Geografie obyvatelstva a sídel I Přednáška č. 7 Metody hodnocení rozmístění obyvatelstva Ukazatelů, s jejichž pomocí lze hodnot rozmístění (koncentraci) obyvatelstva existuje celá řada. Patří k nim zejména: HUSTOTA OBYVATELSTVA / ZALIDNĚNÍ Nejčastěji používaným ukazatelem rozmístění obyvatelstva je hustota zalidnění. Je definován jako poměr počtu obyvatel a plochy území. Je to významná strukturní charakteristika každého území, každého osídleného prostoru. Poskytuje možnost prostorového i časového srovnání rozmístění obyvatelstva. Porovnávání plochy území a počtu obyvatel vychází z dnes již překonaných představ o potřebě určitého rozsahu území, které by poskytlo možnost obživy na 1 obyvatele. Vzhledem k tomu, že závislost člověka na přírodních podmínkách se společně s technologickým rozvojem snižuje, lze konstatovat, že přírodní podmínky již v současnosti nepředstavují hlavní překážku pro šíření populace, důsledkem čehož je její velmi nerovnoměrné rozmístění. Hustotu zalidnění proto, ač patří mezi základní geografické ukazatele, nelze přeceňovat, protože velmi obecně charakterizuje jen jakési "populační zatížení" na jednotku plochy, a to bez vyjádření ekonomické úrovně obyvatelstva a území. J. KORčáK (Geografie obyvatelstva ve statistické syntéze, 1973, s. 57-58) uvádí, že hustota zalidnění nesporně závisí na stupni a povaze hospodářského vývoje. Podle E. LEVASSEURA (1883, francouzský demograf) je možné rozlišit pět stupňů hospodářského vývoje a pro každý z nich lze odhadnout typickou hustotu zalidnění (podobná schémata vytvořil též F. Ratzel (1891)): § lovecké hospodářství -- 0,02 až 0,03 obyv./km2, § pastevní hospodářství (bez zemědělství) -- 0,5 až 2,7 obyv./km2, § zemědělské hospodářství -- 3 až 40 obyv./km2, § průmyslové hospodářství -- až 160 obyv./km2, § obchodní oblasti -- "značně více". Běžný ukazatel hustoty zalidnění vystihuje dle J. KORČÁKA vyživovací základnu tím méně, čím více obyvatelstvo sledovaného území závisí svou obživou na jiných zemích, jak tomu je v průmyslových státech (vývoz jejich průmyslových výrobků do neprůmyslových zemí nemůže být často zaplacen jiným zbožím než potravinovými surovinami). Rozlišujeme obecnou hustotu zalidnění, která se určuje ze dvou nejčastěji dostupných údajů o každé populaci : - počtu obyvatel (S), - plochy území (P). Její výpočet určuje počet obyvatel připadajících na jednotku plochy (km2, ha, ...): S h= - -- P Podle J. KORČÁKA je možné sledovat i součin počtu obyvatel a území, protože jen tak je možné snadno vyjádřit potenciální velikost států. Součin obyvatel a rozlohy přitom nemá jen teoretický význam, protože bezděčně k němu přihlíží i státní administrativa, která se snaží správní obvody vymezovat pokud možno stejnoměrně: v hustě zalidněných oblastech je vymezuje menší než v oblastech řídce zalidněných. Vedle obecné hustoty se používá několik ukazatelů specifické hustoty zalidnění (diferenční hustota). Při jejím výpočtu se může vybrat: § jen určitá část obyvatelstva (údaj v čitateli), např. zemědělské, průmyslové obyvatelstvo apod.; § nebo se blíže specifikuje plocha území (údaj ve jmenovateli), např. se počítá jen se zemědělskou či ornou půdou (jejich rozlohu je navíc možné "hospodářsky vážit"), zastavěnou plochou apod. Kombinací těchto údajů se získají rozdílné specifické hustoty: - hustota obyvatelstva na zastavěnou plochu, - hustota obyvatelstva na zemědělskou půdu, - hustota zemědělského obyvatelstva na ornou půdu, - hustota průmyslového obyvatelstva na zastavěnou plochu atd. Pomocí ukazatelů specifické hustoty lze z porovnávání vyloučit ty plochy, které se ekonomicky nepoužívají buď vůbec anebo jen v malé míře. Vedle těchto modifikací ukazatele hustoty zalidnění se setkáváme ještě s následujícími: § minimální hustota zalidnění: stanovení minimálního počtu obyvatelstva v určitém území; § maximální (kritická) hustota zalidnění: stanovení maximálního (kritického) počtu obyvatelstva v určitém území; ukazatel má význam zejména pro hospodářsky nerozvinuté země, v nichž dochází k rychlému růstu počtu obyvatel; ukazatel vyjadřuje, kolik obyvatel se může uživit z km2 půdy za daného stavu její úrodnosti a zemědělské techniky; § potenciální hustota zalidnění: stanovení potenciálního počtu obyvatelstva v určitém území; § optimální hustota zalidnění: stanovení optimálního počtu obyvatelstva v určitém území. Tab. 1: Hustoty zalidnění v ČR v letech 1970, 1980, 1985, 1995 a 2001 Ukazatel 1970 1980 1985 1995 2001 Všeobecná hustota zalidnění 124 131 131 131 129 (obyv./km2) hustota na zemědělskou půdu 220 236 239 241 239 (obyv./km2 zem. půdy) hustota na ornou půdu 296 314 317 329 332 (obyv./km2 orné půdy) Pramen: J. Mládek: Základy geografie obyvatelstva, 1992 J. Maryáš, J. Vystoupil a kol.: Ekonomická geografie I, 2001 Statistická ročenka ČR 2002, ČSÚ, 2003 Vývoj průměrné hustoty obyvatelstva na Zemi: - rok 1950 - 18 obyv./ km2, - rok 1963 - 24 obyv./ km2, - rok 1971 - 27 obyv./ km2, - rok 1984 - 33 obyv./ km2, - rok 1985 - 36 obyv./ km2, - rok 1996 - 43 obyv./ km2, - rok 2003 - 47 obyv./ km2. Ukazatel přitom skrývá značné rozdíly v hustotě zalidnění na úrovni světadílů a velkých regionálních jednotek (viz tab. č. 2). Zatímco Evropa a Asie mají téměř dvojnásobně vyšší hustotu než je světový průměr, ostatní jednotky hodnoty průměru zdaleka nedosahují (zejména Oceánie). Navíc je nutné si uvědomit, že tyto celky jsou i uvnitř velmi různorodé (pouště, pohoří, vodní plochy aj.), což uvedené rozdíly v regionální úrovni ještě násobí. Tab. 2: Hustota zalidnění jednotlivých kontinentů a světa v roce 2003 Území Rozloha Střední stav Hustota obyvatelstva obyvatel v roce 2003 mil. mil. obyv. obyv./km km2 2 Asie 44,6 3 823 85,7 Evropa 9,8 726 74,1 Afrika 30,3 851 28,1 Latinská Amerika a 20,5 543 26,5 Karibik Severní Amerika 21,5 326 15,2 Oceánie (včetně 8,9 32 3,6 Austrálie) Svět (jen kontinenty) 135,6 6 301 46,5 Pramen: 2002 Revision of the official United Nations Population Estimates and Projections Neuer illustrierter Atlas der Welt Největší koncentrace obyvatelstva je v jižní a východní Asii, hlavně v přilehlých oblastech Indického a Tichého oceánu. Žije zde přes 2,5 mld. obyvatel a hustota zalidnění převyšuje hodnotu 200 obyvatel na 1 km2 v poměrně rozsáhlém území. Mimořádná koncentrace obyvatelstva je zejména: - v povodí Gangy, - v oblastech severní a východní Číny, - na japonských ostrovech Honšú, Kjúšú a Šikoku, - na ostrově Jáva. Ze státních celků (pomineme-li městské a malé ostrovní státečky) mají v roce 2003 hustotu zalidnění vyšší než 300 obyv./km2 (viz též tab. 3): - Bangladéš - 1019 obyv./km2 (stát rozlohou jen o málo větší než bývalé Československo, ale v roce 2003 má 146,7 mil. obyvatel), - Palestina - 573 obyv./km2, - Korea - 482 obyv./km2, - Libanon - 351 obyv./km2, - Japonsko - 338 obyv./km2, - Indie - 324 obyv./km2, - Izrael - 291, - Srí Lanka - 291. Druhá velká koncentrace obyvatelstva se zformovala v Evropě, která má celkem téměř 730 mil. obyvatel. Některé průmyslově vyspělé státy západní Evropy dosahují dvou- až třínásobnou hodnotu průměrné hustoty zalidnění Evropy (74,1 obyv./km2 v roce 2003): - pomineme-li malé státy a jiné územní celky jako je Monako (23 090 obyv./km2), Gibraltar (4 542 obyv./km2), Vatikán (1 784 obyv./km2), Malta (1 248 obyv./km2), Channel Islands (743 obyv./km2) a San Marino (452 obyv./km2), jedná se především o: - Nizozemsko -- 395 obyv./km2, - Belgie - 338 obyv./km2, - Velká Británie - 243 obyv./km2, - Německo - 231 obyv./km2. Třetí velké seskupení s vysokou regionální hustotou zalidnění je ve východní části USA a Kanady. Tab. 3: Státy a území s nejvyšší hustotou zalidnění v roce 2003 Stát/Území Počet Hustota Stát/Území Počet Hustota obyvate zalidnění obyvate zalidnění l v obyv./km2 l v obyv./km2 tis. tis. China, Macao 464 25 775 Belgium 10 318 338 SAR Monaco 34 23 090 India 1 065 324 462 Singapore 4 253 6 882 United States 111 321 Virgin Islands (USA, Gr.Br.) China, Hong 7 049 6 746 Rwanda 8 387 318 Kong SAR Gibraltar 27 4 542 American 62 311 (Gr.Br.) Samoa (USA) Holy See 1 1 784 El Salvador 6 515 310 Bermuda 82 1 539 Saint Vincent 120 309 and the Grenadines Malta 394 1 248 Guam (USA) 163 301 Maldives 318 1 068 Réunion (Fr.) 756 301 Bahrain 724 1 068 Haiti 8 326 300 Bangladesh 146 1 019 Marshall 53 293 736 Islands Channel 145 743 Sri Lanka 19 065 291 Islands (Gr.Br.) Barbados 270 629 Israel 6 433 291 Nauru 13 622 Netherlands 221 276 Antilles (Netherl.) Mauritius 1 221 599 Philippines 79 999 267 Occupied 3 557 573 Guadeloupe 440 258 Palestinian (Fr.) Territory (Isr.) Aruba 100 516 Trinidad and 1 303 254 (Netherl.) Tobago Republic of 47 700 482 Burundi 6 825 245 Korea San Marino 28 452 Viet Nam 81 377 245 Puerto Rico 3 879 436 United 59 251 243 Kingdom Tuvalu 11 408 Jamaica 2 651 241 Netherlands 16 149 395 Saint Lucia 149 240 Martinique 393 356 Grenada 80 233 Lebanon 3 653 351 Germany 82 476 231 Japan 127 338 Liechtenstein 34 210 654 Poznámka: šedým podtiskem jsou zvýrazněny státy / území v Evropě Pramen: 2002 Revision of the official United Nations Population Estimates and Projections Také v dalších částech světa se vytvořily koncentrace obyvatelstva, v nichž je na poměrně malém území vysoká hustota zalidnění. Jsou to např.: - delta Nilu, - jižní část Afriky, - jih Nigérie, - jihovýchod Austrálie, - pacifické pobřeží USA, - ústí řeky La Plata, - pobřeží Brazílie. Extrémně vysokých hodnot dosahují zejména administrativní jednotky (státy, závislá území), které mají charakter městských sídel (např. Macao, Monako, Singapur, Hongkong), nebo jsou rozloženy na malých ostrovech (např. Bermudy, Malta, Maledivy, Channel Islands, Barbados atd.). Rozdílné hustoty obyvatelstva lze dobře GRAFICKY INTERPRETOVAT prostřednictvím způsobu, který aplikoval K. WITTHAUER (1977) -- viz obr. 13, J. MLÁDEK (s. 50). Souřadnice takového grafu v logaritmické stupnici uvádějí absolutní údaje o zobrazovaném území (státy, regiony): - počet obyvatel, - rozloha území. Porovnáním těchto dvou komponentů se získává i třetí parametr, jímž je hustota obyvatelstva (místa se stejnou hodnotou hustoty zalidnění leží na úhlopříčkách). KARTOGRAFICKÁ INTERPRETACE Počet obyvatel a ukazatele hustoty zalidnění lze velmi dobře interpretovat ve spojení s mapou. Možná řešení: § kartogram: využívá se pro zákres relativních hodnot (hustoty zalidnění); grafický prvek, který se přisuzuje vždy celé územní jednotce (není problém s lokalizací), vyjadřující rozdíly v intenzitě jevu, je tvořen rastrem nebo barevnou škálou: vhodné je zvolit: - jednu barvu v různých barevných odstínech, - barvy, které do sebe přecházejí (žlutá -- oranžová -- světle červená -- tmavě červená), - přechodem od studených do teplých barev lze naznačit hodnotu průměru. § přímý zákres do mapy (respektive kartodiagram): tímto způsobem se zakresluje absolutní počet obyvatel, existuje řada metod (viz obr. 9.3, Z. PAVLÍK a kol., Základy demografie, 1986, s. 456), k nejvýznamnějším patří: - značková metoda: rozdíly v počtu obyvatel se vyjadřují velikostí značky (o, O), velikost (plocha, objem) značky může být: _ - přímo úměrná počtu obyvatel (např. vzorec d = 0,2 3?P), - odpovídat velikostí rozdělení do několika kategorií (např. o 0-500, O 501 -- 1000 atd.); počty obyvatel by nikdy neměly být rozlišovány barvou, protože ta slouží k rozlišování kvalitativních a nikoli kvantitativních rozdílů!!!; - bodová metoda: počet obyvatel se vyjadřuje počtem bodů, přičemž každý bod má přesně stanovený kvantitativní význam (např. ? 20 000 obyvatel); úskalí metody představuje stanovení vhodné velikosti bodu: - je-li příliš velká, některé sídelní jednotky vyloučíme, - je-li příliš malá, značky se v případě většího sídla slijí dohromady nebo se vůbec nevejdou; - kombinace bodové a značkové metody: časté řešení, které umožňuje překonat výše uvedené úskalí: - malá sídla se znázorní pomocí bodů, - pro velká sídla se použije značková metoda; Společný problém bodové a značkové metody představuje lokalizace symbolů, problém nastává zejména u okresů, krajů a dalších územních celků (většinou ne u sídel a obcí), značky se obvykle lokalizují: - doprostřed území, - do místa většího sídla. - dále např. statistický povrch, blokdiagram aj. VELIKOST ÚZEMÍ PŘIPADAJÍCÍ NA JEDNOHO OBYVATELE Určitou informaci o rozmístění obyvatelstva může poskytnout také další ukazatel, který je výsledkem obráceného poměru počtu obyvatel a plochy: P p= - -- S kde:S je počet obyvatel, P je plocha území (lze použít celkovou rozlohu, zemědělskou, ornou půdu apod.). Ukazatel p vyjadřuje velikost plochy území, která připadá na 1 obyvatele, je v nepřímém poměru s ukazatelem hustoty zalidnění. KOEFICIENT BLÍZKOSTI / STŘEDNÍ VZDÁLENOSTI Jako charakteristika rozmístění obyvatelstva může být použit i koeficient blízkosti, respektive koeficient střední vzdálenosti: A S = ? v --- C kde:A je celková plocha studovaného území, C je počet sídel tohoto území. Takto definovaný ukazatel vyjadřuje průměrnou vzdálenost mezi sídly sledovaného území (hustotu sídelní sítě). _______________________________________________________________ ____________ VšECHNY VýšE UVEDENé UKAZATELE: - obecné i specifické hustoty zalidnění, - velikost území připadající na jednoho obyvatele, - koeficient blízkosti, respektive koeficient střední vzdálenosti se určují jako střední hodnoty a mají proto také všechny vlastnosti průměru -- jsou to především generalizované hodnoty hustoty, které abstrahují od nehomogennosti porovnávaného území (vytvářejí představu o rovnoměrném rozmístění obyvatelů v daném regionu). Taková představa je však v příkrém rozporu s realitou, neboť charakteristickým znakem rozmístění obyvatel v kterémkoliv velikostním řádu je právě jeho krajní nerovnoměrnost. Hustota zalidnění je přitom zpravidla jen průměrem atypickým, jímž daný soubor nemůže být charakterizován tak dobře jako pravým, tj. typickým průměrem (typický průměr je zároveň nejčetnější hodnotou, která leží ve středu frekvenční řady, takže charakterizuje velkou část sledovaných jednotek, zatímco u hustoty zalidnění je nejčetnější hodnota zpravidla na počátku řady). Se zvětšováním rozsahu prostorových jednotek, s růstem nehomogennosti přírodních podmínek, se proto snižuje také jejich vypovídací schopnost. S extrémními rozdíly se však setkáváme i v oblastech poměrně malých: - životem kypící oázy těsně sousedí s pouští, - s pouští těsně sousedí i velkoměstská a přelidněná Káhira, - těsně nad Los Angeles je pohoří dosahující výšky 3350 metrů, - někdy i při srovnávání měst samotných se setkáváme s podobnými rozdíly, je-li např. v administrativním obvodu města velký les (Hradec Králové). Při použití hustoty zalidnění bychom měli pamatovat na to, že musíme srovnávat jednotky stejné velikostní třídy. Největší problémy vznikají při výpočtu a srovnávání hustot zalidnění na nejnižším velikostním řádu -- u obcí a jejich částí -- neboť jejich plošná velikost je velmi různorodá. _______________________________________________________________ ____________ DALŠÍ METODY / UKAZATELE HODNOCENÍ ROZMÍSTĚNÍ / KONCENTRACE OBYVATELSTVA Areál maximálního zalidnění Aglomerace obyvatelstva obvykle při svém růstu překračují své administrativní hranice, proto např. údaje o počtu obyvatelstva žijícího ve městech nad určitou velikostní hranici nemusí být vždy mezinárodně srovnatelné (některá města si udržují své historické hranice - např. Paříž, jiná opět stále mění svoje plošné vymezení apod.). Uvedené nesrovnalosti lze do určité míry překonat vymezením aglomerací, ale ani zde kritéria jejich vymezení nejsou vždy stejná (určení faktických hranic velkoměst a aglomerací je nesnadné). Na základě těchto skutečností navrhl J. KORČÁK (1966) jednotnou metodiku pro vymezení areálů maximálního zalidnění. Vycházel z toho, že by to měly být takové oblasti: § kde obecná hustota zalidnění neklesne pod 1 000 obyv./km2, což odpovídá lidnatosti středoevropských velkoměst hodnocených s jejich bezprostředně spjatým okolím; § zároveň určil minimální velikost takového areálu na 50 tisíc obyvatel. Postup při vymezování areálů maximálního zalidnění není jednoduchý, protože předpokládá postupné připojování sousedních obcí s vysokou lidnatostí k městům s alespoň 30 až 40 tisíci obyvateli tak, aby obecná hustota zalidnění neklesla pod stanovenou hodnotu (zde 1 000 obyv./km2). Je logické, že nejdříve se budou připojovat obce největší a nejbližší, jsme-li však od centrální obce již dále, může existovat více směrů dalšího postupu: § při připojování obcí je vhodné sledovat např. směry hlavních komunikací; § zároveň by však měla být alespoň do určité míry zachovávána i protichůdná zásada, aby tvar získaného areálu byl pokud možno uzavřený; § někdy je nutné areály připojených okrajových obcí zmenšit o části nezalidněného území tak, aby bylo dosaženo požadované hodnoty obecné hustoty zalidnění. Tab. 4 obsahuje srovnání areálů maximálního zalidnění vymezených v letech 1961 a 1970 (viz též obr. 9.8 -- s. 468 a 9.9 -- s. 470 v Z. PAVLÍK, 1986). Ze srovnání je patrné, že: - koncentrace obyvatelstva se v daném desetiletí zvýšila dosti výrazně (o 532 tis. obyvatel), - došlo k propojení areálu ústeckého a mosteckého se širším zázemím, - nově vznikl areál chomutovský, - značně vzrostly i ostatní areály maximálního zalidnění. Jako souhrnnou míru koncentrace navrhuje J. KORČÁK násobek podílů plochy ve vymezených areálech k celkové ploše a obyvatelstva ve vymezených areálech k celkovému počtu obyvatelstva. Ukazatel koncentrace obyvatelstva v areálech maximálního zalidnění je tedy vymezen následujícím způsobem: Pamz Úamz ukamz50 ---- . ---- . = --- ---- 1000 P Ú kde:- ukamz50 je tento ukazatel při kritériu minimální velikosti 50 tis. obyvatel, - P je obyvatelstvo, - Ú je území. Mezi roky 1961 a 1970 se ukamz50 pro ČR zvětšil z 13,59o/oo na 18,03o/oo. Tab. 4: Areály maximálního zalidnění v ČR v letech 1961 a 1970 1961 1970 P Areál Počet P Areál Počet o obyvatel o obyvatel ř ř . . 1 pražský 1 412 1 pražský 1 459 . 051 . 568 2 ostravský 518 626 2 ostravský 719 960 . . 3 brněnský 370 760 3 brněnský 409 494 . . 4 ústecký 162 812 4 mostecko- 258 507 . . ústecký 5 plzeňský 154 189 5 plzeňský 177 596 . . 6 liberecký 112 560 6 olomoucký 129 620 . . 7 olomoucký 76 655 7 liberecký 127 807 . . 8 mostecký 76 331 8 pardubický 101 567 . . 9 českobudějovic 69 437 9 českobudějovic 85 069 . ký . ký 1 gottwaldovský 66 974 1 královéhradeck 77 432 0 (zlínský) 0 ý . . 1 pardubický 65 536 1 gottwaldovský 72 052 1 1 (zlínský) . . 1 královéhradeck 64 657 1 karlovarský 63 308 2 ý 2 . . 1 karlovarský 52 252 1 chomutovský 52 549 3 3 . . Celkem 3 202 Celkem 3 734 840 529 Pramen: Z. Pavlík, J. Rychtaříková, A. Šubrtová, Základy demografie (1986), s. 468 Volba pevných kritérií pro vymezení areálů maximálního zalidnění sice zaručuje srovnatelnost, avšak může být pro některé země příliš přísná nebo naopak málo přísná. Též se v čase mění význam určité úrovně obecné hustoty zalidnění nebo minimální populační velikost areálu. Proto z důvodu objektivnější srovnatelnosti mezi zeměmi i pro hodnocení vývoje v jedné zemi navrhl M. HAMPL (Vývoj sociálněgeografického systému, 1980) relativizování uvedených kritérií: § volbou určitého násobku dosažené průměrné hustoty zalidnění v celé zemi (např. pěti-, deseti-, dvacetinásobek apod.); § jako minimální populační velikost areálu doporučil půlprocentní podíl (0,5%) na celkovém počtu obyvatelstva. Zvolením relativizovaných kritérií se do metodiky vymezování areálů maximálního zalidnění vnáší důležité zlepšení, zejména při sledování vývojových trendů. Při méně přísných kritériích dochází k propojování areálů, při přísnějších naopak k jejich omezení na nejvýznamnější z nich. Ze všech uvedených způsobů sledování koncentrace obyvatelstva je tato metoda zřejmě nejobjektivnější a nejdokonalejší. M. Hampl, V. Gardavský a K. Kühnl (Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR, 1987, s. 71) rozlišují v ČR tři typy koncentračních areálů: § koncentrační areály s jediným výrazným centrem (nodální typ) -- u těchto areálů se projevuje výrazná dominance hlavního centra. Do tohoto typu je lze zařadit areály: - pražský, - českobudějovický, - plzeňský, - brněnský; § koncentrační areály představující relativně kompaktní urbanizovaný prostor (aglomeračně-konurbační typ) -- tyto areály jsou tvořeny větším počtem středisek, která jsou často i sídelně propojena a dále řadou menších silně urbanizovaných sídel. Jde především o pánevní prostory: - ostravský, - severočeský, - karlovarsko-sokolovský, - dále to tohoto typu lze zařadit i areál liberecký (respektive liberecko-jablonecký). Uvedené areály se však dosti liší z hlediska uplatnění hlavního střediska i z hlediska prostorové formy urbanizace. Zhruba v posloupnosti liberecký -- ostravský -- karlovarský -- severočeský areál je možno hovořit o přechodu od formy aglomerace k formě konurbace. § koncentrační areály tvořené dvěma nebo více výraznými středisky (polynodální typ) -- do tohoto typu je možné zařadit pouze dva areály: - Hradec Králové-Pardubice, - prostor střední Moravy. V prvním případě je rozhodující výrazná dominance dvou rovnocenných středisek, v druhém případě pak existence většího počtu silných středisek. U obou areálů je přitom velice zřetelná diferenciace nodálního typu, a tedy opožděná urbanizace prostoru mezi nódy. V podstatě tedy jde o systém relativně autonomních, avšak blízko položených středisek nodálního typu. Křivka koncentrace (Lorenzův oblouk), ukazatel koncentrace Charakteristiky koncentrace obyvatelstva jsou vlastně také charakteristikami rozmístění nebo prostorové variability. Nejobecnější představu a zároveň možnost srovnání dává podíl obyvatelstva, na který připadá určitý podíl území. Obyvatelstvo bude více koncentrováno tam, kde větší podíl obyvatelstva bude soustředěn na menším podílu území. Nejjednodušší ukazatel můžeme definovat jako některý bod na křivce koncentrace (Lorenzově oblouku). Sestrojení křivky koncentrace (obr. 9.7, Z. PAVLÍK, 1986, s. 463, avšak opačně!!!): - na osu y vynášíme kumulované plochy územních jednotek, seřazené sestupně podle intenzity sledovaného jevu, tzn. zde podle obecné hustoty zalidnění; - na osu x vynášíme kumulované podíly obyvatelstva v odpovídajících územních jednotkách. Po sestrojení křivky koncentrace, můžeme jednoduše odečíst kolik procent obyvatel sledovaného území žije (je koncentrováno) např. na 25, 50, 75% jeho plochy atd (čím více se křivka liší od diagonály, tím je koncentrace obyvatelstva vyšší, kdyby bylo obyvatelstvo v území rozloženo rovnoměrně, křivka koncentrace by splynula s úhlopříčkou (na 50% rozlohy území by žilo přesně 50% obyvatel apod.). Přesnějším ukazatelem koncentrace je plocha vymezená křivkou koncentrace a úhlopříčkou ve čtverci. Lze jej buď odečíst přímo z grafu anebo vypočítat pomocí Giniho koncentračního koeficientu. Ukazatel koncentrace významně závisí na zvolených územních jednotkách. Vzhledem k charakteru rozmístění obyvatelstva lze konstatovat, že jeho hodnoty budou tím větší, čím menší územní jednotky zvolíme. Koncentrační křivky mohou být použity i pro vystižení jiných koncentrací, než je územní koncentrace obyvatelstva. Lorenzova křivka byla M. O. LORENZEM v roce 1905 definována pro vystižení nerovnoměrného rozložení důchodů mezi obyvatelstvem, ale možných aplikací je celá řada (koncentrace průmyslu, ...). Heterogenita obyvatelstva V tomto ukazateli jde o nalezení maximálního území, na němž je soustředěna polovina obyvatelstva. Při jeho výpočtu načítáme nejhustěji zalidněné územní jednotky (seřazené sestupně), až dosáhneme poloviny obyvatelstva. Poté kumulujeme rozlohy těchto zzemních jednotek, vypočítáme podíl z celkové rozlohy území a odečteme od 100. Potenciál obyvatelstva Charakteristikou rozmístění obyvatelstva může být také geografický populační potenciál. Základní ideou pro jeho konstrukci je dosažitelnost určitého místa i obyvateli všech ostatních míst sledovaného území. Jde v podstatě o to, že počet obyvatel daného místa se navyšuje o "příspěvky" z okolních míst, hodnota "příspěvku" se však se vzdáleností snižuje. Bližší podrobnosti o výpočtu a použití potenciálů -- přednáška "Vybrané kapitoly z řešení prostorových interakcí" (doc. Řehák). Obr. č. 9.6a a 9.6b (Z. PAVLÍK, 1986, s. 461, 462) Geografický medián Geografický medián rozděluje plochu určitého území tak, aby v obou vymezených částech byl stejný počet obyvatelstva (viz obr. č. 9.5 (Z. PAVLÍK, 1986, s. 459). S jeho pomocí lze také vystihnout změny celkového rozmístění obyvatelstva v čase, z obr. č. 9.5 plyne, že v posledních 100 letech se zvětšila váha východní části ČR, proto se geografický medián posunuje tímto směrem. Oproti statistickému mediánu geografický medián není jednoznačně určen, jeho orientace závisí na tvaru území -- v ČR se většinou používá směr sever-jih. Střed obyvatelstva Ke středu obyvatelstva se dostaneme pomocí konstrukce průměrné rovnoběžky a průměrného poledníku, což jsou myšlené čáry vedené tak, že: - součet vzdáleností jednotlivých osob od této myšlené čáry je na obě strany stejný, - součet čtverců těchto vzdáleností je zároveň minimální. Bod, kde se průměrný poledník a průměrná rovnoběžka protínají, označujeme jako střed obyvatelstva.