Historickosrovnávací metoda
Něm. Eis, angl. ice ‘led’
Lat. pater, ř. πατήρ [patēr] ‘otec’
Lat. fero, ř. φερώ [ferō], č. beru ‘nesu’ < ie. *bher- ‘nést’
Angl. wheel, ř. κύκλος [kyklos], stind. ča-kra- ‘kolo’, psl. *kolo < ie. *kw
el‘pohybovat
se, otáčet se’
Č. lepit (< psl. *lěpiti) a lnout (< psl. *lьp-nǫti) < ie. *leip- ‘potírat tukem,
lepit’ (zde zastoupeném o-ovým ablautovým stupněm *loip- a stupněm
redukovaným *lip-)
Metoda historickosrovnávací = základní metoda
historickosrovnávací jazykovědy, která kombinuje zkoumání jevů
doložených v historii jednoho jazyka se srovnáváním odpovídajících
údajů v jazycích příbuzných.
Srovnávání jazyků a rekonstrukce jejich předhistorických fází musí mít svůj řád
a smysl. Je třeba, aby se srovnávalo srovnatelné se srovnatelným a aby kritéria,
na základě kterých se srovnává, tvořila systém, respektující funkce přirozeného
jazyka.
Pracuje se s hláskovými zákony. Tento tradiční termín označuje některá
pravidla popisující historické změny hlásek a zákonité hláskové posuny.
Hlásková responze = pravidlo, podle něhož si odpovídají hlásky
v prapříbuzných slovech příbuzných jazyků (xA = yB). Na základě hláskových
responzí lze jednak rekonstruovat hlásky prajazyka, jednak odhalovat hláskové
zákony platné pro prehistorické období vývoje příslušných jazyků.
Indoevropské vokály (krátké a dlouhé):
i u
e o
a
Vokály krátké
Ie. Stind. Ř. Lat. Germ. Lit. Psl.
ă a α a a a o
ŏ a ο o (u) a a o
ĕ a ε e (o, i) e e e
ĭ i ι i i i ь
ŭ u υ u u u ъ
Vokály dlouhé
Ie. Stind. Ř. Lat. Germ. Lit. Psl.
ā ā ᾱ ā Ō,uo o a
ō ā ω ō ō uo a
ē ā η ē ā ē ě
ī ī ῑ ī Ī, ei y (= ī) i
ū ū ῡ ū ū ū y
Diftongy
Ie. Stind. Ř. Lat. Germ. Lit. Psl.
ai ē αι ae ei ai/ie ě
oi ē οι ū ei, ai ai/ie ě
ei ē ει ī ī ei/ie i
au ō αυ au ō/ou au u
ou ō ου (= ū) ū au au u
eu ō ευ ū iu au ʼu
Např.:
Ie. *okw
- ‘vidět; oko’ > stind. akši-, ř. ὀφθαλμός [= ofthalmos], lat. oculus,
lit. akìs, psl. *oko, vše ‘oko’
Ie. *(H1)leudh- ‘(svobodní) lidé’ > lit. liáudis ‘lid’, lot. ļàudis ‘lid’, sthn. liut
‘lid’, stangl. lēod ‘lidé’, ř. ἐλεύθερος [= eleutheros] ‘svobodný’
_______________________________________________________________
Sonanty
Patří k relativně nejstabilnějším fonémům jazyka.
Ie. sonanty r, l, m, n se mohly vyskytovat před vokály. Pak měly konsonantický
charakter:
Ie. Stind. Ř. Lat. Germ. Lit. Psl.
m m μ m m m m
n n ν n n n n
r r, l ρ r r r r
l l, r λ l l l l
y y z, h, 0 i (= j) j j j
w v 0, ϝ u, v w v v
Slabičné sonanty
V důsledku oslabení a zániku vokálů v nepřízvučné slabice se mohly sonanty
objevit mezi souhláskami, pak měly vokalický charakter:
Ie. Stind. Ř. Lat. Germ. Lit. Psl.
m̥ a α em um, un im im > ę
n̥ a α en un in in > ę
r̥ ṛ ρα, αρ or, ur ur ir, ur ьr, ъr
l̥ ṛ λα, αλ ol, ul ul il, ul ьl, ъl
Např.:
Ie. *deḱm̥ - ‘deset’ > lat. decem, ř. δέκα [= deka], gót. taihun, stind. dáśa, lit.
dešimt, psl. *desętь
Ie. *ḱr̥ d- ‘srdce’ > ř. καρδία [kardia], lat. cor, lit. širdis, psl. *sьrdьce
Sykavky
S jistotou lze rekonstruovat jedinou indoevropskou třenou frikativu, totiž s.
Vzhledem k četným změnám, jimž sykavka s v jednotlivých ie. jazycích
podléhala, má responze vedoucí k její rekonstrukci, značně komplikovanou
podobu:
ie. s = iá. s, š, h = ř. s, h, 0 = lat. s, r = gót. s, z = lit. s, š = psl. s, š, ch
Např.:
Ie. *septm̥ ‘sedm’> av. hapta, ř. ἑπτά [= hepta], arm. ewt’n :: stind. saptá, lat.
septem, gót. sibun, lit. septynì, psl. *sedmь
V pozicích na začátku slova před vokálem a uvnitř slova mezi vokály se s někde
měnilo v h, to pak v průběhu dalšího vývoje namnoze zanikalo (takový vývoj
nastal v řečtině, íránštině, arménštině a keltštině).
_______________________________________________________________
Indoevropské konsonanty
Labiály p b bh
Dentály t d dh
Veláry palatální ḱ ǵ ǵh
Veláry prosté k g gh
Labioveláry kw
gw
gw
h