně sbírek č. 122/2000, tak ukládá povinnost obecně chránit sbírky před poškozením a nepříznivými vlivy prostředí, více to potom rozvádí vyhláška č. 275/2000, která stanovuje povinnost zpracovat „režim zacházení se sbírkou“, který musí obsahovat: - Ochranu proti požáru, krádeži, zajistit odpovídající fyzikální a chemické podmínky – tedy v záadě zajistit ochranu před těmi hlavními faktoty poškozování, které jsme si jmenovali v rámci předchozího slidu. Režim je prováděcím předpisem pro naplňování zákona a vyhlášky – rozpracováním do podmínek konkrétního muzea. Vnitřní norma muzea. Rozdělení faktorů poškozování v rámci PK •Fyzikálně-chemické: –Teplota a relativní vlhkost vzduchu –Světlo –Prach a polutanty •Biologické: –Hlodavci, ptáci, hmyz –Plísně, bakterie •Lidský faktor: –Nedbalost, nesprávná manipulace a transport, apod. • V rámci činnosti „preventivní konzervace“ se zaměřujeme v běžné každodenní praxi zejména na fyzikálně-chemické faktory, biologické a lidské faktory (ve smyslu zajištění vhodné manipulace, transportu, zabalení předmětů a zacházení s nimi). Opatření jsou potom zaměřena na způsob monitoringu a regulace uvedených faktorů tak, aby byly jejich hodnoty pokud možno optimální pro jednotlivé dlouhodobě uchovávané matriály. Další faktory poškozování jako je oheň, krádeže a jiná nezákonná činnost, živelní pohromy jsou předmětem opatření z oblasti bezpečnostních standardů. Rozdělení materiálů Zajištění vhodných podmínek prostředí (tj. nastavení vhodných fyzikálně-chemických a biologických parametrů včetně zásad pro zacházení s předměty) vyžaduje znalost vlastností jednotlivých materiálů, z kterých jsou jednotlivé předměty zhotoveny nebo tvořeny. V zásadě je můžeme rozdělit do dvou základních skupin: organické a anorganické materiály. Většina předmětů kulturního dědicitví (potažmo muzejních sbírkových předmětů) je složena kombinací organických i anorganických materiálů (můžeme říci, že jsou kompozitními materiály). Rozdělení materiálů •Organické materiály •Původ: rostliny nebo živočichové (živá příroda) •Typ materiálu: dřevo, papír, textil, kůže, parohy, kosti, kly, laky, vosky, plasty, některé pigmenty, živoč. a rostlin. části • •Obsahují prvek jako je uhlík C, vodík H, kyslík O, a další •Vytváří složité molekulární struktury náchylné na poškození vlivem extrémních výkyvů relativní vlhkosti a teploty. •Citlivé na světlo •Hořlavé •Náchylné na biologické poškození • • kroj.jpg D:\Alena-přednáška\23.20-871.JPG Do skupiny organických materiálů patří též plasty - makromolekulární látky přírodní a syntetické. Vyrábí se z ropy, zemního plynu a z dalších výchozích látek jako uhlí, vápno, vzduch a voda (celuloid, bakelit, vinyl apod. …). Rozdělení materiálů •Anorganické materiály •Původ: minerály/nerosty – horniny (neživá příroda) •Typ materiálu: kovy, keramika, sklo, kámen, cihla, beton, některé pigmenty, geologické části •Náchylné na mechanické poškození (rozlomení, abraze) •Nehořlavé (pozn. některé práškové a alkalické kovy jsou ale hořlavé – Mg, Li, Na, K, Al, Ti!) •Keramika, kámen, archeolog. kovy jsou porézní – adsorbují vodu, vodou rozpustné soli • Podléhají korozi •Kromě některých typů novověkých skel (s obsahem burelu MnO2) nejsou náchylné na světlo (UV-záření); citlivost na světlo je tzv. solarizace skla •Povrchové úpravy laky, pryskyřicemi, barvením apod. jsou ale citlivé vůči světlu. BronzeEtruscanHelmetTrans.jpg kamenna-socha-barokni-andel-andelicek.jpg Solarizace skla: Působením slunečního záření dochází u skel odbarvených burelem k posunu nebarvící formy Mn2+na barvící Mn3+a zbarvení skla do fialova až hněda! Rozdělení materiálů •Kombinované materiály •Jsou často přítomny v muzejních sbírkách. Tyto předměty jsou složeny ze dvou nebo více materiálů např. kniha obsahuje papír, kůži, kovové spony; historická zbraň - kov, dřevo, kost; obraz - dřevo, textil, pigmenty, laky. •Různé materiály obsažené na jednom předmětu, reagují na okolní změny individuálním způsobem, což může vést k vytváření fyzikálních napětí a chemických reakcí způsobujících degradaci předmětu. — D:\Alena-přednáška\DSCN4402.JPG D:\Alena-přednáška\01.JPG Kodex – vázaná kniha s knižní vazbou, knižní desky – dřevo, zdobené kováním , vykládané drahými kameny Materiály mají např. odlišnou tepelnou roztažnost, reagují odlišně na okolní vlhkost (bobtnají nebo se smršťují) – to vše vytváří pnutí v materiálech, které může vést k deformaci či vzniku trhlin a poškození. Brož, Vincenc Durbák, XIV. Mezinárodní sympozium šperku v Turnově, 2002, aluminium, stříbro, parafín, plexisklo, guma (š. 77 mm) Ze sbírky Muzea Českého ráje v Turnově, inv. č. T 1765. Dóza, střední Evropa, kol. 1750, želvovina zdobená perletí, uvnitř zlacení, montáž a vykládání stříbrem (78 × 58 × 30 mm) Ze sbírky Moravské galerie v Brně; inv. č. U 22357 Brož, Vincenc Durbák, XIV. Mezinárodní sympozium šperku v Turnově, 2002, aluminium, stříbro, parafín, plexisklo, guma (š. 77 mm) Ze sbírky Muzea Českého ráje v Turnově, inv. č. T 1765. Literatura •Metodika uchovávání předmětů kulturní povahy, Technické muzeum v Brně, 2018; https://mck.technicalmuseum.cz/wp-content/uploads/2017/12/Metodika_WEB_final.pdf - STÁHNĚTE SI KE STUDIU! •Preventivní péče o předměty kulturní povahy v expozicích, depozitářích a zpřístupněných autentických interiérech, NPÚ, 2018; STÁHNĚTE SI KE STUDIU! https://mck.technicalmuseum.cz/wp-content/uploads/2017/12/Preventivn%C3%AD-p%C3%A9%C4%8De-o-p%C5%99 edm%C4%9Bty-kulturn%C3%AD-povahy-v-expozic%C3%ADch-depozit%C3%A1%C5%99%C3%ADch-a-zp%C5%99%C3%ADstup n%C4%9Bn%C3%BDch-autentick%C3%BDch-interi%C3%A9rech.pdf •Úvod do muzejní praxe – Učební texty základního kurzu Školy muzejní propedeutiky, AMG, 2010 •KOPECKÁ, I. a kol.: Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uložené. Národní památkový ústav, Praha 2002. •THOMSON, G.: The Museum Environment. Oxford 2002 – „tzv. Bible preventivní konzervace“ • • Stáhněte si uvedené metodiky z webových stránek MCK TMB (přečtěte si úvodní kapitolu Metodiky uchovávání předmětů kulturní povahy). Příště si řekneme více o působení teploty, relativní vlhkosti vzduchu, biologických škůdcích, světlu a polutantů na jednotlivé materiály (aktivní z vás si mohou již dopředu přečíst působení teploty a relativní vlhkosti vzduchu) .