♦ 46 ♦
♦  47 ♦
PŘEČEKAJE VŠI E ZLÉ STRÁŽE
puojduť k milé hrdlo váže. Svuoj kuoň pustím po dúbravě, sám s ní sedu rozmlúvaje.
Již ptáčkové zhuoru vstali, vzhuoru vstávše zazpívali, zazpievavše pryč letěli, mě smutného zde nechali.
Tiem zpieváním, tiem voláním ubudichu krásnu paní. Když sej ze snu probudila, ke mně mile promluvila
a řkúc: „Brachku, čas jest vstáti, skóroť bude již svítati. Den se blíží, ten já znaji, vše zlé stráže vzhuoru vstávají."
Rozlúčenie mezi náma, klevetníčkóm radost dána. Protož, milá, buďvaž věrná, žádný zlý sok mezi náma!
ŠLA DVA TOVAŘIŠF.
v jedno miesto tiše. Mile je přivítali, dobrá slova dali.
jednoho na ruce druhého na loži.
Tuť sta spolu hrála do tretie hodiny: „Obratiž se ke mně svým líčkem červeným!"
„Tohoť neučiním, musíš pryč ode mne; již denička zchodí, musím pryč od tebe."
,Jižť musím od tebe s velikú žalostí. Rač tě Buoh žehnati, muoj milý pane!"
„Skuoro-li se vrátíš na zelenú trávu?" Já se k tobě vrátím na každú hodinu."
MILÝ JASNÝ DNI, KTERÁ KS MI UKVAPIL,
žes tak falešného klevetníka zbudil!
Den drží ustavenie své
tu, kdež bydlí spolu milých dvé.
Všemohúci Pane Bože,
račiž jich býti obú stráže!
Dobrá slova davše dobře položili,
Od východu slunce větřík povějuje, přes hory dma horami se chvěje,