Adobe Systems Prof. PhDr. Martin Wihoda, PhD. Faculty of Arts Masaryk University Czech Republic Rané křesťanství Od narození Krista do roku 380 Adobe Systems Zeměpisné souvislosti Rané křesťanství je spjato téměř výlučně v prostoru římského impéria, které tehdy bylo považováno za oikumené, rozumějme celý obydlený svět. Za hranicemi se v představách Římanů nacházela pouze pustina a barbaři, a tyto hranice křesťané při misiích v tomto období téměř nikdy nepřekročili. Křesťanství však nevzniklo v jednom z center římské říše, nýbrž na její periferii, v menších vesnicích severní Galileje a v Jeruzalémě. To bylo důležitým geografickým a ideologickým centrem křesťanství až do jeho zničení římskými legiemi během židovského povstání v roce 70. Poté se křesťanství začalo šířit do velkoměst římské říše, Antiochie, Alexandrie a Říma. Během jediné generace došlo k transformaci z původně židovského venkovského hnutí v plně funkční městské náboženství. Za příčinu rychlého rozmachu křesťanství lze považovat hospodářskou a politickou situaci, která byla definována podmínkami Pax romana. Ten umožnil vysokou mobilitu. Prvním velkým střediskem nového náboženství byla Antiochie, ve které sídlilo kulturně, jazykově a nábožensky velmi pestré obyvatelstvo. Zde zřejmě poprvé vzniká křesťanská skupina z nežidovského obyvatelstva. Členové této skupiny jsou svým okolím označováni jako Christiani. Zásluhy Saula (Pavla) z Tarsu, který působil v oblasti východního Středomoří, Egeidy a Malé Asie. Kolem roku 60 přišel Pavel do Říma, kde již byla ustavena samostatná křesťanská obec. Adobe Systems Římská říše za císaře Trajána Raná organizace První církevní úřady zastávali proroci, apoštolové a učitelé. Zprávy o nich máme z Pavlova Prvního listu Korintským. Ve třetím století začali přebírat organizační roli biskupové. Biskup (episkopos) byl zodpovědný za vedení obce. Antiochijský biskup Ignatios prosazoval koncept autority jediného biskupa v obci, který měl komunitu řídit. Biskupové byli vysvěcováni biskupy minimálně třech okolních obcí, čímž stvrzovali jednotu církve. Vymezení konkrétních sfér vlivu bylo jedním z témat koncilu v Nikáji. Biskupové však postupně začali také plnit funkci kněžskou. Jáhen (diakonos) vykonával původně podřadné práce pro místní společenství, záhy však nabyl značného významu a ve své funkci biskupova sekretáře nezřídka mohli převyšovat méně významné biskupy. Presbyter (starší) byl podřízeným biskupa, působil jako jeho rádce a sdílel některé jeho povinnosti. Presbyteři byli početní a mohli zastupovat biskupa v jeho nepřítomnosti, např. při vysluhování svátostí. Adobe Systems Pronásledování křesťanů Zprvu byli křesťané pronásledováni Židy, ne však Římany. Změna za císaře Nerona (54–64/68), po požáru Říma byli popraveni apoštolové Petr a Pavel. Poté se římská správa stavěla ke křesťanství relativně velkoryse. Tolerance trvala do třicátých let 3. století, kdy došlo k několika katastrofám, které posílily vliv křesťanství. Pronásledování za císaře Decia (249–251) a Valeriána (253–260) souviselo s ohrožením říše na východě (Sasánovci) a severu (Gótové) Nejtvrdší pronásledování křesťané zažili na přelomu 3. a 4. století století za vlády císaře Diokleciána (303–311). Perzekucím učinil přítrž edikt císaře Galeria (311) a Edikt milánský (313). Edikt milánský Správněji Milánské ujednání, je moderní označení pro dohodu z roku 313 mezi římskými císaři Konstantinem, který vládl na Západě, a Luciniem, jenž spravoval Východ. Dohoda zajišťovala, že jak křesťané, tak všichni ostatní občané římské říše mají právo svobodné volby: Mohli být stoupenci jakéhokoli vyznání. Milánské ujednání garantovalo svobodu vyznání pro všechna náboženství, nikoli tedy pouze křesťanům ve vztahu k tradičním římským kultům. Za hlavní náboženství římské říše bylo křesťanství prohlášeno teprve v roce 380 za císaře Theodosia I. Adobe Systems Julianus (360–363) Snažil se omezit vliv křesťanství, nechal propustit úředníky a vojáky vyznávající křesťanství. Obnovil zrušené pohanské kulty a zničené chrámy. V roce 362 zakázal křesťanským učitelům přednášet o klasické literatuře. Křesťané se měli nadále spokojit pouze s Biblí, což však po vítězství křesťanství přispělo k úpadku znalosti antické literatury. Kritika Ammiana Marcellina. Julianus otevřeně nenařídil pronásledovat křesťany, jeho politika však vyústila v útoky namířené proti křesťanům. Julianus povolal z vyhnanství dříve vyhnané biskupy. Snažil se rozdmýchat v křesťanské církvi chaos, neboť uprázdněné biskupské stolce byly mezitím obsazeny dalšími biskupy. Julianus Contra Galileos (Proti Galilejským) chápal křesťany jako odpadlíky od židovství, jež naproti tomu pokládal za staré a všeobecně akceptované náboženství. Julianus usiloval o vytvoření jakési tradiční „státní“ církve, která by sdružovala nejvýznamnější kulty zastřešené novoplatónskou filozofií. Julianova církev se snažila omezit vliv křesťanství v sociální oblasti.