PHAM THI HOAI KREJČOVSKÝ ZÁVOD SAlG0| (Tiém may Sái Gôn) Tenhle krejčovský závod není ani v Saigonu, ani v Kalifornii jak byste si mohli myslet. Když jsem čekala před závorami u přejezdu, kde začíná všem známá ulice Kham Thien, zavadila jsem řídítky prodavačce cigaret na chodníku o ošatku. Ta žena mě zasypala lavinou nelichotivých zvířecích pojmenování. Vtom jsem si všimla obrovské tabule nad její hlavou: Krejčovský závod SAIGON - naučíme vás stříhat a šít modely pánské i dámské podle současné módy. A pod tím v závorce stálo: obleky, saka, dámský národní kroj. Večer jsem měla schůzku se Zungem. Řekla jsem mu, budu se učit na krejčovou. Ale ale, co tě zas napadá, povídá Zung, pořád nějaké učení, jako ta tvoje francouzština, angličtina, ty počítače, ty služby pro nevěsty. Každý jsme si dali sklenici třtinové šťávy. Nevím, co Zunga vedlo k tomu, že si číšnici řekl o další cigaretu, mně objednal talířek slunečnicových semínek. Dochroustala jsem semínka, on dokouřil, a pak řekl: „Povídám ti: Devatero řemesel, desátá bída." Já mu na to: ^le tohle je to pravé řemeslo pro mě." Aon, že to jsem říkala po každé. Když jsem vstoupila do dílny, spatřila jsem asi dvacet děvčat sedících u šicích strojů, byly to samé holky z vesnice, ani jedna nezvedla oči, aby se na mě podívala. Chtěla jsem se hned obrátit a jít pryč, ale prodavačka cigaret už obsadila místo vedle mého kola, a když jí řeknu, aby vstala, že si vyvedu kolo, zase mi vynadá do zvířat, a navíc slyším, že zrovna 42 , ja volá: & tam' děvenko' nebo Jak ti říkají Chn a , íř» - se majitelka krejaovsM bnehem i — * v sešitku ÚVyZušima a sypala ze sebe: „ Sto dvacet různých střihů 5 kých dámských evropských národních nejžádanějších páľ dnešní nejnovější módy, základní kurs dvě stě padesát, k otilý čtyři sta, základní a pokročilý dohromady šest set ? vľpadesát' nejvyšší třída dámský národní kroj a obleky, -se P?1'1110 na mírU P°dle mistrů' kteří Patří mezi nejspo-fhlivější v oboru, jakpak se tedy jmenuješ, slečinko?" 6 Jak se jmenuješ? Pomyslela jsem si, že paní mistrová je asi velice zamestnaná žena a že obřad mého přijetí se odbude tímto proudem naší nejušlechtilejší mateřštiny. Později jsem paní vedoucí začala říkat paní Tuyet a tu a tam i po venkov-sku matko jako ostatní učnice. Na mně bylo jasně vidět, že jsem z Hanoje, takže holky mě oslovovaly uctivě starší sestro. Druhého dne jsem se dověděla, že tu jsou čtyři mistři, dva v patře učí stříhat, druzí dva v přízemi šít, kromě toho je tu ještě dcera majitelky, jejímž úkolem je entlování. Dvě snachy jsou děvčata pro všechno a jedna pant, taky z vesnice, má na starosti stravování. Nebylo tu vúlx-c nic, co by nějak připomínalo Saigon. Když jsem zasedla k šicímu stroji z Číny a v jednom kuse cvičila poklepáváni rukojetí nůžek, myslela jsem si, ještě pořád můžu utéct. Do kursu francouzštiny, angličtiny nebo počítačů, kam chodi celé město a kde všichni mají peníze, nebo se aspoň snaží vypadat kapánek slušněji, jako by je měli. Salon pro nevěsty je také nóbl záležitost, vhodný podnik pro ženu. Ve srovnání s tím vším je tohle krejčovství černý vagón narvaný krásnými sny. Pořizuji si ted lístek rovnou do budoucnosti ověšené ramínky s blůzami z tržišť a s větrovkami Made in Jižní Korea. Večer se Zung zeptal, tak co, jak ti jde učení, ftekla jsem krásně, za tři měsíce si můžu otevřít ^lon. Pomyslela jsem si, první věc, kterou musím udělat, je Jj* mu šortky. Zabalím je do novin a řeknu Zungovi, aby ba-« Přímo v místnosti „ jí** ^voval si, zatímco pan Tuc seděl opodál a S Sto,e aP'fíľím které mu poskytovalo neustálé klák ysetfásl <Ívysvlecený do půli těla, pan Tuc měl Pan „mi ořes ramena a rozepnutou, že mu v„ i ,Jen P^ÍHcho. Pan Quyet byl doľela SS?^ néSm hlavním povolání učil na Akademii *tva^ľľ ľ m katily hlavou. Hlavním úkolem pana Quyeta bylo i J«hání základních vzorů. Pan Tuc učil výstřednější modifikace na večírky a na podia. Když jsem vystoupala nahoru ^Já Lan si pravé zkoušela růžový pláštík, zatímco pan Tuc jí y jednom kuse jezdil dlaní po látce na prsou, je tu moc faldu, to chce znovu nastehovat. Pak zvedl hlas: .Omlouvám gc!" a strčil ruku dovnitř, aby zkontroloval podšívku. Pan Quyct, který si notoval komickou operetu, se vztyčil do sedu a pronesl: „Vzít »1 U*nh\r plá.if k dam.«kýmu kompletu, tak lidi puknou imíchy!* Pan Tor /a«yiVI. jako kdyby pouštčl duši, kde by se na venkoir v*al dámský komplet, to chce bílou sukni asi potácí, cletrnku t )b}.\\ l+u\ *tt»hno lehce do dlaní n popojížděl v tom mn»u- iiatwru 4 dolu. aby znázornil, o Čem mluví. „Omlouvám >e. ale lady nikdo ani za mák nerozumí umění, to je otrava, holčino" Ja »«- učila *amé základní střihy podle pana Quyeta. On střihal tak, že byla blůza jako blůza a košile jako košile, u dámske blůzy přidat néco na prsou, u pánské košile zkrátit přední díl, u detské postavy neubírat v pase. Za půl dne jsem zvládla víc než deset střihů. Takže t*ch sto dvacet jisté zvládnu za nějakých deset dnů. Po základních košilích a blůzách přišly na řadu základní Mihoty, košile bvly bledé zelené, kalhoty v barvé fialové, j* po takových je na venkove poptávka, pravila paní Tuyet vedoucí krejčovského závodu dělala také předsedkyni J^u poesie Thang Long a panové Chien a Thang, co ua Z* v P^emí, tam také chodL Oba jsou to starší P^'e;^ * *• tes* straši. krejčovina je riáročné remeslo, to nenízad ** ^ J^oho dne pani Tuyet zpévavé rentovala z 45 „ . Unnoj nějakou báseň v tradičním metru o šesti- a „ thvSích. Poslouchala jsem jedním uchem a*£* Sého můstku, když paní Tuyet vlekla: ^akra 0ni ^ i věčného místo vděčného, Xuyen, kde jsi? Honem! Běž do ^ dakce, af uveřejní opravu, jde■ o vděčnost, nejdůležitějši Ud. ský cit, tady přestává legrace!" Take panové Chtěn aThang souhlasně pokyvovali hlavami, pravda, pravda, „věčného^ přece vůbec nedává smysl. Mezi nejrůznějšími vzorky límců se na zdi ztrácel diplom od Kroužku poesie Thang Long, 61o-věk si musel zed opravdu důkladně prohlédnout, aby ho tam objevil. Přes to všechno jsem neutekla. I teď, když už jsem se ze svých zážitků v krejčovském závodě vypovídala, a přiřadily se k francouzštino, angličtině, počítačům a službám pro nevěsty, když už zase pilně docházím do kanceláře a čtu noviny a brzy možná začnu chodit do kursu pro sekretářky ředitelů, ten krejčovský závod, ten vagon narvaný krásnými sny, ležící u závor před trati na samém začátku všem známé ulice Kham Thien, mám v hlavě pořád jako před očima. Když jsem seděla u šicího stroje hned vedle chodníku, myslela jsem si, kdyby tak dálkový rychlík Sjednocení, až se přišine, vzal tenhle černý vagon do vleku a odtáhl ho přímo do Saigonu. Do opravdového Saigonu, kde všechna ta jména s ostrým tónem přijdou o svůj ostrý tón. Holky, které opustily rodnou obec v naději, že z vybledlé zeleně a barvy fialek budou tvořit módní modely, se tam naučí víc než nějakých těch sto dvacet střihů a já se rozejdu se Zungem se vztyčenou hlavou. Tady jen řekám, až si mě fsZvľ-T' l t ľ Zung je praktický řl°věk. Když nľr^r "T ™^ 3 j6n *"* novin* to žádna rod „a. Ja na Zungov, nechci, aby po práci v kanceláří ješ- ľoÄmľ£ nľb0r*motorku-m-S požadavky ma. Ja si myshm, že u nás se žena tradičně musí čuut, a tak jsem se rozhodla učit se krej&vou Po týdnu mě všichni mistři chválili, jak jsem chytrá. Rozdé-Ut na zadku, přidat v prsou, ubrat v podpaží, to mi šlo,>dna 46 r radost Některé z holek s ostrým tó třída, a tak jim počty pořád nevyeh ;/ch deset tříd a opravdu Se ost^ ^ J by/y všechny uchváceDé ^» »8* ^ ě^ tók nadrchaný™, že vy 'J**>Wni lín™°H, ^ „evídét vznesou do nebe. já s^ait° Ja*pió0/t* ra*mky te(kům často musela stát „J^i^ J*** se £ ^ " samy ij méstský vzhled brala za vzor a jen jsem jim šaty odzkou ľela, «ž sc 0 né tahaly' kd° SÍ JG vyzkouší dřív> celý den _ chichotáním svlékaly a zase oblékaly a pak se šly promeno- se fald gumičky a pentličky, roztodivné hrnečky... Děvčata s mí gel g Cit>~— vat ulicemi, všechnu svou upejpavost a stud už odeslaly zpátky na venkov rodičům. Jednoho dne mi malá Lan sdělila, že ve městě mají šaty za devčt set tisíc, práce je na nich určitě za osm set, na venkově ta ncjparádnějAí halenka Mojí dvacet, švadlena si na ní vydělá pčt, nie i to je lepAí než dhna v rýiovišti. Pak si k růžovému plastiku uftila bílou Mikŕnku sahajíc i na stehně přesně tam, kde jí to pan Tuc vyznačil Má4 opravdu vkus, řekl jí. Paní Tuyet ji viděla wlxMinoui j*» *tnou stuhou, a vykřikla za ní: „Aco takhle vyřídit doplatek za kurs, než se rozloučíš?" Malá Lan otočila dramaticky hlavou jako herečka na divadle a pronesla: „Matko, chystám se snad skočit pod vlak, že si děláte takové starosti?- Pani Tuyet se obrátila k děvčatům a pravila, aby to žádná z nich nepřeslechla: „Tohle kdybych vMela, na místě bych ji byla vrátila tátovi, chudák otec, neučí ^ to a chodí jen po zábavách/ Od bicího stroje při chodníku jsem viděla, jak Lan podlezla Javory a zakolísala na kolejích- Vysoký podpatek jí uvízl pří kolejnici. Natáhla se široká jak dlouhá a nepokoušela se ^tát, klidné ležela a zubila se na černou lokomotivu, která * ^ skotem blížila k ni. Nazítří mi řekla, co bych se já vy-vlaku, on přece zastaví přede mnou sám! Ve mne po xi*fc **íh skusech o štěstí s francouzštinou, angličtinou, 47 počítači a službami pro nevěsty už nezbylo a • důvěry, takže zaslepené sebevědomí té dívenk * Pro ni bylo tohle rádobysaigonské krejcovg^ braJo můstkem. Pro mě bylo zastávkou na cestě. ^ °draOl ství bylo kratinké jako záblesk štěstí. Za celé dv* neposkytla nic než své nepravé jméno bez ostrého?^106 ty ona ze mě nic neměla. Tahle malá dívenka si nejvíc ^ Aí>í potřebovala vylít srdce. Jenže dostat do mě pramínek ^ ní bylo jako prostrkovat nit uchem jehly, pokaždé Se povedlo protlačit pár kapek. Proto malá Lan jako přjie ^ trávila čas v horním patře a přízemím se mihla jen proto^U^ si zkrátila cestu do ulice, každý den v jiných šatech. Když y nahoře v patře za přizvukování z pohledných úst pana Quye^ vylila srdce do duše pana Tuca, jako by odlila zlato do formy seběhla dolů, stulila se na chvilinku vedle mě, šťouchla do mě svými drobnými prstíky, jemnými jak bambusové výhonky, a zeptala se: „Co to znamená fan-ta-zy-je, sestřičko?" A pak rovnou ven do ulice. Vše ostatní, co by jistě ráda ještě pověděla, si jen sama zašeptala do rukávu. I já jsem si jednoho dne vyzkoušela, jaké to je, natáhnout se na kolejích, když jsou spuštěné závory. Večer jsem řekla Zungovi, že to byl mohutný pocit, nejsem to já, kdo musí vlaku z cesty, naopak on musí přede mnou zastavit. Když Zung dopil třtinovou šťávu, najednou mě objal a políbil. Naše jazyky chutnaly jako karamely a rty se nám pevné slepily, s námahou jsem se odtrhla, abych řekla, že kdybychom měli svatbu, příspěvky od svatebčanů by jistě vydaly na to, abychom si koupili šicí stroj. Ale ale řekl Zung, máš pořád samé kdyby. Pomyslela jsem si, že nastala chvíle, kdy bych měla ušít ty šortky, proto jsem vzala látku do patra, abych požádala o pomoc pana Tuca. Látka to byla docela obyčejná, ale pan Tuc by si určitě vzal na pomoc svou fan-ta-zi-i. Nahoře ale nebyl nikdo kromě pana Quyeta, který ležel vysvlečený do půli těla na stole přímo pod stropním ventilátorem, plácal se po břiše a prozpěvoval Až mi doneseš modré z nebe, pak si teprve vezmu Tebe. Pár vlasů mu splývalo v misce s odvarem ze zeleniny ^„090- którý m ležel 113 Zeptal ae 10 'lat. Já ^J^y fartky- Pí* Quyet na to- j vrátit nohavice." Já jsem si p„my8lil^ ^vložím trochu fantazie, nebudou stát z Wdo 3m •* r r- í ru - --sklí J tak, U mu ty Wasy plavaly v tom odvaru 2e zelený * y přízemí pani Tuyet pravé dostala hysterický záeh ♦ podobný méla í minulý mésíc. Jeden z jejích vnuků, ktereí byl0 čtrnáct^mésícuobyčejné lezl pod stolky se šicími strojľ ^kže jsme do néj pfi seálapování pedálů tu a tam strčily no! h0U a on se na chvíli rozeřval, až nám praskaly bubínky v uších. Toho dne sebral na podlaze dvé jehly a strčil si je do pusy, vyplivl je teprve ve chvíli, kdy ho pani Tuyet začala krmit sojovým mlékem. Jak pani Tuyet dostala záchvat, holky b ostrým tónem nechaly převlékání, a která právě byla vysvlečená do nahá, mela pronte smolu Obé *rwichy se postavily každá z jedné strany podutropntho odkládacího prostoru na věci a nad našimi hlavami mladá i levé strany t mladá z pravé strany oplácely Ichyni její výpady a hleděly využít každé příležitosti, aby se uke navzájem popichly. Dole na podlaze padaly výrony hořkosti, nahor* \ť vzduchu přelétaly urážky jak palba z pusek, cennoéti, které by si člověk měl uchovávat jen pro sebe. tu na sebe chrlily z úst do úst, a do toho ještě dcera Xuyen. která mezi nimi seděla a entlovala, ta a tam přihodila hodné ironicky komentár. Toho dne jsem dopila, ze tenhle krejčovsky závod skutečné může aspiro-vat na literárne umělecky salon. Ze dvou mistrů v horním jeden zprva, druhý je výtvarník. V přízemí znějí verše * občas se odehraje scéna. Kdvi jsem s čerstvé vykrojenými *°«kami seMa dolů, několik holek s ostrým tónem drželo p mistrové břicho, abv jí nepuklo, ale zastavit její vyŕídil-^ dokázal nikdo. Za normálních okolností se šňůry perel ^UWchtikj* mateřštiny přece jen nékdy přetrhly, ale * chyti záchvat, odvzjelv se do nekonečna. Clove* 49 j abvie dokázal ocenit, prodavač »0*1 P^^ilíku a nekojen, které ta. £j ftä přístroje ze Sovětského svazu, 8e sicetak, va)y elektncke P ge ^ ^ mjak do toho přišly zblízka po*«* vkroči]a přímo do středu jejího valy. Já jsem«;"° neuklidí, po práci ji nevytáhne ze 2á. projevu: „.«*» fl y mých letech si usmrkanec ode suvky, jde si klít"1 v J neučí> rovný ^ to neudě mé nechá P°s^\" a ^ky se jim tlemí, však já vás la, knoflíky pnsiva *f** s]ušný podnik, všichni tu všechny poženu pryč, w j jd{sepatří, nejsme žádný nad vámi nesmilovala, ani pes po vas neštěkne... Vkroäla jsem do její vety. a jak jsem se zaposlouchala, zu-stala jsem v ní stát, nechtělo se mi vyjít z ní ven, protože jsem náhle sama z ničeho nic pocítila, jak jsem opravdu šťastna, celý můj život ve srovnáni s životem paní Tuyet je řetězcem šťastných náhod, v pase mám jen dvaašedesát a půl a vietnamsky mluvím zvolna, s čárkami i tečkami. Šortky, které mně pan Quyet našmikal v základním vzoru bez jakékoli kreace, jsou jen nesmírné malou tragédií, všechno se dá ještě zachránit, když řeknu malé Lan, aby mi je ušila, dělá švy jako malované. Kde se vzala, tu se vzala, objevila se tu Lan a pan Tuc v patách za ní. Ona vyběhla do patra jako blesk, pan Tuc zůstal dole. Jeho břicho a břicho paní Tuyet tu stály proti sobě jako soupeři stejné váhy Pan Tuc ľeľtľ d'fc T ľ°díVeJte' MÍ 86 Vám SměJX Pa"í Tuyet stále SKíCľ PříŠern°U m°derní ba-»'<*ou skladbu Pia** já, ab Z ^uuňT^ * ** * 3 kumpánama, tady není žädnv h„ ľľ ľ ™ dŽVat kafe MaláLanseobevilanľľchn^ľ Z"í ' hoi^ník.' nejoblfbenéjšíehfeteeh v S P"Cháze,a sh°™ ve svých šatech, v ruzovem plastiku a bflé minisukn" 50 sra- Wch podpatcích. Růž na rtech. Vlasy stéká* -<2>»k rozevřených sehen 0 schůdekj fe ek t0 0**«. stehna zase uzavřela, a s tím podmanivým vln- ' 'L^mpodvlak. Tuyet by jistě velice ráda zmlkla, ale nedokázali, t Ju* jednou ostala f hvat Perly je^ 2a, Malá Lan vystrehla do uhce a podlezla závory do koleje Tmi^e uslyšely vlak brzdit a všechny jsme se vyřítily 1, bylo už pozdě. Byla roztržená na tři kusy, podmanivá stehna směřovala zpátky k dílně, vodopád vlasů se rozletěl ke jcvčtínářství, v rudé barvě pláště a sukně jen pozorný pohled mohl rozeznat, kde byla růžová a bílá. Jistě si lehla tváří k obloze, do výše, kde se na drátech houpala světla semaforu. Ležela tam a s úsměvem si tiše opakovala, jedna dvě tři, paní Tuyet, už dost, jedna dvě tři, kdo přijde, vezme mě do náručí a zase postaví na nohy... Byla v Hanoji chudák teprve půl roku, jnk mohla vvdvi. ze tady si nikdo nechce pálit prsty. I kdybych já v té chvíli stála k\ závorami, také bych jen třeštila oči. Tentokrát před ni vlak nezastavil. Byl to rychlík Sjednocení mířící přímo do Saigonu. Malá Lan, která stále ještě dlužila za učeni, tecí mohla svěřit tři kusy svého těla městu Hanoji a duši načerno vlakem dopravit přímo do Saigonu. 'Hun nebude muset tajit své pravé jméno. Tam už její otec nebude mít žádnou šanci. Vzpomínám si, jak kdosi řekl, když je holka ze Saigonu hezká, tak její krása je moderní a staví ji na odiv, kdežto krása holek z Hanoje je spíš klasická a vznešená. Na malé Lan nebylo nic vznešeného ani klasického, proto musela z Hanoje pryč. Její sklon presentovat se se úpalem a s mírnou dávkou šílenství tu v Hanoji zkrátka neuměli vychutnat. K*jcx>vský závod zůstal den zavřený, aby bylo možno ^Pořádat pohřeb. Malá Lan neměla v Hanoji trvalý pobyt, J mkd° neznal její venkovskou adresu, aby se tam dalo od-Xji tělo, takže pani Tuyet ji ohlásila jako nevlastní dceru, 51 a tak jí bylo možno pohrbit na hanojských hřb^ Díenu. Modlila se za ni přímo na kolejích, ka* S** v* Va ny, vonné tyčinky a květiny. Po každé, když pro^ tyčinky a kvéty rozdrtil, přinášela nové a zas Z modlila, béhem dne to opakovala nejmíň desetkrát.^ niltii Pří každém obětování se ze všech sil políčkovala přes aby jí malá Lan odpustila. Za den se zpolíčkovala víc setkrát, aby se zbavila svého nerestného zlého jazyka, ^ v jádru zlá nebyla. Z dílny se zatajeným dechem prihli*^ holky s ostrým tónem, natlačené rameno na rameni, v živote ješté neviděly tak dramatické scény. Měla jsem pocit, že malá Lan, která se ted potuluje někde na jihu, se každou chvíli musí vrátit do Hanoje, aby tu projevila svou velkomyslnost. Pan Tuc řekl, že toho dne zavedl Lan na akademii, aby jí ukázal Akolu, učí tam i d^iírn. modm navrhárství, a pak spolu zašli do kavárny, kde *e domlouvali na tom, že se Lan pro začátek na Akolu phhláM jako modelka na oddělení malby, a pak se uvidí. Pan Tuc at Deéd pomodlit nad zapálenými vonnými tyčinkami do kolt-jiAté, ale tohl si vedle pana Quyeta na stole a nahlas naříkal: .Ach maličká, proč jsi byla tak citlivá na svou důstojnost, že jm takhle musela skončit?" Pomyslila jsem si, že po tolika bezvýsledných pokusech napovědět Zun-govi, že by si mě měl vzít, mně už nezbyla ani špetka důstojnosti, a proto mě před zaslepeným důstojenstvím té dívčiny jímala hrůza. A tak mi každou chvíli naskakovala husí kůže při pomyšlení, že se dívenka objeví v Hanoji, ale ne proto, že ji přivolala magie paní vedoucí, nýbrž aby se mé zeptala: „Co to je ten dizajn, sestřičko?" Nazítří jsem si přinesla šortky, abych je ušila. V přízemí bylo devět šicích strojů, ale jen jeden z nich netrhal nit, kdo si ho obsadil první, ten ho obvykle nechtěl přenechat nikomu Jinému. Toho dne nebylo v přízemí ani človíčka. Vzala jsem Tň* ľ ° d°u réh° Stroje jsem Poklopila desku, aby bylo s ost^ľľ-^ °bsazený' a vydala jsem se do poschodí. Holky pana a chtély y Jim nastrihal ruzove pláště. Pro každou jeden. 52 , ísem si, ^ se mistr i holky dočista zbláznili. Když ?orf5tl*né plášte, přišlo na radu dvacet bílých uáms^ \$'taěsts& P°stava Sam0Zřejmě musela Posloužit všem 4*^4 Dvacetkrát jsem stála jako tyčinka růže lemová-r° ^ Icem lhostejné běloby. Pak si jich všech dvacet změní p* špíčky ostrých tónů se jako zlomené jehly budou po-P*°°t pod stolky, aby šije čtrnáctiměsíční klouček mohl V*!° do P«sv' Já sama Sebe Přesvědčovala> že musím zacho-^ozvahu a ne se jako ony vrhnout na exkursi do akade-Vat ^ tak jsem se vrátila do přízemí a dala se do šití šortek, přihnout konec nitě. Vyžehlit. Vytáhnout žehličku ze zá- uvky. Nasoukat gumičku. Když jsem byla hotová, vzala jsem jeden výtisk Nové Hanoje se smutečním oznámením o naší Lan a šortky jsem do něj pečlivě zabalila. Řeknu Zun-govi, aby balíček rozbalil až doma. Byla jsem si vědoma, že ty šortky jsou hrozné, zrovna jako tenhle železniční přejezd. Dalšího dne jsem vpadla rovnou do brlorúžového převlékání. Holky s ostrým tonem zrovna začaly Pani Tuyet, její dcera, obč snachy, dílenská pomocnici* t všichni čtyři páni mistři tam stáli a zírali jako uhranuli, bylí jak velcí motýli plácající křídly, jako by měli v *obó par dotiSkú opia, a i myši, pochodující přes uličku tržiště par krukú od závodu, se potácely jako opilé. Když si všech dvaa-1 holek nu mné odzkoušelo své kreace a chtěla jsem se vzdálit, paní Tuyet mi strčila balíček v novinovém papíře, a řekla, že to u ní pro mé nechal nějaký Pan, Zung jen připsal: „Děkuju, ale momentálně je nepotřenu." Včera večer naše jazyky zase chutnaly jako karamely hodněji111 na SCbe lepíly* ^ jSem je neodtrhla> abvch nad' bledni ^ 80 budeme brat' vedém jsem, že ten polibek je ^oln^odla^Sem $e požadat ^yet, aby mi vrátila část ^ stáž d °ís ^ mé Úřad nenadale P03^ ^ sIužební ces-la ^opná ° ^aigonu- Jenže ji zas popadl záchvat a já neby-kami s ostK d° ^ Spí11^ ruce a klekala před hol-*bil°u miniľ11^8111, každa měla na sobě červený pláštík lSUkui a §e smíchem se kolébaly před zraky pří- Vyite rea* zjz & Är^n:;. Brsv < > Mizejících na chodníku. Já matka padám před t b* na, nešťastná Lan. ubohá Chut. kéž jsi po smrti ^ jako jsi byla za života ušlechtilá, neproměňuj - ^^n^ dopřej mé duši pokoj.P° u |jClc^ Vyšla jsem ven. na cestu do Saigonu. Brzy Ä zapsat do kursu pro sekretářky ředitelů. * m°*n* 4**,