SYLVIE STANOVSKÁ (ÚGNN FFMU BRNO)
CESTA DUŠE K BOHU
Obsah obrázku kresba, diagram, umění Popis byl vytvořen automaticky

CESTA DUŠE K BOHU
•
Německá křesťanská mystika se počíná od 13. století.
Jednotlivé osobnosti:
Meister Eckhart
Heinrich Seusse
Johannes Tauler (Es kommt ein Schiff)
Berthold von Regensburg
David von Augsburg
Mechthild von Magdeburg: Das fliessende Licht der Gottheit
Hildegard von Bingen
a další osobnosti.

CESTA DUŠE K BOHU
•Johann von Neumarkt – Jan ze Středy (narozen v Neumarktu v Polsku, m.j. biskup Olomoucký, kancléř
císaře Karla IV.
•Překlady z latiny do rané nové horní němčiny:
•Stimulus amoris – Stachel der Liebe
•Soliloquia animae ad Deum – Buch der Liebkosung
•M.j. užívá jako rétorický prostředek i rytmizaci textu, což slouží k podtřžení důležitých pasáží.
•Rytmizaci textu užívají i Jan ze Žatce – Ackermann aus Böhmen a Jan Hus.

Tomáš Štítný ze Štítného (* kolem 1333 – † mezi 1401 a 1409 Praha) byl český šlechtic
 (z chudé větve Benešoviců), spisovatel, kazatel, překladatel a jedna z předních osobností
 rané české reformace. Řadí se mezi předchůdce Jana Husa.
Bývá označován za zakladatele české odborné prózy.
Štítný přeložil spis Davida Augšpurského
 „De septem processibus religiosi“ – „O sedmi vstupních“ velmi kultivovaným jazykem.
Rozeznává sedm stupňů lásky k Bohu a sjednocení s Bohem, vedoucí k dokonalosti:
1.Plápolivé náboženstvie
2.Úsilé v utrpení
3.Duchovnie utešenie
4.Pokušenie
5.Proti pokušení lékařstvie
6.Skutky šelechetnosti
7.Múdrost pravá

Mystické uspořádání stavby hradu Karlštejn,
Mystický význam stoupání vzhůru
Mystický význam barev drahokamů v hlavní kapli hradu Karlštejna, barevná symbolika
„Život Krista Pána“ sepsán na popud císaře Karla IV.,
„Život svaté Kateřiny“ – mystická barevná symbolika
„Vita Caroli“ – latinsky psaná biografie Karla IV., mystické prvky
Arcibiskup Jan z Jenštějna, jeho latinský traktát „De concemptu mundi“
– kontemplativně laděný traktát latinsky psaný
Heinrich z Bitterfeldu: „De contemplatione et de vita aktiva“ – myšlenky o cestě duše k Bohu.

Připlouvá loď

1.Připlouvá loď, je plná,
            Až po svůj kýl i příď,
            Milost Božího syna,
            Se slovem Otce veze vstříc.

1.Loď tiše klouže vodou,
A náklad drahý v ní,
Láska je plachtou bílou,
Svatý Duch v stěžňoví.

1.Kotva, ta v zemi kotví,
        Když na pevninu přirazí.
Ze slova tělo vzchází,
Syn je nám vyslaný.

1.V Betlémě narozený,
       Děťátko v chlévě spí,
             kvůli nám zavražděný,
              chválený musí být.

1.Kdo obejmout chce dítě,
Dát mu své polibky,
Ten předtím musí trpět,
Muka a příkoří.

1.A pak s ním také zemřít
A z mrtvých slavně vstát,
Zdědit tak život věčný,
Jak on, k němu se dát.

1.Maria, matko Boží,
Pochválena buď vždy,
Ježíš, to je náš bratr,
To dítě milosti.

<< <10 < > >10 >> Skrýt ediční aparát
•Slýchal[a][1] li, kto práv při vieře,
také divy ot hrnčéře,
jakožto[2] tento
múdrý, jenžto
[5] nazývá se Lepič? Věz to:
•
•Slepil jednu[3] malú látku,
dal z[b] nie dosti všemu sňatku,
andělskému
i rajskému,
[10] podlé[4] toho zde světskému[5].

3. Viz, kterýmť ji darem daří,
šestera věc v jednéj tváři,
víno s medem,
mléko s stredem
[15] a smetana s bielým chlebem.

4.Dal ji jednéj dievce vlásti,
řka: Krmiž mi každého zvlasti[6],
tak starého[7],
jakž[8] mladého,
[20] velikého i malého.

4.Jenž sem zval, tiť nechtie přijíti,
vyndi[9], kaž všem vuobec vníti,
nemocnému,
bohatému[10],
[25] slepému i pocestnému.

6. Nemocné, trudné na stranu
sázěj, krmieci smetanú,
biedné medem,
slepé stredem,
[30] daj pocestným víno s chlebem.

Znamenajte všichni mistři:
 Znamenajte, všichni mistři

Jeden kocovník z své chytři

sšil mi kožich nepřěměřě

pravý mi v čas při méj vieře.


5
Chodila sem v něm toliko

let nádcěte několiko,

však sem ho nezapsovala,

tak krásen, jakž sem jej vzala.

Z jedné kóže hranostaje
z něho sobě kožuch skráje:
mně mój ostal cěl, biel, krásen,
tak jakž sem jej vzala řásen.

Učinil oba črvena,


jako u broci zbarvena.
15
Svój kožuch vzvlékl na lva, orla,

na člověka i na vola.



Vzvlékl na člověka rozením

a na vola umořením,

na lva, když vstal z mrtvých mocně,
20
na orla tehdy, když vzročně



vstúpil z zřejma na nebesa —

ottad příde mečem třasa,

v tom kožišě sěde súdě:

přěd ním stanem všichni v trudě.


I Otep myrry mněť mój milý,
 milujeť mě z své všie síly,
a já jeho, zmilelého;
proňžť netbám nic na jiného.

II. Mój milý mně biel, červen, krásen,
jako leteční den jasen.
To div z diva, žeť sem živa,
 proňžť sě mé srdéčko znímá.

III. Vstanúc i pójdu toho dle,
poptám sobě, proňžť mé srdéčko mdlé,
řkúc: „Batíčku, zmilelíčku,
zev mi svú tvář, sokolíčku.

IV. Jehožť má dušě miluje,
viděli ste, zda kde tu je?
Milost silná, žádost pilná,
k němužť má mysl nemylna.“

V. Když diech právě o puolnoci,
střět mě jeden z jeho moci;
tak neznámě vzezřev na mě,
veceť: „Přenes mě v svém prámě!“

VI. Tehdy já naň vzezřěch z nice,
 domněch sě svého panice.
 Řěch: „Kam koho?“
A on: „Toho, jehož ty hledáš přemnoho.“

Svatý Jan od Kříže, jedna z největších postav španělské mystiky 16. století
-Jeho básnická skladba „Noche oscura del alma“ – „Temná noc duše“
-Tato píseň ukazuje, jakdlouho přetrvala mystická tématika a tradice mystické cesty duše k Bohu ve
španělské literatuře, která na rozdíl od literatury francouzské a italské vykazuje motivická a
typologická opoždění a dlouho upřednostňovala renesanční literární motivy (Ernst Robert Curtius).

Děkuji vám za pozornost