ZÁJMENA
OSOBNÍ ZÁJMENA
 osobní zájmena pro 1. a 2. osobu sg. i pl.
 pro 3. osobu sg. i pl.: ukazovací zájmeno is, ea, id
 předložka cum se spojuje s ablativem: mēcum „se mnou“, tēcum „s tebou“, nōbīscum „s námi“,
vōbīscum „s vámi“
1. os. sg.
já
2. os. sg.
ty
1. os. pl.
my
2. os. pl.
vy
nom. ego tū nōs vōs
gen. meī tuī nostrī („nás“), nostrum („z nás“) vestrī („vás“), vestrum („z vás“)
dat. mihi tibi nōbīs vōbīs
ak. mē tē nōs vōs
abl. mē tē nōbīs vōbīs
Zvratné zájmeno
 nemá tvar nominativu
 vztahuje se k podmětu v 3. os. sg. i pl.
 předložka cum se spojuje s ablativem: sēcum „s sebou“
nom. –
gen. suī „sebe“
dat. sibi
ak. sē
abl. sē
PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENA
 přivlastňovací zájmena pro 1. a 2. osobu sg. i pl.
1. os. sg. meus, mea, meum můj 1. os. pl. noster, nostra, nostrum náš
2. os. sg. tuus, tua, tuum tvůj 2. os. pl. vester, vestra, vestrum váš
 zvratné přivlastňovací zájmeno pro 3. os. sg. i pl.
3. os. sg. suus, sua, suum svůj 3. os. pl. suus, sua, suum svůj
 přivlastňovací zájmena „jeho, její, jejich“: pomocí tvarů zájmena is, ea, id
UKAZOVACÍ ZÁJMENA
Zájmeno is, ea, id
 „ten, ta, to“
 jako osobní nebo přivlastňovací zájmeno „on, ona, ono“.
m. f. n.
sg. nom. is ea id
gen. e-ius
dat. e-i
ak. e-um e-am id
abl. e-ō e-ā e-ō
pl. nom. i-ī / e-ī / ī e-ae e-a
gen. e-ōrum e-ārum e-ōrum
dat. i-īs / e-īs / īs
ak. e-ōs e-ās e-a
abl. i-īs / e-īs / īs
Tvary zájmena is, ea, id pro přivlastňování 3. osobě:
m. f. n.
3. os. sg. eius „jeho“ eius „její“ eius „jeho“
3. os. pl. eōrum „jejich“ eārum „jejich“ eōrum „jejich“
Zájmeno īdem, eadem, idem
 „tentýž, tatáž, totéž“
 skloňuje se první část
 hlásková změna -md- > -ndm.
f. n.
sg. nom. ī-dem ea-dem i-dem
gen. eius-dem
dat. ei-dem
ak. eun-dem ean-dem i-dem
abl. eō-dem eā-dem eō-dem
pl. nom. iī-dem / eī-dem / ī-dem eae-dem ea-dem
gen. eōrun-dem eārun-dem eōrun-dem
dat. iīs-dem / eīs-dem / īs-dem
ak. eōs-dem eās-dem ea-dem
abl. iīs-dem / eīs-dem / īs-dem