Nevýhody přímé analýzy pevných látek
1. Specifické požadavky na úpravu vzorků před analýzou:
•  broušení a leštění
•  požadavek na reprezentativní složení povrchové vrstvy (např. XRF)
•  homogenizace vzorku např. mletím s následným lisováním, suspendováním, tavením
2. Obtížná standardizace a kalibrace. Kalibrační standardy musí být obdobného chemického složení a fyzikálních vlastností jako vzorek:
•  použití komerčně dodávaných standardů - velmi drahé. Běžně se používá v XRF a optické jiskrové spektrometrii (kvantometrie)
•  laboratorní příprava slitin a tavených perel (silikáty) pro kalibraci
•  příprava lisovaných tablet z homogenizovaného vzorku (standardu) nebo syntetické matrice
s možností kalibračních přídavků analytu
•  příprava povrchových vrstev elektrolyticky, katodovým naparováním, iontovou implantací, kondenzací z nízkotlakého plazmatu apod.
3. Je nutná podrobná znalost analytických vlastností použité analytické metody, např. analytická hloubka, vliv změny budících podmínek na analytický signál, spektrální i nespektrální interference....
4. Výrazný může být i vliv struktury vzorku (krystalografie) a fázového složení na analytický signál (např. u kvantometrie)