BYZANC A BARBAŘI Barbaři • barbar - původně člověk hovořící nesrozumitelným jazykem •Thukydides (460-395 př. Kristem) – rozdělení světa na Helény a barbary je danost •Římané převzali slovo barbar i jeho pojetí – zotročení barbarů vnímali jako náboženskou povinnost •Byzantinci – převzali řecko-římskou koncepci •Origenes (180-253) „Barbaři, kteří přijali Slovo Boží, se stanou poslušnějšími zákona a mírnějšími.“ •k barbarům nebyli vysíláni misionáři • • Konstantin Veliký (272-337, 306-337) •byzantský císař – vrchní vládce celého území římské říše •princip zahraniční politiky – neuznávat územní ztráty, barbarská království proto nepovažovali za zcela samostatná •systematické studium barbarů – mravy, obyčeje, tradice •podklady pro zahraniční politiku •církevní organizace u barbarů se formovala prostřednictvím vazeb na pohraniční říšská biskupství • • • Constantius II. (337-361) •proces obracení barbarů dostal nový, politický rozměr •Gótové a Sarmaté „otřeseni svou porážkou uvěřili křesťanskému náboženství“ (Sókrates Scholastikos) (380-439) •356 – poselstvo do „Indie“ (jižní Arábie) •představa – christianizace barbarské země proměňovala nejen v součást církve, ale také impéria • • Valens (364-378) •války na všech hranicích impéria •snažil se o upevnění osobní moci za pomoci družiny vytvářené • z pokřtěných barbarů •podporoval ariánství •růst vlivu mnichů •9. srpna 378 – bitva u Adrianopole •19. srpna 379 – provolán císařem Theodosios I. • Barbaři a křesťanství •nepřátelé říše i nepřáteli křesťanství •357 – pronásledování křesťanů v Persii •křesťanství nezajišťovalo podmínky pro politické vazby mezi Římany a Góty •340-341 –Eusebios Nikomedijský ustanovil Wulfilu biskupem •348 – Wulfila spolu s dalšími křesťany přešel na říšské území před Athanarichovým pronásledováním •2. pravidlo 2. ekumenického koncilu – • „Boží církve u národů jiných plemen musí • být spravovány podle zachovávaných • zvyklostí otců.“ •misijní činnost komplikovaly vztahy mezi křesťanskými proudy • • • Theodosios I. 347–395, 379–395) •383 – římským občanem jenom ten: „kdo vyznává víru v jediné Božství Otce a Syna a Ducha svatého podle apoštolského naučení a evangelijního učení!“ •„Jenom oni se směji nazývat pravými křesťany. Všem ostatním se přisuzuje bezectnost heretiků!“ •391 – všechny náboženské obřady v pohanských chrámech prohlášeny za přečin proti císaři • • Jan Zlatoústý (347 či 349-407) •pokřtěn 369 •386 – vysvěcen na kněze, kázání v Antiochii •398-403 – arcibiskupem v Konstantinopoli •kázání v chrámu sv. Pavla v Konstantinopoli – „i lidi podobné zvířatům přivede víra k takové zbožnosti, že se stanou součástí stádce s normálními pokojnými lidmi. Dnes vidíte, že nejbarbarštější z lidí stojí společně s Kristovými ovcemi v chrámu.“ •„Než sedět doma, je lepší a užitečnější vyjít na cesty.“ •„Apoštolové dali zákon Peršanům, Římanům, Thrákům, Skythům, Indům, Maurům a celému světu.“ •ptolemajský biskup Sinesius (370-414), 397-400 pobýval v Konstantinopoli, kritika zdejších poměrů – „vládce nesmí dovolit vyzbrojit ty, kteří nebyli vychováni v jeho zákonech!“ • • • Byzantská státní moc •přijímání uprchlíků – urozených imigrantů i celých skupin přecházejících na její stranu •oficiální doktrína nezahrnovala etnické předsudky, nevedla k násilné romanizaci •hlavní podmínka pro cizí etnika – podřídit se impériu a zachovávat jeho zákony •diskriminace – jinověrců a heretiků – podle zákonů – Židé, pohani a heretici nesmí být přijímáni do státní a vojenské služby •Židé – řeckojazyční, ztotožněni • s byzantskou kulturou, integrováni • do společnosti • • Byzanc a Persie •intenzivní vzájemné ovlivňování •armády podobná organizace – důraz na jezdectvo, obdobná taktika a teorie vedení války •Husrav I. (531-579) – zavedl daňový systém podle byzantského vzoru, posléze převzat Araby •byzantský dvorský ceremoniál ovlivněn perským •adopce následníka trůnu jedné říše vládcem druhé říše – šách Jazdkart I. (399-421) adoptoval Theodosia II. •422 – mírová smlouva, tolerování křesťanů a zoroastriánů •šách Firuz (459-484) – podpořil nestoriány •