♦   20 ♦
♦   21 ♦
Zbudeť všeho smysla	Odplatiž mi se, milá,
i všeho zdravie,	svú věrnu milostí!
má psoty bez čísla,	Bohdaj s Kristem byla
jakož múdří pravie.	u věčné radosti!
Za největší věci	Z BA V MĚ MÉ TESKNOSTI,
jmáť v srdci milú.	
Stratiť k jiedlu žádost,	mé utěšenie,
pamět i sílu.	popřej mi radosti
	skrze odtušenie.
Jmáť nesmiernu péči,	
ať by s ním byla.	Nedaj zahynuti
Nemať jiné řeči	v těžkej tesknosti,
než „Auvech, má milá!1'.	rač mě přivinuti,
	milá, k svéj milosti.
Jakož mi se stalo,	
mámila, pro tě.	Odtuš mně, věrnému
Bývám vesel málo	služebníkovi,
jsa v mnohé psotě.	odtuš mně, smutnému
	milovníkovi.
Jáť radostně čekám	
tvého smilovánie,	Odtuš svému sluze,
ale se hrozně lekám	srdečná milá,
tvého pozúfanie.	nedaj býti v tuze.
	Bohdaj zdráva byla.
Když ty koli ráčíš,	
ty mě utěšíš.	Nedaj zahynuti,
Když mi svú přiezeň zračíš,	srdečná má milá,
mě smutku zbavíš.	rač mě přivinuti.
	Bohdaj zdráva byla.
Odtušiž mi právě,	Rač mě přivinuti,
milý pane mój!	
Všé tesknosti zbav mě,	má milá, k sobě,
srdce mé ukoj!