-I návrhy generálu Nguycn Chí Thanhovi, vedoucímu ar-^t0"'nCráIního oddělení. Text nebyl nikdy publikován, ale je n^n,llL nožadovali, ať skončí uvalení armádních zákonů a nařízení ^ 7a literaturu a ať spisovatelé i další umělci mohou svobodně n»ut1 l výběrem tématu, tak volbou umělecké formy. Vedení KS tv^ odmíUo a Tran Dan byl okamžitě potrestán. Disciplinární ^,kívšak přišly pozdě, neboť hlas disentu stále sílil a zachvacoval Ä únoru 1956 vyšel už zmíněný časopis Giai Phám. Byť měl d3,Ív rozsah (48 strán) a otiskl 9 básní, 2 písně a několik zápisků Slo d° nžJ 8 aut0rŮ: ^5? H°~áng Cám' Lé Dat> Ph™g Quán PXcao a další čtyři umělci Nguyén Sáng, Sý Ngpc, Tů Phác a TÔ ví Sbírka přitom nebyla nijak „podvratná", žádná z prací se nezabývala přímo politikou. Autoři si jen dovolili kritizovat některé negativní aspekty společnosti a vyjádřili touhu po větší svobodě tvorby Přesto ^cké kádry^značily za reakcionárství a v hanojských novinách se přes noc objevily články kritizující Trán Dána. V září v Hanoji vyšel další nový časopis Nhan ván (Humanismus), řízený spisovatelem aesejistou^Phan Khoiem. Vyšlo jen pět čísel, než byl zakázán a zabaven v tiskárně ještě před vydáním 6. čísla, neboť vedoucího tiskárny pobouřila věta Lid má právo demonstrovat" a vše nahlásil úřadům Disidenti vznášeli hlavně dva základní požadavky. Vc veřejném životě odmítali autontářství, dogmatismus a byrokracii KS a žádali liberáli zaci a demokratizaci společnosti. V umčni sc stavěli kritickv vůči «T dalistickému realismu a volali po oddělení politiky a umění ti i litľ raniry. Chtěli, aby o literatuře rozhodovali spisovatelé, a ne úřady voMpo svobodo tvorby. Autor měl mít neochvějné právo těšit se sví bode ve výběru témat, postav i způsobů vyjádf eni svých oostniľJ, ľľ citů. Na konci roku 1957 KS Vietnamu ale už dosffi !K tf! ľ ú™ byli ^^SSlSt stahzakazpubhkovat, museli se účastnit veřejné sebd^Sľ^ (1975) bľľ neobJfvll» byt deziluze po „osvobození" iihn Í^T UNH' Ý Jm- N§uyen Tucmg Tam, pseud. Nhát Linh, 25.7. vesniceCHmn;^ ~»__r>±°r>> _____„.-^ -„----» -r- a politik. Zakladatel první v>Tnamné moderní vietnamské li-stárni skupiny -*T\r lve van doán (Autonomní literární skupina) ^fcdaktor předních literárních časopisů 30. let —Phong hóa (Zvy-Sr^Sty ^ (Dnes). Narodil se do rodiny tradičního konfucian-Otec, nadaný literát Nsuyen Tuong Khn, jen neochotně ^ jako úiimocník ve &ancouzské\oloniální správě a volný čas správě a volný 211 venoval synovi a rozvíjení jeho literárního talentu Ni roku 1918 náhle zemřel v Laosu, se rodina ocitla Veféllé Poté snázích a NguyenTucmg Tam musel nechat studií vráti t^^h'rľ0 a vypomoci rodině. Po dvou letech se mu podařilo vLí^Nito a v Hanoji nastoupil na prestižní Protektorát™ lyceum j * do škol tisknout básně v časopise Trung Bäc tan ván (Noviny Tn tehdY *2 maturitě (1923; nastoupil na finanční úřad v Hanoji kdĎ^řo s Hó Trong Hiéuem (poté se proslavil jako-»Tú Ma), s ntí jak blízké přátelství, tak zájem o literaturu. Roku 1924 Nřu l■ 0poJilo Tam nastoupil na lékařskou fakultu Hanojské univerzity dií brzy zanechal a přihlásil se na nově otevřený Institut?*^stu-umění Indočíny (Cao dáng My thuat Dông Ducmg), kde se íľéll° studiu malířství. Tehdy publikoval první výraznější literární in Val mánNho phong (1925, Konruciánské zvyky) a sbírkupovídekN S quay ta (1926, Pradlena hedvábí), nicméně nevzbudil větší r a? u čtenářské obce. Navíc se neustále cítil nespokojený a nenaplň? -a znepokojil rodinu, když zanechal studií a odjel do Saigonu se ú. měrem vydávat noviny. Pro účast na pohřbu slavného reformát?" Phan Chu Trinhe roku 1926 musel před pronásledováním fřancouzs? Surété utéct do Kambodže, kde se nějaký čas živil jako kulisák kočovné divadelní společnosti. Po návratu se rozhodl studovat ve Francii. Podařilo se mu získat stipendium, a to mu umožnilo v letech 1927-30 studovat ve Francii přírodní vědy. Zde se blíže seznámil s francouzskou kulturou, literaturou, a hlavně s tiskovinami. Okouzlily ho noviny, mj. Le Rirc či Le Canard Enchainé, což podnítilo jeho odhodlání vydávat podobný typ žurnálu v Indočíně. Po návratu do Hanoje (1930) zažádal o povolení k vydávání novin a zároveň začal učit na prestižní střední škole Tháng Long, kde se seznámil s učitelem a spisovatelem —»Khái Himgem (Trán Khánh Giu). Roku 1932 se mu podařilo převzít vedení skomírajícího literárního časopisu Phong hóa (Zvyky), z něhož vytvořil první satirický list v Indočíně. Do redakčního týmu kromě Khái Himga a —»Tú Mčra přizval i své bratry -»Hoáng Daa (Nguyen Tucmg Long) a —>Thach Lama (Nguyen Tuong Lán). Rok nato založil literární skupinu -+Tu- líre vän doán (Autonómni literární skupina). Roku 1936, poté co časopis Phong hóa (Zvyky) zakázala koloniální správa, založil nový typ časopisu Ngáy nay (Dnes), koncipovaný podle Paris Match. Mimo redigování těchto časopisu se Nguyen Tuong Tam, píšící pod pseudonymem Nhát Linh, věnova i vlastní literární tvorbě. Ve spolupráci s kolegou a blízkým přítelem Khái Himgem publikoval sbírku povídek Anh phái song (1933, žít), psaných v romantickém duchu, a také dva romanticke5Lži-Gánh háng hoa (1934, Květinářka) a Dčri míra gió (1934, &om^é vot); tím druhým rozvířili diskuse o otázce osobního ^f"^ apo-volby partnera a snahy vymanit se ze sevření tradiční spoleen žadavků kladených na jedince. Další romány již napsal ^A.edis-většina z nich se nesla v duchu revoltujícího romantismu. N J 212 , -.ir se mu podařilo vzbudit románv r»„ £l vietnamské tradiční ^lÄ^ posta->žaLotázka osobního štěstí, práva na lásio, n V Centru Po-«í£U«y ro^é rodiny. Po roTlÄľ^ *U uplatňovatkriticky realismus, opustilVorn^"31,terární >ě%orb* psychologických románů, z n chž nľ m,Smus a vč-U*l 0938, Bílý motýl). Roku l93gH2^«J« > Ätiky a založil politickou stranu HWvíftl °pustil> * ^francouzskou Sůreté prchl do jižní čC^T J*° proná" vl*Ím- ™ Nh?t Tién, * 24. 8.1936 Hanoj, spisovatel. i\vt1 n d° dobřc situované hanojské rodiny, kde strávil dětství Wodjl tu základni i střední školu. Již za studií se začal věnovat «k tôU\i ^ krf*ých povídek. Nicméně sbírka Nhímg buóc dau tién 1951, wí!0je Pf1" koky) se ztratila a oficiálně debutoval až roku Ciu^jjS mu ^opis Gians son (Země) uveřejnil první povídku napi C?n^ "SSC (1951, Prsten s perlou). Dále psal do časopisů, (Sjti^^0 ^forrna), Thdi tap (Současná sbírka) či Chánh dao Roku 1954 po ženevské konferenci a rozdělení země cesta). Roku